ZTRACENÝ ČAS: STÁLE NEVYŘEŠENÝ INCIDENT UFO VE VALLENTUNĚ Z ROKU 1974 (9)

V březnu 1974 se ve Vallentuně, předměstí severně od Stockholmu, celkem 31 lidí podílelo na více než 70 hlášeních o podivných pozorováních UFO. A to jsou jen ta, která se dostala do povědomí úřadů. Spolu s podivnými pozorováními bylo v regionu rozšířené rušení televizních přijímačů, což naznačovalo nějaký druh obrovského rušení elektrických nebo rádiových vln. Kromě toho je během zmíněné události zaznamenána nejméně jedna zpráva o únosu, která zůstává jedním z nejznámějších švédských incidentů. Pozorované aktivity pokračovaly 18 měsíců a švédské úřady je braly natolik vážně, že na monitorování oblasti vyčlenily padesátičlennou jednotku domobrany. I ti pak hlásili bizarní a podivné události.

Z mnoha svědectví z prvního divokého víkendu ve Švédsku v březnu 1974 však vynikají dva konkrétní incidenty. Podle článku v deníku "Vallentuna Direkt" z roku 2017 by se Hillevi Anderssonová večer 24. března 1974 stala svědkem událostí, které by jí i jejímu manželovi Ingvarovi změnily život. Spolu se svými třemi malými dětmi jela Hillevi na den do domu svých rodičů.  Když jeli po silnici, všimli si před sebou nad polem jasného světla. Světlo jim mizelo z dohledu a oni pokračovali v cestě, zaujatí, ale neznepokojení. Krátce nato se však znovu objevilo. A tentokrát sledovalo jejich vozidlo. Hillevi se podařilo získat delší pohled na světlo. Při bližším pohledu to vypadalo jako nějaké kovové vzdušné plavidlo. Než však stačila rozeznat víc, začalo stoupat, přičemž se zbarvilo do jasně oranžové barvy, a brzy se z něj stala jen oranžová skvrna na obloze nad ním. Dokončí svou cestu a dorazí na místo krátce poté, co objekt zmizí z dohledu. Když se však blížili k domu Hilleviních rodičů, všichni viděli oranžově zářící plavidlo vznášející se nad lesem, který obklopoval malou obec.  

Z jeho spodní strany se vynořily tři "světelné paprsky" a začaly "kličkovat" mezi stromy. V jednu chvíli se jeden z těchto podivných paprsků ocitl na každé straně auta manželů Anderssonových a zářil dovnitř. Hillevi se o chvíli později dozvěděla, že zatímco ona byla svědkem tohoto dění venku, obyvatelé ve svých domovech pociťovali silné rušení televizních přijímačů. Na některých místech byl obraz nahrazen řadou "tlustých černobílých čar"!
Když se později večer vrátila domů, informovala Ingvara o této podivné epizodě. Ten, jak už to u něj bývá, okamžitě hledal racionální vysvětlení toho, co jeho žena viděla. Než však Hillevi kontaktovala policii a úřad vládní obrany, uznal, že se stalo něco velmi neobvyklého.  Navíc si jeho žena i jejich malé děti stěžovaly na bolesti hlavy, žaludku a zad v místě, kde měly ledviny. Jak se brzy ukázalo, Hillevi nebyl jediným člověkem, který toho večera spatřil podivný oranžový svítící objekt. Na policii bylo podáno více než 70 oficiálních hlášení a o zjevnou vlnu pozorování se začala zajímat i mezinárodní média.  

Jak se však do obvykle klidné oblasti Stockholmu sjížděli výzkumníci UFO, brzy vyšlo najevo, že pozorování, jako bylo to Hillevi, nebyla ojedinělá. Nebyla ani nejvíc fascinující nebo mrazivá. Předchozího večera se po pozdním skončení práce měl elektrikář vydat na cestu domů. Byla to pravděpodobně nejpodivnější cesta domů, jakou kdy absolvoval. Většina pramenů uvádí jméno tohoto muže jako Anders, i když některé tvrdí, že se jednalo o Haralda Anderssona (bez příbuzenského vztahu k výše zmíněným Anderssonům). Vyprávění se objevuje v knize "Alien Contact: The First Fifty Years" od Jenny Randlesové. Z jemu neznámých důvodů se měl vydat neznámou cestou, kterou předtím nepoužil. Dokonce uvedl, že měl pocit vedení, aby zvolil trasu, kterou zvolil. Když se však vydal na cestu, náhle ho z ničeho nic "udeřilo" do boku hlavy světlo. Všechno zčernalo a vzápětí se probudil před svým domem. Jeho žena stála po jeho boku a ve tváři měla výraz hlubokého znepokojení.

Tehdy si uvědomil, že má po celém těle bolestivé popáleniny. Navíc nedokázal odpovědět na manželčiny otázky, co se stalo. Na incident si vůbec nepamatoval. V nemocnici v Lindholmenu ošetřoval Anderse doktor Ture Arvidsson, který se o jeho případ okamžitě zajímal. Okamžitě pojal podezření na UFO nebo mimozemskou účast a navrhl Andersovi, aby se nechal zhypnotizovat. Ujišťoval ho, že mu to pomůže obnovit vzpomínky po zásahu jasným světlem do hlavy. Anders souhlasil. Podle příběhu, který Anders vyprávěl při hypnotické regresi, byl po záblesku světla "vtažen" vzhůru, vzduchem a směrem k samotnému světlu. Vzápětí se ocitl na stole ve velké místnosti. Všude kolem něj byly vysoké bytosti, nejméně čtyři, které viděl. Měly "průhledný" vzhled, ale také pevné obličeje s očima, nosem a ústy. Neviděl však, zda mají bytosti uši nebo vlasy, protože každá z nich měla na hlavě jakousi kápi, která se při pohybu "třpytila".   Používaly kovové nástroje, kterými ho šťouchaly a zkoušely jeho kůži. Krátce se pokusil vetřelcům bránit, ale rychle ho přemohli, a dokonce si během boje poranil čelo.

Zajímavá věc, kterou Anders během hypnózy několikrát opakoval, byla: "Nemohu nic říct!". Dokonce i během regrese se snažil prozradit informace ze svého vyprávění, ne však kvůli nedostatku paměti, ale proto, že to bylo "zakázáno". Nakonec prohlásil, že byl varován, aby o svém zážitku nemluvil. Dokonce tvrdil, že mu únosci do mysli vložili "nějaký mentální blok". Sdělili mu, že mu neublíží, ale "nedovolí mu vzpomínat!". Mimochodem, Anders ještě nějakou dobu po zážitku vykazoval známky dlouhodobého působení "velmi silných elektrických polí", a dokonce zjistil, že se u něj projevují "schopnosti" a "smysly", které předtím neměl. I když není jisté, že mezi událostmi, které se staly v březnu 1974 severně od Stockholmu v noci po sobě, existuje nějaká souvislost, není vůbec od věci si ji představit.

Navíc navzdory vyšetřování švédských úřadů neexistuje pro tuto bizarní epizodu žádné vysvětlení. Rovněž není jasné, pokud přijmeme Andersovy vzpomínky za pravdivé, zda se ten víkend odehrály ještě nějaké další únosy. Nebo v následujících měsících. Možná ano a unesené osoby prostě jen nevěděly, čím prošli. Nezapomeňte, že podle Anderse mu bylo řečeno, že si na zážitek "nebude pamatovat". Možná, že nebýt jeho zranění a nutnosti jít do nemocnice, i on by zůstal o zdánlivě brutálních událostech nevědomý. Co se týče Hillevi Anderssonové, ta hypnotickou regresi odmítla kvůli tomu, že jí v mysli nechybí žádný čas. Pevně však věří, že to, čeho byla toho večera svědkem, nepochází z této planety. Není třeba dodávat, že zprávy z března 1974 zůstávají záhadou jak pro badatele UFO, tak pro obyvatele oblasti Vallentuna.

-pokračování-