WOMERA A MLHY SÖNDORRU (3)

Howard Hill se velmi zajímal o příběh pensionovaného fyzika – pana Rüssela a hledal investory, kteří by mu pomohli financovat plánované expedice. Nakonec k tomu došlo během schůzky v hotelu v Beverly Hills. Tam dr. Rüssel vyprávěl o svém objevu a ukázal  svědkům řadu cenných starověkých artefaktů z avízovaných jeskyní. O týden později vzal Rüssel všechny zúčastněné na místo k prohlídce prehistorických jeskyní a všichni svědci později potvrdili, že na vlastní oči spatřili jak dinosauří kosti, tak i starověký zednářský chrám. Celá skupina se rozhodla, že nyní je čas informovat celý svět o tomto objevu.

Hill společně s dr. Danielem S. Boveem svolal 4. srpna 1947 tiskovou konferenci a dr. Bovee, tehdy slavný archeolog a expert na americkou ranou historii, veřejně prohlásil, že relikvie, které studoval, byly minimálně 80 000 let staré! Howard Hill také oznámil, že několik z těchto obřích mumií bylo z jeskynního komplexu převezeno s ohledem na probíhající vědecký výzkum. Tisková konference však byla velkou částí médií zcela ignorována a jen hrstka novin, jako např. "San Diego Union", o tomto citlivém objevu informovala! Profesionální archeologové zůstali skeptičtí a vědci z "Los Angeles County Museum" poukázaly na to, že dinosauři a šavlozubí tygři vyhynuli už dávno před mnoha miliony lety. Z tohoto důvodu profesionální archeologové odmítli zkoumat onen příběh osobně. Zajímala se jen skupina bohatých investorů.

Investoři pak dr. Rüsselovi předali spoustu peněz, se kterým si chtěl otevřít účet v „Barstow Bank“, tak aby mohl financovat veškerý další výzkum. Jenomže, jak již víme, k tomu nedošlo. O několik týdnů později bylo nalezeno auto dr. Rüssela nedaleko „Údolí smrti“ s propíchanými pneumatikami. Rüsselův kufr sice byl v autě, ale peníze i cenné artefakty byly zmizely! Banka tvrdila, že si u ní tento člověk účet nikdy neotevřel a že samotného doktora už nikdy nikdo neviděl! Ostatní členové skupiny se později pokusili najít vstup do jeskynního systému, přestože pouštní oblast je obrovským územím, a navíc se její reliéf neustále mění. Dr. Rüssel řekl Howardu Hillovi, že on a Bovee mohou prozkoumat jen malou část podzemního komplexu pod „Údolím smrti“, neboť existuje nejméně 32 tunelů s celkovou plochou téměř 300 kilometrů čtverečních sahající až do jižní Nevady!

Tohle byla poslední věc, která se o tomhle ztraceném městě věděla. Dochovaný novinový článek zmiňuje, že britský archeolog Dr. V. Pettit z Londýna chtěl brzy začít zkoumat artefakty z "Údolí smrti". Dr. Bovee ve stínu této záhady krátce nato zmizel a nikdo o něm již nic nezaslechl. Dr. Rüssel byl přesvědčen, že obrovská katastrofa způsobila, že tyto pravěké bytosti utekli do těchto podzemních jeskyní, protože byli plně vybaveni pro přežití v hlubokém podzemí. V té době dr. Rüssel informoval o technologii, která pracovala na bázi rádiových vln, a to dlouho před vynálezem mikrovlnných zářičů! Takže byla starodávná jaderná válka částečně zodpovědná za zničení zemského povrchu a vzniku „Údolí smrti“, nebo byla tato záhadná civilizace nakonec zničena katastrofou, která prošla přes celou naši planetu před nějakými 12 500 lety?

Podívejme se blíže na tvrzení indiána Toma Wilsona, zkušeného turistického průvodce a horníka, který se v lokalitě „Údolí smrti“ pohyboval ve dvacátých letech 20 stol. Wilson vysvětlil, že jeho dědeček narazil na jeden z těchto tunelů a později mu vyprávěl velmi zvláštní příběh. Jednoho dne měl jeho dědeček možnost prozkoumat podivnou jeskyni v pohoří Panamint v severní části Mohavské pouště, ztratil se v ní, a když došel na konec dlouhého tunelu, setkal se s neobvyklými lidmi, oblečenými v kůži, mluvícími nepochopitelným jazykem a pojídajícími podivné jídlo, které indián nikdy předtím neviděl. Tito lidé vlastnili spoustu zlata, jezdili na koních a vybídli cizího indiána, aby s nimi zůstal. To také učinil a teprve až za další tři roky své nové přátele opustil a podzemním tunelovým systémem se vrátil domů.

