"ZVON" TAJEMSTVÍM OPŘEDENÝ (2)

V roce 1958 bylo Schaubergerovi dvaasedmdesát let a trpěl špatným srdcem a rozedmou plic. Karl Gerchsheimer, přesazený Němec, který působil jako agent amerického finančníka Roberta Donnera, se dostavil do jeho bydliště v Rakousku a slíbil mu slávu a bohatství ve Spojených státech. Gerchsheimer měl již dříve vazby na zpravodajskou komunitu a NASA. Donner byl napojen na "Národní laboratoře pro atomový výzkum" v Brookhavenské laboratoři na Long Islandu... Schauberger, který stále snil o tom, že dá lidstvu svou technologii volné energie, se chytil návnady. Po příjezdu do Ameriky se sešel s odborníky na implozi z Brookhavenské laboratoře, aby údajně posoudili proveditelnost jeho nápadů. Po několikaměsíčním dohadování s nemocným mužem ho Donner nakonec přiměl podepsat dokument, který nebyl přeložen ani do němčiny a který předával konsorciu "Donner Gerchsheimer" vše, co kdy Schauberger se svou implozní technologií udělal. Přísahali mu mlčenlivost a posadili ho na letadlo zpět do Rakouska. Schauberger zemřel o pět dní později...

Příběhy o "Zvonu" se na Západě objevily až na začátku jednadvacátého století, kdy vyšla kniha "The Hunt For Zero Point" (Hon na nulový bod) od Nicka Cooka. Cook není běžný "ufolog". Ve skutečnosti byl po celá devadesátá léta jejich protipólem ve funkci leteckého redaktora "Jane's Defence Weekly", mezinárodního časopisu o obraně, který četli všichni, kdo se pohybují ve vojensko-průmyslovém komplexu, na Východě i na Západě. Po vydání své nesmírně populární knihy psané pro laiky zůstal Cook v letech 2002 až 2008 konzultantem a přispěvatelem časopisu pro letectví a získal čtyři novinářské ceny od "Královské letecké společnosti"... Cook se domníval, že "Zvon" je pokusem Němců o vytvoření antigravitačního stroje, ale jiní spekulovali, že jde o stroj času, nebo dokonce o stroj, který je schopen dělat díry do vlnové funkce, o což se v současnosti pokoušejí v CERNu...

Kolem setmění 9. prosince 1965 byly tisíce lidí svědky oranžové ohnivé koule, která se táhla po červánkové obloze a směřovala ze severní Kanady do západní Pensylvánie. Nad Ohiem svědci viděli, jak se zastavila ještě ve vzduchu, na okamžik se vznášela a pak změnila kurz směrem k Pensylvánii. Asi půldruhého kilometru za Kecksburgem se zřítila do lesa. Armáda spolu se složkami NASA byla na místě zřejmě během několika okamžiků a na Kecksburg a okolí bylo uvaleno "prakticky stanné právo", dokud nebyl objekt odstraněn na plošinovém nákladním autě s plachtou. Svědci, kteří objekt viděli, jej všichni popsali jako objekt ve tvaru "žaludu", který se nápadně podobal pozdějším popisům "Zvonu". Jediným rozdílem byly neidentifikované nápisy, možná runové vzhledem k zapojení SS do projektu "Zvon", kolem vyvýšeného pásu na spodní straně "Kecksburgského žaludu".

Podle popisu události v Kecksburgu z roku 1998, který byl uveden ještě před vydáním Cookovy knihy, pracoval jistý Myron "....jako řidič nákladního auta v cementárně patřící jeho rodině v Daytonu v Ohiu. Dva dny poté, co došlo k incidentu v Kecksburgu, obdržela jeho firma velkou objednávku na speciálně glazované cihly z letiště Wright Patterson. Zástupce základny si prohlédl cihly, které měla továrna na skladě, a nakonec objednal 6 500 dvojitě glazovaných opracovaných cihel, které", jak řekl, "...byly určeny pro stavbu dvojitého stěnového štítu kolem nalezeného radioaktivního objektu". Myron se měl podívat, co mají schované v závěsu ve Wrightu. Popsal "stinné obrysy velkého zvonovitého předmětu.... možná asi 3 metry širokého u základny a 4 metry vysokého. Malým otvorem ve stanu Myron viděl, že je kovový, jako nějaký bělavý bronz... ".

