WEF 2021 & VELKÝ RESET: POUŽITÍ ČTVRTÉ PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE COBY PREVENCE VEŘEJNÉ VZPOURY (1)

Tisíce představitelů celosvětových, především západních elit – investoři, bankéři, zástupci energetických společností, intelektuálové, politici, ředitelé technologických firem – se každoročně scházejí ve švýcarském Davosu, aby navazovali a utužovali své vztahy, diskutovali a formulovali směr, kterým se podle nich má svět po příštích 12 měsíců ubírat. Jsou součástí "Světového ekonomického fóra" (WEF), založeného v roce 1971 profesorem podnikové politiky "Ženevské univerzity" Klausem Schwabem, tehdy jako "Evropské fórum pro management" (v roce 1987 bylo přejmenováno na WEF).

Zesnulý harvardský profesor Samuel P. Huntington v 90. letech napsal: „Davosané ovládají prakticky veškeré mezinárodní instituce, mnoho světových vlád a většinu světových ekonomických i vojenských operací.“¹ WEF je v mnoha ohledech veřejnou tváří "Skupiny Bilderberg", což je označení dalšího výročního setkání světové elity, tentokrát však zcela uzavřeného.² Programu "WEF 2021" bude dominovat téma COVIDu-19. Ale spíše než aby si pouze povídali o tom, co se stalo a jak z toho může elita profitovat – samozřejmě se budou tvářit, jako by jim na tom záleželo – budou účastníci diskutovat o Velkém resetu a čtvrté průmyslové revoluci. Co to ale je a jaký vliv to na nás bude mít?        

Historický pohled: Potlačení nebo prevence?    

Zakladatel Schwab údajně řekl svým davosanům: „Budeme-li pokračovat stejně jako doposud... dojde ke vzpouře.“³ Schwab zdůrazňoval COVIDem odhalené vyostřené nerovnosti i hrozbu, kterou pro elity, k nimž se sám počítá, představuje bouřící se společnost. Schwabovo znepokojení, způsobené nikoli nerovnostmi, ale kvůli ohrožení elit ze strany vykořisťované veřejnosti, není z pohledu elit ničím novým. Spojené státy americké založilo 8 mužů: 5 z nich bylo vlastníky otroků. Takzvaní "Otcové zakladatelé" povolili na konci 18. století demokracii přibližně 20 % americké populace: bělochům, vlastníkům půdy (kromě Židů a katolíků). Historik práva Michael J. Klarman  uvádí, že „federální zastoupení bylo navrženo tak, aby omezovalo přímou demokracii.“⁴ Britské elity rovněž nenáviděly demokracii a v 19. století čelily podobným základním hrozbám. Po masakru v Peterloo v roce 1819, kdy v anglickém Manchesteru státní ozbrojené složky zavraždily více než tucet demonstrantů, vytvořily dělnické třídy zbavené volebního práva ilegální odbory a daly vzniknout masovému hnutí: chartismu.

Elity řídící Parlament jim už dříve nabízely jakési ubohé drobky ve formě parlamentního zastoupení, a to až do roku 1884 s třetím zákonem o reformě, který dal volební právo všem pracujícím ve věku nad 21 let. Logickým důvodem bylo poskytnout veřejnosti to, co si mohla vzít sama násilím. Henry Herbert, 4. hrabě z Carnavonu, proti tomuto a předchozím zákonům o volebním právu vznášel námitky se slovy: „Měli bychom se snažit vyhnout rychlým a násilným otřesům; tyto změny bychom měli provádět tak pozvolna, jak jen to bude možné.“⁵ Liberální předseda vlády William Gladstone uvedl: „Volební právo jim nelze bezpečně odepřít, a tedy by veškeré úsilí ze všech stran mělo směřovat k opatrné a spravedlivé úpravě jeho přerozdělení.“⁶

