ZTRACENÝ ČAS: INCIDENT NA ŘECE MATTAGAMI (2)

Údajné setkání ze zimy roku 1963 z oblasti řeky Mattagami v severním Ontariu v Kanadě, den po atentátu na prezidenta Kennedyho, k nám přichází od někdejšího ředitele výzkumu UFO v Houstonu v Britské Kolumbii v Kanadě (HBCC UFO) Briana Vikeho, který je v komunitě badatelů UFO všeobecně známý a uznávaný. Dva svědci - z nichž hlavní je bohužel nejmenovaný - byli v té době mladí chlapci. To v kombinaci se zjevnou anonymitou hlavního svědka způsobuje, že je pro některé snazší tuto výpověď odmítnout. Zdá se však, že pozadí jejich vyprávění dodává jejich tvrzení na autenticitě. Otec hlavního svědka například vedl stavební četu, která stavěla tři přehrady vodní elektrárny. Vzhledem k místu a době incidentu je pravděpodobné, že tyto přehrady stavěla společnost "Otter Rapids Generating Station", která v té době skutečně působila v oblasti severního Ontaria.

Byli snad dva mladí chlapci toho rána svědky něčeho nadpozemského, zatímco většina dospělého světa seděla v šoku z brutální vraždy prezidenta Spojených států, navíc za bílého dne uprostřed rušné ulice? A byl to tentýž objekt, který později vyděsil tři stavební dělníky na nedaleké stavbě natolik, že se odmítli vrátit do práce? Co je možná ještě zajímavější, stejně jako v případě jiných vodních ploch, jako je Michiganské jezero nebo jezero Eire ve Spojených státech, rozsáhlé vodní sítě v Ontariu mají dlouhou historii pozorování a aktivit UFO. Bylo kolem desáté hodiny dopoledne 23. listopadu 1963, když hlavní svědek a jeho obvyklý kamarád a přítel Robert, který chodil do školy, dorazili k Robertovu domu.

Dnes, kdy byl volný den a nebyla škola, si mohli dělat, co chtěli. A tak se za jasného slunečního svitu, ale stále ještě zimního třeskutého chladu, vydali do dočasné komunity stavebních dělníků u řeky Mattagami, asi 120 kilometrů od oblasti James Bay, kteří pracovali na přehradách vodních elektráren v oblasti severního Ontaria. Komunita byla skutečně odříznuta od okolního světa silnicí - veškeré zboží a lidé přijížděli a odjížděli vlakem. Vnitřní silniční síť mezi jednotlivými místy přehrady však pravidelně využívala sama komunita. Jakmile tam chlapci dorazili, usadili se na zadním stupni pozemku. Robert cvičil na kytaru, zatímco druhý svědek hleděl do dálky směrem k jedné z těchto vnitřních sítí - "Smokey Falls Road". Po obou stranách silnice rostly stromy a také několik příkopů a polních cest. Odhadoval, že jsou od začátku silnice vzdáleni asi 70 metrů. Pak, přestože "nikdy neslyšel ani nezaznamenal, že by přiletěl", spatřil těsně nad stromy třpytivý objekt.

Svědek později vzpomínal, že plavidlo "jen tak sedělo" asi 10 metrů od země a asi o 3 metry výše než samotné stromy. Aniž by spustil oči ze vznášejícího se objektu, pošťouchl Roberta, který stále ještě brnkal na kytaru. Když uviděl, na co jeho přítel ukazuje, přestal. Každý z nich seděl "a mlčky to pozoroval, stejně jako to pozorovalo nás!" Později odhadli, že to mělo průměr necelých 30 metrů a velmi "talířovitý tvar". Ačkoli to občas zachytilo slunce, zdálo se, že je to vyrobeno z "matného hliníkového" materiálu. Kolem střední části plavidla, která jako by ho obepínala, byla rovnoměrně rozmístěná černá okna. Pak se plavidlo náhle naklonilo dopředu "nejbližší stranou dolů a zadní částí talíře nahoru". Chlapci měli jasný dojem, že důvodem tohoto náhlého naklonění bylo umožnit tomu, kdo byl uvnitř, "lépe se na ně podívat". Po několika okamžicích se plavidlo opět usadilo do nehybné, vznášející se polohy, jako by sedělo na neviditelné základně. Pak se začalo pomalu pohybovat na západ od místa, kde se chlapci nacházeli. Po několika vteřinách zmizelo za stromy.