"Zvon" je opakujícím se a klíčovým prvkem v ději nedávné tour de force hollywoodské ikony Davida Lynche v návratu "Twin Peaks" uváděném na "Showtime Networks". To, že se mainstreamová média - která už nemají žádné opodstatnění pro to, aby vůbec existovala - ve svém zpravodajství o Lynchově okultním prozření pokusila tuto skutečnost cíleně ignorovat, by nemělo nikoho překvapit. To, že se o něm dosud nepsalo ani na blogu, je možná příznačné pro zombie apokalypsu, před níž už léta varuje sám Hollywood. Lynch se těmto jevům věnuje mimo jiné i v "Twin Peaks 2017". Když je Obr neboli Ohnivák, který je ve Frostově knize představitelem vysokých Nordiků, zobrazen se svým podlahovým modelem "Zvonu", je na něm vidět promáčkliny, pravděpodobně od oholení korun stromů, které nahlásili svědci kecksburského incidentu.

Lynch, stejně jako všichni velcí umělci, nikdy nevysvětlí své dílo, ale zdá se, že i on začíná být netrpělivý s nedostatečnou sofistikovaností svého publika v oblasti esoteriky. O Jeffriesově turné Bell se nedávno nechal slyšet: "Vytvořil jsem tu část stroje, která má tu věc s výlevkou čajové konvice," řekl serveru Pitchfork, "ale přál bych si, abych ji udělal rovnou, protože všichni si myslí, že je to konvice na čaj. Je to jen stroj." Možná chtěl dodat, že jeho čajová konvice také nevyfukuje kouřové kroužky, ale toroidní Vesmír...

Toroidální vesmír poprvé navrhl Arthur M. Young již koncem padesátých let. Young, filozof, spisovatel a vynálezce Bellovy helikoptéry, "příležitostně zaskakoval za Andrije (Henryho) K. Puharicha v jeho sídle na Hawkes Avenue 87 v Ossiningu ve státě New York." Puharichova usedlost v roce 1978 za podezřelých okolností vyhořela do základů. Předtím byla známá těm, kteří ji znali jako "Krocaní farmu", místem některých z nejpodivnějších experimentů na Západě během dvacátého století, z nichž mnohé se týkaly dětí." Ve filmu "Hudson Hawk", megarozpočtovém propadáku o alchymii, tajných společnostech, CIA a Vatikánu z roku 1991, se herce Bruce Willise, který hraje Hudsona Hawka, ptají, odkud má tetování Jestřába. Odpovídá: "V Ossiningu v New Yorku... ".  Hudson Hawk je to, co místní obyvatelé říkají studenému větru, který vane po řece Hudson.

Bellovy laboratoře byly s Puharichem úzce spjaty také díky šestapadesáti patentům na přístroje, které vynalezl a které pokrývaly celou škálu od lékařské elektroniky přes neurofyziologii až po biokybernetiku, přičemž mnohé z nich měly za cíl sloužit jako naslouchátka pro neslyšící... Bell po celá padesátá léta horečně pracoval a snažil se vyřešit to, co v roce 1957 označil jako "Podivný případ kosmických paprsků" ve filmu natočeném ve spolupráci se slavným hollywoodským režisérem Frankem Caprou. V roce 1964 objevili Arno Penzias a Robert Wilson pomocí supercitlivého prototypu antény, kterou Bell původně používal k detekci rádiových vln odražených od balonových družic Echo, trvalé záření o vlnové délce 7,35 cm. Určili, že zdroj tohoto záření se nachází mimo galaxii, a v roce 1978 jim byla za objev záření kosmického pozadí udělena Nobelova cena. Mnozí se domnívají, že teorie toroidálního Vesmíru je logickým vyústěním Bellovy práce s kosmickým zářením.

"Předpokládám, že nevíte, že telefonní společnost zabila Kennedyho, protože se ji snažil rozbít, a to oni nikdy nedopustí. Všechno mají pod kontrolou... To, co říkáte do úst, nikdy není přesně to, co vychází z druhého konce...". Tato slova pronesl paranoidní schizofrenik Cecil ve filmu "Pravý věřící" z roku 1989. Je klíčovým, ale nepoužitelným svědkem obhajoby v soudním procesu o vraždě ve filmu. "Ma Bell" je jen hovorový výraz, pokus o zlidovění konglomerátu, který monopolizoval komunikace, zejména v Americe, od devatenáctého století až do roku 1982, kdy společnost "Bell Systems" nakonec souhlasila, že se raději rozpadne, než aby prohrála antimonopolní řízení, které proti ní v roce 1974 podalo "Ministerstvo spravedlnosti". Rozdělení "Bell Systemu" vstoupilo v platnost v roce 1984, kdy Bell ztratil kontrolu nad místními telefonními službami ve Spojených státech a Kanadě, ale ponechal si dálkové služby a kontrolu nad "Western Electric" spolu s polovinou "Bell Labs". Ve skutečnosti existovaly čtyři hlavní společnosti "American Telephone & Telegraph" (AT&T), které tvořily "Bell Systems".