Téma elit měnících systém, aby zabránily lidové revoluci, bylo aktuální až do 20. století. V roce 1971 napsal demokratický soudce Lewis Powell, jehož republikánský prezident Richard Nixon jmenoval do Nejvyššího soudu, memorandum pro "Obchodní komoru USA". Memorandum vyjádřilo obavy elitních skupin a korporací, že pracovníci, mediální experti, novináři, duchovní i studenti začínají zpochybňovat systém „svobodného podnikání“, díky němuž Powell a jeho kumpáni zbohatli na úkor všech ostatních. Powell navrhl korporátní protiofenzívu: „Podnikatelé nebyli vyškoleni ani vybaveni k tomu, aby vedli partyzánskou válku s těmi, kteří podkopávají systém, kteří se ho snaží zákeřně a nepřetržitě sabotovat.“⁷

Stejně jako WEF a "Skupina Bilderberg" byla i "Trilaterální komise" založena (v roce 1973) jako diskusní platformou světové elity bankéřů, průmyslníků, mediálních magnátů a politiků. Podobně jako Powellovo memorandum i jejich významná kniha "The Crisis of Democracy" (Krize demokracie) tvrdila, že jim moc vyklouzla z rukou, protože obyvatelstvo Severní Ameriky, západní Evropy a Japonska příliš prosperuje a už není dostatečně indoktrinováno školou, duchovenstvím a mediální propagandou. „Uvědomili jsme si, že existují potenciálně žádoucí omezení ekonomického růstu. A existují také potenciálně žádoucí limity nekonečného rozšiřování politické demokracie.“⁸ Změny v ekonomickém systému uskutečnili politici a finančníci, kteří tvořili "Skupinu Bilderberg", "Trilaterální komisi" i WEF: konkrétně počínaje 70. lety zavedli neoliberální ekonomiku, která zastavila prosperitu mnoha lidí a přesměrovala bohatství do kapes několika jednotlivců. Tento systém také podkopal účast na politickém dění.

Za posledních 40. let střední třída v USA upadala: od roku 1970 o celou třetinu.⁹ Dnes polovina všech Američanů nemá dostatek peněz na pokrytí problému v hodnotě tisíc dolarů, jako je nečekaný účet za lékařskou péči nebo oprava automobilu.¹⁰ Spodní polovina Američanů (přibližně 16 milionů lidí) má ve skutečnosti zápornou hodnotu jmění (dluhy atd.).¹¹ To je běžným problémem po celém světě. V západní Evropě zaznamenala mezi lety 1990 a 2010 většina zemí pokles procenta lidí, které lze označit jako střední třídu: nejprudší pokles zaznamenala Itálie, Španělsko a Německo, zatímco Francie zaznamenala mírný 2% nárůst.¹² "Australská rada sociálních služeb" a "University of New South Wales" uvádějí, že 3,2 miliony Australanů žijí v chudobě a že „příští generace je předurčena k neúspěchu.“¹³ Podle australské společnosti "Household, Income and Labor Dynamics" byly pravděpodobně příčinou této rostoucí chudoby změny v systému sociálního zabezpečení, které od roku 2001 zavedly předchozí vlády. U chudých zemí je situace ještě horší.¹⁴ Na poslední příčce světového sociálního žebříčku stojí miliarda lidí, kteří nemají jídlo ani potřebnou lékařskou péči.¹⁵ Každý den zemře přibližně 14 000 dětí ve věku do pěti let hladem nebo na nemoci, kterým lze snadno předejít, případně je vyléčit.¹⁶

Velký reset...... Opět 

Toto je situace, v níž se ocitly desítky milionů obyvatel Západu poté, co udeřila pandemie COVIDu-19. Během několika posledních desetiletí přešli od prosperity k tomu, co řečníci Theresy Mayové, bývalé britské premiérky a facilitátorky tohoto nespravedlivého systému, nazývali stavem „jen tak tak“. Stav „jen tak tak“¹⁷ se vyznačoval dostatečnou prosperitou, aby si lidé mohli užívat komfortu, jakým jsou iPhony, TV s plochou obrazovkou a levné zahraniční dovolené, ale obvykle byli zatíženi dluhy a neměli hmotné bohatství (majetek, úspory). Pak přišel COVID, který mnohé z nich vytlačil ze stavu „jen tak tak“ k chudobě. Globální finanční a průmyslová elita, reprezentovaná lidmi jako je Schwab, se obává, že spodní třída, jejíž řady se kvůli ztrátě pracovních míst v souvislosti s pandemií rozrůstají, tento systém svrhne. Krize dala Schwabovi i těm, které zastupuje, příležitost k „resetu“, aby tak zabránili potenciální revoluci.

