TITANIK - ODHALENÍ SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU

Severní Atlantik, 14. dubna 1912, 23:00, asi 1000 kilometrů od pobřeží Nového Skotska. Voda je hladká, klidná a mírumilovná. Hvězdná obloha jasně září, ale tu a tam se na ní objevují podivné mezery, místa, kde najednou hvězdy chybí. Jsou to ledovce – mnoho ledovců. V bezměsíčných a hvězdných nocích, jako je tato, nevypadají bíle, ale tmavě, ba dokonce černě. Zaprvé proto, že na ně dopadá jen málo světla. Zadruhé proto, že mnoho z nich je špinavých. Vzduch je chladný, pod nulou, voda ještě chladnější – asi minus dva stupně. To, to je jisté, je kulisou pro Titanic, tehdy největší loď na světě, v té noci. Ale všechno ostatní je nejisté: Bude opravdu, poháněna kapitánem posedlým rekordy, v plné rychlosti překvapena ledovcem a narazí do něj? Je to opravdu ledovec, který loď rozřízne podélně, takže se v nejkratším čase potopí? Opravdu se tato mamutí loď z tohoto důvodu potopí v nejkratším čase? Nebo jí v tom snad někdo pomohl? Opravdu se potopí úplně sama v chladném, černém moři, nebo není vůbec tak sama? Potopí se s ní do vln její údajně tragicky selhávající kapitán – nebo spíše přežije způsobem, který zatím není zcela jasný? Zkrátka: Jsme u všeho, co teď přijde, opravdu svědky „tragické nehody“, nebo se tato nehoda před našimi očima promění v atentát?