ZTRACENÝ ČAS: INCIDENT NA DÁLNICI ČÍSLO 2 - ÚNOS DCERY A MATKY, PORTORIKO, 1979 (25)

Zjevný případ únosu mimozemšťany v létě 1979 zůstal několik let neohlášen, než se hlavní svědkyně pokusila obnovit více než dvě hodiny ztraceného času z jedné z nejbizarnějších nocí, které kdy ona nebo její matka zažily. Každé z jejich regresních sezení potvrdilo to druhé. A každé z nich bylo stejně fascinující jako ohromující. Tato událost je bezpochyby jedním z nejbizarnějších, až obskurních tvrzení o únosu mimozemšťany, která byla zaznamenána. Některé detaily však, jak už to tak bývá, odrážejí mnoho dalších podobných údajných setkání. Kromě toho se incident dostal do širší UFO komunity díky Jorge Martinovi, který je všeobecně považován za jednoho z nejlepších badatelů a vyšetřovatelů v oblasti UFO.

Jednoho večera v létě roku 1979 jela Myriam se svou matkou Soňou autem po dálnici č. 2 poblíž Bayamonu v Portoriku. Cesta probíhala poměrně poklidně. Světla ostatních vozidel před jejich vozidly byla mořem "červených očí", zatímco po straně se nacházelo obchodní centrum v Bayamonu. Pak se však všechno změnilo. Okolí dvojice se náhle dramaticky a podivně změnilo. Vše se stalo "temným a nepřehledným". Ještě bizarnější bylo, že "všechno jako by zmizelo z dohledu". Samotné auto bylo najednou "lehčí" a vzduch kolem nich nyní naplňoval podivný, strašidelný bzukot. Obou žen se zmocnila lehká závrať a zanechala je v podivném a znepokojivém rozpoložení. Bylo to jako pocit, že nemají vše pod kontrolou. Zdálo se, že Sonia dokonce upadá do stavu podobného transu, prostě se dívá přímo před sebe.

Za intenzivním bílým světlem, které náhle ozářilo interiér vozu, se objevila modrá záře. Pak se všechno zase změnilo. Auto se rozjelo a oni byli opět na silnici. Když se Myriam pomalu vzpamatovávala, všimla si, že jí nad hlavou projíždějí světlomety. Řídila auto, jen si to do té chvíle neuvědomovala. Stejně tak si nepamatovala, že by cestovala na jejich současné místo, do města Arecibo. Poté, co si Myriam na pár okamžiků pročistila mysl a zkontrolovala, že její matka není zraněná, uvědomila si, že od chvíle, kdy se v Bayamonu setkaly s podivným hučením, uplynuly více než dvě hodiny. Jenže jim to připadalo jako před pouhými minutami. Na ten chybějící časový úsek si vůbec nevzpomínaly. Uplynulo by několik let, než by Myriam konečně vyhledala hypnotickou regresi jako způsob, jak tyto chybějící hodiny odblokovat.

Když se jí to však podařilo, odhalení byla přinejmenším ohromující. Vzpomínala, jak se kolem ní všechno ztratilo a ona "už neviděla na cestu". Viděla však bizarní mlhu, která se zdánlivě z ničeho nic vytvořila kolem auta. Také se ozývalo hučení - hlasité a hrozivé. Právě v tomto okamžiku zaplnila interiér auta modrá záře. Pak do vozu ze strany spolujezdce vniklo intenzivní bílé světlo. Za okamžik byla matka touto září zahalena a zcela zmizela. Myriam, která teď byla nadmíru vyděšená, rychle prohlédla okolí skrz okénka. Nad ní se vznášel "kovový stříbřitě šedý létající objekt".

Než si však stačila všimnout dalších podrobností, do auta vstoupilo další intenzivní bílé světlo. Tentokrát se ovinulo kolem Myriam, která se vznášela střechou vozidla, "jako by neexistovala".  Když se podívala dolů, viděla, že auto se ve skutečnosti vznáší vysoko ve vzduchu (to by vysvětlovalo ten "světelný" pocit). Nad ní se na spodní straně obrovského plavidla otevřel otvor. Mířila k němu. V otvoru stála humanoidní postava. Odhadovala, že humanoid je vysoký asi metr osmdesát, má mimořádně štíhlou postavu a bledou, bílou pleť. Hlava byla také poněkud "přerostlá", ačkoli rysy obličeje, se v detailech lišily, vypadaly z velké části jako lidské a byly zjevně mužské. Jeho paže však byly delší než obvykle, stejně jako ruce a prsty.

