ZTRACENÝ ČAS: INCIDENT ÚNOSU KATHRYN HOWARDOVÉ - 1969 (21)

Zážitek Kathryn Howardové je velmi pravděpodobně málo známým případem únosu mimozemšťany. Má však mnoho společných rysů s mnoha dalšími případy po celém světě. Objevují se zde prvky značného časového úbytku, pozorování podivných plavidel přilétajících z oblohy, a dokonce i možnost vidět Zemi pod sebou. Kathryn navíc tvrdí, že po tomto setkání došlo k hlubokému pochopení života a vesmíru. To naznačuje, že šlo o duchovnější zážitek, který rozhodně nebyl poznamenán nevysvětlitelnými pocity hrůzy a zmatku. Ačkoli mnozí věří, že přítomnost mimozemšťanů na Zemi má k lidstvu daleko, jiní jsou pevně přesvědčeni, že opak je pravdou. Případ Kathryn Howardové  by mohl být důkazem tohoto blahodárného zásahu.

V dubnu 1969 na švédském venkově seděla Kathryn Howardová se svými dvěma přáteli Martinem a Harveym (pseudonymy) a diskutovali o politice. Všichni se považovali za součást hnutí hippies a všichni byli politicky velmi uvědomělí. Toho konkrétního dne se bavili o probíhajících problémech ve Vietnamu a Biafře. Den byl jasný a slunečný a obloha byla jasná, světle modrá. Možná proto bylo podivné oválné plavidlo, jehož svědky byli Kathryn a Martin. Chvíli zůstalo stát před nimi, ze spodní strany se dolů pohybovala podivná "zařízení podobná nohám". Pak zmizelo. Místo modré oblohy a země, nyní nastoupila podivná, šedá tekutina podobná věčnosti, v níž se Kathryn a Martin zdánlivě vznášeli. Pod sebou viděli Zemi a Měsíc. Kathryn později popsala toto setkání jako "sezení ve Vesmíru!"

Cítila také vnitřní klid a "kosmické spojení" s vědomím prostoru a času. Před očima se jí míhaly zvláštní obrazy, které jako by byly okamžiky z lidské historie. S těmito obrazy přicházelo pochopení. Martin později hovořil o podobných pocitech. Pak bez varování seděli Kathryn a Martin spolu s Harveym u ní doma na pohovce. Bylo jedenáct hodin večer, což znamenalo, že uplynulo více než deset hodin. Nikdo si nepamatoval, že by přišel domů. A Harvey si na rozdíl od Kathryn a Martina nepamatoval nic zvláštního, co by se dělo, kromě chybějícího času. Nejdřív se domníval, že si z něj kamarádi dělají legraci, ale brzy pochopil, že své povídačky myslí vážně.

O šestnáct let později, v roce 1985, Kathryn podstoupila hypnotickou regresi, aby odhalila celý příběh onoho odpoledne. Ačkoli se v průběhu let vracely drobné útržky informací, kromě vzpomínek na setkání - které Kathryn označovala za jakousi "společnou vizi" - se neobjevily žádné další podrobnosti. Jakmile se však pod regresí objevily vzpomínky na chybějící čas a právě na to, co zažili. Loď se k nim přiblížila. Dokonce tak blízko, že ji "nohy" na jeho dně do něj vtahovaly. Když se objekt vydal vzhůru, Kathryn snadno viděla skrz průhledný materiál pod sebou. Země, zprvu obrovská, se rychle zmenšovala a nakonec zmizela z dohledu. To vyvolalo v Kathryn paniku, která se obávala, že se nikdy nevrátí domů. Z důvodů, které nechápala, však její úzkost brzy překonal pocit klidu.  

Její poslední vzpomínkou byl pohled na objekt, jak vzlétl a zmizel na obloze. Vzápětí si uvědomila, že ona a její dvě kamarádky sedí na pohovce. Poslední zajímavostí je, že popisovala entity kolem sebe jako průhledné. To je velmi podobné tvrzení posádky Saljutu 7, která rovněž hovořila o pocitech euforie a radosti. Kathryn hovořila o intenzivním pocitu, že má lidstvu "předat poselství", i když si nebyla zcela jistá, o jaké poselství se jedná. Od tohoto zážitku se jí také ve snech zdály podivné předtuchy. Vyšetřovatelé by považovali za zvláštní, proč se tyto zážitky objevily pouze u Kathryn a Martina. Existují dvě hlavní teorie, proč by tomu tak mohlo být. Možná, jak se někteří lidé domnívají, byl zážitek určen pouze Kathryn a Martinovi, a tak byl Harvey pro setkání jaksi "mimo". Existuje například spousta podobných záznamů, kdy je unesená osoba unesena přímo z postele, zatímco její partner spí vedle ní a zdánlivě o tom neví.

Jiní se domnívají, že by mohlo jít o něco v mysli nebo dokonce v genech Kathryn a Martina. Možná je to učinilo náchylnými k těmto zážitkům. Kathryn se domnívá, že tato teorie je přesnější, protože byla Martinovi "blíž" a byla na podobné vlnové délce. Možná by také stálo za to, abychom se zamysleli nad dílem Edgara Cayceho a Akášickým záznamem. Cayce zdánlivě dokázal tuto kosmickou banku vědomostí ovládat a přistupovat k ní podle libosti, dokonce podobným způsobem popisoval i "cestu". Mohly být Kathryniny "předtuchy" prvními kroky k takovému pochopení? Kromě toho stojí za zmínku, že John A. Keel ve své knize "Our Haunted Planet" (Naše strašidelná planeta) spekuluje o tom, že pozorování UFO by snad mohla být "energií" senzibilů, kteří opouštějí svá těla a přistupují k takovým kosmickým záznamům.

Mnoho starověkých textů, jak by tvrdil, taková psychická setkání popisuje. Sama Kathryn Howardová i po regresi prohlásila, že ačkoli pevně věří, že v jejím zážitku byl aspekt "ořechů a šroubů", bylo to pro ni spíše "duchovní probuzení", které způsobilo "otevření" něčeho v jejím nitru. Je možná zajímavé, že ona a Martin zírali na plavidlo, než se ocitli v podivné "šedé věčnosti"! Mohlo jít o nějaký pokročilý hypnotický trans, kterého se dosahuje podobným způsobem, jako když hypnotizér nechá svého pacienta soustředit se na něco před sebou? Něco, co by otevřelo cesty v mysli, které jsou obvykle nepřístupné? Tvrdila, že je schopna nahlédnout do svých minulých životů i do životů jiných (opět něco, co tvrdil Cayce), a také viděla děsivé vize budoucnosti, například zuřící požáry hořící po celé Zemi.

To byl podle ní pohled na "konec civilizace" a právě tyto vize měly Kathryn donutit, aby lidi "otevřeli oči"! Není jasné, zda se některá z Kathryniných předtuch skutečně vyplnila, ani zda o nich někoho informovala. V jednom z rozhovorů v 90. letech 20. století uvedla, že jí (jiní) jasnovidci často říkají, že kolem její hlavy vidí zvláštní "křišťálovou čelenku", něco jako auru. Zajímavé je, že Kathryn během svých regresních sezení uváděla, že během zážitku únosu měla pocit, že "nosí křišťálovou čelenku nebo helmu".

-pokračování-