ŽIVOT PO ŽIVOTĚ (1)

Všichni víme, že v určitém okamžiku zemřeme. Přesto v moderním západním světě o smrti mluvíme jen neradi, máme pouze vágní představu o tom, co znamená, a své milované vroucně oplakáváme. Co nás tedy čeká na „druhé straně“? Duchovní filosof Ian Lawton strávil více než pět let zkoumáním pravdy stojící za mýty... a nyní nám přináší ten nejvíce fascinující a nejucelenější pohled na posmrtný život, jaký kdy byl zkompilován.

---------------------------------------------------

Přežívá vědomí?

Existují samozřejmě i ti, kteří v posmrtný život vůbec nevěří. „Když jsi mrtvý, jsi mrtvý“, je stále častější refrén v naší materialistické kultuře posedlé vědou. Je to skutečně ten nejracionálnější postoj, který můžeme přijmout? Důkazy naznačují, že ne. To sahá od neschopnosti moderních vědeckých teoretiků vyřešit takzvaný „těžký problém“, odkud pochází vědomí, až po různé oblasti výzkumu, které poukazují na pochybnosti týkající se toho, že naše vědomí existuje nezávisle na našich fyzických tělech a mozcích – a pokračuje ve své existenci i po jejich zániku. Nyní máme obrovské množství neoficiálních důkazů, v nichž lidé uváděli skryté informace, které nemohli získat jiným způsobem, než že jejich vědomí působilo mimo hranice jejich těla. To zahrnuje spojení s duchy zemřelých prostřednictvím média, lidi trénované ve vzdáleném prohlížení i obyčejné lidi, kteří mají prožitek blízké smrti či mimotělní zážitky.

Vezměme si jen jeden nyní málo známý příklad, na počátku dvacátého století byl americký, na doživotí odsouzený vězeň Ed Morrell nemilosrdně mučen ve vězení v San Quentinu. Svázali jej do svěrací kazajky, která byla poté utažená tak těsně, že sotva dýchal. Dozorci nemohli uvěřit tomu, jak dokázal přežít až čtyři dny takového nelidského mučení v kuse. Jaké bylo jeho vlastní vysvětlení? Zjistil, že byl ze svého těla zvednut neznámými silami, načež se mohl podle svého přání pohybovat kolem oblasti San Francisca, zatímco jeho tělo trpělo. Nedosti na tom, při těchto zá