Za tajemstvím planety Země (4) - Planeta Země jako hyperdimenzionální energeticky krystal

        Představte si Vesmír ve kterém žijeme jako nějaký ohromný kosmický orloj s  prakticky nekonečným množstvím hodin s ručičkami , které se neustále otáčí kolem své vlastní osy.   Pakliže opíši jednou kolem dokola vymezenou kružnici naplní se jeden cyklus v předurčeném rytmu pulsace energie v těle Vesmíru a nebo galaxie. Každé hodiny mají ovšem nastavenou jinou rychlost ručiček, které obíhají stále dokola podél své osy. Čas od času se stane, že se ručičky některých hodin v jistém čase překryjí na stejném místě i kdy mají rozdílnou rychlost  oběhu. Pokaždé kdy se tak stane dojde k velmi silnému účinku v esenciálním prostředí hmoty a prostoru. Jednou za extrémně dlouhou dobu dojde k neuvěřitelné věci. Na jeden jediný okamžik se překryjí ručičky všech cyklů najednou. Je to ohromující okamžik, cosi zcela nepopsatelného. Lidská paměť nemá žádnou zkušenost s touto záležitostí. Je to opravdu jedna veskrze nejposvátnější a nejvzácnější zkušenost, kterou lze zažít v prostředí tohoto klasicky hmotného světa. Tak jak se ručičky k sobě přibližují narůstá globální galaktické silové pole. Již tento akt je spouštěcím mechanismem k mnohým  zcela jedinečným zkušenostem. Je to jakási lidskými smysly těžko postižitelná "Svatojánská noc", kdy se odemykají poklady všeho druhu. Jedním z nich je proces objektivizování nových aspektu klasické vědy, ba co více vznik zcela nového druhů pohledů a chápaní tradičního světonázoru a to se týká i klasických matematických a jiných disciplín, pravdivé vidění povahy naší planety a Vesmíru kolem nás. Následující reportáž Vám některé indicie podrobně přiblíží.

       Znovu objevujeme starobylou vědu v novém vidění chápání toho čemu říkáme posvátná geometrie a její implikace v přírodních procesech. Přibližujeme se tak jasnějšímu vidění povahy přírody a jejich principů. Vědec a badatel Bruce Cathie dokázal objektivně prezentovat unikátní energetické vztahy mezi mřížkovou strukturou koule, krychle a octahedronu. Jiný badatel Rochard Hoagland dokázal zase matematicky dekódovat tzv. "Barbure Castle 1991" - pictogram, který je považován za matku všech pictogramů, který se snaží lidské bytosti  objasnit unikátní povahu čtyřstěnu v kouli. Co je pro tyto dva vědce společné? Jejich mysl, jejich vědomí je natolik otevřené, že je schopné přijímat unikátní asociační a inspirativní proudy energií, které již po několik let generuje vědomí naší planety do kolektivního pole lidského vědomí.

       Bruce Cathie se zaměřil na energetickou a inormační konstalaci krychle a octahedronu, kdežto Richard Hoagland a jeho tým se soustředěně věnuje té samé záležitosti v souvislosti s koulí a čtyřstěnem. Ukazuje se, že právě pochopení jedinečného vztahu čtyřstěnu a koule je vstupenkou do praktického užití toho čemu říkáme hyperdimenzionální fyzika a to  s největší pravděpodobností úzce souvisí s transormačními procesy navázané na rok 2012. Hoaglandův tým prezentovaným výzkumem objevil další neuvěřitelně důležitou veličinu. Doslova matematický a fyzikální akupunkturní bod, který je jednou z mnoha výslednic vzájemného matematického a energetického vztahu čtyřstěnu a koule. Je jím úhel 19,5 stupňů, který vzniká ve chvíli kdy do koule vložíme čtyřstěn a jeden z jeho vrcholů naorientujeme přesně na severní a nebo jižní pól takové koule. Předmětný úhel pak vzniká díky rotaci spodní základny tohoto čtyřstěnu uvnitř koule nad a pod rovníkem.

