DUCHOVÉ MOHAVSKÉ POUŠTĚ (10)

 Charles Berlitz ve své knize "WORLD OF THE INCREDIBLE BUT TRUE" (Fawcett Crest Books., N.Y.) popsal následující příhodu týkající se jiného hominoidního dravce neboli "ještěřího muže":

"Ve Spojených státech a po celém světě bylo pozorováno mnoho případů pozorování Yettiho. O těchto bytostech podobných člověku se obvykle říká, že jsou velké a chlupaté a mají svítící oči. V létě roku 1988 však obyvatelé Bishopville v Jižní Karolíně nahlásili svědectví o vzácném druhu Yettiho - PŘES DVA METRY VYSOKÉHO JEŠTĚŘÍHO MUŽE SE ZELENOU ŠUPINATOU KŮŽÍ. Podle svědků měl ještěrčí muž na rozdíl od jiných sněžných tvorů na každé noze pouze tři prsty a také dlouhé opičí ruce zakončené třemi prsty. Je to teprve druhý Yetti, který má na každé ruce pouze tři prsty, a první známý, který má na každé noze také tři prsty. Ještěrčí muž je nejneobvyklejší Yetti, jaký byl kdy zaznamenán.

Sedmnáctiletý Chris Davis se s ještěřím mužem poprvé setkal 29. června kolem druhé hodiny ranní. Na cestě domů se teenager zastavil poblíž slaných vod Scape Ore Swamp u Bishopville, aby vyměnil píchlou pneumatiku. Při výměně zvedáku v kufru auta zahlédl, jak k němu něco běží přes pole. Naskočil do své Toyoty Celica z roku 1976. S plazovitým tvorem se začal přetahovat, když se snažil zavřít dveře. Pak ještěří muž skočil na střechu auta, kde zanechal na laku škrábance jako důkaz svého útoku. Hysterický Davis se vrátil domů a o svém zážitku řekl jen rodičům a několika blízkým přátelům. Strážci zákona ho však vyslechli poté, co sousedé řekli, že by chlapec mohl vědět něco o podivných kousancích a škrábancích nalezených na jiném autě.

Davis nebyl ve své zprávě sám. Zanedlouho zaplavily kancelář šerifa další zprávy. Například teenageři Rodney Nolfe a Shane Stokes jeli se svými přítelkyněmi nedaleko bažin, když se jim ještěří muž vrhl přes silnici před auto. Stavební dělník George Holloman také tvrdil, že na něj ještěří muž skočil, když nabíral vodu z artézské studny. Při vyšetřování okolí bažiny našli státní policista Mike Hodge a zástupce šerifa okresu Lee Wayne Atkinson tři zmačkané čtyřicetigalonové kartonové sudy. Vršky stromků byly utržené osm stop nad zemí. A podle Hodgeho tam byly "obrovské stopy", otisky o velikosti 50 x 20 centimetrů v tvrdé červené hlíně. Policisté sledovali stopy čtyři sta metrů, vrátili se zpět a našli nové otisky otisknuté ve stopách pneumatik jejich auta. Podle státních přírodovědců se otisky neshodovaly s žádným známým druhem zvířat." (O tomto incidentu s "ještěřím mužem" pojednával jeden z dílů dokumentárního filmu Tima Whitea - "SIGHTINGS", díl "MONSTERS", na stanici Fox Network).

Některé zdroje uvádějí, že tyto "ještěrkovité" bytosti, podobné výše popsaným, byli spatřeni v hlubokých podzemních sítích tunelů pod jihozápadními oblastmi Albuquerque (zejména Dulce a San Crystobel), Nové Mexiko; Las Vegas (zejména Groom Lake), Nevada; Salt Lake City, Utah; a v jeskyních v Černých horách mezi Las Vegas, Nevada a Kingman, Arizona - mimo jiné oblasti. Zdroje uvádějí, že se s těmito tvory setkáváme také v hlubokých podzemních zařízeních v oblasti Mohavské pouště v Kalifornii... a dokonce i na okraji pouště poblíž Lancasteru a jinde. V mnoha případech byli spatřeni v úzké spolupráci s "Šedými", kteří tyto "ještěří muže" považují za své nadřízené.

