ŽIVOT MEZI DIMENZEMI (20)

Jedné noci v lednu 1958 jela žena, jejíž jméno nejsem oprávněn zveřejnit, po dálnici New York State Thruway v blízkosti Niagarských vodopádů uprostřed prudké sněhové bouře. Bylo přesně 1:30 ráno. Jela navštívit svého syna, který byl v té době v armádě, a jela velmi opatrně, protože se snažila najít výjezd, protože se domnívala, že dálnice před ní je uzavřena. Viditelnost byla velmi špatná. Neměla tedy čas přemýšlet, když najednou uviděla něco, co vypadalo jako trosky letadla uprostřed dálnice:

Byla vidět velká silueta a tenká tyč vysoká nejméně 17 metrů byla osvětlena a zkracovala se, jako by se propadala do země. Můj motor vypověděl službu a jak jsem se přibližovala, moje auto úplně zastavilo. Zpanikařila jsem a zoufale se snažila nastartovat. Moje první myšlenka byla vystoupit a podívat se, co se děje, ale najednou jsem uviděla dva tvory stoupající kolem toho štíhlého sloupu, který se stále zkracoval. Visely ve vzduchu a pohybovaly se kolem něj. Vypadaly jako zvířata se čtyřmi nohami a ocasem, ale s dvěma tykadly pod hlavou, jako paže.

Pak, než jsem stačila vydechnout, ty věci zmizely a objekt se zvedl a já si uvědomil, že to byl "talíř", který se otočil a vystřelil asi tři metry nad zem a vzlétl do vzduchu, takže jsem ani neviděla, kam letěl. Najednou se rozsvítila světla. Nastartovala jsem auto - nyní bylo v pořádku. Zastavila jsem na tom místě, vystoupila s baterkou a šla k místu, kde to "sedělo" na zemi. Ve sněhu byla roztavená velká díra o průměru asi třicet metrů a byla vidět tráva, která sálala teplo. Žádné prohlubně do zamě jsem však nespatřila. 

Žena, která se setkala pouze s nedůvěrou, když svůj příběh vyprávěla své rodině, nahlásila tento případ v dopise mému korespondentovi Ottovi Binderovi, když se jeho syndikovaná série „Our Space Age“ začala objevovat v řadě novin. Nejzáhadnějším prvkem tohoto příběhu není ani tak to, co je popsáno, ale skutečnost, že takové příběhy se od roku 1946 staly poměrně běžnými ve všech částech světa. Fyzikovi se samo