Paiutští indiáni věří, že v životě po smrti projdou těmito tunely do „Na-gun-to-wip“, domova duchů ovládaného bohem „Shin-au-av“. Starodávná tradice, kterou svého času proslavil náčelník navajského indiánského kmene jménem „Oga-Make“, je pravděpodobně nejpodivnější legendou ze všech, protože mluvil o lidech známých jako "Hav-musuvové", kteří se usadili v „Údolí smrti“ před velmi dlouhou dobou, kdy se celá tato oblast nacházela pod vodní hladinou! „Hav-musuvové“ dorazili do této země v obrovských lodích, přičemž objevili tyto velké jeskyně hluboko pod pohořím Panamint a později tam vybudovali své velké podzemní město. Ale v určitém okamžiku moře náhle (a z nám doposud neznámých příčin), zmizelo a vznikla poušť, takže už nebylo možné cestovat loděmi, což pro tyto podivné lidi nebyl problém, protože vlastnili "létající kánoe". Stříbrná plavidla, která se pohybovala po obloze! „Hav-musuvs„ také jezdili na podivných, sněhobílých zvířatech jež byla indiánským předkům zcela neznámá.

Z kůže těchto zvířat také dělali báječné kožené obleky. „Hav-musuvové“ pocházeli z neznámé země, měli pokožku s oranžovým odstínem, byli humanoidního vzhledu a nosili dlouhé tmavé vlasy. Jejich nejčastějším oblečením bylo široké roucho a sandály! Je zajímavé, že i na kamenných deskách „Burrowsovy jeskyně“ a „Michiganských relikviích“ se nachází zmínky o bytostech s oranžovou pokožkou oblečené do velkých bílých hábitů. Podobné legendy jsou také od nepaměti předávány mezi středoamerickou a jihoamerickou indiánskou kulturou. Tajemní lidé „Hav-musuvové“ disponovali velmi vyspělými zbraněmi, jež vypadaly jako úzké dlouhé trubičky, které měly schopnost vyzařovat paprsky energie. Dokázali i na velkou vzdálenost nepřítele omráčit nebo dokonce i zabít. Onen Paiutský náčelník, který po tři roky žil v podzemí s „Hav-musuy“ popsal jejich město jako „nádherné mramorové umělecké dílo“.

Podle něj bylo podzemní město ozařováno bílými světly, která hořela ve dne i v noci a nikdy nezhasla dokonce nepotřebovala žádné palivo. „Hav-musuvové“ vysvětlili onomu náčelníkovi, že jsou členy rasy, která žije pod zemí a obývá hluboké jeskynní systémy pod územím „Údolí smrti“. Legendy o indiánského kmene „Paiute“ uvádějí, že bývalí obyvatelé „Panamintských hor“ opustili své staré město a migrovali do ještě hlubších, větších jeskynních systémů v podzemí. Možná jsou dostatečně silní na to, aby zamaskovali vchody do své říše před moderními obyvateli povrchu, a proto byli nějakým způsobem schopni skrýt již objevené přístupy? A ještě pár provokativních otázek. Mohli by tajemní „Hav-musuvové“ zástupci podzemní odtržené civilizace Agartské, nebo dokonce přímo jejího dominantního kmene „Anšarů“?

A co ty divné historky o ztraceném městě v „Údolí smrti“? Bylo bývalé moře zničeno masivní katastrofou nebo atomovou bombou? Mohl podivný kmen „Hav-musuvů“ dorazit z oblasti potopené Atlantidy? Od zmizení dr. Rüssela v roce 1947, nebyly v této oblasti učiněny již žádné další oficiální objevy, žádný z nalezených artefaktů nebyl nikdy zveřejněn a také není známo, co se stalo s obřími mumiemi, které byly z podzemí odstraněny. Pokud se tyto relikvie jednoho dne objeví, potvrdí tvrzení Whitea, Trunka, Hilla a Dr. Boveeho. Dr. Rüssel byl fyzik a Dr. Bovee vysoce profesionální archeolog, který by se určitě nenechali napálit falešnými artefakty z Rüsselu a Hillu. Jaký by to měl smysl? Po zmizení dr. Rüssela se Hill a Bovee drželi své původní verze událostí.

Vzhledem k tomu, že několik lidí zaplatilo za své objevy životem, „Údolí smrti“ je jistě velmi velkým tajemstvím a mocné tajné společnosti, jako jsou svobodní zednáři a také "Smithsonův Institut“, nechtějí, aby světová veřejnost věděla a diskutovala o těchto velkých tajemstvích minulosti! V září 1949 se v americkém "Fate Magazine", který potvrdil příběh o našem městě pod „Death Valley“ objevil článek s názvem "Kmenové vzpomínky na létající talíře". Jeho autorem byl indián kmene Navajo jménem "Oga-Make", který se rozhodl publikovat kmenová tajemství indiánů kmene „Paiute“. „Oga-Make“ uvedl následující:

"Během setkání kmenových starších jsem se dozvěděl o událostech, které se odehrály nesčetně let před příchodem „bílého muže“ do Ameriky. Kromě skupiny nazývané "Hav-musuvs", legendy Navajů popisují další plemeno zvláštních bílých obrů, které stavěli zvláštní objekty zvané „Mound Buildern“. V inkriminované době tato rasa ovládala americký západ prostřednictví své velmi pokročilé těžební technologie. Zotročili méně vyspělé kmeny domorodých obyvatel a vybudovali pevnosti na mnoha místech dnešních Spojených států. Jenomže tato rasa po nějaké době buď vyhynula, nebo naši planetu opustila.  

