"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkajících se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společnosti po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.14

Slunce hraje v našem příběhu velmi významnou roli. Proto bych se ještě na moment zdržel u tématiky, která se dotýká změn slunečního maxima. Jak jsme si již řekli v minulé části, cyklus sluneční aktivity dosahuje svého vrcholu zhruba každých jedenáct let.

Poslední maximum mělo být registrováno v období mezi březnem až dubnem roku 2000. Jenže v reálu bylo sluneční maximum registrováno až v únoru roku 2001, tedy bezmála o jeden rok později.

Tato skutečnost, i když se na první pohled může zdát malicherná, již tehdy naznačila, že zdaleka ne všechno je se Sluncem v pořádku tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve skutečnosti k významným změnám ve sluneční činnosti začalo docházet již někdy v polovině devadesátých let minulého století.

Na základě opožděného nástupu slunečního maxima ze začátku tohoto desetiletí jsou někteří přesvědčeni, že k aktuálnímu slunečnímu maximu nedojde v roce 2011 (což je období určené podle tradičního konceptu), ale o rok později, tedy v roce 2012.

Je to možné, ale já osobně sázím všechny svoje boty na to, že k tomu vůbec nedojde. Tedy se slunečním maximem bychom neměli počítat ani v klíčovém roce 2012. Takže uvidíme, necháme se překvapit.

Podobně jako já uvažuje celá řada dalších výzkumníků, kteří si prostě všimli, že v posledních patnácti letech významným způsobem stouply emisní hodnoty tzv. „paprsků X“ dopadajících na zemskou atmosféru, významně zmohutněly výtrysky sluneční hmoty (dnes se hovoří o tzv. „mega protuberancích“), stejně zesílily i sluneční bouře.
V roce 2001 se nechal slyšet vědecký ředitel programu NASA, „Sun – Earth Connection“ dr. George Withbroe, když řekl, že sluneční bouře (myšleno během slunečního maxima v roce 2001) jsou do intenzity nejdivočejší v celé historii pozorování Slunce.

Nevím, zda si na toto období pamatujete, ale viděl jsem snímky měřících zařízení zaznamenávajících tehdejší sílu slunečních energetických emisí a faktem je, že prostě mnohdy nestačila ani stupnice. Polární záře byly tehdy běžně viditelné ve Francii nebo v Mexiku.

Jenže v letech 2008 až 2009 se naše Slunce mělo znovu aktivovat po období slunečního minima, které připadalo na období 2007 – 2007. Ale ono se tak nestalo. Místo toho upadalo do stále „hlubšího spánku“, takže ve chvíli, kdy mělo již dávno poměrně slušně soptit, bylo nejklidnější za posledních sto let. Zeptejte se vědců, proč se tak stalo.

Nikdo vám neposkytne jasnou a jednoduchou odpověď. Proč? Protože nikdo nemá sebemenší tušení o co tu vlastně jde. Takže tu něco nesedí a je toho podstatně více. Ale o tom nyní diskutovat nechci. V kontextu s dalšími neméně podivnými okolnostmi jsem přesvědčen, že KDOSI zcela záměrně a s jasným cílem působil a působí na naše zdivočelé Slunce.

To znamená, že k tomu co dělá, má velmi pádný důvod. Nevím jak vy, ale já se nedomnívám, že to dělá pro naše krásně lidské oči. Takže lze svým způsobem konstatovat, že sluneční aktivita zcela jistě může souviset s událostmi vázanými na náš tajemný „faktor 2012“.

Změny ve sluneční aktivitě jsou ale sekundárním faktorem. Primárním činitelem je ONEN neznámý inteligenční vliv „X“, který za změnami sluneční aktivity stojí. To rozhodně stojí za vážné zamyšlení. Ale my půjdeme dále.

Předmětem našeho zájmu bude nyní australská „Teorie H. A. M.“. Zcela na začátku stojí australský radioamatér, který se věnoval i výzkumu zemské atmosféry a vůbec počasí, které samozřejmě výrazným způsobem ovlivňuje radiové vysílání i příjem.

