ZTRACENÝ SVĚT OBRŮ - ZAKÁZANÉ OBJEVY PREHISTORICKÝCH CIVILIZACÍ (4)

Titáni minulosti byli ještě až do středověku veřejně vystavováni

Protože existence obrů a jiných hominidů představuje pro zastánce evoluční teorie problém, je historie těchto podivných předků lidstva utajována, protože nezapadá do oficiální historie vývoje Homo sapiens. Jak lze vysvětlit, že tito lidé dorůstali výšky až 3 nebo 4 metrů? Mnoho alternativních teorií tvrdí, že obři formovali dávnou minulost lidstva, byli známí jako titáni. Jak je popsáno, jejich ostatky byly objeveny hlavně během 19. a počátku 20. století při vykopávkách. Poté se výzkum jejich kultury náhle zastavil a od té doby bylo zveřejněno jen několik oficiálních zpráv o dalších kontroverzních nálezech.

V Evropě známe nejrůznější pohádky a lidové pověsti o gigantech všeho druhu, někteří z nich jsou také zobrazeni v uměleckých dílech. Jeden z těchto obrazů se jmenuje „Pohřeb prince Francesca II. de' Medici v San Lorenzo ve Florencii“. Je dílem umělce Stefana della Bella ze 17. století a dnes se nachází ve Washingtonu D.C. v National Gallery of Art Houses. Podél sloupů haly baziliky jsou vidět oblečené a zdobené kostry obrů, které jsou více než dvakrát větší než všichni přítomní návštěvníci. Možná tento obraz nevychází z fantazie, ale je historickou realitou. Možná lidé v té době sbírali ostatky obrů jako trofeje nebo je uctívali. Z nesčetných evropských legend o obrech, kteří často žili daleko od lidských sídel v horách nebo v odlehlých oblastech, vyplývá, že Britové do 12. století téměř všechny obry vyhladili a v té době jich existovalo jen velmi málo. Jeden z nich se jmenoval Geömagot.

Zajímavá je také skutečnost, že teprve na konci 18. století, přesněji v roce 1778, církev oznámila, že lidstvo zvítězilo nad obry a že poslední z nich zemřel. Od té doby se začaly pálit jejich kosti a kočí byli pověřeni odstraněním všech vystavených obřích koster z katedrál, chrámů, náměstí a domů rytířů a cechů. Většina informací o této události je podle dostupných zdrojů uložena ve Vatikánu. Ústní tra