Tajuplný úhel 19,5 stupňů

       Hoaglandův tým pak učinil revoluční experiment, kdy tento model prakticky oddemonstroval na každém planetárním tělese naší Sluneční soustavy. Dospěl tak k úžasnému zjištění, které klasická věda nemůže odmítnout. Tak na příkladu Slunce se zjistilo, že sluneční skvrny nejvíce driftují právě v této oblasti. Největší kumulace sopečných útvarů na Venuši je rozložena v pásmu tohoto úhlu stejně tak jako v případě Marsu, jelikož se zde nachází největší sopka Sluneční soustavy, třikrát větší než je Mount Everest. Jmenuje se "Mount Olympus". Co se týče planety Země, pak v pásmu vymezeným úhlem 19,5 stupňů se nachází nejaktivnější sopečný prstenec celé planety. Podobná situace nastává i u největší planety Sluneční soustavy Jupiter. V pásmu prezentovaného úhlu na jih od rovníku se nachází známá "Velká rudá skvrna". A posuneme-li se o kousek dál k planetě Saturn zjistíme, že v předmětném úhlu nad a pod rovnvkem dochází k nesilnější kumulaci plynů v celém prostředí tohoto tělesa. Nehledě na to, že klasická věda stále ignoruje podivnou pentagonální formaci v prostředí severního pólu. Se stejným a nebo podobným výsledkem bychom mohli cestovat od jednoho k druhému tělesu naší Sluneční soustavy.

Planeta Neptun a jeho modrá skvrna na 19,5 stupňů jižně pod rovníkem

A Jupiter se svou rudou skvrnou na stejné pozici

Záhadný útvar v podobě pentagramu na severním pólu planety Saturn

       Vraťme se ovšem zpět na Mars kterému věnoval Hoagland a jeho tým největší pozornost. Ve svém monumentálním díle věnovaném problematice podezřelých starobylých objektů na povrchu této planety objasňuje proces kterým se podařilo objevit přítomnost matematické kompozice úhlu 19,5 stupňů a poměru "e/pí" prakticky ve všech známých prezentovaných marťanských objektech včetně známé "Tváře Marsu". Aby toho nebylo málo, pak nachlup stejný matematický model se objevuje i u všech originálních pictogramických obrazců.  Dalším důležitým úhlem, který se objevuje v kompozici čtyřstěn - koule je úhel 120 stupňů. Vytyčíme-li geodetické centrum marťanských monumentálních staveb pak přesně pod tímto úhlem na jiném místě Marsu nalezneme ji zmíněnou sopku a největší horu této planety - Mount Olympus. Planetární body vymezené vrcholy čtyřstěnu vloženého do tělesa koule (planety - samozřejmě žádná z planet není ideální koule) zároveň určují extrémně silná energetická centra. Zjišťuje se, že takovéto jednotlivé planetární systémy jsou mezi sebou vzájemně propojené do unikátního homogenního energetického systému, který vyplňuje celý náš Sluneční systém.

Energetická a geodetická konstalace úhlu 120 stupňů na planetě Mars

        Na tuto problematiku navazuje jeden z největších soudobých geniů na problematiku energetického mřížkového systému naší planety. Jedná se o badatele Carl Muncka a jeho unikátní spis "The Code 1997", který všem příznivcům této problematiky doporučuji k prostudování. Tento výzkumník objevil existenci velmi zvláštní souřadnicové soustavy, která v sobě zahrnuje snad každé významnější posvátné místo. Zjisti také, že kompozice egyptských pyramid je v podstatě koncipována do úzkého pásu, který je ve skutečnosti součásti rozsáhlého energetického meridiánu, který se táhne od severu k jihu planety. Munck upozorňuje na velmi zvláštní morologii toku Nilu, který jakoby kopíruje tento meridián. Na tomto místě bych upozornil na převratný materiál jiného badatele pana Gora Adachiho, který navazuje na Muncka a problematiku Nilu posouvá ještě dál. Nezávislý internetový magazín Matrix-2001.cz věnuje materiálu Gora Adachiho intenzivní pozornost a první díl věnovaný této problematice může čtenář shlédnout ZDE.