Myšlenka resetování, aby se zabránilo vzpouře, není nová. Poté, co elity typu WEF v letech 2007–2008 zapříčinily kolaps globální ekonomiky a následně na oběti uvalily finanční úsporná opatření, někteří navrhli systém „resetovat“. Ale nakolik a jakým způsobem? Jeffrey Immelt, generální ředitel společnosti "General Electric", ke krachu v letech 2007–2008 uvedl: „Tato hospodářská krize nepředstavuje cyklus. Představuje reset... Lidé, kteří to pochopí, budou prosperovat.“¹⁸ A prosperovali. Po krizích obvykle dochází k poklesu nerovnosti, ale „velká recese v letech 2007 až 2009 a následné hospodářské oživení tento scénář nedodržely,“ říká Benjamin Landy ze "Century Foundation".¹⁹ Po krizi společné bohatství milionářů vzrostlo na 39 bilionů dolarů.²⁰

-pokračování-

PRAMENY:

1. Samuel P. Huntington (1996) The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order, London: Penguin, p. 57.
2. David Guyatt (2005) “Foundations of the Anglo-American Financial Empire,” World Affairs, 9(1): 23-39.
3. Quoted in “Davos aims to coax elite out of isolation in January,” Financial Times, 1 June 2020, www.ft.com/content/021c7176-3953-437d-91fc-6359b67b1cc7
4. Michael J. Klaman (2016) The Framers’ Coup: The Making of the United States Constitution, Oxford: Oxford University Press, p. 245.
5. House of Lords, “Representation Of The People Bill—(No 159),” 8 July 1884, Vol. 290, Col. 378
6. House of Commons, “Second Reading,” 6 November 1884, Vol. 293, Col. 1128
7. Lewis F. Powell, “Attack on American Free Enterprise System,” 23 August 1971, www.greenpeace.org/usa/democracy/the-lewis-powell-memo-a-corporate-blueprintto-dominate-democracy
8. Michel J. Crozier, Samuel P. Huntington, and Joji Watanuki (eds.) (1975) The Crisis of Democracy, New York: Columbia University, pp. 115.
9. Sean F. Reardon and Kendra Bischoff, “Growth in the Residential Segregation of Families by Income, 1970-2009,” US2010 Project, November 2011, https://s4.ad.brown.edu/Projects/Diversity/Data/Report/report111111.pdf
10. CNBC, “Most Americans don’t have savings to cover a $1,000,” 23 January 2019
11. Katie Warren, “One brutal sentence captures what a disaster money in America has become,” Business Insider, 23 May 2019
12. Rakesh Kochhar, “7 key findings on the state of the middle class in Western Europe,” Pew Research Center, 24 April 2017, www.pewresearch.org/facttank/2017/04/24/7-key-findings-on-the-state-of-the-middle-class-in-western-europe
13. Quoted in Judith Ireland, “‘Set up for failure’: Almost 18 per cent of Australian children in poverty,” Sydney Morning Herald, 21 February 2020
14. Luke Henriques-Gomes, “Poverty is rising again in Australia and expert cites welfare changes as likely cause,” Guardian, 29 July 2019
15. Institute of Development Studies, “The New Bottom Billion,” www.ids.ac.uk/projects/the-new-bottom-billion
16. World Health Organization, “Children: improving survival and well-being,” 8 September 2020, www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/children-reducing-mortality
17. Justin Parkinson, “Who are the Jams (the ‘just about managing’)?,” BBC, 21 November 2016
18. Quoted in Richard Florida (2010) The Great Reset: How New Ways of Living and Working Drive Post-Crash Prosperity, NY: Harper Business, p. 5.
19. “A Tale of Two Recoveries: Wealth Inequality After the Great Recession,” 28 August 2013, https://tcf.org/content/commentary/a-tale-of-two-recoveries-wealthinequality-after-the-great-recession
20. Joseph A. Giannone, “World’s rich got richer amid ‘09 recession: report,” Reuters, 22 June 2010