"ZVON" (8)

Farrell Joseph

Farrell Joseph

publikováno: 29.11.2018 kategorie: Konspirační teorie

Překvapivě existuje příběh z prostředí neonacistické frakce ze Severní Ameriky, který je kupodivu v souladu s mnohými detaily Witkowskiho rekonstrukce. Příběh nabývá ještě větší pozoruhodnosti vzhledem ke skutečnosti, že se objevil před samotným vydáním ať už "Huntfor Zero Point" Nicka Cooka,  nebo Witkowskiho knihy "The Truth Ahout the Wunderwaffe", které se opírají o výsledky výzkumu a odhalení týkající se zvonu. Příběh vyšel v nakladatelství Samizdat Press známého kanadského „revizionisty holocaustu“ Erica Zündela. Příběh prý pochází od „prof. dr. Friedricha Kuhfusse, kterého spojenci nikdy nechytili a který zemřel v exilu v Barceloně ve Španělsku.

Hluboko uprostřed téměř staletých, temných a zlověstných lesů, kdesi v jedné z mnoha kopcovitých oblastí Německa byla tajná základna jednoduše nazvaná X. Okolnímu světu se jevila jako stará lovecká chata, posazená na vrcholku malého kopce. K „Jagdschloss“, jak ji nazývali němečtí lesníci a malorolníci z přilehlé vesnice (asi 8 km vzdálené), vedly jenom dvě klikatě se vinoucí cesty. (Kolem ležící) lesnatá oblast byla prohlášena za zakázanou. Bylo jim řečeno, že celá oblast je (během války) pod přímou správou SS. Všichni vesničané byli vybaveni zvláštními propustkami s fotografiemi; museli přísahat, že zachovají mlčenlivost, a nesměl je navštěvovat nikdo z okolí… Viděli… autobusy plné lidí - obvykle chmurně vyhlížejících mužů, jenom pár žen, mnoho jich však bylo v uniformách a mimořádný počet jich měl vyšší důstojnickou hodnost - projíždějící jejich vesnicí.

Protože ve vesnici byla jenom jediná hospoda, zastavilo čas od času před hostincem U zlatých volů (Gasthaus zum Goldenen Ochsen) některé z těžkých aut značek Mercedes a Opel a jejich pasažéři tam poobědvali nebo posvačili. Muži se chovali velice podivně. Všichni si brali aktovky ke stolu, kde obědvali, mnohé z těchto kufříků byly větší než obvyklé německé aktovky… Po většinu dne tam bylo poměrně ticho a pak jednoho dne požádali esesáci místního starostu, aby svolal místní obyvatele. Byl jim představen důstojník, který vyhlásil, že poblíž Jagdschloss bylo zřízeno pomocné zařízení koncentračního tábora a že vězňové jsou pracovníky továrny zaměřené na válečnou výrobu a jsou zapojení do nesmírně důležité práce. Nikdo se s těmito lidmi neměl bratříčkovat a každý cizinec nebo mimořádná událost měli být nahlášeni na SS Ortskommandatur… O pár dní později začal vesnicí projíždět náklaďák za náklaďákem, plně naložené stavebním materiálem pro všechny možné účely…

Brzy nato bylo celé dny slyšet, jak se údolím rozléhají ohlušující a hrozivé detonace. Za pár měsíců vše ustalo. Pak začaly přijíždět rozměrné, pomalu jedoucí širokonosné náklaďáky vezoucí náklady pokryté plachtami, upoutané řetězy a střežené vojáky. To trvalo po mnoho a mnoho týdnů. Celá vesnice byla od té chvíle plná těch nejneuvěřitelnějších historek. Jedné noci celou ves probudil a strašlivě vylekal zvuk tak vysoké intenzity a frekvence, že si hned každý uvědomil, že se děje něco velmi neobvyklého. Vyběhli spěšně ven a k svému naprostému překvapení a údivu uviděli jasně zářící „věc“ vznášející se ve vzduchu směrem od Jagdschloss. Pak právě tak rychle, jak se zvuk objevil, také skončil, světlo pohaslo a ta podivná „věc“ dosedla někde za vrcholky stromů, mimo dohled místních, kteří pocítili ulehčení, i když byli ještě otřeseni… Zanedlouho tam pak poletovalo pár těchto zvláštních těles, každé trochu odlišné od těch ostatních, nejprve pomalu, později však tak fantastickými rychlostmi, že bylo obtížné sledovat je pouhým okem… Občas, když letěly tak rychle, vydávaly strašlivý hluk, veliký třesk, který se odrážel po údolí jako těžké hromobití.