Výzkumník Michael Lindemann ze skupiny "20/20 GROUP" vyprávěl na veřejné přednášce v Lancasteru v Kalifornii o ženě, která zažila "únos" mimozemskou skupinou známou jako "Šedí" na okraji Mohavské pouště:

"První z nich je žena s několika dětmi, která v roce 1972 žila se svým tehdejším manželem v Ridgecrestu v Kalifornii.... Tato žena nikdy nečetla žádné knihy o UFO ani o mimozemšťanech a nijak se o to nezajímala. Jediné, co nedávno udělala, když si uvědomila, že se setkala s mimozemšťany, bylo, že si šla půjčit film Whitleyho Striebera "COMMUNION", videokazetu, strčila ji do přístroje a sotva po minutě filmu se jí udělalo velmi úzko a nevolno a vyběhla z domu. To byl její jediný pokus informovat se o, řekněme, literatuře nebo informacích o mimozemšťanech, a přesto měla tato žena ohromující zážitky."

Po zcela bdělém zážitku, kdy viděla zdánlivě napůl fyzického nebo přízračného "Šedého", poblíž svého domu, který byl obrácený k otevřené poušti (nejbližší soused byl vzdálen asi dva bloky), začala mít intenzivnější zážitky, o kterých věděla, že se odehrály - ale nedokázala je zcela pochopit nebo si je vybavit. Popsala bytost v tradiční "šedé" konfiguraci, kterou popisuje mnoho jiných "unesených" - malá šedá postava s velkou hlavou a velkýma černýma šikmýma očima - což ve světle její neznalosti celkového fenoménu UFO podle Lindemanna jen podporuje její příběh. Lindemannová vysvětluje, že v důsledku této první zkušenosti kontaktovala hypnoterapeutku, ženu, která mimochodem sama nikdy nečetla žádnou knihu o UFO. Tato psycholožka dospěla - na základě různých testů a pozorování - k závěru, že žena z Ridgecrestu je zcela příčetná a upřímná. Michael Lindemann pokračuje:

"Od té doby měla tato žena mnoho a mnoho zážitků. Její další zážitek byl v bdělém stavu, který se PROMĚNIL v zážitek, na který si nemohla vzpomenout jinak než prostřednictvím regrese. Jeho 'bdělá' část však byla 'vodítkem', které potřebovala k tomu, aby začala zkoumat své skryté vzpomínky. Její manžel odešel na školení, pracoval pro telefonní společnost, a o nějaký čas později, ke konci roku 1972, odešel na několik týdnů na školení. Zůstala doma s dětmi. Samozřejmě, protože byli na odlehlém místě, spala ve své posteli s nabitou brokovnicí a měla velmi lehký spánek, byla tak trochu nervózní. Jednou v noci se probudila, protože v jejím pokoji se ozývalo 'šustění'. Podívala se a uviděla něco, o čem si myslela, že je to jakási černá postava v kapuci nad její komodou. Vypadalo to, jako by si někdo "hrál" s její šperkovnicí. A samozřejmě měla pocit, že se někdo nejspíš vloupal do domu.

Ale jak si tak nějak říkala: 'Co můžu dělat, co můžu dělat,' tak nějak svírala svou brokovnici, trochu mimovolně zalapala po dechu a ten dotyčný se otočil a přistoupil k ní. Popsala tu bytost jako asi... metr a půl vysokou, velmi, velmi tmavou, s velmi... říkala, že to vypadá jako ještěrka! Velmi drsná kůže, velké žluté oči... ne ty obrovské černé oči ve tvaru mandlí... velké, žluté s rozříznutou duhovkou, tlama, zuby. Říkala, že to vypadalo jako leguán. A řekla, že OKAMŽITĚ poznala, že ta bytost je velmi hrozivá a vůbec se jí nelíbí. Nepamatovala si, co se dělo dál, věděla jen, že byla vyděšená, protože ta bytost se jí doslova skláněla přímo do obličeje, když ležela v posteli. A při regresi se dozvěděla zbytek toho zvláštního příběhu. Snesli ji dolů a ona zjistila, že nějací ŠEDÍ FYZICKY ODNÁŠEJÍ její tři děti ven do čekajícího plavidla. Ona byla levitována ven ke stejnému plavidlu.

Okamžitě poznala, že ten černý chlapík připomínající ještěra, o kterém se později dozvěděla, že měl i ocas... PRACOVAL SE ŠEDÝMI. Vnímala jejich "telepatickou komunikaci". Hovořili o ní, když ležela na stole v plavidle a čekala na jejich rozhodnutí, co udělat. Byla přesvědčená, že ji ten černý chce ZABÍT, a Šedí mu "říkali"... "Ne... ne na NAŠÍ lodi. Říkala, že v tu chvíli viděla něco děsivého. Řekla, že ten černý prostě 'přejel' rukou po hrudi jednoho z Šedých a doslova mu rozpáral hruď. Ten spadl na zem a podle ní zemřel."

