ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.9

Před námi leží na první pohled poměrně fatální, ale zároveň i velmi klíčová otázka. Navštívili američtí astronauti v letech 1969 až 1972 měsíční povrch či nikoliv. I když tato otázka se může zdát na první pohled naprosto nemístná, existuje poměrně velké množství dosti nepříjemných indicií, které tuto záležitost nečiní zdaleka až tak jednoznačnou.

V rámci naší sekce „Zóna Zasvěcení“ bych se tomuto problému chtěl velmi pečlivě a detailně věnovat a seznámit vás s informacemi a skutečnostmi, které v našich podmínkách nebyly buďto vůbec, nebo nedostatečně zveřejněny.

Problematiku potenciálních kosmických misí lidské civilizace k našemu nejbližšímu souputníku lze rozdělit zhruba do tří specifických pohledů a názorových oblastí. První skupinu tvoří tradiční a oficiálně proklamovaná tvrzení, které popisují americký a tehdejší sovětský kosmický program v klasické společensky přijímané verzi.

U nás je tradičním zástupcem této kategorie například známý popularizátor kosmonautiky pan Karel Pacner. Druhou skupinu tvoří názorový proud zastoupený např. Richardem Hoaglandem a Mike Barou, který sice přijímá fakt, že se lidská noha dostala na měsíční povrch. Ovšem zároveň tvrdí, že od chvíle, kdy se zde člověk setkal se zcela anomálními artefakty umělého původu (a zřejmě i ke kontaktu s cizí inteligentní rasou), došlo ze strany NASA k tvrdé cenzuře všech dostupných celé řady klíčových informací.

A pak tu je třetí názorová skupina zastoupená především výzkumníkem Davidem Percy, která je zase přesvědčena o tom, že člověk z mnoha různých důvodů (o kterých bude samozřejmě řeč) nikdy na měsíční povrch nevstoupil, přičemž všechny snímky a dokumentární filmy byly pořízeny ve vesměs ve speciálních ateliérech.

Dokonce se proslýchalo, že americká vláda v rámci mise Apollo požádala o výstavbu speciálních trikových efektů uvnitř jednotlivých interiérů známého režiséra Stanleye Kubricka („Vesmírná Oddysea atp.). I této spekulaci bychom se měli později podrobněji věnovat.

Takže v následujících částech tohoto přednáškového oddílu se zatím dominantněji budeme věnovat již zmíněné třetí verzi, i když se zdá nejméně pravděpodobná. Lidé často kladou otázku, proč by NASA vůbec měla zapotřebí klamat veřejnost s „falešným přistáním“ astronautů mise Apollo na Měsíci. Komu by to prospělo?

Nehledě na to, že náklady na speciální efekty při výrobě falešných snímků a filmů by s největší pravděpodobností by šli na vrub NASA a zcela určitě americké vlády, nehledě na to, že ututlat takový gigantický skandál by bylo prakticky nemožné.

David Percy a jeho názoroví následovníci jsou přesvědčeni, že v roce 1969 prostě neexistoval žádný garantovaný postup jak bez úhony přepravit astronauty na Měsíc a na živu a bez úhony na zdraví je dopravit zase zpět na zem.

Tato (a možná budete překvapeni, že poměrně velká skupina) zastánců výše uvedené hypotézy je zároveň přesvědčena o tom, že především u fotografického a filmového materiálu, jenž pochází z programu Apollo, docházelo k manipulacím různými způsoby.

Použitím vědecké metodologie zjistíme, že právě fotografický materiál NASA je plný nesrovnalostí. Výsledky výzkumu, o který se budeme opírat, naznačují, že mnohý materiál není nic jiného než falzifikát, nebo je velmi chytře a umně pozměněn.


Apollo 11.

Jak všichni velmi dobře víme kompletní historie kosmického programu světových mocností je doprovázena fotografickými materiály a dokumentárními filmy o kterých se globální veřejnost domnívá, že reprezentuje skutečné události, ke kterým došlo s katastrofami na jedné straně a triumfy na straně druhé. Jak ukážou následující skutečnosti je více jak zřejmé, že přinejmenším u programu Apollo je veřejnost hodně důvěřivá.

