"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkající se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společností po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.5

Mysticismus a mytologie indiánského kmene Hopiů, kteří žijí v oblastech americké Arizony je velmi silně propojen s faktorem „2012“. Tento indiánský národ věří, že žijeme ve čtvrté ze sedmi epoch. S přechodem do epochy páté prý budeme vystaveni velmi silné očistě, které se nevyhne nikdo z žijících obyvatel na planetě Zemi. Jak vidno shodují se v tomto pohledu velmi přesně s aztéckou verzí pohledu na období, ve kterém žijeme.

Když jsem zkoumal filozofii Hopiů, překvapilo mne jejich členění lidské evoluce na sedm epoch. Toto rozdělení se totiž nápadně podobá teosofické struktuře sedmi věků, ve kterých je vždy dominantní jedna z mnoha jsoucích lidských civilizací na povrchu planety.

Jako kdyby tato jedna civilizace vždy přebrala na sebe hlavní hybnou sílu (impuls) lidské evoluce na konkrétní období. Theosofie tedy poskytuje detailní informace o sedmi evolučních cyklech lidstva na Zemi. Jde o tyto epochy: Polární, Hyperborejská, Lemurská, Atlantská, Současná, Epocha Sedmi Pečetí a Epocha Sedmi Pozounů. Evidentní rozdílnost nacházíme však v tom, že Hopiové řadí soudobé lidstvo do čtvrtého cyklu, kdežto theosofie nás vidí již v cyklu pátém.

Každopádně, pokud byste se chtěli dozvědět o mysticismu Hopiů poněkud více, doporučuji prostudovat si materiál „Book of the Hopi“ od Franka Waterse. Píše se v ní, že tzv. „První svět“ byl ukončen ohněm, „Druhý svět“ skončil ve chvíli, kdy několikrát po sobě došlo ke změně zemské osy.

Hopiové přímo uvádí, že se planeta po nějaký čas „kymácela“ ze strany na stranu. Tato situace způsobila rozsáhlé záplavy a dobu ledovou. Systémovou analýzou docházím k názoru, že muselo dojít k vychýlení z původní oběžné dráhy a nějakou dobu trvalo, než se Země ustálila na nové orbitě kolem Slunce.

Tato skutečnost zřejmě zapříčinila, že se změnil počet dní roku a to z původních 360 na současných 365, ale toto je pouze má domněnka. Třetí svět skončil rozsáhlou povodní. Je zajímavé a na to bych chtěl opět upozornit, že Hopiové i když poukazují na rozsáhlé planetární kataklyzma, nikde nezmiňují, že by v důsledku toho měl skončit evoluční příběh lidské bytosti, nebo že by v důsledku těchto události mělo lidstvo utrpět nějakou výraznější újmu.

Pro proces přechodu z jednoho světa (který končí) do světa následujícího (který začíná) a který jakousi evoluční spásou pro lidskou civilizaci mají Hopiové k dispozici velmi zajímavý symbol. Svou strukturou je i ve všech podrobnostech shodný s klasickým „krétským labyrintem“, který je viděn na mincích z dob rané krétské kultury.

Asi bychom se měli ptát jak je možné, že tak vzdálené a svým vývojem přísně identické kultury (krétská a Hopi) používaly naprosto shodnou symboliku? Obávám se však, že odpověď jen tak rychle nenalezneme. Navíc, když se dobře podíváte na symbol (viz. obr. vpravo) zjistíte, že navíc nápadně připomíná lidské mozkové hemisféry při pohledu se shora. Náhoda?

Hopiové si každoročně v měsíci listopadu připomínají proces tzv. „duchovního znovuzrození“ do dalšího „světa“ (vývojové epochy). A to prostřednictvím speciálního ceremoniálu, který se nazývá „Wuwuchim“. Součástí tohoto rituálu je velmi mystický „ohňový obřad“. Podobný obřad praktikují i Aztékové, ale v cyklu jednou za 52 let.

Ohňový obřad probíhá ve speciální podzemní kouřové komoře, která se nazývá „Kiva“.

