VOZY "BOHŮ"

Vědci tvrdí, že naše planeta vstupuje do období nejvyšší kosmické aktivity, kdy se k nám meteority a asteroidy rychle přibližují na mimořádně nebezpečnou vzdálenost. Co přinesou tito neznámí kosmičtí poutníci? Pokud se však nedíváme na hvězdnou oblohu, ale pod nohy, narazíme na neméně zajímavý problém - na naší planetě se nachází mnoho starověkých památek, jejichž původ moderní věda nedokáže vysvětlit. Jak mohli například starověcí lidé postavit obrovské pyramidy, které se dnes staví jen obtížně? Jak se jim před staletími podařilo učinit složité objevy v astronomii a medicíně? Koho koneckonců naši předkové zobrazovali ve skafandrech na starověkých náhrobcích faraonů?

Věda nám říká, že to všechno byla fantazie, nepravděpodobné náhody a shody okolností. Mnozí badatelé však na takové náhody nevěří. A zde je první skutečnost, kterou oficiální věda nedokáže vysvětlit. V horském systému And v Peru byla nedávno odhalena nová záhada pro vědu - oblast s obřími kresbami, viditelnými pouze z velkých výšek. Odlehlá náhorní plošina Palpa je protkána liniemi, geometrickými tvary a vzory. Některé linie jsou dlouhé až 23 kilometrů a nelze zjistit, jak byly nakresleny.

Palpa leží pouhých 20 kilometrů severně od slavné náhorní plošiny Nazca. Až dosud věda nedosáhla žádného pokroku při vysvětlování jeho záhad. Náhorní plošina je 50 kilometrů dlouhá a asi 7 kilometrů široká a je vyznačena různými liniemi, geometrickými tvary a vzory. Obsahuje asi 13 000 řádků a 30 kreseb. Ptáci, opice, pavouk, květiny... Jak staří obyvatelé And vytvořili všechny tyto kresby? K vytvoření tak gigantických snímků je zapotřebí pořádný výpočetní hardware. Ale i kdyby se bez něj obešli, komu byly tyto identifikační znaky určeny?

Rakouský historik Reinhard Habeck, specialista na starověké civilizace, se záhadou pouště Nazca zabývá již řadu let. A tady je to, co říká:

"Když jsem letěl nad Nazkou, připadal jsem si jako v počítačové hře. Je to nejpůsobivější příklad, který je naprostou záhadou, protože nikdo nezná vysvětlení, proč jsou tyto kresby vidět pouze ze vzduchu. Existuje o tom spousta teorií, ale všechny mají nějaký rozpor. Někteří ji nazývají starověkými stavbami. Říká se, že to byly trasy procesí. Ale jak lze tato schémata použít na zemi, když jsou vidět pouze ze vzduchu? Znovu to nedává smysl. Dávalo by to smysl jen tehdy, kdyby byly vytvořeny pro někoho, kdo by je viděl shora, z ptačí perspektivy."

Další záhadou starověkého světa je svatyně Baalbek v Libanonu. Jedná se o obrovskou kamennou plošinu, v jejímž středu Římané postavili malý Jupiterův chrám. Samotná plošina však byla postavena dávno před nimi zcela nepochopitelným způsobem. U základny svatyně ležely masivní bloky vážící osm set tun! Podle historiků ji celou postavili starověcí lidé. Paradoxem je, že i moderní zařízení může pracovat s bloky o hmotnosti maximálně 200 až 300 tun. Ernest Muldašev, doktor lékařských věd a známý oftalmolog, se domnívá, že starověcí lidé prostě nemohli všechny tyto stavby postavit sami. Zde je jeho vyjádření:

"Baalbecký chrám byl postaven z kvádrů, z nichž každý vážil asi 1000 tun. Jak to všechno mohli starověcí lidé postavit?"

To však není vše. Obří bloky neleží jen na úpatí chrámu v Baalbeku. Dokonale k sobě přiléhají bez malty. Mezi ně nelze vložit ani žiletku. To nedokážou ani moderní inženýři.

Svědectví historika a cestovatele Vadima Burlaka:

"Přistoupil jsem k těm deskám, dotkl jsem se jich rukama... Byly položené takovým způsobem... Jeden z mých přátel se pokusil mezi ty bloky vrazit nůž. A to se mu nepodařilo. Není možné do ní vrazit nůž, je to tak kvalitní a seriózní práce".

