ŹAČAL BOJ O SUROVINY A PŘÍSTUPU K NIM

       První letošní smlouvy o dodávkách železné rudy uzavřené v Asii a Austrálii ukazují, že se cena této suroviny zvedla o více než 70 procent. A největší světový dodavatel rudy, brazilská společnost Companhia Vale do Rio Doce, by cenu rád viděl ještě o dvacet procent výš. "Musíme si zvykat, že nás nebudou šokovat jen ceny ropy, ale všech surovin," řekl týdeníku Wirtschafts Woche německý analytik Jürgen Thuman. Jeho názor potvrzuje cenový index CRB agentury Reuters, který sleduje vývoj 17 nejdůležitějších surovin. V těchto dnech vystoupal na nejvyšší úroveň za posledních čtyřiadvacet let. Hlavní příčinou je nástup Číny, Indie a dalších lidnatých zemí s dynamickými ekonomikami. Nejde jen o to, že nakupují ve velkém množství - myslí strategicky a s požehnáním svých vlád investují do zdrojů. Není proto divu, když kanadský ministr energetiky David Emerson vyjádřil znepokojení nad tím, že Čína skupuje surovinové zdroje jeho země.

       V Rusku pak vyvolal nápor asijských zájemců o suroviny hnutí "Ruské zdroje Rusům". Soupeření o zdroje surovin přesahuje ekonomický rámec. "Státy, které je mají, si budou diktovat podmínky. A nejen cenové," předpovídá Michael Schlesinger z Prognos AG v Basileji. Hlad po surovinách vede k vytváření nových aliancí mezi těmi, kdo je mají a těmi, kdo je nutně potřebují. Tato spojenectví překračují svým významem běžný ekonomický rámec. Stále více ovlivňují i globální poměry. Zatím se o suroviny bojuje "jen" penězi. Začátkem ledna uzavřela Indie smlouvu s Íránem o dodávkách zkapalněného zemního plynu za 40 miliard dolarů. Bude se také podílet na přímé těžbě ropy v této zemi.

      Nejagresívněji ale postupuje Čína. Prezident Chu Ťin-tchao slíbil Latinské Americe investice ve výši sta miliard dolarů v příští dekádě, pokud tato část světa umožní Číňanům přímý podíl na těžbě železné rudy, mědi a ropy. V Súdánu, zemi sužované občanskou válkou, vlastní Čína čtyřicet procent konsorcia těžícího ropu. Do Chartúmu vzkázala, že pokud by Spojené státy trvaly na zbraňovém embargu prostřednictvím OSN, bude to vetovat v Radě bezpečnosti.

     Hlad po surovinách vede k podivným spojenectvím, která na mezinárodní scénu vracejí státy, považované Západem dosud za "nedotknutelné": Barmu, Kubu, Súdán a mnohé africké země s nedemokratickými vládami. Ovšem na druhé straně vede vědomí, že surovin je nedostatek, k novým aliancím, které by byly ještě nedávno nemyslitelné.

     V lednu se setkali ministři Číny, Japonska, Jižní Koreje a Indie, aby založili "Organizaci zemí dovážejících ropu", tedy jakousi protiváhu OPEC. Cílem tohoto spojení je dosáhnout lepších cen za ropu od zemí, které ji vyvážejí. Zároveň chtějí do Asie nalákat více investorů. Nutnost vést dodávky zemního plynu do Indie z Íránu přes Pákistán zase sbližuje tuto zemi s Indií. Není to tak dávno, co si Pákistán s Indií vyhrožovaly válkou.

     Rostoucí ceny surovin posouvají mnohé země k nové dynamice rozvoje. Díky vývozu surovin se jihoafrický rand stal jednou z nejpevnějších měn na světě. Navzdory AIDS a etnickým konfliktům chovají země jako Botswana či Angola díky svému surovinovému bohatství lepší naději pro budoucnost. Také Latinská Amerika už dlouho neměla tak dobré vyhlídky jako nyní. Chilská ekonomika prosperuje díky poptávce po mědi. Peru dodává zlato a stříbro. Venezuela, Mexiko a Kolumbie vydělávají na vývozu ropy. Brazílie má zase peníze ze železné rudy a exportu bauxitu a dalších surovin. S růstem ekonomické síly roste i politická váha států vyvážejících suroviny.

      Například Írán, druhý největší producent ropy v rámci OPEC, dodává zhruba pět procent této suroviny na světový trh. Díky poptávce si už nemusí vykupovat hospodářskou spolupráci politickými ústupky. Pokud Spojené státy pohrozí Íránu embargem, mohou se íránští ajatolláhové jen usmívat. Jestliže totiž dostanou západní investoři, kteří do íránského ropného sektoru vkládají ročně přes dvacet miliónů dolarů, strach a pod americkým nátlakem odstoupí, nahradí je ráda Čína nebo Indie.

      V každém případě analytici Světového ekonomického fóra se o posledním výročním zasedání v Davosu shodli: "Rivalita v boji o suroviny vede k nárůstu napětí a zásadně ovlivňuje mezinárodní vztahy. Boj o zdroje patří k největším rizikům naší doby, stejně jako terorismus."

Převzato: Zprávy24