TITANIK - ODHALENÍ SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU (4)

Žádné trestní vyšetřování

Zatímco vyšetřování trvající celkem přes tři měsíce a více než 2000 stran protokolů budilo dojem pečlivého prošetření, pravdou je přesně opak. Jak již bylo naznačeno, k nejdůležitější formě prošetření po přinejmenším podezřelé smrti 1500 lidí vůbec nedošlo: a to k trestnímu vyšetřování před soudem, například před námořním soudem.

Ve skutečnosti nebyl kvůli potopení Titanicu obviněn ani jeden člověk – ani jediný. Stane-li se dnes někde lodní nehoda, katastrofa lanovky nebo letecká nehoda, státní zastupitelství rutinně vyšetřuje. A nejde o žádný nový nebo německý vynález, ale o samozřejmost v případě katastrof, při nichž někdo zjevně udělal něco špatně a nese tak odpovědnost za tuto katastrofu.

Skutečnost, že v případě Titanicu nedošlo k žádnému trestnímu vyšetřování, již říká vše, a to, že nikdo neměl zájem dopadnout skutečné viníky. Ačkoli se na případu podílely osobnosti trestního soudnictví, jako například generální prokurátor Koruny, nebylo kriminalistické vyšetřování součástí ani amerického, ani britského vyšetřování. Kvůli potopení Titanicu a smrti asi 1500 lidí tedy v právním smyslu nedošlo ani k odsouzení, ani k osvobození, jednoduše proto, že nikdo nebyl nikdy obviněn.

Svědci („lidské důkazy“)

Svědci tak byli zbaveni důležitých nástrojů trestního vyšetřování: například nebylo možné provádět domovní prohlídky ani ukládat vazbu. I z tohoto důvodu byly obě vyšetřovací komise od samého počátku papírovými tygry, a proto jim také chyběly prostředky k tomu, aby si vynutily respekt a vynesly pravdu na světlo. Pokud podezřelí nebo obvinění mlčí a lžou už při soudních jednáních, lze si představit, jak se chovají při vyšetřováních, kterým chybí prostředky k serióznímu trestnímu stíhání. A při čtení protokolů je tento nedostatek respektu hmatatelný na každém kroku.

Přeživší posádka Titanicu se ukázala jako mimořádně uzavřená a mlčenlivá, často také protichůdná a drzá. To bylo mimo jiné způsobeno tím, že vyšetřování bylo p