„Bílým mužem“ zvané "Údolí smrti", se v našem jazyce jmenuje "Tomesha", neboli „Hořící země“. Ve dnech, které vedly k příchodu „bílého muže“, se v této zemi nacházely velké „stříbrné vzducholodě“, o kterých paiutský národ věděl skrze bezpočet generací. Naší předci také něco věděli o lidech, kteří s nimi létali a které jsme nazvali „Hav-musuvy“. Když byl svět ještě mladý a toto suché údolí bylo svěžím, malým skrytým přístavem v modrém moři táhnoucím se od těchto hor až po Kalifornský záliv. „Hav-musuvové“ sem dorazili v dávné minulosti se svými plavidly. Objevili velké jeskyně v pohoří Panamint a postavili v nich jedno ze svých měst. V roce 1912 spatřilo světlo světa dobře zdokumentované profesionální archeologické naleziště, a to pod vedením Llewellena L. Louda z Kalifornské univerzity, který tam dokázal najít téměř 60 koster těchto obrů! Objevili se svědci, kteří si všimli, že Loud s těmito ostatky nezacházel zrovna příliš opatrně a že se zúčastnění vědci záměrně snažili pozůstatky těchto obrů skrýt před veřejností.

Byly uloženy ve skladišti, které bylo krátce poté zničeno záhadným požárem. Přestože byly učiněny pokusy zlikvidovat všechny tyto pozůstatky, dvě z obřích lebek byly dlouhou dobu vystavovány na veřejnosti v „Muzeu Lovelock“ ve Winnemucce, dokud nebyly z vládního příkazu uloženy do depozity, protože prý ohrožovaly moderní historii. Kromě těchto nálezů byla objevena spousta dalších záhadných obřích koster a to jak na území Kalifornie, tak i Nevadě.

V té době byla Kalifornie ostrovem a „Hav-musuvové“ žili ve svém skrytém městě, pohybovali se po moři svými rychlými plavidly, obchodovali se vzdálenými národy a přiváželi do svých kotvišť podivné zboží, které se dodnes nachází v podzemních jeskyních. Uplynulo nespočet století a klima se začalo měnit, voda se v horách počala ztrácet a spojení s mořem se přerušilo. Tak vznikla poušť a ohnivý bůh nyní vládl nad touto hořící zemi.

Když „Hav-musuvové“ už nemohli používat svá velká plavidla, přemýšleli o jiných způsobech, jak se dostat do vnějšího světa. Začali stavět „létající kánoe“.  Zpočátku byla tato stříbrná plavidla malé velikosti. Pohybovala za pomoci slabého vrnícího zvuku. Létala po ploché trajektorii a dokázala se také vznášet na jednom místě jako orel.  V následujících stoletích došlo k mnoha změnám. Řada nových kmenů se pohybovala napříč našim kontinentem a snažila se ho alespoň na krátkou dobu ovládnout. Ale jak přišli, tak také odešli. „Hav-musuvové“ zůstali ve svém tajném podzemním městě a žili v míru daleko od bojů, které probíhaly na povrchu země. V následujících staletích tito lidé stavěli stále větší a větší lodě, jež se pohybovaly stále tišeji. Můžete je vidět dodnes, protože tam stále žijí."

Tolik k tradici indiánského kmene „Paiute“.

Několik dalších příběhů by mohlo potvrdit všechny tyto události a legendy o neznámých, progresivních a gigantických obyvatelích Ameriky, neboť již v roce 1889 Ed Earl Repp a bratři H. Flagler a Charles C. Cowden našli fosilní kostru 2,30 metrů vysoké ženy v „Údolí smrti“. Později v roce 1895 byla v jiném dole nalezena další 2,15 metru vysoká kostra ženy, která stále držela své mumifikované dítě v náruči. Stalo se to v „Bridlevale Falls“ v Kalifornii a horník, který narazil na tento objev, se jmenoval G. F. Martindale.  Hmatatelný důkaz o těchto obrech byl nalezen v jeskyni „Lovelock“ v Nevadě. V roce 1911 vědci James Hart a David Pugh objevili pozůstatky zrzavé obří bytosti a četné artefakty, které patřili těmto neznámým lidem.

Z legend indiánského kmene „Paiute“ lze zjistit, že se jednalo o obrovské zrzavé kanibaly bílé pleti zvané „Si-tecah“, kteří byli asi 2,80 metru vysocí a jedna jejich komunita se pohybovala poblíž jeskyně „Lovelock“ v Nevadě. Pozůstatky těchto obrů, kteří byli nakonec vyhnáni a zabiti indiány. Došlo prý k tomu přímo uvnitř jmenované jeskyně. Fosilní ostatky byly později objeveny horníky v podobě jejich stále velmi dobře dochovaných obřích koster.

-pokračování-