Čím více se blížila k humanoidovi a ke vchodu do plavidla, tím více viděla, že kůže má spíše šedobílou barvu. Když "přistála" na lodi, do mysli jí vstoupil humanoidův hlas: "Pojď se mnou, neboj se". Vedl ji dovnitř lodi a ujišťoval ji, že její matka je v bezpečí a nic se jí nestalo. Když se rozhlédla kolem sebe, všimla si, že stěny a chodník mají "perleťovou, stříbřitou" barvu. Najednou jako by jí paměť poskočila dopředu. Nyní se nacházela v "zakřivené chodbě". Vysoký humanoid tu stále byl, stejně jako několik dalších, nižších tvorů. Ti byli asi metr vysocí. Chodba vedla do kulaté místnosti, kde viděla, jak se z jedné ze stěn něco pohybuje. Když se jí podařilo zaostřit, viděla, že je to "jakési sedátko, které vychází ze samotné stěny".

Když očima přejížděla po místnosti, nikde neviděla žádné spoje. Vypadalo to, jako by místnost byla "vytvarována" do současné podoby, jako kovová jeskyně. Uvnitř místnosti viděla více menších entit a také stříbrnou postel a stříbrný stůl, podobný operačnímu. Vedle stolu ležel kovový tác, na němž bylo "mnoho podivných nástrojů", včetně něčeho, co vypadalo jako kompas. Pak se v její hlavě ozval hlas: "my ti pomůžeme". Najednou byla na stole s menšími bytostmi, které zřejmě následovaly vyššího humanoida a prováděly různé testy a vyšetření. Menší bytosti jí do různých míst po těle zaváděly "velmi jemné, dlouhé kovové tyče". Hlas v její mysli jí říkal, že to má zlepšit její celkový zdravotní stav. Také by jí řekli, že tyto tyče "odeberou vzorky jejího těla". Nevysvětlili jí však proč.

Náhle se k ní přiblížila jedna z menších entit s něčím, co vypadalo jako jakési "svorky". Ty jí měly být připevněny k nohám. Jakmile se jí zařízení dotklo, ucítila, jak do jejího těla proniká intenzivní energie a prochází jím. Všimla si, že dvě z bytostí manipulují s ovládacími prvky za počítačem, zřejmě napojenými na zařízení na jejích nohách. Do hlavy jí znovu pronikal hlas. Tvrdil, že má rakovinu kostí. Tento zákrok ji vyléčí. Krátce nato si všimla, že jeden z menších tvorů zvedl předmět podobný kompasu. Přiložil jí ho na čelo, což by vyvolalo "záblesky", které z něj vyšly. V její mysli se objevil hlas vyššího humanoida. Prohlásil, že zařízení má "prohloubit její intuici". Podle Myriamina tvrzení v regresní zprávě byli součástí rasy, která "dohlíží na kontinuitu vývoje světů a ras, které je obývají". Humanoid měl dále prozradit, že existují "další jim podobní", kteří zastávají funkce v různých světových vládách. To je zajímavé tvrzení, které se objevilo téměř o dvě desetiletí dříve v málo známých zprávách Alberta Coea.

Myriamina matka Sonia měla také projít regresí a její vyprávění bylo v podstatě stejné, alespoň na začátku. Podle vzpomínek Myriam, oddělených od vzpomínek její matky, by Sonia vzpomněla na "silné, studené modrobílé světlo" zářící nad autem. Ze svého úhlu viděla "velkou hladkou, tmavě namodralou kovovou věc". Něco jako velký talíř, který se vznášel nad jejich vozidlem. Bílé světlo ji přemohlo a ona se ocitla ve vzduchu směrem k obdélníkovému otvoru na spodní straně obrovského kovového objektu. Jakmile se ocitla uvnitř, "malý humanoid" ji zavedl do místnosti se sedadly, která byla součástí stěny. Vzápětí si uvědomila, že leží na stole uprostřed místnosti. Nyní tam viděla i další dva humanoidy. Každý z nich měl na sobě "zářivě bílou tuniku" oba byli byl mnohem vyšší než menší humanoid. Každý z nich vypadal jako muž a měl "andělské" tváře. Navzdory regresi si ani jedna z žen nedokázala vybavit, jak se dostaly zpět do svého vozidla. Každá z jejich dalších vzpomínek je o tom, jak se probraly, když se auto s Myriam za volantem blížilo k městu Arecibo.

Je to jistě zajímavé vyprávění. A pokud jej přijmeme za pravé a přesné, zdá se, že popsaní humanoidi by odpovídali těm, které někteří v UFO komunitě nazývají "Nordici". Předpokládáme-li tedy na chvíli jeho pravost, byl tento "zásah" do života obou žen cílený? Nebo byl jejich výběr náhodný? Mohlo by k takovým "zásahům" docházet ve větším měřítku, ale jednoduše se na ně nepamatuje? Nebo se o nich v některých případech prostě neinformuje? Je to myšlenka, která stojí za zamyšlení. Samozřejmě, jak prohlásí naše další vyprávění v rámci dalčí části tohoto seriálu, ne všechny případy mimozemské interakce jsou tak příjemné.

-pokračování-