Uprostřed podlahy tohoto obřadního prostoru se nachází díra a stejně tak i ve stropě. Jamka v podlaze se nazývá „sipdpu“ nebo také „sipdpuni“ a představuje bod zrození do „třetího světa“. Otvor ve střeše, ve kterém je umístěn konec žebříku zase symbolizuje bod zrození do „čtvrtého světa“.

Z výše uvedeného je patrné, že ceremoniální a mytologický mysticismus Hopiů má svůj základ v kořenech Aztécké kultury. Tento názor potvrzuje i fakt, že „Ohňový obřad“ Hopiů i Aztéků vrcholí shodně o půlnoci ve chvíli, kdy se přesně v zákrytu nadhlavníků nachází systém Plejád. Podobné obřady s astronomickým kódováním na Plejády byly zjištěny i u civilizace Toltéků.

Na (obr. vpravo) je vidět půdorys zničeného a zaniklého města Mesa Verde, které vybudoval kmen Anasazi, který byl součástí dnes již vyhynulého uskupení nativních Američanů „Pueblo“, kteří žili zhruba před tisícem let. Všimněte si množství kruhových „kivas“ ve velmi uspořádaném designu.

Pojďme se ale ještě vrátit zpět k „posvátnému ohňovému obřadu“. V jeho vrcholné fázi totiž vstupuje do podzemní místnosti osamělá bíle oděná postava, která na sobě nese zřetelnou velkou bílou hvězdu. Uprostřed místnosti se zastaví a nahlas oznámí: „Já jsem počátek i konec“.

Poté dojde k uhašení ohně, přičemž všichni přítomní se překotně svlékají z šatů a zcela nazí lezou po žebříku nahoru a prolézají otvorem ve stropě. Tento rituál popisuji podrobně z toho důvodu, že může asociovat určité vzpomínky. Nebo pocity spojené s buňkovou pamětí. Každá taková přirozeně uvolněná informace má pro jedince cenu zlata.

Když jsem studoval esoterismus národa Hopiů, zjistil jsem, že i oni mají velmi dobré vědomosti o skupině lidských psycho-energetických center. Jejich představa o fungování těchto ohnisek je až neskutečně podobná systému hinduistického a buddhistického podání čaker s tím rozdílem, že tento národ pracuje pouze s pěti a nikoliv sedmi centry.

Jejich první centrum odpovídá klasické sedmé čakře. Posvátné „Učení Sivikan“ hovoří o tom, že je toto centrum nejsilnější a nejaktivnější několik měsíců po narození a několik měsíců před smrtí. Měl jsem možnost prakticky projít jejich technikou umělé stimulace tohoto centra, která se jmenuje „Vairipatu“ a musím konstatovat, že nic silnějšího jsem doposud nezažil.

Původně měl prostřednictvím tohoto centra každý člověk během své fyzické inkarnace možnost komunikovat se svým „Stvořitelem“. Ale ještě ke konci „Prvního Světa“ tato schopnost vymizela a to z důvodu snížení funkční kapacity tohoto ohniska.

V současné době by podle „Učení Sivikan“ mělo toto centrum u průměrného člověka pracovat na pouhých 40%. Důvody proč tomu tak je jsou však již nad rámec tématu této přednášky, ale vrátíme se k nim v rámci jiného přednáškového tématu.

Druhé centrum se prý nachází přímo v mozku a to uvnitř oblasti, která se nazývá hypotalamus. Domnívám se, že je toto ohnisko shodné s tradiční šestou čakrou i když Hopiové zde zdůrazňují návaznost na talamickou oblast, nikoliv na hypofýzu (podvěsek mozkový) jak je tomu ve východní esoterice.

Třetí centrum se nachází v lidském hrdle a můžeme zde sledovat evidentní spojení s klasickou pátou čakrou. Čtvrté centrum je shodné s čakrou srdeční a páté centrum pak odpovídá oblasti solar plexu.

