VOLÁNÍ ALDEBARANU (10)

Březen 1922: První prototyp Jenseitsflugmaschine

Řada "hvězdných bran"; 33,33 stupně:

Maria Orsic nazvala svůj super létající stroj (pro ostatní UFO) létajícím strojem pro jiný svět; létajícím strojem pro posmrtný život; létajícím strojem pro jinou dimenzi. To byly na její dobu revoluční pojmy, nebo přinejmenším neortodoxní "apelace". Podle jejího názoru mohl tento létající stroj vstoupit do jiné dimenze, zčásti fyzické a zčásti abstraktní, a zase ji opustit, a to pouhým umístěním létajícího stroje na linii hvězdné brány, kterou nazývala linií 33,33 stupně Země. Dr. Winfried Otto Schumann jí poradil, aby se vyhnula zapojování mimozemšťanů do tohoto scénáře, a zejména používání vědeckých slov, protože nebyla vědec. Pravdou je, že Maria nikdy nepoužívala vědeckou terminologii, neboť sama přiznala, že není obeznámena s technickými údaji, které obdržela od mimozemšťanů z Aldebaranu.

Porovnání Mariiných údajů s údaji Viktora Schaubergera a Karla Haushofera

Profesor Schumann začal měnit svůj názor na Mariinu vědeckou neznalost, když si konečně uvědomil, že podle údajů, které mu poskytla, lze sestrojit zázračný létající stroj; a to mu značně usnadnilo úsilí při přesvědčování svých významných akademických kolegů, aby se podíleli na projektu stavby Jenseitsflugmaschine. Šel ještě o dva kroky dál a porovnal Mariiny údaje s údaji Viktora Schaubergera a Karla Haushofera a ke svému úžasu zjistil, že:

a) Marininy údaje jsou vědecky platné,

b) Údaje Haushofera a Schaubergera nebyly tak rozvinuté a progresivní jako její údaje

Nakonec v březnu 1922 v Mnichově spatřil světlo světa první tajný prototyp Jenseitsflugmaschine (stroje pro létání na onen svět; stroje pro létání po životě). Vypadal impozantně a "jako z jiného světa". Nikdo si však nebyl stoprocentně jistý, zda tato věc skutečně dokáže létat, neboť za prvé byla její konstrukce tak zvláštní, bizarní a netradiční, a za druhé se zdálo být iracionální, aby stroj létal bez spalovacího motoru. Letový test byl naplánován na 23. března 1922.

Ze záznamů vyplývá, že před rokem 1922 nebylo v Německu ani v žádné jiné části světa postaveno žádné UFO. Zde máme dvě možnosti:

1. Buď je tato fotografie podvrh a ufologičtí fanatici si tuto skutečnost neuvědomují,

2. Nebo tyto záhadné stroje skutečně pilotovaly mimozemské entity. Tehdy ještě "Šediváci" (Greys) na snímku nebyli; na scéně americké ufologie se objevili až o nějakých 50 či 60 let později.

Kdo tedy tyto stroje řídil?

Podle Trauteho to byly bytosti Světla. Maria Orsic neměla k tomuto tématu žádné připomínky, jednoduše proto, že o mimozemšťanech nikdy neslyšela, než začala dostávat periodické zprávy z jiného světa. Ve skutečnosti Maria v počáteční fázi komunikace s lidmi z Aldebaranu nevěděla, jak tyto mimozemské bytosti nazvat. Slova "mimozemšťané" Maria Orsic nikdy nepoužila, dokud při svém třetím kontaktu s nimi nedostala podrobné instrukce a mystická poselství.

A abychom to uvedli na pravou míru, jako první použil slovo "mimozemšťané" Dr. Schumman, nikoli Maria Orsic!

23. března 1922: První letový test Jenseitsflugmaschine

Fiasko!

Byl to naprostý neúspěch, jak mnozí očekávali. Obrovské fiasko! Zprávy očitých svědků uváděly, že stroj po roztočení a roztočení vybuchl jako ohňostroj a horní část stroje se rozpadla a spodní část (třetí úroveň) se defragmentovala jako ruční granát. To byla skutečná slova ("rozpadl se", "defragmentoval"), která použili někteří ze stavitelů Jenseitsflugmaschine. Doktor Schumann byl zničený, ale Maria nikdy neztrácela naději. Vrátili se k rýsovacímu prknu a začali pracně znovu zkoumat své údaje. Veškeré jejich úsilí však zůstalo marné. A to už byli všichni přesvědčeni, že je to bláznivý nápad! Až do chvíle, kdy o tři dny později Maria Orsic přispěchala do ordinace doktora Schumanna se zjevným řešením.

