ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.7

Než pokročíme dál v problematice výzkumu podivných formací na povrchu Marsu, rád bych se ještě chvíli zastavil u postoje NASA, který nám může hodně napovědět o celkovém pozadí a motivech následných rozhodnutí. Mnoho odborníků v tu dobu nebylo přesvědčeno o tom, že by další studium „Tváře“ bylo nepodstatné. Dokonce, i kdyby se nakonec ukázalo, že tento objekt je skutečně pouze přírodního charakteru, pak zkušenosti z použití nových technologických prvků by byly jistě k nezaplacení.

Přesto se NASA evidentně snažila o pojištění, aby nikdo nikdy v budoucnosti jaksi „nevrtal“ do této záležitosti. A to je samozřejmě na celé věci velmi podivné. Daňovým poplatníkům, čili americké veřejnosti nikdy nebyl dán prostor, ani k prostému vyjádření se k této záležitosti. A je s podivem, že u tohoto postoje zůstalo i poté co se prokázalo, že se Soffen mýlil se svým tvrzením, že „Tvář“ je ve své podstatě důsledek hry světla a stínů.

NASA měla k dispozici studie velmi renomovaných vědců. Závěry těchto analýz jsem v základu zmínil v předchozích částech této přednášky, ale na tomto místě musím znovu zdůraznit, že potvrdily přinejmenším velmi vážné podezření ve smyslu toho, že tento artefakt je umělého původu. Proto je třeba stále znovu si klást otázku, proč tak významná instituce, jakou NASA bezpochyby je se pevně rozhodla záležitost Cydonie ignorovat?

V roce 1993 se podobným způsobem ptal i emeritní profesor Stanley V. McDaniel, který byl velmi rozhořčen odmítavou taktikou NASA. Právě tato situace podnítila profesora McDaniela k tomu, aby dal dohromady jednotlivé analýzy tak, aby byl vytvořen stručný a přehledný nástin o vzniklé situaci.

Nakonec se z tohoto dokumentu stala známa „McDanielova zpráva“, která v konečném provedení obsahovala více jak 200 stran textu a na 300 citaci (obr. vlevo).

(Již v předchozích částech této přednášky jsem vložil do položky „Doporučená literatura“ internetový odkaz na tento materiál. Bohužel jsem zjistil, stejně tak jako někteří další čtenáři, že je v současné době nedostupný, což je mi poměrně záhadou, ale nakonec to může být jen a jen důsledek poměrně napínavé zákulisní hry, která se hraje až do současné doby. Nicméně na příslušný odkaz budu apelovat i nadále, doufaje, že někdy v budoucnosti se snad stane opět funkčním).

V uvedeném materiálu McDaniel zdůrazňuje, že během provedeného šetření oblasti Cydonie bylo provedeno mnoho set analýz v rámci, kterých byly využity ty nejpokročilejší postupy a technologie jako např. fotoklinometrie, nebo fraktální analýzy, což dává tomuto výzkumu punc vysoké spolehlivosti.

Navíc výzkum probíhal v rukou uznávaných odborníků ve svých specializovaných oborech, které zde byly uplatněny s akademickou kvalifikací. Jejich objektivní záměr je prostě dán – vše nasvědčuje tomu, že v oblasti Cydonia se nachází skupiny spíše umělých než přírodních artefaktů.

Ve své zprávě si emeritní profesor McDaniel skutečně servítky nebral a NASA překvapil místy až sžíravou kritikou. V samém závěru pak zdůrazňuje, že vesmírná agentura svými výroky na adresu Cydonie postupovala zcela neetickým a nevědeckým způsobem. Apeloval také na to, aby byla urychleně sestavena nová kosmická mise za účelem detailního průzkumu Cydonie.

V podobném duchu hovořil i astronaut dr. Biran O´Leary, (obr. vpravo) autor více jak stovky odborných článků z oblasti planetární fyziky a kosmonautiky, když volal po realizace nové mise na Mars speciálně navržené na průzkum oblasti Cydonia. Bohužel také marně.

V roce 1993 ještě před tím, než se ke své kritice dostal O´Leary, se velmi ostře proti postupu NASA ohradily takové instituce jako „UC Berkeley“, „Cornellova Univerzita“, „Technologický Institut v Kalifornii“, „Princetonská Univerzita“ a mnohé další podobné instituce.