Svědci odhadují, že od okamžiku, kdy si plavidla poprvé všimli, až do chvíle, kdy jim zmizelo z dohledu, bylo viditelné maximálně minutu. Každý z nich však také uvedl, že se prezentovalo mnohem déle. Zda to bylo jen způsob, jakým lidská mysl vnímá situace, nebo zda došlo k využití nějaké technologie zkreslující čas, je asi na diskusi. Přestože oba chlapci už talíř sami neviděli, nebylo to naposledy, co o něm slyšeli. O několik nocí později otec hlavního svědka obdržel telefonát z jedné ze staveb, na které dohlížel a které mimochodem měly probíhat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, a na nichž se neustále střídaly pracovní síly pracující na směny. Při této příležitosti nastal na staveništi problém, protože tři z elektrikářů, jejichž přítomnost byla nejdůležitější pro údržbu elektrických generátorů, které zajišťovaly osvětlení pracovníků, náhle odešli a odmítli se na místo vrátit. Pro oba chlapce však byl možná zajímavější důvod, který jim tři vyděšení elektrikáři sdělili. Podle nich na ně "zaútočil nízko letící talíř".

Jeden z dělníků dokonce tvrdil, že na jeho spodní stranu hodil kladivo a že při kontaktu s ním uslyšel ránu. Poté, co požádal o přesun další jednotky elektrikářů na své místo, měl otec svědka odvézt původní elektrikáře zpět do tábora. Byla to však cesta, která trvala déle než obvykle kvůli několika zastávkám, které udělal, aby jeden z nich mohl vystoupit z auta neboť bylo mu špatně. Ve skutečnosti ani jeden ze tří elektrikářů nevypadal vůbec dobře. Následujícího rána měl dělník, kterému se cestou do tábora několikrát udělalo špatně, vyhledat lékařskou pomoc, tak se jeho stav zhoršoval. Zpočátku se domnívali, že utrpěl nějaký intenzivní úpal, když mu na puchýře na kůži nanesli krém. Když zjistili, že k popáleninám došlo, když měl na sobě oblečení, a to v noci, bylo to příčinou velkého zmatku. Není jisté, zda se elektrikář o svém zážitku zmínil lékaři. Nicméně popáleniny se zdají být pochopitelné vzhledem k těsné blízkosti plavidla.

Jak jsme se již zmínili, celá oblast Ontaria, zejména jeho vodní síť, byly a jsou dlouhodobě oblastí intenzivní aktivity UFO. A to nejen v blízkosti vody nebo kolem ní, ale někdy i na ní. Například o necelé čtyři roky později, 18. června 1967, se na vodách jezera Ontario na severu provincie "manželé G" vydali na jezero na svém soukromém člunu. Bylo pozdě večer, protože navzdory ročnímu období byl měsíc v úplňku, jasný a viditelný. Když se začali vracet k chatě, byli svědky toho, jak se nad stromy na břehu vznáší asi 15 metrů vysoko zářící objekt. Manželé zpomalovali člun a pak se mírně otočili, aby na toto bizarní plavidlo dobře viděli. Když to však udělali, anomální objekt začal výrazně zrychlovat. Ještě větší starost dvojici dělalo, že mířil přímo k nim. Poté, co si pan G. vzal chvilku na rozmyšlenou, uvedl člun do pohybu. Co nejrychleji zamířil přímo ke břehu.