Poskytla mu "návod", který prý právě obdržela od mimozemšťanů. Dr. Schumann ji poslal zpátky domů a zdvořile řekl: "Marie, byl to velmi vzrušující projekt, ale gravitace je mnohem silnější než jakýkoli nápad, na který jsem narazil. Prosím, jděte domů a na celou věc zapomeňte." Maria Orsic se s ním nehádala, místo toho mu předala několik náčrtků a řadu vzorců... a s širokým úsměvem odešla.

Ano, to se dá udělat!

Dr. Schumannovi trvalo pouhé dvě hodiny, než změnil názor: "Myslel jsem si, že je to zbytečné, dokud jsem na Mariiných nákresech neviděl něco neobvyklého... (nevíme, co na nových nákresech viděl) a pak jsem si uvědomil, že ano, jde to..." - (Z deníku/poznámek Dr. profesora Winfrieda Otto Schumanna). Když se Maria od doktora Schumanna dozvěděla tuto zprávu, ulevilo se jí a pro jistotu se ho zeptala, proč změnil názor?

Nevíme, co jí odpověděl.

Víme však, že mu Maria navrhla, aby zaměřil svou pozornost na "časoprostorové elektromagnetické síly"; další tehdy zcela neznámý pojem.

Bez Mariiny pomoci by doktor Schumann problém nevyřešil!

Mentální příkazy a channeling

Můj osobní názor je, že Dr. Schumann nevyřešil problém v celé jeho šíři bez pomoci Marie Orsic, neboť s jistotou víme, že Marie Orsic nadnesla témata:

a) Hvězdné brány,

b) Linie 33,33 stupně,

c) Časoprostorové elektromagnetické síly,

d) Mentální velení kosmického plavidla

Tyto čtyři předměty profesor Schumann neznal, a zejména "mentální velení" lodi. Mentálním příkazem Maria myslela channeling. A můžeme hádat, jaká byla reakce doktora Schumanna, když slyšel Marii Orsic mluvit o MENTÁLNÍM PŘÍKAZU a CHANNELINGU!!! Ve skutečnosti byl mentální příkaz metafyzikálně-vědecké povahy, založený na velmi sofistikované technologii mimozemšťanů, která spočívala v magnetickém pásku připevněném na Mariině čele, jenž jí umožňoval ovládat loď na dálku.

Zařízení pro mentální příkazy s čelenkou

Maria vysvětlila doktoru Schumannovi, že Jenseitsflugmaschine nefunguje podle očekávání, protože nemá její mentální povel. Doktor Schumann to nepochopil a pohrozil, že skončí. Znovu však změnil názor, když mu Maria Orsic dala návod, jak navrhnout a sestrojit "Přístroj pro mentální povely s čelenkou". Bylo to jedno překvapení za druhým, ale nakonec Mariinu žádost splnil. Mnohým z nás se tato věc s čelenkou zdá přitažená za vlasy, jakási halucinace v Mariině mysli, ale skutečně se zhmotnila a jedna sada byla postavena. Ve skutečnosti podobnou čelenku získalo v roce 1947 americké letectvo z trosek havarovaného UFO poblíž Roswellu a poslalo ji generálu Arthuru Trudeauovi, tehdejšímu šéfovi oddělení zahraničních technologií na oddělení výzkumu a vývoje armády Spojených států. Stojí za zmínku, že generál LeMay byl klíčovým hráčem v americkém utajování ságy UFO. Generál Arthur Trudeau byl fascinován mimozemským udělátkem a hned požádal o pomoc dva vědce, aby jeho tajemství rozluštili, a tak začal program reverzního inženýrství mimozemské technologie. Později se do programu výrazně zapojil i generál Carl "Tooey" Spaatz. To je naprostý fakt, o tom není pochyb!!!

Z "Přepisů mimozemské agendy z let 1947 a 1948" nade vší pochybnost vyplývá, že UFO, které havarovalo u Roswellu, bylo mentálně řízeno z a pomocí kovové (neznámá slitina) pásky připevněné k lebce mimozemšťanů a jejich skafandry, které byly "přilepeny" k jejich kůži, protože část jejich těla byla rovněž "oživena" páskou na hlavě. Kosmické lodě mimozemšťanů neměly žádné zjevné navigační zařízení anebo přístrojové desky. Čelenka mimozemšťanů se stala hlavní součástí vojenského výzkumu/programu zpětného inženýrství mimozemšťanů. Právě o té samé čelence mluvila Maria Orsic!

