ZTRACENÝ ČAS: INCIDENT VE VÍDEŇSKÉM LESE - PŘÍPAD URČENÉHO KONTAKTU? (20)

Svědek, který stojí v centru incidentu ve Vídeňském lese, je znám pouze jako "Bobby", a to z toho důvodu, že by ho jeho pozdější kariéra známého koncertního pianisty snadno identifikovala. Jde však o setkání, které je stejně mrazivé jako fascinující. Jde o další vyprávění, které se k nám dostává prostřednictvím badatele v oblasti UFO Timothyho Gooda, který sám byl uznávaným koncertním houslistou a Bobby mu o něm vyprávěl, když oba studovali na londýnské Hudební akademii v 60. letech. Bobby byl velmi otevřený výzkumu svého případu, ale obával se, že jeho rodina by neocenila pozornost, kterou by takové tvrzení přineslo. Případ je zajímavý zejména tím, že obsahuje prvky "povolání" cizí silou. Toto volání mělo vést k případnému kontaktu s bytostmi, které nejsou z tohoto světa. Navíc tyto události, alespoň částečně, ověřil další nezávislý a důvěryhodný svědek.

Během studií na vídeňské Akademii Bobby často zaznamenával podivný vysokofrekvenční zvuk. Poprvé si ho uvědomil na začátku října 1962. Tento zvuk byl často doprovázen intenzivním pocitem, že se "něco stane!". Úzkostný pocit, který Bobby nedokázal vysvětlit ani pochopit. Bizarní bylo, že samotný zvuk mu připadal "nesmírně uklidňující"! Snad nejvíce ho zneklidňovaly "telepatické zprávy a mentální vize", které začaly ve stejnou dobu. Bobby mluvil o tom, že byl pod vlivem "nějaké zvláštní tajemné síly", když byl svědkem těchto vizí. Jednoho konkrétního dne se mu při cvičení před ním objevil "překrytý obraz"! Přímo před jeho očima, jako by za ním stál skrytý projektor, se objevovaly zelené a lesní výjevy. Netušil, co má tato vize znamenat, ale cítil, že je důležitá a nelze ji odmítnout.

Bobby si několik dní vize probíral v hlavě a pak 8. října, aniž by plně chápal proč, opustil svůj byt a ocitl se v tramvaji, která mířila pryč z města. Cestou několikrát přestoupil, opět nechápal, kam jede a proč. Nakonec nastoupil do autobusu, který ho dovezl do cílové stanice. A po několika minutách se ocitl na osamělém venkově. Když spatřil místo, které mentálně vnímal během cvičení, opustil autobus. Bobby se bez pochopení vydal do Vídeňského lesa. Mluvil o tom, že měl pocit, jako by "byl veden určitým směrem"! Nedostával žádné telepatické pokyny, ale jeho kroky byly téměř instinktivní. Nějakou dobu chodil, než uvěřil, že se dostal daleko za hranice Vídeňského lesa. Ocitl se v hustých lesích, které se nacházely za ním.

Neměl však pocit paniky ani strachu a vydal se hlouběji do lesa. Brzy začal před sebou vidět mýtinu a vydal se jejím směrem. Přitom si najednou všiml, jak je všude kolem něj naprosté ticho. Žádní ptáci nezpívali a stromy nerušil žádný vítr. Nad hlavou to vypadalo jako hluboká šedá kopule. Bobby tu atmosféru popsal jako atmosféru očekávané bouře. Vzduch byl nyní hořce chladný a kolem něj se zvedaly cáry mlhy. Když konečně vstoupil na mýtinu, ticho přerušil podivný "svištivý zvuk". Větve stromů se náhle hlučně pohnuly a hvízdavý zvuk neustále nabýval na intenzitě. Když si prohlédl okolí, všiml si lesklého objektu ve tvaru talíře, který se sunul dolů a pak se zastavil 30 metrů před ním.