Když k němu dorazili, oba vyskočili z člunu, jako by měl každou chvíli vybuchnout. Dopadli na souš a ohlédli se. Objekt byl teď zpátky nad stromy a znovu se vznášel, jako by se nikdy nepohnul. Po několika okamžicích se dvojice vydala zpět na vodu. Mířili k domu svého přítele, kde měli strávit večer. Během chvíle, kdy plavidlo protínalo jezero, se však objekt opět snesl směrem k nim. Dvojice by opět uvedla člun na nejvyšší rychlost a objektu se opět vzdálily. Podruhé přirazili ke břehu,  opustili plavidlo a běželi na místo určení. Poté, co dorazili přátelům bylo naprosto zřejmé, že pan a paní G. jsou "vyděšeni k smrti". Bylo tu něco, co se velmi lišilo od jejich normální povahy. Pokud však existovaly nějaké pochybnosti o jejich tvrzení, ty byly odstraněny, když přátelé manželů G. spatřili také objekt, který se vznášel nad stromy po dobu asi 10-15 minut, než zmizel v dálce.

Snad ještě větší zajímavost v souvislosti s incidentem na řece Mattagami a výše uvedeným setkáním představuje již zmíněný Brian Vike, který se zasloužil o to, že se o prvním případu dozvěděla širší veřejnost. V internetovém článku z roku 2009, v němž se oznamuje kontroverzní koupě Vikeových webových stránek HBCC UFO společností "Bigelow Aerospace Advanced Space Studies" (BAASS), se hovoří o osobním setkání s UFO, jehož se Vike účastnil. V létě 2002 se při rybaření s přáteli z ničeho nic objevil "stříbřitý disk". Poté se vznášel nad jejich lodí. Nad hlavou byl jen několik vteřin, ale Vikeovi se podařilo zachytit složité detaily, tak blízko bylo toto nadpozemské plavidlo. Pak pokračoval:

"...v jednom okamžiku vystřelilo přímo vzhůru a zmizelo v modré obloze!"

Vike i jeho přátelé zůstali nehybně stát a snažili se zpracovat své myšlenky. Pak se vrátili na břeh. Ať už to jejich mysl uzavřela, nebo ne, ani jeden z nich už o té události nikdy nepromluví. Nebo se jejich mysl na pozorování nějak "vyladila". Je například zaznamenáno několik svědectví o lidech, kteří zažili incident blízkého setkání, zatímco vedle nich spal partner, aniž by se probudili. S ohledem na tuto skutečnost by Vike vzpomínal, jak jeho přátelé v okamžicích následujících po zmizení plavidla skutečně vypadali mdle, jako by se probouzeli z transu. Pro Vikeho by však následky setkání byly zřejmě horší. V průběhu následujících týdnů se na Vikovi začalo projevovat celkové zhoršení zdravotního stavu. Vypadávaly mu vlasy a dokonce se mu uvolňovaly zuby. Neměl téměř žádnou chuť k jídlu a jeho tělo neustále sužovala nevolnost. Nakonec si začal klást otázku, zda tyto špatné pocity nejsou možným účinkem radiace kvůli těsné blízkosti, v níž se on a jeho přátelé nacházeli nad lodí. Jeho přátelé však o incidentu odmítali mluvit. S ohledem na to si nebyl jistý, zda i oni neměli podobné zdravotní problémy.

Vike navíc uvedl, jak "nemohl jít k lékaři" ze strachu, že bude označen za "blázna". Nakonec "mlčky čekal", až pocity odezní. Vrátíme-li se k našemu prvnímu pozorování, zdá se, že by to bylo poslední z podivných pozorování poblíž oblasti řeky Mattagami v severním Ontariu. Přinejmenším během stavebních projektů na počátku 60. let 20. století. A jakkoli byla tato událost nedramatická - alespoň ve srovnání s některými setkáními, je to možná právě tato holá nutnost detailů, která ji činí o něco věrohodnější, než by možná měla být. To a samozřejmě i místo.

-pokračování-