VIZE, MOTHMAN & TWIN PEAKS ANEB O KOMUNIKÁTORECH (3)

Yeats se sytil Hegelovou Logikou, přečetl celého Plótína Thomase Taylora, jakož i celý MacKennův jedinečný překlad Plótína, některé části dokonce několikrát, od něj přešel k jeho předchůdcům a následovníkům – v té době nic jiného nečetl vyjma občasných příběhů o zlodějích a vraždách, jimiž „si večer provětrával hlavu.“  Pak však přišel zlom.

„Byl bych pokračoval v četbě další dva tři roky nebýt čehosi, co se stalo v Cannes. Zotavoval jsem se ze zápalu plic a celkového nervového zhroucení. … Téměř jsem zapomněl, jak naprosto dokonalí i v nejmenším detailu dovedou komunikátoři být v něčem, co já znal pouze v náčrtu, a jak umí být sebejistí a panovační.“

Komunikátoři Yeatsovi také odhalili, „že duchové člověku nesdělují pravdu, nýbrž vytvářejí takové podmínky, takovou osudovou krizi, která člověka přinutí, aby svému Démonovi naslouchal. “Obyčejní „duchové“ jsou „cílem“, odrazem a deformací reality. To už se blíží tomu, co Alexander Leek vysvětloval Johnu Kleinovi s ohledem na fenomén "Pána můr":

„Komunikátoři – aniž změnili své znalosti či ztratili svou moc – mluvili prostřednictvím jiných lidí. Ten sen může dostat reálnou podobu ve zvucích, halucinacích, vůních, záblescích světla, pohybech venkovních předmětů.“

A pokračuje to ještě dál:

„Swedenborg všechny ty bytosti mezi nebem a smrtí popsal jako poddajné, fantastické a zrádné, jako herce našich snů, a že Cornelius Agrippa připisuje Orfeovi tato slova: ‚Plutovy brány musí zůstat zamčené, za nimi je lid ze snů.‘“

Právě tohoto „lidu ze snů“ máme se obávati, přičemž slovo „lid“ je pouhý eufemismus – s člověkem to nemá nic společného. Člověku se vybaví šest křídel Danielových andělů a Múzy se podobají ženám, které se v noci plíží ven, oddávají se neznámým námořníkům a pak se vracejí, aby si pohovořily o čínském porcelánu – jeden japonský kritik řekl, že nejlepší porcelán se vyrábí tam, kde jsou životní podmínky nejtěžší –, nebo o Deváté symfonii – panenství se obnovuje jako Měsíc a ty nejsilnější vztahy si někdy Múzy vytvářejí právě v takových zavrženíhodných doupatech. To jest onen okamžik, kdy Marcel Schwob píše o malých prostitutkách, které jsou nablízku ztraceným duším nořícím se do nejhlubší propasti, aby je utěšily, neb nikdo jiný nablízku v tu chvíli není. Brzo zrána pak zase mizí, aby sebou odnesly děsný jed, jehož nikdo jiný zpracovati nedokáže.

„Někteří se budou ptát, zda věřím ve skutečnou existenci svých oběhů slunce a měsíce. Ty, které zahrnují veškerý dosud zaznamenaný čas v jednom oběhu a které Blake nazýval ‚pulzátory tepen‘, jsou čistě symbolické. … Pokládám tato období za stylistická uspořádání zkušeností srovnatelná s kostkami na malbách Wyndhama Lewise a s ovály na Brancusiho sochách.“

Od Empedoklovy ideje o Souladu, který přetváří všechny věci do „jedné homogenní sféry“ (Bůh) a Svár (Stvoření, Člověk) z nich pak vyděluje elementy a tímto způsobem vytváří svět, který obýváme, došel Yeats k představě víru nazvaného "Svár" jakožto kruhů neustále se zmenšujících, až z nich nic nezbude, a k tomu protilehlou sféru nazvanou "Soulad" jako cosi, co samo vytváří vír opačný, přičemž vrchol každého víru leží uprostřed základny toho druhého. "Spirála Souladu" vzrůstá, zatímco spirála Sváru se zmenšuje, a to se stále opakuje, jedna spirála vždy uvnitř druhé. Nejlépe to vystihuje Hérakleitova myšlenka: „Nesmrtelní jsou smrtelní, smrtelní jsou nesmrtelní: jedni žijí smrt těch druhých, druzí umírají život těch prvních.“^[10] Ztotožnění času se subjektivitou – čas jako forma vnitřního smyslu a prostor jako forma vnějšího smyslu.

