Hypogeum/hypogaeum je podzemní chrám nebo hrobka, někdy je označováno jako katakomba. Hypogeum často obsahuje výklenky sloužící k uložení zpopelněných lidských těl nebo schránky pro pohřbené pozůstatky. Zdá se však, že některá hypogea nemají žádný rozpoznatelný účel. Termín hypogeum doslova znamená „podzemní“, z řeckého hypo a gaia. Mnoho příkladů těchto tajemných podzemních prostor lze nalézt rozptýlených po celé Evropě a Středomoří, přičemž nejznámějším příkladem je záhadné hypogeum Ħal Saflieni na Maltě, postavené v období pravěku.

--------------------------------------

Keltské hypogeum

Pod ulicemi města Cividale del Friuli v severovýchodní Itálii leží řada podzemních chodeb, které byly rozděleny do šesti komor. Stáří a účel tohoto hypogea nejsou známy. Bylo vysekáno do skály. V centrálních komorách i menších místnostech jsou výklenky, které mohly obsahovat hromady kostí, což by z něj činilo pohřebiště. Někteří lidé se domnívají, že bylo používáno pro náboženské obřady, nebo dokonce jako vězení. V komorách se našlo pouze minimum dekorací; tři masky a tři malé sloupky. Akustické vlastnosti i rezonanční jevy v prostoru jsou však ohromující, což je umožněno snadným prouděním zvuku komorami. Jedna zeď má malý nosník, o kterém se věří, že byl zkonstruován tak, aby umožňoval vyladění místnosti podle zvuku hlasu zpívajícího nebo modlícího se muže. Komory jsou vyladěny na 94 Hz a 102 Hz, takže využití rezonančních jevů vyžaduje mužský hlas. Keltský původ hypogea je spekulativní, založený na keltských maskách. Většina vědců předpokládá, že během keltského období bylo hypogeum používáno pro pohřební urny, i když zde žádné nebyly nalezeny. Je to skutečná záhada.

Hypogeum Santa Lucija

Sotva známá podzemní stavba byla objevena ve vesnici Santa Lucija na Maltě v roce 1973. Tato neolitická stavba je považována za datovanou od 3500 do 3000 př. n. l. jako rané pohřebiště, časově se shodující s Ħal Saflieni. Skládá se z velké pohřební komory vytesané do skály s několika lidskými ostatky. Archeologové ji však blíže nezkoumali a je opomíjená od doby, kdy byla zachráněna před zkázou v rámci výstavby silnic.

Hypogeum Piazza Duomo v Syrakusách na Sicílii

Syrakusy jsou ihned po Římě na druhém místě co do množství podzemních staveb, a to zejména těžebních tunelů. Hypogeum Piazza Duomo, jehož vchod ústí u arcibiskupského paláce, je tunelem, který v sobě kombinuje kamenné lomy a cisterny. Velikost tohoto hypogea je skromná, ale rozsáhlý systém tunelů během spojeneckého bombardování za druhé světové války sloužil coby kryt.

Orvietské hypogeum

Orvieto, postavené na vrcholu vápencového kopce, bylo původně etruským městem existujícím přibližně od 6. do 4. století před naším letopočtem. V roce 2011 zahájil tým amerických a italských archeologů vykopávky pod vinným sklepem, poté co v něm identifikoval etruské schody vytesané do zdi. Nejprve kopali skrze moderní a středověké zdi i podlahy a nakonec narazili na tunely, jeskyně a komory. Doposud bylo vykopávkami odhaleno pět komor pyramidového tvaru. Stěny velké komnaty byly vytesány tak, aby se klonily nahoru k vrcholu nad čtvercovou základnou. Tato komora je známá jako kolumbárium, protože voštinové stěny mají výklenky, které se obvykle používají pro pohřební urny, ovšem v případě Orvieta se může jednat o holubník.

Tato záhadná stavba není lomem, protože stěny jsou příliš dobře opracované, není ani studnou, nebo cisternou, protože neexistuje žádný důkaz hydraulické aktivity. Při vykopávkách byly odhaleny četné etruské nápisy, sochy, monumentální struktury, mozaiky, mince, keramika a fresky. Archeologům, kteří kavitu nazvali podzemní pyramidou, se po vytěžení navážky podařilo dosáhnout hloubky 15 metrů (49 stop). Z nějakého neznámého důvodu bylo místo na konci 5. st.př.n.l. Etrusky zapečetěno. Účel stavby zůstane tajemstvím, dokud vykopávky neodkryjí jeho hlubší úrovně.