Dříve než někdo začne "Šedé" příliš "litovat", měl by pochopit, že podle mnoha svědectví se Šedí podíleli na neznámém počtu mrzačení zvířat a lidí, aby mohli využívat zvířecí A LIDSKÉ sekrety jako zdroj "tekuté bílkoviny". A máme-li věřit některým fantastickým zprávám o nálezech z havarovaných lodí, byly takové zmrzačené zvířecí a lidské orgány objeveny uvnitř nebo mezi troskami havarovaných ŠEDÝCH lodí. Zdá se, že "reptiliánská" hierarchie funguje přesně opačným způsobem než židovsko-křesťanská etika, a namísto víry, lásky a služby prý reptiliánská nebo sauroidní hierarchie funguje na základě strachu, nenávisti a soupeření. Protože jak Šedí, tak ještěrovití "mimozemšťané" fungují na základě "kolektivního vědomí" a podle mnoha zdrojů jsou neosauroidní povahy, a protože mají podobnou agendu, která se zdá být motivována imperiálním dobýváním, nevyhnutelně spolupracují v tom, co Michael Lindemann nazývá "svatbou z rozumu".

V souvislosti s výše uvedeným případem Lindemann pokračuje:

"Její hypnoterapeut nám v této chvíli řekl: 'Víte, měli byste opravdu pochopit, že tato žena je velmi, velmi dobrým hypnotickým subjektem a své zážitky skutečně prožívá v reálném čase v první osobě. Prochází všemi emocemi a neuvěřitelně si pamatuje detaily." ...říká... jako dlouholetá terapeutka nemá důvod pochybovat o tom, že detaily, které tato žena uvádí, jsou v podstatě přesné. V mnoha a mnoha detailech se samozřejmě shoduje s informacemi, které vyprávěli i jiní unesení. Jednou z dalších znepokojivých věcí, o nichž se tato žena zmínila... je to, že se při jiných sezeních, při nichž byla unesena, ocitla v podzemním zařízení, o němž si je zcela jistá, že se nacházelo na letecké základně, kde vyrůstala. A v tomto podzemním zařízení viděla, že Šedí pracují bok po boku s lidským vojenským personálem. A máme i další zprávy, nejen 'my', ale mnoho lidí, kteří studují fenomén únosů, kolektivní zprávy, které naznačují, že k fenoménu únosů dochází přímo pod nosem našich vlastních představitelů, že zde zřejmě funguje nějaká dohoda...".

Zdá se, že výše uvedená zpráva potvrzuje, že SAURIAN GREYS (kteří jsou podle údajných vládních pitev v podstatě produktem reptiliánské konfigurace) jsou využíváni svými většími reptiliánskými nadřízenými jako "technické mozky" za nějakou skrytou agendou a jako druh kosmické rasy "dvojitých agentů". Četná svědectví naznačují, že Šedí jsou záměrně podřízeni větším "drakoniánským" entitám a kvůli méně hrozivému, nicméně děsivému vzhledu jsou Šedí využíváni jako spojka s americkým vojenským personálem. Také mnoho jednotlivců, jež byli aktivní v "hlubokých/skrytých" vojenských organizací od té doby vystoupilo a naznačilo, že "Šedí" využívali těchto interakcí k navázání  dohod s armádou, které nikdy neměly být dodržovány, ale byly využívány pouze jako "platforma" k získání kontroly, prostřednictvím implantace apod. nad citlivým vládním vojenským personálem. Říká se, že Šedí hojně používali klamání, aby dosáhli svého. Někteří se domnívají, že jedním z důvodů, proč "dohody" pokračují i po odhalení "Velkého podvodu", je prostě to, že Šedí "ovládli" mysl některých úředníků na vysokých vládních postech. Tento pokračující "pakt" s hadí rasou lze také částečně vysvětlit zlovolným vlivem "jezuitů-iluminátů" nebo "hadího kultu" v určitých skupinách, které vytvářejí politiku, jako je "MJ-12", "Jasonova společnost" atd.