Je postavena nová kosmická loď

Sedmnáctého prosince 1923 vznikl nový model Jenseitsflugmaschine. Přestavba nové kosmické lodi od nuly nebyla snadným úkolem. Bylo zapotřebí nového materiálu, který se těžko sháněl. Kromě toho to bylo časově náročné a někteří z hlavních investorů/finančníků projektu ztratili zájem, takže se hlavní překážkou, alespoň v první fázi přestavby nové kosmické lodi, stal nedostatek finančních prostředků. Maria a "Dámy z Vrilu" byly bez peněz, peníze pro ně nic neznamenaly. Maria Orsic si vydělávala velmi málo tím, že učila balet začátečníky a cizí jazyky bohaté děti. Její spiritistické seance a služby pro ostatní byly bezplatné. A protože byla Maria nejstarší ve Společnosti a vůdčí osobností svého hnutí, byla zodpovědná za každodenní výdaje Vril-Gesellschaft i za blaho jejích členů. Byly to těžké časy pro všechny, kromě bohatých členů Thule a DHvSS, kteří do prvního nešťastného projektu investovali velmi mnoho. Naštěstí jim nevadilo refinancovat nový projekt od A do Z. A tak 17. prosince 1923 vznikl nový model Jenseitsflugmaschine. A nastal velký den; den druhého letového testu kosmické lodi. Bude létat? Maria si byla naprosto jistá, ale ne všichni ve skupině její nadšení sdíleli.

Nota bene:

Před úspěšným zkušebním letem Jenseitsflugmaschine, během něj i po něm Maria a Sigrun osmkrát po sobě navštívily hangár, kde se stroj stavěl, a poskytly inženýrům své podněty a poznatky z channelingu, zejména v počáteční fázi stavby a při channelingovém letovém testu. Dohled nad stavbou Jenseitsflugmaschine nebyl jediným důvodem častých návštěv Marie a Sigrun na staveništi; potřebovaly se seznámit se zařízením, uvnitř i zvenčí, protože jednoho dne se Maria a "Dámy z Vrilu" zmocní tohoto super létajícího stroje a poletí k hvězdné bráně linie 33 stupňů, kde se setká s mateřskou lodí svých přátel z Adelbaranu. Přikláním se k názoru, že doktor Schumann si byl této skutečnosti vědom, ale svým kolegům neřekl ani slovo. Proč? To nevím. Je to pro mě záhada! Dr. Schumann byl úžasný člověk a k Marii choval velkou úctu a obdiv. Věděl, že je to výjimečná žena s vysokými etickými standardy a jediná svého druhu. Mariino rozloučení s doktorem Schumannem ukázalo, jak moc jim na sobě záleželo.

Leden 1924: První úspěšný let Jenseitsflugmaschine

Byl to velmi úspěšný a velkolepý zkušební let. Kosmická loď letěla rychlostí až 300 000 km/hod. Jenseitsflugmaschine však po padesáti pěti minutách přistála jako archaický stroj, vypadající jako mladá dívka, která náhle zestárla o 100 let. Maria tuto anomálii vysvětlila odkazem na takzvané "paralelní zóny". Podle Marie se při vstupu předmětu do jiné dimenze jeho vlastnosti okamžitě změní a v některých případech se zcela změní. A to se týká i lidí. Poškozená Jenseitsflugmaschine vyděsila všechny inženýry, ale pochopitelně ne doktora Schumanna, protože ten už dokázal proniknout do nevysvětlitelného metafyzického světa Marie Orsic a pochopit okultně-metafyzický aspekt projektu.

Stojí za zmínku, že Mariiny technické údaje byly použity při stavbě dalších typů UFO; nejznámějším z nich byl Vril 7 Geist, který byl postaven v "Arado-Brandenburg" a létal v roce 1944. Maria řídila Geista mentálně prostřednictvím svých channelingových schopností; nepotřebovala čelenku, kterou pro ni sestrojil Dr. Schumann. V březnu 1944 požádali inženýři, kteří předtím pracovali na úspěšném stroji Jenseitsflugmaschine, Sigrun, zda by mohli použít Vril Triebwerk v nedávno postaveném strategickém bombardéru "E.555", a Sigrun to kategoricky odmítla. Maria na to ostře zareagovala a řekla: "Nemám zájem bombardovat lidi a města".

