ZTRACENÍ BOHOVÉ: ZNOVUOBJEVENÍ ZTRACENÉ TECHNOLOGIE "ZÁŘÍCÍCH" (1)

Snad nejslavnější ústní tradicí australských aboriginských domorodých kmenů je Altjurunga, připomínající událost, kterou byl dopad meteoritu před více než milionem let. Další aboriginskou dovedností je jejich schopnost naladit se na zemi. Říct, že tito lidé žijí v jednotvárném terénu, je opravdu slabým slovem, a přesto se odolní obyvatelé Outbacku orientují citem po neviditelných silových liniích. Říkají jim djalkiri (stopy předků). Když člen kmene kráčí po cestě, je-li pozorný, uslyší ozvěny vtisknuté těmi, kdož šli před ním.

Svým způsobem se djalkiri chovají jako "magnetické pásky" a nahrávají písně každého předka. To je vedlo k tomu, že je lidé ze západu popsali jako songlines (zvukové linky), ale aboriginci je přesněji popisují jako duchovní cestu po dráze snění. Jsou otiskem tradic a rituálů mimo živoucí paměť, trvalým záznamem událostí, který umožňuje domorodým obyvatelům putovat na velké vzdálenosti při poslechu datového toku. A stejně jako u moderních záznamů v cloudu, lze k informacím přistupovat na vyžádání.

Tyto duchovní cesty vedou na duchovně významná místa, přestože jsou fyzicky oddělena stovkami kilometrů. To je činí o to důležitějšími, zvláště když tolik energetických hotspotů má tendenci být nenápadnými a nemít žádné viditelné znaky, alespoň pro nepoučené oko. Není však pochyb o tom, že duchovní vodicí cesty vedou aborigince k určenému cíli. Když se používají k zjišťování směrů k místům, která nejsou posvátná, je chybovost až 67 %, ale při použití posvátných míst jako míst určení je odchylka menší než 3 %. Mluvíme o magnetické přitažlivosti.

To znamená, že primární využití těchto energetických drah je spíše šamanské