Následující článek popisuje něco, co by mohlo být podobnou skupinou bytostí jako dříve popsaní "ještěří lidé", ačkoli se zdá, že tyto bytosti byly poněkud větší lidské velikosti a zřejmě měly v úmyslu vydávat se za bytosti podobné lidem. Zpráva vyšla v novinách "METRO UPDATE" z Omahy v Nebrasce v období od 29. října do 4. listopadu 1990. Článek napsala reportérka Patricia C. Ressová a nesl název: "LINCOLN MAN RECOUNTS ABDUCTIONS BY ALIENS" (Muž z Lincolnu zaznamenal útok mimozemšťanů):

"O létajících talířích se mluví už asi 45 let, pokud počítáme i zprávy o takzvaných 'foo fighters', které viděli piloti na obou stranách za II. světové války. V posledních 20 letech však stále častěji slýcháme o děsivější stránce těchto návštěv - únosech mimozemšťany. Nejznámějším případem byl případ Barneyho a Betty Hillových, dvou obyvatel Nové Anglie, kteří se vraceli domů z dovolené a nedokázali si vysvětlit velký blok chybějícího času. V hypnóze se objevila velmi děsivá a podrobná výpověď o únosu mimozemšťany. Později se objevila Betty Andreasonová, která vyprávěla o mimozemšťanech, kteří ji unášeli skrze zdi a zavřené dveře. Pak přišel Budd Hopkins, který vypracoval studii o takových únosech a jeden případ popsal v knize "INTRUDERS-THE INCREDIBLE VISITATIONS AT COPELY WOODS." Následovala "Gulf Breeze Sightings" a nejnověji autor Whitley Strieber ve svých knihách "COMMUNION" a "TRANSFORMATION" popsal své vlastní únosy.

I když se většina těchto únosů odehrála na východě USA, někteří tvrdí, že mimozemšťané se pohybovali stejně aktivně i na Středozápadě - dokonce i v Nebrasce. Jeden muž z Lincolnu nedávno vyprávěl o svých zážitcích během přednášky v Oakcrest Institute v Elkhornu. John Foster je již řadu let inženýrem v Lincolnu. Lincoln je vlastně jeho domovské město a místo, kde v roce 1950 začaly jeho zážitky s únosy. Foster, jemně mluvící muž domácího typu, připomíná lidem mladého Joela McCreu. Únos mimozemšťany je děsivý a traumatizující zážitek," řekl Foster publiku. 'Psychiatričtí poradci si s tím nevědí rady - i když se vám podaří je přesvědčit, aby vám uvěřili'. Fosterovi se dostalo pomoci a pochopení od lidí, jako je doktor Leo Sprinkle z Wyomingské univerzity, který se zabýval mnoha případy únosů mimozemšťany. Byl také terčem posměchu a odmítání ze strany rodiny i přátel.

"Při zážitku únosu do UFO se často dějí věci, které jsou naprosto neuvěřitelné. Bylo mi řečeno, že není neobvyklé, aby se rodiny po takovém zážitku rozpadly. Nakonec jsem dospěl do bodu, kdy mi už je jedno, co si o mně lidé myslí, řekl Foster". Sdělil, že si až do osmdesátých let plně uvědomoval, co se mu v průběhu let stalo. V roce 1981 seděl s kamarádem před svým domem v Lincolnu a z legrace se oba pomodlili, aby viděli létající talíř, a brzy nato se jeden objevil, řekl. Při jiné příležitosti v březnu 1966, když seděl na terase, uviděl za stromy světlo a tento pohled v něm vyvolal vzdálenou vzpomínku na něco, co se mu stalo, když chodil v roce 1950 do základní školy v Lincolnu. Říkal, že 40 nebo 50 lidí se venku dívalo na film, když se náhle objevila vířící světla, A TAKÉ LETADLO, KTERÉ ZPOČÁTKU VYPADALO JAKO HELIKOPTÉRA.