Samozřejmě je v tom i hodně psychologie. Samozřejmě že, co se týče výzkumu Měsíce, Marsu či jiných planet, ale i co se týče událostí na oběžné dráze kolem naší planety, neexistují žádní nezávislí svědci, takže mi obyčejní lidé jsme v pozici, kdy nemáme v podstatě žádnou jinou možnost než upřímně věřit tomu, co je nám předkládáno. V následujících částech této přednášky se budu snažit na základě celé řady indicií podnítit uvažování čtenářů v tom smyslu, že naše důvěra a jistá očekávání ve skutečnosti zdaleka nemusela být naplněna tím způsobem, kterým je nám oficiálním způsobem předkládán.


Raketa "Saturn V. používaná v rámci mise Apollo

Možná, že vás napadla otázka, jakým způsobem jsme se dostali k dlouhé sérii indicií, které měly být ve skutečnosti velmi dobře skryté před zraky všetečné mysli. Žádný mechanismus nefunguje na 100% a to platí i pro takový gigantický podnik jakým je NASA zaměstnávající tisíce a tisíce zaměstnanců na mnoha úrovních.

V každé takové instituci se najdou někteří, kteří i když velmi dobře ví, jak riskují, umožní průsaku důležitých materiálů směrem ven. V anglickém jazyce se těmto lidem říká takovým speciálním termínem „whistleblowers“.

A tak díky těmto lidem víme, že již od samého počátku existence NASA věnovala tato instituce neuvěřitelné finanční prostředky na vývoj speciálních technik pomoci, kterých je možné tak rafinovaným způsobem upravit fotografický materiál, nebo i dokonce film, že běžnými prostředky nemáme šanci zjistit, že „něco špatného je ve státě dánském“.

V podstatě lze konstatovat, že NASA od samého počátku velmi úzkostlivě dbala na to, aby ve všech důležitých oddělení, kde se pracovalo s něčím, co mělo nějakou souvislost s dokumentačními prostředky, se nacházela technika umožňující úpravu produktu. Tedy takového produktu, jehož příjemci měli být novináři, sdělovací prostředky, TV atp.

Ano samozřejmě vždy platilo a zřejmě dále bude platit pravidlo, že každý bude věřit tomu, čemu chce věřit. Následující informace si v žádném případě nekladou za cíl vás přesvědčit o tom, že se člověk na Měsíc ve skutečnosti nedostal, nebo že program Apollo v té linii, jak se oficiálně prezentuje je prostě podvrh.

Přiznám se vám hned, že tomu osobně nevěřím, neb jsem spíše zastáncem Hoaglandovi linie. Jenže tato filozofie existuje, tyto názory jsou prostě realitou a mají mnoho svých zástupců. Nejde tedy jen tak od stolu říci „to, nebo ono je nesmysl a tím se zabývat nebudu“.

Ponechme si otevřenou mysl, nebuďme zaujati a ponechme si své vlastní přesvědčení, ale přistupme ke společnému výzkumu tohoto názorového směru. Pojďme prověřit, o co všechno se opírá a jakými důkazy disponuje. Pojďme prověřit oprávněnost jeho existence. Pojďme se společně vydat na zajímavou výzkumnou cestu a nechme výsledek otevřený.

Již na první pohled je zřejmé, že pro kamery a filmový materiál použitý v podmínkách našeho vesmírného souputníka musely být kladeny velmi specifické požadavky, tak aby byl zajištěn uspokojivý fotografický nebo filmový záznam vůbec první přítomnosti člověka na cizím kosmickém tělese.

Potřebujeme tedy získat co nejpodrobnější informace na tyto dvě otázky:

1) Jaké existovaly podmínky pro tvorbu statický fotografií a filmových záznamů?
2) Jaké speciální fotografické a filmové nástroje bylo možné v onu dobu (pokud vůbec) vzít sebou na Měsíc?

Ve snaze co nejkvalitněji odpovědět na tyto otázky budeme společně konfrontovat specialisty a odborníky na fotografickou technologii šedesátých let minulého století. Z tohoto důvodu nelze jinak, než věnovat pozornost tehdejšímu výhradnímu dodavateli filmového materiálu pro NASA, kterým byla společnost „Eastman Kodak Company“ se sídlem v Rochesteru ve státě New York. Tato společnost však měla v USA pouze své zastoupení. Její hlavní sídlo se nachází v Hemel Hempstead v Anglii. A tady započne první fáze našeho výzkumu.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly