ŽIVOT PO ŽIVOTĚ (2)

Kolektivní duše je seskupení stovek, možná tisíců duší. Myriády kolektivních duší do něj promítají své individuální duševní aspekty a nesčetné další reality, což znamená, že jsou velmi daleko od konečného vědomí. Přesto, abyste byli plně spojeni s vaší kolektivní duší, musíte mít bezmeznou moudrost a tvůrčí sílu, a jako její plný holografický obraz jste už duchovnější, než si můžete představit – dostatečně na to, abyste dokonce zrušili další spekulace o tom, co nás čeká poté.

Omezení časoprostoru i skutečnost, že naše realita je „konsenzuální“ nebo sdílená – a naše vlastní myšlenky či úmysly se v ní prolínají a někdy si konkurují s myšlenkami našich kolegů okolo nás – samozřejmě znamenají, že propojení mezi myšlenkou a projeveným výsledkem může být velmi obtížně vysledovatelné. Spojte to se skutečností, že naše podvědomá přesvědčení a naprogramování jsou nesmírně silná a často v rozporu s našimi vědomými myšlenkami i touhami, a máte recept na velmi přesvědčivou iluzi, kdy se zdá, že se nám cosi přihodilo. Ale nepřihodilo. Místo toho vše, co každý z nás prožívá, je tak či onak vytvořeno nebo přitahováno námi samotnými – a jak uvidíme, toto spojení se stane mnohem zřetelnější, když narazíme na astrální roviny. Shrňme tedy, že tři zásady pohledu na svět, který označuji jako „spiritualitu kolektivní duše“, lze vyjádřit takto:

• všechno se děje nyní;

• každý z nás je bohem ve své vlastní pravdě;

• nejvyšším vládcem je zákon přitažlivosti.

Takže teď se můžeme konečně ponořit do problematiky posmrtných zážitků, týkajících se našeho systému. Jak uvidíme, seskupuji různé roviny do tří hlavních typů.

1. Roviny zmatku, sebeklamů a posedlostí

Naše zdroje naznačují, že se většina duší zemřelých zpočátku ocitne bez předchozího upozornění na to, co očekávat, i se svou zcela neporušenou lidskou osobností, v rovině blízké Zemi – což je stejné jako na Zemi, s výjimkou zjištění, že nemohou nadále ovlivnit to, co dříve bývali schopni. Jinými slovy, že nemohou pohybovat objekty, když je ostatní neberou na vědomí – ve skutečnosti by dokonce mohli projít přímo skrz ně – a to vše může být přinejmenším matoucí, alespoň zpočátku. Často velmi touží utěšit své blízké, obvykle marně, a mohou být „drženi“ na rovině blízké Zemi intenzivním energetickým tahem zármutku svých přátel a rodin. Ale většina dost brzy zjistí, že je schopna přejít do středního astrálního plánu, někdy za pomoci vtělených i nehmotných pomocníků a průvodců. Rovina blízká Zemi je však také hostitelkou skutečně uvězněných duší, které stále nevědí o svém skonu, nebo jsou přitahovány nedokončenými záležitostmi, případně prostě nemohou pomyslet na nic jiného než pozemský život. Pro ně může být obtížnější jít dál, a přestože jsou vždy po ruce pomocníci, aby je zachránili, ne všechny jsou této pomoci otevřené.

Dolní astrál je místo, kde se mají tendenci ocitnout duše zemřelých s vážnějšími problémy. Obvykle začnou v rovině blízké Zemi a pak cítí, jak jsou taženy, skutečně klesají, do nižších astrálních prostředí. Klíčovým rozdílem mezi těmito dvěma, kromě jejich energetické frekvence, je to, že dolní astrální roviny již nejsou sdíleny s vtělenými lidmi. Pokud jde o jejich obyvatele, mají sklon být tak emocionálně narušení, že si vytvářejí své vlastní mučivé prostředí nebo se připojují k ostatním podobným myslím v nějakém, které již existuje. Tady zůstávají, dokud se neunaví nebo nestanou zvídavějšími, aby se otevřely pomoci, která je stále po ruce. Dolní astrál zahrnuje širokou škálu rovin, přičemž nejpošetilejší a emocionálně pokřivené osobnosti klesají do nejnižších – z nichž se odvozují ty nejstrašnější a pekelné popisy posmrtného života. Děsím lidi zahrnutím tohoto tématu? Možná. Ale cítím, že je obzvláště důležité nepředávat neúplný obraz vymalovaný růžovými barvami. Existují úskalí pro neopatrné či nepřipravené a jejich úmyslné přehlížení by bylo nesplněním povinnosti. Nejcitlivější lidé necestují do cizí země bez nějaké přípravy a zohlednění rizik, a totéž by mělo platit dvojnásobně v případě posmrtného života.

2. Roviny přeměn, odpočinku a iluzí (představivosti)

Duše zemřelých, kteří očekávali nějakou formu posmrtného života a měli čas se připravit, budou mít tendenci přecházet přímo do těchto rovin, i když někdy opět s pomocí. Jako všude je i ve střední astrální rovině více vrstev nebo podoblastí, z nichž každá odpovídá úrovni vibrací, a odcházející duše budou přitahovány k tomu, co nejvíc rezonuje s jejich energií a úrovní vědomí. Čím větší léčbu a aklimatizaci potřebují, tím nižší bude jejich vstupní úroveň. Proto v nižších úrovních najdeme mnoho léčebných a jiných regeneračních prostředí, kde duše zemřelých postupně zpracovávají důsledky svého pozemského života. Výše uvedená „životní inventura“ je ve skutečnosti všudypřítomným prvkem naší cesty posmrtným životem, ale zjišťujeme, že jsme souzeni pouze jedinou osobou – sami sebou. Takže bez ohledu na to, jaký byl náš pozemský život, všichni musíme udělat nějakou terapeutickou práci, než se dostaneme do vyšších říší.

Nicméně rozumně vyvážené duše, které jsou připraveny na posmrtný život, se mohou dobře přenést přímo na vytříbenější úrovně středního astrálu. Zde prožívají nesmírný pocit svobody od pozemských nemocí a omezení, často doprovázených radostnými setkáními s dříve zemřelými členy rodiny nebo přáteli či s jinými duchovními pomocníky a průvodci. A co víc, naše zdroje poskytují rozsáhlý popis úžasných podmínek tohoto nového prostředí. Ve srovnání s životem na Zemi je nyní jejich „astrální tělo“ podivuhodně lehké a svobodné: vše je vytvářeno myšlenkou; cestování je okamžité; komunikace telepatická; a zvuk a barvy jsou nádherně dokonalé. Popisují nebeské domy a města a další neuvěřitelné výhledy, jejichž krása překonává veškeré pozemské představy, vše obohacené téměř neomezeným prostorem pro příjemnou zábavu a odpočinek, kde si nikdy nemohou ublížit.

Přesto bychom toto vše neměli nechat zakrýt fakt, že jakkoli „nebeská“ se nám mohou některá tato prostředí jevit, stále zahrnují větší či menší míru iluzí. Pamatujte, že každé vědomí se chce v první řadě rozšiřovat. Problém se zjevnou přitažlivostí středního astrálu tedy spočívá v tom, že jeho obyvatelé často stagnují a nečiní žádné pokroky. Snad nejzřetelnější jsou často hlášené případy náboženských kongregací všech velikostí a denominací, jejichž členové s oddanou upřímností pokračují v rituálech své pozemské víry, protože jsou přesvědčeni, že skutečně dosáhli nebe, ale neuvědomují si, jak expanzivní stavy vědomí jim budou dostupné ve vyšších rovinách.

3. Roviny učení, vývoje a integrace

Rozdíl mezi středním a horním astrálem se v praxi jeví poněkud nejasný, ale z mého pohledu je stěžejní to, že v posledně jmenovaném případě začínají ustupovat iluze a začíná se objevovat skutečný vývoj ve smyslu rozšiřování vědomí. Zpočátku může mít formu pouze sporadických návštěv v „sálech vzdělávání“ a dalších prostředích typu knihoven nebo univerzit, ale stagnace je ukončena – a proto do struktury knihy zahrnuji také horní astrál s ostatními vyššími rovinami. Některé duše zemřelých se do tohoto druhu progresivní činnosti mohou zapojit relativně rychle, zatímco jiným může trvat mnohem déle, než se osvobodí od kouzla různých iluzorních nebes.

Vstup do další úrovně mentálních rovin vyžaduje oproštění od astrálního těla neboli „druhou smrt“, jak se někdy říká. To znamená, že i když může stále existovat určitý smysl pro formu a prostor, prostředí je obecně méně konkrétní a proměnlivější, úroveň vibrací energie je výrazně vyšší. Zatímco astrální roviny jsou primárně charakterizovány emocemi, mentální jsou primárně charakterizovány čistou myšlenkou. Obyvatelé těchto rovin mohou také začít mít určitou úroveň povědomí o dalších osobnostech promítaných vědomím kolektivní duše, jejíž jsou součástí.

Když dorazíme do nadvědomých rovin, naše okolí začne ztrácet smysl pro formu a všechno se stává nadčasovým. Obyvatelé téměř jistě dosáhli stavu nadvědomí, kdy nejen že si jsou vědomi všech ostatních osobností promítnutých jejich kolektivní duší, ale jsou také v procesu nového propojení nebo opětovného smíchání s touto vyšší úrovní vědomí, a proto sdílejí své nesmírně rozšířené vědomosti. Přesto si zachovávají silný pocit individuality, ačkoli ne odloučení, a mohou se stále ještě zapojit do různých činností na vysoké úrovni, které jsou zaměřeny na vedení a koordinaci a vztahují se k zemské rovině. Mimo tyto oblasti leží to, o čem hovořím jako o rovinách metavědomí, ale protože musí existovat alespoň částečně mimo náš systém, můžeme mít jen malou představu o jejich povaze. Přesto můžeme spekulovat, že alespoň někteří obyvatelé těchto rovin by mohli být plně reintegrovanými kolektivními dušemi, které jsou připraveny zapojit se do nových tvůrčích podniků v jiných systémech.

Celkově je tedy posmrtný život úžasným prostředím s neomezeným potenciálem, díky němuž se život na Zemi jeví jako všední. Je to něco, na co se všichni můžeme těšit s velkým nadšením, protože je jasné, že náš pozemský život je pouze začátkem naší cesty v tomto systému. Ano, existují potenciální úskalí pro ty, kdo nejsou obezřetní. Přesto, pokud si uděláme čas, abychom se řádně připravili – vytvořením co největší emoční rovnováhy, jaké lze, zatímco jsme stále v pozemské rovině, a co nejlepším seznámením se s budoucím terénem – pak je skutečnou hranicí nebe.

-konec-