K čemu byla naprosto plochá plošina mnohatunových megalitů nutná? Vycházíme-li z praktického použití, takové kameny by mohly vydržet obrovskou váhu. Místní mýty nazývají Baalbek - Heliopolis, město boha slunce - Hélia. Podle legend zde odpočíval "pán nebes" ve svém voze... Co to všechno znamená, když to přeložíme do odborného jazyka? Je to... kosmodrom? Tuto hypotézu podporuje i další záhadný artefakt, tentokrát nalezený v Americe. V jedné z mayských pyramid ve starověkém městě Palenque je pohřben nejvýznamnější císař Pacal. Jeho hrob je předmětem nekonečných debat mezi vědci.

Vyprávěl mi o nich Joachim Richtig, matematik a badatel starověkých civilizací:

"Uprostřed pod pyramidami je náhrobek. Pod touto deskou leží jeden z mayských vládců. A nápis na něm zní: "Zde je pohřben Pacal Veliký". Dožil se 83 let. Když však byla hrobka otevřena a kostra prozkoumána, ukázalo se, že se nejedná o kostru 83letého muže, ale o kostru 40letého muže. Byl to Pacalův nevlastní syn. Mnozí však stále tvrdí, že jde o samotného Pacala, ačkoli tomu tak není."

Okamžitě se objevily pochybnosti, že v císařově sarkofágu je někdo jiný než Pacal. Mumie byla překvapivě vysoká 2 metry. Odkud se však takový obr mohl objevit v kmeni starých Mayů? Koneckonců všichni domorodci byli zakrslí, jejich vzrůst nepřesahoval 140-145 cm. Ještě překvapivější však byl samotný sarkofág. Pětitunová deska zdobená bohatými ornamenty šokovala historiky. Protože na kresbě není jasně vidět nic jiného než postava dokonale moderního pilota ve skafandru připoutaného ke křeslu. Vypadá to, jako by měl na sobě dýchací přístroj, vedle něj ovládací panel a za ním trysku s proudnicemi. Mohli však staří Mayové, kteří ani nevěděli, co je to kolo, před mnoha sty lety něco takového vynalézt? Právě tento nález je považován za nejsilnější argument ve prospěch hypotézy, že Mayové byli před tisíci lety svědky přistání mimozemské lodi s mimozemšťany na palubě. Mayové je mylně považovali za bohy sestoupivší z nebes. Právě takovou loď s posádkou později Mayové vyobrazili na náhrobku.

Toto mi řekl badatel starověkých civilizací Erich von Dänniken:

"Na tomto náhrobku v Chrámu nápisů v Palenque je basreliéf. Zobrazuje muže sedícího jako na motorce. Před ním je jakési zařízení. Jednou rukou mačká tlačítko a druhou rukou pod ním otáčí zařízením. Sedí v jakémsi křesle, za nímž jsou vidět plameny. Nejnovější interpretace tohoto obrázku je, že Pacal odlétá ze Země do Vesmíru. Myslím, že je to velmi blízko pravdě...".

Pak je tu další neocenitelný artefakt, který pronásleduje vědce. Je to malá keramická figurka zvaná "dogu". Vypadá pozoruhodně jako zmenšená kopie skutečného astronauta. Odborníci se rozhodli rozluštit všechny linie a vzory na starověké sošce a dospěli k paradoxnímu závěru. Ozdobné detaily nejsou nic jiného než senzory, napájecí trubice a bezpečnostní zařízení. Zajímavé je, že tvůrci sošek Dogu jsou starobylý kmen Ainu, který obýval území Dálného východu a japonských ostrovů. Podle jejich víry přišlo na Dálný východ kolem roku 3000 př. n. l. sto bohů. Ainuové, kteří se zabývali primitivním sběrem a rybolovem, tak náhle vytvořili jedinečnou zemonskou kulturu. Dodnes se dochovaly dřevěné výrobky s mimořádnými spirálovými řezbami a keramika. Badatelé starých civilizací vyslovili paradoxní hypotézu - možná k tomu Ainům někdo pomohl? Nebyli to snad ti astronauti, které zobrazovali jako bohy? Mimochodem, podobná vyobrazení jako Dogu byla nalezena mezi petroglyfy v Toro Muerto v Peru. A na kresbách, které se dochovaly z mayské civilizace, je dokonce vyobrazení vozidla, které velmi připomíná konstrukci měsíčního roveru.

Hovoří o tom také doktor filozofie Valerij Žeglov:

"Vezměme si například mayský chrám v Chichén Itzá, kde jsou zobrazeni lidé ve skafandrech. Člověk by při vší své bohaté fantazii nikdy nenakreslil mimozemšťany se sluchátky, brýlemi, skafandrem na zip a samostatným létajícím strojem za zády".