Planeta Země je živý organismus a disponuje analogickým systémem pěti energetických center. „Učení Sivikan“ upozorňuje, že v tomto pro nás vývojově stále ještě aktuálním „Čtvrtém Světě“ by měla lidská bytost napřímit celou svou pozornost a energii k tomu, aby dokázala co nejlépe otevřít a aktivovat své čtvrté energetické centrum, které jak jsme zjistili na východě i u Hopiů a dalších západních národů, souvisí se srdeční čakrou. Korunní centrum by se mělo znovu otevírat až v prostředí tzv. „Pátého Světa“, kde budou k dispozici potřebné frekvence pro jeho aktivaci.

Na závěr této pasáže (i když o tom budu ještě sáhodlouze hovořit později) bych chtěl zdůraznit, že „Pátý Svět“ nepředstavuje nějaký „jiný svět“, ale jde o alegorický pojem pro jinou energetickou a vibrační kvalitu lidské bytosti a našeho světa, jehož jsme a budeme součástí.

Nyní jestli dovolíte, bych se rád zvlášť a samostatně věnoval jisté specialitě národa Hopi a tou je „Modrá Hvězda Kachinas“.

„Kachinas“, dále (Kačinové) hrají kardinální roli v mytologii Hopiů. V dnešní době jde o jakousi personifikaci „nebeských duchů“, ale v samém důsledku může jít jak o rituální alegorický odkaz jak na určité imanentní kosmické síly, tak třeba i na E.T. Kačinů je přesně 300 a každému z nich přináleží speciální maska a kostým. Během rituálu pak na tři sta vybraných jedinců se obléká do těchto úborů, ve kterých tančí své posvátné tance.

Je zadokumentováno, že v roce 1914 při každoroční slavnosti Wuwuchim, Hopiové poprvé oslavovali zrození do „Pátého Světa“. A nejen to je zvláštní. Vůbec poprvé totiž při této slavnosti tancovali velmi vzácný obřadní tanec, který se nazývá „Saquasohuh“ v překladu „Tanec Plaza“. Tímto tancem je oslavována existence tzv. „Modré Hvězdy“, která se prý ukáže na noční obloze v době, kdy nastane finální fáze našeho přechodu ze „čtvrtého“ do „pátého“ světa.

Tuto informaci veřejnosti vůbec poprvé sdělil indián „Bílý Medvěd“, který v tu dobu byl členem „Rady Starších“ kmene Hopiů. Tento obdivuhodný člověk pocházel z posvátného klanu „předurčených“ – „Klanu Medvěda“. V roce 1958 sdělil výše uvedenou informaci společně s dalšími devíti proroctvími ve chvíli, kdy měl možnost se setkat se zástupci tehdejší americké vlády.

Série těchto devíti proroctví začíná tím, že popisuje období kdy na americkou půdu vstoupili první evropští kolonizátoři, dále následuje vznik USA, válka o nezávislost, ekonomická krize třicátých let 20.stol. první a druhá světová válka, kosmický program člověka včetně mise Apollo, ničení životního prostředí atd. atd. a vše vrcholím na konci devátého proroctví sdělením:

„……a pak dojde k velké havárii v lidském obydlí umístěným na nebesích. Bude viděna Modrá Hvězda. Velmi brzy poté přestane můj lid strádat. Tato Modrá Hvězda bude znamením Kačinů“.

A zde nastává velké dilema. Někteří mají za to, že se toto proroctví vztahuje k havárii, ke které došlo na ruské kosmické stanici Mir v březnu 2001. Jiní zase spojují „Modrou Hvězdu“ s kometou „Hale-Bopp“, která byla viděna v roce 1997. Badatelka Moira Timms zase navrhla, že by se mohlo jednat o supernovu „SN1987A“, která se objevila 23. února 1963 s tím, že šlo o nejsilnější supernovu za posledních 400 let.

Navíc situaci komplikuje objekt Nibiru, který je všeobecně spojován s faktorem „červené hvězdy“. Takže souvisí Modrá a Červená hvězda společně s objektem Nibiru, nebo jde o dva nezávislé a samostatné jevy?

-pokračování-