Foster vzpomínal, že se cítil velmi divně. Řekl, že viděl, jak se objevilo plavidlo SE TŘEMI MALÝMI MUŽI, kteří ho zřejmě opravovali. Pocítil obrovskou touhu dostat se dovnitř plavidla, ale jakmile se mu to podařilo, zjistil, že má jinou podobu. 'Dostali jsme lekci o historii, lidstva a něco o indiánech a bizonech,' řekl. Když se rozhlédl kolem sebe, uvedl Foster, všiml si, že všichni ostatní jakoby ZAMRZLI V ČASE. 'Všichni vypadali jako sochy,' řekl, že viděl ženu, která mu sdělila, že se zasadila o to, ABY NEBYL TRAUMATIZOVÁN. Řekl, že ho odvedli do vyšetřovny STVOŘENCI, KTEŘÍ VYPADALI 'JAKO ŽÁBY NEBO JEŠTĚRKY'. 'Žena' mu řekla, že jsou to vychovatelé a budou dohlížet na jeho učení. Kromě jiných podivných věcí si Foster vzpomněl, ŽE HO "JEŠTĚŘÍ MUŽI" NAVÁDĚLI, ABY VSTOUPIL DO ZEDNÁŘSKÉ LOŽE.

Poté, co byl vyšetřen, byl poslán zpět ven z plavidla k davu dole. Žena (tj. bytost, která se 'zafixovala', aby vypadala jako 'žena') k němu promluvila téměř káravým tónem a řekla mu, že od té chvíle bude hodný chlapec a bude si všímat svých rodičů. Zdálo se, že ona "žena" o něm ví hodně, včetně toho, že s několika kamarády ukradl v obchodě naproti přes ulici popcorn a cukrovinky. V říjnu 1986 jel Foster s manželkou a dětmi kempovat do Niobrara Parku a měl krátkou návštěvu, která v něm probudila další vzpomínky na předchozí únosy. V polovině prosince si vzpomněl na 50 zážitků s únosy. Foster zaznamenal vzpomínky na 50 únosů podrobně, dalších 450 v krátkých zápisech a mnoho dalších pouze podle míst. Existují zhruba dvě oblasti takzvaných blízkých setkání, uvedl Foster. 'Ty se mohou prolínat, ale existují unesení, kteří jsou zřejmě vzati na palubu plavidla, aby byli vyšetřeni, jež se zdají být kontaktováni po celý život a zdá se, že mají nějaký úkol.'

V červnu 1987 se Foster a jeho dcera setkali s několika dalšími kontaktéry a on měl pocit, že je zná celý život. Pomohli mu vybavit si zážitky od pobřeží k pobřeží a od Kanady po Mexiko. "Věřím, že zážitky s UFO jsou zaměřeny na nás osobně," řekl Foster, "ale jsou chvíle, kdy se může zdát, že oslovují populaci obecně". TO JE ZŘEJMĚ PŘÍPAD ZÁHADNÝCH 'KUKUŘIČNÝCH KRUHŮ', KTERÉ SE POPRVÉ OBJEVILY V ANGLII A NYNÍ JE LZE VIDĚT V KANADĚ A USA A NA DALŠÍCH MÍSTECH.

Poznámka: Mnohé z těchto symbolů jsou velmi složité a pro většinu lidí nemají žádný význam. Mohly by být nějakým druhem "signálu" pro ty, kteří byli uneseni - naprogramováni, signály, které mají u některých unesených "spustit" nějakou podvědomou reakci? Připouštím, že je to jen jedna z mnoha možností.

Foster řekl, že se mu během únosů staly velmi zásadní věci a svět by se o nich měl dozvědět. Řekl, že mu bylo ukázáno, jak 'NÁVŠTĚVNÍCI' mohou manipulovat s ATOMOVOU STRUKTUROU a měnit věci PŘÍMO podle libosti, a že mu byly v průběhu let sděleny věci týkající se vědeckých záležitostí, které byly odhaleny až později. ZATÍMCO ENTITY, S NIMIŽ SE ZPOČÁTKU SETKAL, VYPADALY PODLE NĚJ JAKO PLAZI, DUCHOVNÍ "PRŮVODCI" MĚLI SPÍŠE LIDSKÝ VZHLED A DOKÁZALI SE "ROZFÁZOVAT DO HLUBŠÍCH ÚROVNÍ. Na počáteční úrovni zážitku z únosu se objevuje jakési vzrušení, řekl Foster, zatímco na hlubší úrovni se objevují životní plány a dochází k interakci s lidmi, kteří mají podobné zkušenosti. Foster uvedl, že existují čtyři svědci, kteří si pamatují části jeho nejméně tří setkání.

Foster řekl, že aby zdokumentoval své zážitky, vytvořil několik kreseb a obrazů. Domnívá se, že se setkal s nejméně 13 různými druhy objektů. Foster také uvedl, že si pamatuje únosy, které se týkaly jeho přátel, když byli teenageři.

-pokračování-