V Itálii, v údolí Val Camonica, se na skalách a skalních blocích dochovalo asi 300 000 obrazů domů, zvířat, lidí a... bytosti v oblecích připomínajících ty z Vesmíru. Místní obyvatelé kresby nazývají bojovníci z Kamoniky. Stejně jako africké skály jsou i stěny jeskyní pokryty tajemnými obrazy, z nichž vyzařují aureoly kolem hlav. Zdá se, že tato čísla prudce rostou. Moderní člověk by při pohledu na takový obrázek okamžitě řekl, že jsou to astronauti. Ale kresby v údolí Val Camonica jsou staré 5 000 až 10 000 let! Historie nám říká, že v oněch dávných dobách se současná forma lidské civilizace teprve rodila, což naznačuje, že naší předci "bohy Vesmíru" nevymysleli.

Toto říká historik a badatel kultur starověkého světa Michael Cremo:

"Víte, starověký člověk prostě nemohl mít tak rozvinutou představivost. Všechny tyto artefakty - sošky a skalní malby - nejsou výplodem fantazie primitivního člověka, ale pokusem o napodobení toho, co viděl!".

Podobné obrazy se nacházejí v Guatemale, v místě zvaném El Baul. Řekl mi o tom geolog a badatel starověkých civilizací Walter-Jörg Langbain:

"Viděl jsem tam kamenné stély vysoké asi dva metry a dvacet centimetrů. Našel jsem je náhodou v lese. Na těchto stélách jsou zobrazeny humanoidní bytosti... Na tomto obraze v El Baoulu je zřetelně vidět přilba a před ní okno, kterým se dívá, jako by se pozemský astronaut ve skafandru díval skrz sklo přilby. Když se podíváte hlouběji, uvidíte obličej, oči, nos. Na zádech nese bytost zobrazená na stéle něco jako nádobu - kyslíkovou nádrž, velmi podobnou nádržím, které mají naši astronauti za rameny."

Před čtyřiceti lety otřásla vědeckým světem kniha Ericha von Dänikena - "Vzpomínky na budoucnost". Popisoval v něm starověké artefakty, jejichž původ nelze vysvětlit jinak než návštěvou mimozemských civilizací. Například hádanky náhorní plošiny Nazca a základy Baalbeku. Sám Erich von Däniken vysvětluje svůj postoj takto:

"Myslím, že z výšky náhorní plošiny Nazca to vypadá jako letiště. Nikdy jsem však netvrdil, že se jedná o letiště. Moje představa je následující. Představte si kosmickou loď kroužící nad Zemí. Za jeho posádkou je dlouhá cesta. Astronauti potřebují energii, suroviny, minerály, zlato, uran nebo cokoli jiného. Vedoucí loď provede průzkum a ukáže se, že tam, kde je dnes Nazca, jsou zásoby surovin, které potřebují. Pošlou tam robotickou loď. Vyvrtá několik děr, aby prozkoumala půdu, a odletí zpět. Několik domorodců ji však spatřilo a považovalo ji za něco božského. Jejich kněží si to vykládali jako znamení od bohů. Čekali, až k nim bohové znovu sestoupí, ale bohové už nepřišli... Pak si domorodci pomysleli, že udělali něco špatně, a rozhodli se, že dají bohům znamení: "Jsme tady, viděli jsme vaše znamení." A tak domorodci začali na zem kreslit obří postavy - ryby, ptáky, opice, pavouky... Pro bohy. Tak velké, že by si jich bohové všimli z nebe."

Úvaha Ericha von Dänikena se na první pohled zdá fantastická. Síla jeho argumentace však spočívá v tom, že Däniken je jedním z nejlepších odborníků na staré a mrtvé jazyky. Vychází z primárních zdrojů. A starověké kroniky, které přeložil, obsahují úžasné informace. Vyprávěl, jak jako student jezuitské koleje vždy upozorňoval na množství technických detailů o vzhledu Boha v biblických pramenech. Navíc starozákonní slovo "elohim", které znamená Pán, je v hebrejštině v množném čísle. Můžeme spekulovat o trojjedinosti Stvořitele, ale Bible říká přesně - ne Bůh, ale bohové. Däniken si je jistý, že jde o to, co starověcí lidé nazývali mimozemšťany. Badatel našel v Písmu několik podivných textů. Prorok Ezechiel napsal, že Bůh vždy z nějakého důvodu sestoupil k lidem se strašlivým ohněm a řevem a nebylo možné se na to dívat.

