ZRCADLOVÝ SÁL S PODLAHOU Z TEKUTÉHO PÍSKU (6)

V roce 1987 jsem se vydala do Chichén Itzá na Yucatánu a spolu s mayským překladatelem jsem se zúčastnila šamanského obřadu, který se koná jen jednou za devět let v souladu s mayskou kosmologií devítiúrovňového nebo devítidimenzionálního Vesmíru. Všude byly jiné formy života a bohové se všemi komunikovali, říkal šaman ve světle ohně, když skládal devítivrstvé velké listy s potravinovou pastou mezi každou vrstvou, která se měla konzumovat během celonočního obcování s těmito bohy. Pak jsem odjela v měsíci červnu 1987 do Peru, kde jsem se setkala s archeologem a dalšími lidmi, kteří věděli všechno o vysokých blond bytostech a vysokých zrzavých bytostech, které byly mimozemšťany a údajně měly základny v Andách. Pak jsem byla v Anglii ve Stonehenge, vyspělém pět tisíc let starém astronomickém "počítači", velkém kamenném kruhu postaveném ze sloupů ze sarsenových pískovcových sloupů.

Před 5000 lety bylo Stonehenge postaveno na území dnešního
jižního hrabství Wiltshire v Anglii. Astronom Gerald Hawkins
odhalil astronomické výpočetní schopnosti velkého
kamenného kruhu ve své knize "Stonehenge Decoded" z roku 1965.

Odtud jsem se vydala do Medžugorije - tehdy v Jugoslávii - na harmonickou konvergenci 16.-17. srpna 1987, kde se v malé vesnici shromáždily tisíce lidí, aby se přiblížily Panně Marii, která v noci navštěvovala mládež na faře kostela. Setkání bylo označeno za první "globálně synchronizovanou meditaci na světě". Během každé cesty jsem se setkával s lidmi, kteří vyprávěli o svých setkáních s jinými bytostmi z jiných světů. Každý rozhovor končil u stejných otázek - Odkud jsou mimozemšťané? Co dělají na Zemi? Proč E. T. mrzačí zvířata, unášejí lidi, někdy dokonce léčí lidi? Proč se na obloze a ve vodách této planety honosí svými schopnostmi a omráčeným lidem předvádějí, že jejich plavidla dokážou ve vteřině přeskočit z obzoru na obzor, ponořit se do oceánů a vystoupit z nich, splynout s horami, aniž by se zřítila, a promítat trojrozměrné obrazy, které lidé nedokážou odlišit od pozemského prostředí? Proč se vyspělé bytosti obtěžují stahovat telepaticky do lidských myslí nejen mentální informace, ale i proudy obrazů překryté trojrozměrnými zlatými "hieroglyfy".

Experimentátoři sami přesně nechápou, kdo nebo co s nimi komunikuje a proč. "Vím, že mi ta entita přede mnou říkala všechno, co jsem chtěl vědět o nich a o Vesmíru," řekl mi jeden muž, "ale do hlavy se mi toho najednou dostalo tolik, že jsem ani nemohl myslet nebo mluvit a nemám tušení, co říkala nebo chtěla." Ke konci roku 1987 jsem dostala desítky dopisů o stejných otázkách od badatele a autora George Clintona Andrewse, který tehdy žil v Drury ve státě Missouri. Snažil se porozumět různým typům entit, které popisovali lidé při syndromu únosu člověka, ať už vědomě, nebo v hypnóze. Později napsal dvě knihy založené na desítkách hypnotických sezení s unesenými: "Extra-Terrestrials Among Us" (1992) a "Extra-Terrestrial Friends and Foes" (1993). Více informací naleznete na konci této zprávy.

S Georgem jsme často hovořili a psali o tom, že se snažíme roztřídit pozitiva a negativa ve fenoménu UFO a rozplést zmatek v tolika různě popisovaných typech ne-lidí a agendách mimozemšťanů i pozemských vlád. Americké agentury od II. světové války udržují politiku popírání existence mimozemských forem života, které interagují s touto planetou, a "za každou cenu" zatajují fakta před veřejností a médii. V roce 1987 jsem začala o labyrintu UFO uvažovat jako o zrcadlové síni s podlahou z tekutého písku a napsal jsem následující důvěrný dopis Georgi Andrewsovi a několika dalším blízkým kolegům s přílohami k posouzení, včetně jeho pracovního návrhu "A Tentative Taxonomy of Extra-Terrestrial Humanoids".

Od badatele v oblasti UFO a spisovatele George Andrewse jeho pracovní návrh
"A Tentative Taxonomy of Extra-Terrestrial Humanoids" zaslaný Lindě Moulton Howe
v roce 1987
(viz. obr. níže), ještě před výše uvedeným dopisem Howe z 15. listopadu 1987.

George byl první, kdo řekl, že nic z toho není prokázáno, ale informace o únosech je třeba sdílet a diskutovat o nich. Zeta Reticuli 1 a 2, binární hvězdný systém vzdálený od Země asi 37 světelných let, pojmenovala Betty Hillová ve slavném únosu v Bílých horách v New Hampshire v roce 1961 se svým manželem Barneym. Taxonomie George Andrewse, založená na desítkách dalších přepisů hypnózy lidí v syndromu únosu člověka, však začíná Rigel a Procyon.

 

Procyon (Binární sluneční systém) a Rigel (Triádní sluneční systém) v souhvězdí Orionu.