"Bell Operating Companies" (BOC) poskytovaly místní telefonní služby. Ke dni 1. ledna 1984, kdy vstoupil v platnost prodej společnosti "Bell System", byly rozděleny do sedmi nezávislých regionálních provozních společností "Bell Operating Companies", kterým se od té doby bude říkat "Baby Bells". Předtím za všechna zařízení připojená k síti AT&T odpovídala společnost "Western Electric Company". Všechny telefony k ní připojené, domácí i jiné, musely být pronajaty od "BOC". Telefony, které nebyly dodávány dceřinými společnostmi Bell, musely být nejprve převedeny na místní "BOC", která telefon pronajala zpět zákazníkovi za měsíční poplatek a navíc za poplatek za přepojení. Společnost "Western Electric" nasadila malou armádu inspektorů, kteří kontrolovali úroveň napětí v domácnostech, aby zjistili, zda zákazníci nepoužívají nepronajaté telefony. Společnost "Western Electric" byla známá tím, že byla řízena s vojenskou přesností, a dodnes zůstává v době svého největšího rozkvětu zlatým standardem, ke kterému se vedení podniků hlásí.

Společnost "American Telephone & Telegraph Long Line Company" instalovala a udržovala všechny dráty, kabely a mikrovlnné rádiové relé potřebné k poskytování dálkových služeb zákazníkům. Právě tyto její dráty se výrazně objevují ve filmu "Twin Peaks". Když pomineme jadernou hyperbolu, tranzistor byl nejdůležitějším vynálezem dvacátého století. To, že vědci pracující v Bellových laboratořích dostali za jeho vynález Nobelovu cenu, svědčí o tom, že Bellova laboratoř byla špičkou komunikační vědy v západním světě po II. světové válce. Ve skutečnosti to byla právě "Matematická teorie komunikace", dvoudílný článek Bellova matematika Clauda Shannona, který vyšel v červencovém a říjnovém čísle technického časopisu "Bell System Technical Journal" v roce 1948 a který dal vzniknout teorii informace; variantě von Neumannovy teorie her, která se zabývá kvantifikací, ukládáním a sdělováním informací. Teorie informace se používá v kvantové výpočetní technice, umělé inteligenci, kybernetice, neurovědách, elektrotechnice a při výpočtech "černých děr"... Možná si "Cecil" přečetl začátek Shannonova článku... "Základním problémem komunikace je reprodukce v jednom bodě, ať už přesně nebo přibližně, zprávy vybrané v jiném bodě".

V létě 1931 Karl Jansky, který pracoval v "Bellových laboratořích" v Holmdelu ve státě New Jersey a používal speciálně zkonstruovanou rotační anténu určenou k příjmu rádiových vln o frekvenci 20,5 MHz, zaznamenal slabé stálé syčení neznámého původu. Po roce vědeckého zkoumání určil, že zdrojem šumu je střed galaxie. V roce 1933 Jansky publikoval svůj klasický článek "Electrical disturbances apparently of extraterrestrial origin" (Elektrické poruchy zřejmě mimozemského původu), který pochválil nejen deník "New York Times" ve svém vydání z 5. května 1933. Tento článek měl dát vzniknout vědeckému oboru radioastronomie a mezi vědeckou komunitou panuje shoda, že za něj měl dostat Nobelovu cenu, ale Bell z nepochopitelných důvodů odmítl financovat další výzkum tohoto tématu a převedl Janského na jiný projekt. Zemřel náhle ve čtyřiačtyřiceti letech na infarkt...

Od té doby získali vědci pracující v "Bellových laboratořích" celkem osm Nobelových cen, z toho sedm za fyziku. O první se podělili v roce 1937 za prokázání vlnové povahy hmoty. V šestapadesátém roce získali tři Bellovi vědci nejprestižnější cenu za fyziku za vynález tranzistoru, přestože Němec Oskar Heil  "vlastnil několik patentů na zařízení "podobná tranzistoru" již před válkou." V sedmdesátém sedmém roce se slavná cena dělila za lepší pochopení elektronické struktury skla a magnetických materiálů. V sedmdesátém osmém roce pak byla Penziasova a Wilsonova. V roce 1997 se o cenu podělil Steven Chu za vývoj metod chlazení a zachycování atomů pomocí laserového světla. V roce devadesát osm byla Nobelova cena za fyziku opět udělena třem Bellovým vědcům, tentokrát za objev a vysvětlení frakčního kvantového Hallova jevu. V roce 2009 se o ni podělili dva Bellovi vědci za vynález zařízení s nábojovou vazbou; zařízení, které přesouvá elektrický náboj, obvykle zevnitř samotného zařízení, do oblasti, kde s ním lze manipulovat. V roce 2014 byla sdílena v oblasti chemie.

-pokračování-