Erich von Däniken uvažoval:

"Ezechiel popisuje, jak prý Pán Bůh sestupuje z nebe... Všude kolem je kouř, oheň, země se otřásá, páchne... Popisuje stroj: má kola, ráfky, kovové podpěry. Měl jsem tedy pochybnosti o tom, co říká o Bohu. Říkal jsem si, že to není pravda. Můj Bůh nepotřebuje auto, aby se dostal z bodu A do bodu B. Bůh je všudypřítomný, tak proč potřebuje auto?"

Hypotéza švýcarského badatele, že starověký kronikář Ezechiel zaměnil návštěvu mimozemšťanů na Zemi za zjevení Boha, vypadá paradoxně při vší své fantasknosti docela přesvědčivě. A je jen málo argumentů, které by to vyvrátily. Za prvé, prorok Ezechiel je skutečná historická postava. Stejně jako evangelisté Marek a Matouš. Popisují život Ježíše Krista, rovněž pozemského člověka, což potvrzují četné prameny. Proč tedy nemůžeme předpokládat, že Ezechiel také popsal to, co viděl na vlastní oči? A to, co spatřil, zpět ke starozákonnímu textu, byl ohnivý vůz, který se svými mohutnými motory zařval a přistál před očima užaslého lidu. Erich von Däniken však považuje za nejvěrohodnější důkaz o návštěvách mimozemšťanů nekanonickou "Knihu Henochovu".

Erich von Däniken to zdůvodňuje takto:

"Kniha Henochova je senzační. Mluví o věcech, které sám zažil. Když mu bylo 12 let, přišli za ním dva mimozemšťané, uklidnili ho slovy: "Neboj se". Vydesinfikovali ho, převlékli a vzali s sebou na hlavní loď. Henoch mluví s nejstarším z nich, kapitánem lodi. Pověřuje Henocha, aby pozemšťany naučil mimozemský jazyk, a Henoch  se stává tlumočníkem mezi mimozemšťany a lidmi, jsou mu diktovány vědecké práce... To vše si můžete přečíst v Henochově knize. Henoch je nejlepším očitým svědkem."

Podle badatele navštívili mimozemšťané Zemi nejméně třikrát, pokaždé s odstupem asi tří tisíc let. Lidé získali vědomosti od bohů a využili je při stavbě pyramid a chrámů. Tyto stavby měly technický účel. Když bohové odešli, lidstvo ztratilo své technologie a zapomnělo, jak je používat. Dänikenovu hypotézu podporuje také německý badatel Hartwig Hausdorff. Podle něj existují jasné důkazy ve prospěch této verze. Zde je jeho vyjádření:

"Docela připouštím, že mistři, kteří cvičili lidi, k nám přišli z Vesmíru. Poskytli jim vybavení. Ne to složité, které používali oni sami, ale mnohem jednodušší, ale přesto mnohem pokročilejší než to, které měli k dispozici lidé."

Jedna z nejpodivnějších starověkých staveb v Egyptě se nachází poblíž města Sakkára. Je to obrovská nekropole, které dominuje stupňovitá pyramida faraona Džosera. Pod touto plošinou se skrývá zlověstné tajemství. Serapeum je obří podzemní prostora. Nebyla však postavena pro lidi. Archeologové se domnívají, že zde byl pohřben obětní býk Apis, kteří údajně ztělesňovali boha Pta. Na nekropoli jsou dva tucty prázdných žulových sarkofágů. Pro lidi, a dokonce i pro býky, jsou však příliš velké.

Co k tomu říká kandidát historických věd Andrej Žukov:

"Jsou to věci ze žuly, do jejich vyleštěných faset se můžete dívat jako do zrcadla. Pokud vím, nebyla dosud publikována jediná seriózní vědecká práce věnovaná této památce. Přijímá se názor, že tyto 30-40tunové sarkofágy byly zhotoveny pro posvátné býky - Apise. Toto je oficiální verze. Není však ničím podložena, protože zde nebyly nalezeny žádné zvířecí pozůstatky".