Procyon v souhvězdí Canis Minor se nachází v levé horní části této hvězdné mapy.
Procyon je nejjasnější hvězda v souhvězdí Canis Minor. Pouhým okem
se jeví jako jediná hvězda, osmá nejjasnější na noční obloze, s vizuální
zdánlivou hvězdnou velikostí 0,34 magnitudy. Ve skutečnosti se však jedná
o dvojhvězdný systém, který se skládá z bílé hvězdy hlavní posloupnosti
spektrálního typu F5 IV-V, pojmenované Procyon A, a slabého bílého
trpasličího průvodce spektrálního typu DQZ, pojmenovaného Procyon B
. Tato dvojhvězda je od Země vzdálena pouhých 11,46 světelných let
a je jednou z nejbližších hvězd k Zemi mimo naše Slunce.  Rigel je pravou dolní
"nohou" Orionu, Lovce. Rigel je od Země vzdálen asi 860 světelných let
a je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orionu a sedmou nejjasnější hvězdou noční oblohy
s vizuální hvězdnou velikostí 0,12. Rigel je vlastně trojhvězdný systém,
přičemž primární hvězda
(Rigel A) je modrobílý veleobr s
absolutní hvězdnou velikostí -7,84 a je asi 130 000krát svítivější než pozemské Slunce.
Je proměnnou hvězdou Alfa Cygni a periodicky pulzuje. Rigel B, viditelná
malými dalekohledy, je sama spektroskopickým dvojhvězdným systémem, který se
skládá ze dvou modrobílých hvězd hlavní posloupnosti spektrálního typu B9.

Zde jsou výňatky ze zbytku hrubého návrhu George Andrewa z roku 1987, který mi byl zaslán na základě mnoha různých hypnotických sezení v rámci syndromu únosu člověka. Jedním z přetrvávajících témat ve všech zkušenostech s únosy lidí přinejmenším od 70. let 20. století je konflikt mezi malými Šedými entitami a Vysokými Nordika, který je prastarý, probíhá a část geopolitické bitvy se týká Země a kromaňonského Homo sapiens sapiens. Humanoidi, kterým se přezdívá "Nordici", jsou v průměru vysocí 2,5 metry. Pocházejí ze sluneční soustavy, která obíhá kolem Procyonu - binárního žlutobílého a žlutého hvězdného systému, který vychází před Síriem v Canis Minoris (v tělese Malého psa), asi 11,4 světelného roku od Země. Jsou ze čtvrté planety na oběžné dráze kolem dvojhvězdného systému Procyon. Vysocí blonďatí humanoidi z Procyonu a malí šedí humanoidi z Rigelu jsou nepřáteli již mnoho tisíc let.

Vysocí blondýni z Procyonu mají k lidstvu vlídný vztah, až na to, že silně neschvalují naši vzájemnou nelidskost. Tento silný nesouhlas je ještě umocněn tím, že naše vláda uzavřela tajné spojenectví s jejich dědičnými nepřáteli (Šedými z Rigelu), aby získala ještě ničivější zbraňové systémy, než jaké již existují. Naše vláda nemá zájem o jednání s Prokyonci, protože by nám neposkytli požadované zbraňe. Vysocí blonďatí humanoidi prováděli experimenty, které zahrnovaly jak umělé oplodnění, tak křížení s primitivním lidstvem. Kýžený výsledekspočíval ve zkombinování větší mozkové kapacity Vysokých blondýnů s kapacitou plic a dýchací soustavou primitivního lidstva, lépe přizpůsobenou atmosféře této planety. Výsledkem jejich zásahu byl náhlý vznik kromaňonského člověka. Velká část dnešního lidstva pochází z tohoto smíšeného rodu. Prokyonci se s námi nadále křížili v mnoha fázích našeho evolučního vývoje a tento druh činnosti pokračuje i v současnosti. Snaží se narovnat a opravit poněkud zmatené výsledky svých dřívějších zásahů. Ukázalo se, že jsme fyziologicky přijatelní, ale zatím jsme považováni za psychicky labilní a nezralý druh.

Rigelané na nás také provádějí genetické pokusy, ale brání jim v tom extrémní míra odlišnosti našeho druhu od nich a nejsou schopni se s námi přímo křížit. Procyoniané se na nás telepaticky naladí, aby zprostředkovaně prožívali naše emoce, stejně jako Rigelané, ale motivací Procyonianů je vysledovat a plně pochopit biologické a psychologické důsledky těchto emocí. Jejich motivací pro rozmnožování s lidmi je vyladit frekvenci našeho druhu, aby nám pomohli pomoci si sami. Jde jim o blaho všech forem života, nejen lidstva. Celé biosféře prospěje, pokud naplníme svůj pozitivní potenciál, místo abychom se sami ničili a ničili přitom biosféru naší planety. Bylo by chybou spoléhat na to, že oni (Procyonští vysocí blondýni) uklidí nepořádek, který jsme na naší znečištěné planetě nadělali, nebo že přinesou mír tím, že demontují naše jaderné zbraně. Je na nás, abychom vyřešili problémy, které jsme sami vytvořili. Nikdo jiný to za nás neudělá. Lidé mají tendenci dělat z mimozemských nebo mezidimenzionálních návštěvníků buď postavy Krista, nebo Satana, aby se zbavili odpovědnosti za své vlastní činy.

Přestože Vysocí Blondýni (Procyoni) pocházejí z určitého fyzického místa v naší galaxii, mohou cestovat i v Čase a mezi dimenzemi. Rigelané tyto schopnosti nemají. Procyoniané často používají k dopravě mechanické dopravní prostředky, ale nejsou na nich výhradně závislí jako Rigelané, protože se mohou pomocí myšlenkových procesů teleportovat i fyzicky. Kamenné kruhy a megality postavené pod jejich dohledem v hlubokém starověku byly geocentricky a nebesky sladěny tak, aby umožňovaly cestování v čase, a sloužily tak jako časové portály. Prostřednictvím kamenných kruhů a starých staveb bylo také možné získat přístup do jiných dimenzí.

-pokračování-

Další díly