Tento radioamatér se jmenuje Kev Peacock. Jeho badatelská činnost ho dovedla až k podrobnému studiu výskytu slunečních skvrn, protuberancí i slunečního větru. Během tohoto studia si všiml jistých slunečních hodnot, které v posledních sto letech vykazují vytrvalý vzestupný stav. Ve skutečnosti objevil přímou korelaci mezi vrcholy a propady tří kvalit. Souběžně s tím zjistil jednu velmi zajímavou skutečnost, která je spojená s obdobím červen – srpen 2011 a výskytem čtyř velmi důležitých jevů.
Pravděpodobnost, že dojde k synchronicitě výskytu těchto jevů v daném období je mizivě malá. Na základě těchto informací jsem se spíše než o rok 2012 začal zajímat o inkriminované období červen - srpen 2011.

Jsem přesvědčen o tom, že sjednocený výskyt těchto čtyř jevů je sám o sobě významnou a zcela zásadní informací pro každou otevřenou mysl. Také jsem přesvědčen o tom, že právě v tomto období bychom mohli očekávat nějaké nenadálé překvapení. A o jaké čtyři jevy se tedy jedná?

1) V červnu na severní polokouli naší planety vrcholí léto. Letní slunovrat je spojen s 21. červnem, kdy magnetický severní pól je natočen nejblíže Slunci

2) V avízovaném období mezi červnem a srpnem 2011 dojde na severní polokouli ke třem (upozorňuji, že ke třem!!) zatměním (dvě solární a jedno lunární) o kterých je známo, že vyvolávají geomagnetické účinky (vzpomeňme si například na obrovské zemětřesení v centrálním Turecku, které bylo spojeno se zatměním v srpnu roku 1999).

3) V avízovaném časovém období by mělo dojít k nástupu slunečního maxima v souladu s tradičními tabulkami jedenáctiletých period (jak jsem již několikrát řekl, sice tomuto aspektu vůbec nevěřím, ale budiž)

4) Bude vrcholit tzv. dlouhý cyklus slunečních skvrn. To znamená, že ve výše uvedeném termínu by měl být výskyt slunečních skvrn na absolutním maximu.

Takže máme před sebou kombinaci vlivu Slunce, Měsíce a Země. Navíc ve stejném časovém úseku budeme čelit vrcholu dlouhého cyklu slunečních skvrn v kombinaci s horním hrotem slunečního maxima a navíc bude severní magnetický pól mířit přímo v nejkratší ose ke Slunci.

Zřejmě to ještě nedochází, ale kritická hodnota jmenované synchronicity je obdivuhodná. Když totiž se čtyřmi uvedenými faktory provedeme „Jáchyme hoď ho do stroje“, vyjde nám výsledek, před kterým se tají dech.

Naposledy k podobnému jevu, kdy proběhlo spojení čtyř uvedených faktorů v jednom krátkém časovém okamžiku, došlo před neuvěřitelnými 65 miliony lety!!

Kev Peacock je přesvědčen, že jediným možným výsledkem této kombinace je energetický kolaps planety na její severní polokouli. Kupodivu ke stejným závěrům docházejí i jiní.

Navíc tu máme několik zcela jiných a pro náš příběh důležitých indicií (jako například mysteriózní „Kříž v Hendaye“), které evidentně upozorňují na nebezpečí přicházející z kosmu s fatálními dopady na severní polokouli naší planety v obodbí které se kryje s roky 2011 - 2012.

Dešifrování informací umístěných na kříži v Henday a dalším podobným indiciím budu věnovat pozornost později. Jenomže v testamentu lidské civilizace není napsáno, že by měla ukončit svou existenci za takových okolností. Možná právě proto, že TEN NĚKDO  závodí s časem a snaží se přivést k rozumu naše Slunce.

Ale jak jsem již řekl. Nedělá to kvůli našim krásným lidským očím.