A tak měsíce přecházely v roky a jednoho dne dlouhé kolony náklaďáků ucpaly silnice. Protože k Jagdschloss vedly dvě silnice, bylo těžké rozpoznat, co se děje, ale brzo to zjistili. Bylo vidět čím dál méně létajících „věcí“ a zanedlouho byl tábor jen stínem dřívějšího shonu. Jednoho dne práce ustaly a děsivé exploze utichly. Pak se zase údolím nesl kouř z okolí kolem Jagdschloss a o pár týdnů později vstoupili do vesnice Rusové, bez odporu, rabující a plenící vše, co bylo na dohled… Sotva si (Rusové) uvědomovali, že v těch zborcených slujích s elektrickými kabely a dráty visícími volně z nyní vlhkých stropů, na podlahách pokrytých sutí, ve zdánlivě nekonečných halách s podivnými známkami spálení na betonových podlahách, zdech a stropech se odehrával jeden z divů světa… jenom bezcenné úlomky kovu, matice, šrouby, ocelové tyče, gumové pneumatiky, nějaká kůže a jakási podivně vyhlížející a páchnoucí „mrtvolná“ šedavá substance, kterou bylo možno spatřit mezi vším tím rumištěm.

Je tu řada věcí, které by mohly vést k domněnce, že tento příběh je čirou fantazií. Především, a to je nejdůležitější, představa důstojníků SS veřejně přinášejících aktovky nadité dokumenty o tajném výzkumu do místního Gasthaus je vysloveně nesmyslná. Pro SS posedlou loajalitou a bezpečností jsou takové rozpory nemyslitelné; pokud by se toho však dopustil kterýkoliv příslušník, rychle a nemilosrdně by s ním skoncovali. Dále, jak Witkowski potvrdil v osobním dopise autorovi, nebyl žádný modernější Schloss či středověký hrad ve Fürstensteinu nikdy využíván jako lovecká chata.

Je tu ovšem také řada věcí, jichž je třeba si zde povšimnout, protože v širším záběru podporují Witkowskiho rekonstrukci zvonu, a tudíž mají sklon naznačovat, že tento příběh obsahuje jisté pravdivé prvky; ve skutečnosti obsahuje mnoho podstatných součástí, jež mají něco společného s Witkowskiho historií projektu Zvon, a shodou okolností se tento příběh stal ještě působivějším vzhledem ke skutečnosti, že předchází vydání Witkowskiho díla a také že pochází ze zdroje hluboce sympatizujícího s nacisty. Ten poslední bod by mohl vlastně naznačovat, že někdo někde a nezávisle na jakékoli vládě zná všechny podrobnosti tohoto projektu a to, čeho bylo dosaženo:

1Příběh se dotýká silně zalesněné a kopcovité oblasti Německa, což Schloss Fürstenstein jistě splňuje.

2.  Tato oblast a potažmo i projekt, o němž příběh vypráví, byl pod správou SS.

3.  Tu byl koncentrační tábor, který se podílel na dodávkách otrocké práce pro výstavbu a podle všeho i na projektu. (Witkowski objasňuje, že tato otrocká práce pocházela z blízkého koncentračního tábora Gross-Rosen.)

4.  Příběh naznačuje, že tam docházelo k mohutným odstřelům, což silně nasvědčuje tomu, že tam probíhala ve značné míře podzemní výstavba. Jak si Witkowski všímá, jsou tu jasné indicie, že celý komplex Fürstensteinu byl protkán sítí tunelů a štol postavených během války

5.  Je nepochybně zřejmé, že objekt, o němž v příběhu hovoří obyvatelé vesnice, způsoboval nápadné vedlejší účinky, a tady je podobnost se zvonem úplně zřejmá.

6.  Z příběhu je rovněž jasné, že s tím byla spojena těžká elektrická kabeláž, což je další podobnost s příběhem o Zvonu.

7.  Je tu zmínka o „mrtvolné“ šedavé substanci nacházející se v rumišti, jasně připomínající zprávy o černavé nebo našedlé mazlavé hmotě, pocházející z experimentů se zvonem na organických materiálech.

8. Příběh líčí spálená a sežehnutá místa na betonových a kamenných stěnách, což podporuje myšlenku, že ať už tam šlo o cokoliv, vydávalo to silné záření, a to je další paralela ke zvonu, jak vypočítává Witkowski.

9. Příběh zaznamenává skutečnost, že místo bylo očividně spěšně a důkladně evakuováno SS, aby se předešlo tomu, že by cokoliv padlo do rukou Rusům. A tady znovu toto vyprávění v hlavních obrysech souhlasí s příběhem o zvonu, s tím, jak SS provedla odsun objektu a popravu některých vědců a techniků.

Musíme to všechno ovšem také zvážit ve srovnání s oněmi neuvěřitelnými prvky příběhu. Je nejenom nepravděpodobné, ale hlavně naprosto směšné, aby důstojníci SS podílející se na vrcholně tajném černém projektu během svého „volna“ přenášeli, jako by se nechumelilo, tajné materiály v aktovkách nebo více či méně otevřeně mluvili o své práci v místním Gasthausu.

-pokračování-

Další díly