„Alkmaión, Pythagorův žák, tvrdil, že lidé umírají, protože nemohou spojit počátek s koncem. Jejich hadi své ocasy v tlamě nedrží. Flaubert často hovořil o tom, že napíše příběh pod názvem La Spirale, který měl popisovat muže prožívajícího ve spánku nádherné sny, zatímco v životě ho stíhaly stále větší pohromy; ve snu se oženil s princeznou, právě když ztroskotala jedna z jeho životních lásek“ – taková osudová krize. Kužely příměsí zrcadlí realitu, ale samy o sobě jsou jen honbou za realitou a iluzí. Protikladným (prázdným) kuželem vyjadřujeme náš vnitřní svět touhy a imaginace, který se s rozšiřujícím kuželem stále obohacuje, zatímco primárním (vyšrafovaným) kuželem vyjadřujeme stále bohatší objektivitu mysli – ta zdůrazňuje to, co je naší mysli vnější, nebo co se zabývá vnějšími věcmi a událostmi spíše než vnitřními myšlenkami. Antitetická příměs je emocionální a estetická, zatímco primární příměs je rozumová a morální. Uvnitř těchto kuželů se vyvíjí to, co Yeats nazývá "Čtyřmi schopnostmi": Vůle a Maska, Tvůrčí mysl a Ztělesnění osudu. K tomu se pojí různé komentáře, jež jsou zásadní a rozhodně stojí zato se jimi zabývat, zkoumat je a rozjímat o nich.

„Maska vytvořená egem jako ochrana či zjevení duše…“
„Maska jest ona forma, kterou stvoří vášeň, aby zjevila nebo skryla individualitu.”^[11]

„Bezcílnost přivádí Vůli k nečinnosti: Maska jakožto skutek jest vztahem ega se světem.”^[12]

Titul uvedený v poznámce, "W. B. Yeats’s A Vision. Explications and Contexts", obsahuje ještě další eseje, k nimž se sluší přitáhnout pozornost, a to "Esoterismus a únik" (Esotericism and Escape) "C. Nicholase Serry a  Politická okultura: Revize fašismu a Yeatsovy Vize" (The Political Occult: Revisiting Fascism, Yeats and A Vision) Claire V. Nallyové, především s ohledem na působení W. B. Yeatse ve "Zlatém úsvitu".

"Pouť duše za sluncem a lunou" jest knihou, kterou prý vlastnili kdysi Judwali, o nichž Michael Robartes říká, že šlo o „několik kmenů této zvláštní sekty“ a je připisována jistému křesťanskému filosofovi, jehož jméno zní Kusta ben Luka (820–912), působícímu na dvoře Hárúna ar-Rašída, bagdádského chalífa z rodiny Abbásovců, jehož ohromující bohatství a počet manželek z něho učinily legendu v "Pohádkách tisíce a jedné noci" a mj. založil knihovnu "Dům moudrosti".^[13] Kusta ben Luka, jinak též Qusta ibn Luqa, Costa ben Luca, Constabulus, byl syrský melchita, lékař, vědec a překladatel, údajně onu sektu Judwali, jak oni sami věří, založil. Je ovšem pravděpodobné, že Yeats si však Kustovo dílo o gyrách vymyslel.^[14]

Yeats uvádí (str. 321), že: „....když začalo automatické psaní, nevěděl jsem já ani moje žena, že se někdo pokusil vyložit historii filosoficky. V každém případě jsem si alespoň já myslel, že vše, co bylo na toto téma napsáno, je v jednom odstavci mé vlastní básně Per Amica Silentia Lunae… Gerald Herald mě upozornil na Petrieho dílo "Revoluce civilizací", kde jsem toho našel více, a pak pár měsíců poté, co vyšlo první vydání "Vize", byl vydán překlad Spenglerova "Zániku Západu"… Croce píše, že Marx a Sorel čerpali z Vicova civilizačního cyklu ‚myšlenku třídního boje a obnovy společnosti návratem k primitivnímu stavu mysli a novému barbarství‘.“

„Z žhoucího písku němé pouště trčí
lví tělo, hlava člověka – a hledí.
Prázdný pohled nemilosrdného slunce;
napjaté stehno se pomalu hnulo – a kolem
krouživé stíny rozhořčených ptáků.“

Vize W. B. Yeatse představuje originální, ucelené mystické dílo s přesahem do naší doby. „Pro milovníky umění může být Vize novým, nezvyklým pohledem na vývoj uměleckých snah lidstva… [a] obdivovatelé Yeatsovy poesie v ní najdou překvapivé zdroje jeho nejpůsobivějších symbolů a básnických vidin z jeho pozdního tvůrčího období,“ píše v doslovu Marie Vlachová.

-konec-