Francouzská hypogea

Neolitické hroby v Coizard v oblasti Marne a Arles v Bouche-du Rhôně jsou někdy směsí chodby a hypogea. Hypogea v Arles spojuje zvláštní prvek – dlouhá chodba bez postranních komor, která byla vytesána do skály a byla zakončena velkým kamenem. Strany měla dokonce obložené kamennými deskami. Nejzajímavější z nich je známá jako Vílí jeskyně, nazývaná též Rowlandův meč, dlouhá 42 metrů. Hypogea v oblasti Champagne poblíž Epernay jsou zpravidla dutinami vyhloubenými v křídové půdě. Hrobka 24 je vyhloubená komora o 6m² s neolitickým bůžkem vytesaným uvnitř ústí jeskyně a dvěma sekerami vytesanými po stranách na zdech.

Hypogeum Ħal Saflieni, Malta

Tato velká vícepodlažní podzemní stavba je skutečně jedním z divů světa a je plná záhad. Archeologické důkazy naznačují, že před 6000 lety obyvatelé Malty začali vytvářet podzemní síť výklenků a chodeb vytesaných do měkkého vápence. V průběhu staletí byla stavba rozšířena do stávajících podoby vyhloubením a vytvořením chrámu, pohřebiště i pohřební síně. Nejstarší a nejvyšší podlaží hypogea se skládá z chodby umístěné 10 metrů pod povrchem s přístupem do cisterny, otevřeného prostoru a 5-ti nízkých, zastřešených pohřebních komor vytesaných z již existujících jeskyní. Organizace Heritage Malta jeden z původních hrobů uchovala neporušený. Střední podlaží ukrývá zdobené architektonické prvky, včetně hlavní komory, věštírny, zdobené místnosti a nejsvětější svatyně.

• Hlavní komora je přibližně kruhového tvaru a je vytesaná do skály. Nachází se zde několik trilitonových portálů. Stěnu pokrývala červená okrová omítka.

• Věštírna je obdélníková komora dlouhá více než pět metrů, s výklenky ve stěnách, které vytvářejí zesílené akustické efekty a ozvěny. Tato místnost má komplikovaně malovaný strop, skládající se z červených okrových spirál s kruhovými skvrnami.

• Zdobená místnost je další prostorná hala poblíž věštírny, dekorovaná geometrickým spirálovým vzorem.

• Nejsvětější svatyně byla orientována podle zimního slunovratu a byla by vidět z původní povrchové stavby. Zakřivený strop, který mohl být součástí povrchových chrámů, je nyní odkrytý. Ústředním prvkem je struktura sestávající ze dvou velkých svislých kamenů, které jsou zasazeny do dvou větších trilitonů.

Třetí úroveň dosahuje do hloubky 10 metrů pod zem a skládá se z 5-ti metrů prostor, z nichž každá má průměr menší než 5 metrů. Tyto umožňují přístup do menších místností, které sloužily jako hromadné hroby. U lidských kostí byly nalezeny amulety, keramika a vyřezávané postavy. Kolem 2500 př. n. l. se hypogeum přestalo používat, stejně jako jiné megalitické stavby na Maltě. Leželo nerušeně až do roku 1902, kdy dělníci náhodně narazili na horní vrstvy při výkopových pracích na stavebních parcelách. O 2 roky později bylo odkryto archeology pod vedením Manuela Magriho za podpory "Muzejního výboru". Během těchto nedbalých vykopávek byly lidské ostatky i některé pohřební předměty odklizeny a vyhozeny, aniž by byly řádně katalogizovány.

Sir Themistocles Zammit pokračoval ve vykopávkách a pokoušel se zachránit, co mohl. Série jeho zpráv byla v roce 1910 publikována a uložena v "Národním muzeu archeologie" ve Vallettě. Pozdější vykopávky naznačovaly, že kdysi existovala povrchová svatyně, která označovala vchod do hypogea. Podzemní stavba pravděpodobně vznikla z přírodní jeskyně, která byla rozšířena hloubením do skály za pomoci primitivních nástrojů, jako je pazourek, rohovec, obsidián či paroží.

-pokračování-