Možná si nyní říkáte, že všechny tyto informace jsou poměrně nezáživného charakteru a tak proč se jim tak detailně věnuji. Jenže ono je to ve skutečnosti nesmírně důležité. Dnes a denně se setkávám s tím, jak je veřejnost špatně a nedostatečně informována o celém pozadí analyzování snímků z oblasti Cydonie. Hoagland je potrhlý a výstřední postarší muž, který se mermomocí chtěl zviditelnit, přičemž napáchal škody, které musela NASA směrem veřejnosti dávat dlouhodobě do pořádku.

Ale tak tomu nikdy nebylo. Kdyby tito lidé měli k dispozici informace, alespoň v tak podrobném a přesném měřítku jaké dostáváte v „Zóně Zasvěcení“, zcela jistě by svůj dosavadní názor přehodnotili, anebo alespoň (pakliže by k věci přistupovali nezaujatě) by zvážili jeho přehodnocení.

Podívejte se jen kolik význačných osob z vědecké obce a institucí se přísně ohradilo proti postupu NASA. Jenže o těchto případech nebudou zástupci oficiální linie nebo skeptici nikdy hovořit. A proč by také, že?

Ve své rozsáhlé publikaci „The Monument of Mars“ (obr. vlevo) se dr. Hoagland zamýšlí nad tím, kolik zcela protichůdných reakcí, prohlášení a vyjádření NASA vytvořila (některé jsou skutečně od do očí bijící – Hoagland jich ve výše uvedeném materiálu cituje celou řadu). Dovolím si na tomto místě uvést pouhé tři případy:

Příklad první: Několik dní před 19. prosincem 1988, kdy měl dr. Richard Hoagland vystoupit se svou prezentací v „Goddardově Institutu" v Greenbeltu, Maryland se NASA snažila všemi prostředky o to, aby přinutila zrušit pozvání novinářů.

Malá skupinka lidí z tisku rychle pochopila, že tato akce ze strany NASA je zcela záměrně vyvolána, přičemž přesvědčila úředníky z Goddardovi Instituce, aby neustupovali tlaku z ústředí NASA.Vesměs ovšem šlo o novináře, kteří již z dřívější doby byli s Hoaglandem v kontaktu.

Bohužel z mezinárodní skupiny novinářů se do Goddardova Insitutu dostavil pouze jediný. Všichni ostatní odjeli do Washingtonu do ústředí NASA, kde probíhala ve stejný den a na chlup ve stejnou hodinu tisková konference NASA. Myslíte si, že toto byla jen náhoda?
 

Příklad druhý: V září 1991 se v Mountain View v Kalifornii měla konat dlouho očekávaná prezentace NASA, která byla pořadateli náhle zrušena. Upozorňuji, že na ní byli akreditováni novináři prakticky z celého světa. Jak se později Hoaglandův tým dozvěděl, důvodem náhlého zrušení této akce byla nepřítomnost šéfa tiskové konference, která odjel neznámo kam  mimo Spojené Státy do zahraničí.

Příklad třetí: Na počátku roku 1990 byl dr. Hoagland pozván ředitelem „Lewis Research Centrum“ (pobočka NASA) se sídlem v Clevelandu ve státě Ohio, dr. Johnem Klinebergem, aby zde odprezentoval svůj výzkum ohledně Cydonie na Marsu. Prezentace byla přenášena v pracovní době na uzavřeném firemním televizním okruhu pro bezmála 4000 vědců a inženýrů.

Sám dr. Klineberg ohromil zaměstnance, když na počátku prezentace vystoupil s prohlášením, že Hoagland je člověk, kterému se podařilo přesvědčit prezidenta, že návrat na Mars by měl být jedním prvořadých cílů amerického kosmického programu.

Reakce na Hoaglandovu přednášku byla velmi pozitivní a tak následujících devět měsíců se tato instituce podílela na úpravě přednášky do speciálního dokumentárního pořadu, který měl být 6. ledna 1991 vysílán satelitním televizním programem „PBS“ prakticky do celého světa. Ale pak ejhle, se stalo to, co se ovšem dalo předpokládat.

Dne 13. prosince 1990 přišel do Clevelandu přímý rozkaz od dr. Roberta Browna, tehdejšího ředitele washingtonské divize NASA pro vzdělání a osvětu, aby došlo k okamžitému zastavení jednání ohledně odvysílání daného pořadu. A to se také stalo. K odvysílání snímku nikdy nedošlo. Veřejnost prostě nesmí vědět.

V další části přednášky budu pokračovat zítra.