Ze spodní strany plavidla se vytáhly tři nohy, na nichž nyní těleso spočívalo před Bobbym. Otevřely se posuvné dveře a z nich se směrem k zemi táhlo schodiště. Vynořily se z nich tři postavy a sestoupily po schodech dolů. Každá z nich měřila asi metr osmdesát a měla lidskou tvář. Zbytek těla jim pokrýval "přiléhavý, černohnědě zbarvený oblek"! Dokonce i jejich ruce a obličeje byly překryty "průhledným, černým materiálem". Na tvářích měli také podivné, skleněné hledí. Z něj vedly dvě trubky, které se táhly až k jejich zádům a o nichž Bobby předpokládal, že jsou jakýmsi přívodem vzduchu. Jedna z bytostí na něj promluvila, ale jazykem, který Bobby neznal. Postava, která vycítila, že jí nerozumí, pak předložila malou krabičku. Stiskl na ní tlačítko a na Bobbyho na několik vteřin dopadl červený paprsek.

Jakmile zmizel, ozvala se otázka znovu, tentokrát však v angličtině. To je zajímavý detail, velmi podobný tomu, který uvedl Jan Siedlecki ze svého setkání o více než deset let později v anglickém Leedsu, kterému jsme se věnovali dříve. A připomeňme si ještě jednou moderní vymoženosti naší doby, takovou krabičku, ne méně, která sice nevystřeluje žádné červené lasery, ale překládá jazyky během několika sekund. Vůdce trojice pak přistoupil blíže k Bobbymu, aby si s ním promluvil. Velká část Bobbyho vzpomínek se objeví až o několik let později, ale mnohá jeho tvrzení jsou nesmírně podobná jiným, zejména některým vyprávěním o blízkých kontaktech z té doby. Podle Bobbyho se rasa, kterou bytosti představovaly, obávala snahy lidstva "dobýt Vesmír" a přitom s sebou přinést své válečnické způsoby.

Diskutovalo se i o dalších varováních před zneužíváním jaderné energie lidstvem a o nebezpečí atomových válek. Stejně jako potřeba úplné "změny myšlení" lidstva jako kolektivu. Kromě těchto poněkud mrazivých varování humanoid přednesl také předpověď, která se týkala spíše samotného Bobbyho. Těsně před návratem do lodi Bobbymu řekl, že toto setkání "výrazně ovlivní jeho tělo i tvůj život!". Podle vůdce existovaly tři možné následky, které se v roce 1963 odehrají. Zaprvé Bobby zemře "v důsledku šoku". Nebo může "šok" přežít a poté vést normální život. Nebo se mohou vrátit a vzít ho s sebou na svou planetu. Zajímavé je, že Bobby v dubnu 1963 utrpěl infarkt, ze kterého se plně zotavil. Byl to onen "šok", o kterém mluvil vůdce?

Koncept "povolání" a vedení, a dokonce i předpovědi, která se vyplní, aby svědka přesvědčila o pravosti situace, je zajímavý, zejména pokud se na něj podíváme z pohledu starověkých astronautů. Mnoho starověkých spisů například vypráví o andělech nebo poslech, kteří vytvářeli vize a předpovědi a chovali se velmi podobně jako bytosti, s nimiž se Bobby nakonec setkal. Navíc v těchto starověkých zprávách nešlo o náhodná setkání, svědci byli zřejmě předem určeni a záměrně vyhledáni a zlákáni ke kontaktu. Obrazy a telepatická poselství po setkání příležitostně pokračovaly. Dokonce byl jejich svědkem spolužák a Bobbyho spolubydlící - John Bingham, který se za Bobbyho věrohodnost co nejdůrazněji zaručil. Ačkoli Bobby nechtěl o telepatických zprávách, které dostával, hovořit, Johnovi tvrdil, že byly "filozofického rázu"!

Není známo, zda Bobby někdy na základě těchto zpráv soukromě jednal. Nabídl však, že mnoho lidí, kteří podobně jako on měli takové zkušenosti, se často potýká s pocity deprese kvůli "marnosti" snahy přesvědčit ostatní. Možná tedy v případě, že by takoví příjemci informací potřebovali na základě těchto poselství jednat, bylo lepší, kdyby tak činili pod záminkou úplně jiného důvodu?

-pokračování-