Energetický meridián planety Země přetínající oblast Gizy a Kahiry

      V Egyptě ještě na okamžik setrváme. Vysoce energetickým místem je zde známá plošina v Gize. Ta se nachází přesně na 30 stupni severní šířky a je uzlovým geodetickým průsečíkem jiných platonických těles jak se dozvíme později. Badatel nového vědeckého paradigmatu pan Carl Munck dál ukazuje, že pokud se z výše uvedeného místa vydáme po obvodu zeměkoule na západ pak přesně v jedné třetině cesty narazíme na epicentrum Mesoamerické kultury Aztéků a Mayů. Jinými slovy nacházíme se přesně o 120 stupňů na západ od Gizy v režii geometrického rozložení vrcholů hypotetického planetárního čtyřstěnu reprezentující v geodetice planety Země další silné energetické centrum reprezentované pyramidálním komplexem "Tikal".  Ten je energeticky napojen na severní meridiánový koridor po kterém se dostaneme do dalšího energetického centra, které reprezentuje "Rock Lake" ve Wisconsinu. V prostředí tohoto jezera byly před nedávnem objevené starobylé stavby, které se svou architektonikou přibližují známým pyramidálním stavbám.

       Jak masivně je schopen ovlivňovat energetický vír geodetickou struktury regionu můžeme nádherně vidět na Yucatanském polostrově, který jako by měl tendenci se ve svém proilu natahovat po toku energie daného meridiánu. Naznačuje to, že sílu této planetární energie není skutečně radno podceňovat. Podobná situace nastává i na africkém kontinentu, kde se geomorfologická struktura tohoto kontinentu také nápadně přizpůsobuje vertikálnímu toku energie ve vztahu k rovníku.

Další vertikální energetický meridián protínající Yucatanský poloostrov a centrum Tical

          Pojďme se ale ještě na chvilku vrátit do prostředí "Rock Lake" a nechme promluvit badatele Muncka:

       "Toto jezero je skutečnou záhadou. Budete-li nějakou dobu v kontaktu s místními obyvateli dozvíte se celou řadu nesmírně zajímavých a těžko uvěřitelných informací. Sám bych tomu nevěnoval, žádnou pozornost, kdybych na několika nezávislých video snímků neviděl vznášející se poměrně velké skalní útvary, které po několika hodinách mizí, tak jak se z ničeho nic objevily. Uvnitř jezera se nachází velmi ojedinělé pyramidální útvary jejichž stáří se nikdo neodvažuje tipovat. Našlo se již velmi mnoho potápěčů, kteří se tyto útvary pokoušeli nafilmovat, ale elektronika v jejich blízkosti selhává. A oficiální místa mlčí. Kdo z veřejnosti ví o tajemství "Rock Lake" ve Wisconsinu?"

       Tak jak Munc dále naznačuje, je možné, že všechny tyto jevy od psychtronicko spirituálních aktivit až po elektronické selhávání přístrojů může být důsledkem existence nám doposud neznámé energie o velmi vysokém kmitočtu. Vzhledem k tomu, že tyto jevy nejsou jen výsadou "Rock Lake" lze soudit, že něco na tom asi bude. Zjistilo se také, že podobné efekty vznikají v blízkosti tzv. "objektů ufos" a jim podobných fenoménů.

      Carl Munck je fenomén. Jako ohař cestuje z jednoho planetárního meridánu na druhý a detailně objasňuje skryté informace a skutečnosti. Stejně tak postupuje u všech důležitých energetických a nebo klasicky posvátných či mytologicky významných lokalit. Carl Munck má zcela jiný způsob myšlení a vnímání reality je schopen odkrýt takové druhy souvislostí, které běžnému člověku unikají. V současné době se snažím s tímto mužem navázat kontakt v rámci možné vzájemné spolupráce z níž by měli těžit především čtenáři těchto stránek a studenti mých vzdělávacích aktivit. Zítra budeme v této reportáži dál pokračovat. Očekávejte další nesmírně zajímavé skutečnosti.

- pokračování-