Kdo tam byl pohřben? A kde jsou nyní jejich těla? Vyšetřovatelé Christopher Dunn, Graham Hancock a Robert Bouval se vydali prozkoumat záhadu Serapea. Všichni pátrají už desítky let a ve starověkých památkách našli stopy špičkové technologie. Něco podobného doufali vidět i v Serapeu. A nemýlili se. Setkal jsem se s inženýrem Christopherem Dunnem a ten mi řekl toto:

"Skončili jsme ve stísněných podzemních tunelech bez větrání. Je zde 21 obrovských žulových schránek, které archeologové nazývají sarkofágy. Každá bedna a její víko váží asi sto tun. Zatímco Hancock a Bauval odstraňovali, skočil jsem dolů do krypty a přidržel "roh" o vnější stranu schránky. Byl dokonale rovný. Posvítil jsem si baterkou a paprsky světla nepronikly ani do "rohu"! Pak jsem změřil rohy sarkofágu a ty vykazovaly dokonalý úhel 90°. Hledal jsem chyby a žádné jsem nenašel."

Sarkofágy neboli žulové schránky jsou téměř čtyři metry dlouhé a vysoké a asi tři metry široké. Stojí uprostřed hrobky, která je jeden a půl metru pod úrovní podlahy tunelu. Pouhým okem je zřejmé, že staří Egypťané na tehdejší technologické úrovni nemohli tyto sarkofágy přenést na místo a nemohly být vůbec vyrobeny! Po prostudování památníků dospěl Dunn k závěru, že vnější i vnitřní povrchy byly opracovány na hranici možností kosmické techniky. Americký letecký inženýr NASA - Christopher Dunn byl svým objevem tak ohromen, že tomu sám nemohl uvěřit. Aby zjistil pravdu, požádal o pomoc odborníky z největších společností zabývajících se přesným zpracováním žuly, aby celou záležitost prošetřili. A pak zjistil něco nemyslitelného. Ukázalo se, že žádná z firem není technicky schopna vyrobit přesně takový sarkofág. Taková technologie řezání žuly prostě neexistuje. Profesionální kameníci říkali, že dokážou vyrobit sarkofág tak, že ji sestaví z pěti kusů a ty pak na místě smontují. Starověké sarkofágy však nemají tupé spoje. Jsou monolitické. Ukázalo se, že starověcí inženýři dokázali vyrobit sarkofág z celého kusu žuly, ale moderní inženýři ne.

K těmto závěrům dospěl Christopher Dunne:

"Tvůrci těchto tajných relikvií se z nějakého důvodu snažili být nesmírně přesní. Dnes tuto technologii nemůžeme replikovat. Proč si dávat takovou práci s tím, abyste do tunelu dodali - možná nedokončený - produkt? Je to naprosto logické, pokud chcete absolutní přesnost. Žula mění tvar vlivem roztažnosti a smršťování při různých teplotách. Pokud budete s boxem pracovat na slunci a poté jej přemístíte do tmavého, chladného tunelu, vaše parametry se změní. Některé prvky starověkých pyramid a chrámů vedly inženýry k tomu, aby zvážili použití kotoučové pily nebo laseru. Výzkumníci prováděli experimenty v továrnách a dílnách. Moderní nástroje zanechávají na této hornině naprosto stejné stopy. Navíc nejtvrdší kámen planety mohl být vrtán ultrazvukem, aby se z něj daly vyrobit například sarkofágy. Na starověkých megalitech jsou překvapivě patrné stopy po silných frézách, vrtácích a dalších nástrojích. A zjevně byly vyrobeny před tisíci lety!"

Svědek Vadim Černoborov, koordinátor institutu "Kosmopoisk":

"Jak staroegyptské a mezoamerické megality, tak i jiné megality, včetně ruských severokavkazských megalitů, mají stopy po obrubách, stopy po otvorech, prohlubních, včetně tvarovaných drážek - takové, které mohou být vytvořeny pouze moderními frézami".

Měli však naší předci nějakou podobu moderních počítačů nebo výpočetních zařízení? Zde jsou přesvědčivé důkazy, které tuto teorii podporují. V roce 1902 objevili potápěči poblíž řeckého ostrova Antikythera na potopeném starověkém plavidle podivný předmět. Byl to složitý mechanismus s mnoha bronzovými ozubenými koly a různými ciferníky. Artefakt byl pro vědu skutečnou hádankou. Podařilo se ho datovat přibližně do stého roku před naším letopočtem. Vědcům trvalo téměř sto let, než přišli na to, k čemu se dá použít.

O tomto nálezu mi řekl archeolog Harthwig Hausdorff:

"Obrazně by se dal nazvat přenosným počítačem starověku. Používal se například k výpočtu pohybu nebeských těles. Navigátoři ji používali k navigaci. Jeden archeolog to shrnul: "Objev mechanismu z Antikythéry je stejně senzační jako nález tryskového letadla v Tutanchamonově hrobce".