Tajná výroba dvou malých létajících strojů

Maria Orsic požádala profesora Schumanna, aby členům Thule a DHvSS sdělil, že na projektu je třeba ještě pracovat a létající stroj ještě není dokonalý. Maria k tomu měla oprávněné důvody; obávala se, že kdyby fanatičtí členové z DHvSS a Hitlerovi příznivci zjistili, že kosmický stroj ve skutečném stavu lze úspěšně a okamžitě nasadit, neváhali by ani vteřinu a použili by ho jako ničivou válečnou zbraň. Na základě Schumannových doporučení byl tedy Vril Marie Orsic odeslán do hangáru v Mnichově k dalšímu vylepšení a následně byly všechny lety dočasně zastaveny. Současně Maria a Sigrun uvažovaly o tajné výrobě dvou malých létajících strojů se všemi letovými vlastnostmi toho velkého, pro případ, že by se s ním něco stalo, byl zabaven úřady, nebo dokonce ukraden.

Dvě nová kruhová plavidla Marie Orsic

a) Záznamy OSS,

b) Spisy Helmse z CIA,

c) Vyjádření Dr. Eugena Sängera,

d) Vyjádření majora Ericha Hartmanna,

e) Vyjádření podplukovníka Waltera Hortena,

f) A samozřejmě svědectví samotného profesora Schumanna.

Ukazují, že de facto dvě kruhová plavidla Marie Orsic o průměru 9 metrů byla vyrobena za pomoci čtyř vysloužilých inženýrů. RFC-2 byl jedním ze dvou malých kosmických plavidel, které navrhla Maria a které vyvinul Dr. Winfried Otto Schumann a čtyři nedávno přijatí inženýři. Byl elegantní, s lesklým kovovým povrchem, vyrobený z neznámé slitiny; právě o tento druh slitiny měli Rusové mimořádný zájem, protože víme, že Stalinova NKVD diskutovala s Dr. Eugenem Sängerem o tom, jak by ji bylo možné získat.

RFC-2 spatřil a ohlásil v neděli 18. března 1945 podplukovník Walter Fellenz, pořadové číslo 0-23055 z armády Spojených států, 42. pěší divize, 1. prapor. Pozorování potvrdil brigádní generál Henning Linden. Dodnes nikdo nezná vlastnosti bezprecedentní slitiny RFC-2, kromě -jak se podařilo v roce 2007 prozradit zasvěceným pracovníkům NASA-, skupiny inženýrů a metalurgů pracujících pro NASA, a to zejména na programech raketoplánů. Tehdy program výzkumu slitiny začal před lety pod vedením tří německých vědců, kteří byli naverbováni doktorem von Braunem v rámci operace Paperclip hned po II. světové válce. Ze záznamů vyplývá, že Dr. Schumann naverboval čtyři inženýry, aby vyvinuli a zkonstruovali Marininy disky:

1) První byl inženýr/architekt, který předtím pracoval na BF 109 G6-14

2) Druhý byl z firmy Focke-Wulf

3) Třetí byl od firmy Heinkel

4) Čtvrtý z Bayerische Flugzeugwerke, známé také jako Bavorská letecká společnos.

Všichni byli pečlivě a chytře naverbováni Dr. Schumannem, protože tito čtyři vědci měli přístup k materiálu, který zoufale potřeboval.

Příběh potvrdil major Hartmann

Tento příběh potvrdil i major Erich Hartmann, když se v říjnu 1955 vrátil do Německa po desetiletém trestu stráveném v Rusku.

Výpovědi majora Hartmanna se objevily v tajných spisech Richarda Helmse (bývalého ředitele CIA v roce 1970). Helms vedl o Marii Orsic obsáhlý spis. V roce 1945, kdy Helms působil jako šéf zpravodajské služby Spojených států v Berlíně, získal důležité informace o Marii a její kosmické lodi Vril, přesto vše dlouhá léta schovával ve svých tajných trezorech. Major Erich Hartmann zemřel 19. září 1993 ve Weil im Schönbuch. Byl považován za největší německé stíhací eso. Generál Dwight Eisenhower přiznal, že major Hartmann byl nejlepším stíhacím pilotem všech dob. Hartmann odlétal 825 misí a zaznamenal 352 vítězství. Nota bene: Profesor Schumann se projektu zcela nevzdal. Záznamy ukazují, že pokračoval ve vývoji nových typů a tříd UFO.

-pokračování-