VIMANA - ANTIGRAVITAČNÍ ZÁHADA

Skutečně existovaly vimany, úžasné a legendární hindské létající stroje? Nový přispěvatel Jason Black se blíže podíval na důkazy a načrtl některé pozoruhodné závěry.

---------------------------------------------------------

Koncepce antigravitačního zařízení byla snem vědců a fyziků po mnoho let. I když se o to někteří pokoušeli, nepovedlo se jim sestrojit stroj s takovým účinkem. Možná ale, že v dávné minulosti naši prapředci  tohoto pozoruhodného cíle dosáhli.  Dokázali to sami od sebe, anebo se jim dostalo neobvyklé pomoci? Úplně první zařízení, používající antigravitační technologii byly zřejmě vimany, které jsou často zmiňovány v posvátných hindských textech sanskrtu, zvaných védy, které se datují do období mezi 1 500 př.n.l. až 700 n.l.. Tyto úžasné stroje používali "bohové", když cestovali z nebe na Zemi, ale, co je víc znepokojivé, také je používali, když se vrhali do katastrofických válek kolem planety. Navíc, tyto starodávné texty se neodvolávají pouze na stroje, které popíraly gravitaci, ale také zmiňují různé druhy sofistikovaných zbraní, používajících technologie, o kterých se můžeme jenom dohadovat.

Jedna z nejstarších véd, Rig véda,  zachází do podrobností ohledně těchto létajících strojů a zbraní, které se také objevují v indické klasice, v Mahabharátě. Je to jedna z nejstarších knih světa a zmiňuje se v ní létající vůz s „kovovými boky“ , který byl „vybaven křídly“. Rig véda popisuje jednu ze zbraní, kterými byly vimany vybaveny; označuje je jako "indragni", což byla zbraň, používající dva typy síly. Staré hindské texty popisují první polovinu slova, Indra, jako kinetickou energii subatomických částic, které se zažehnou a hoří, a druhou půlku slova, "agni", popisují jako jakýsi oheň, který je  jak termonukleární, tak i elektrický.

Novodobé komentáře, týkající se této zbraně tvrdí, že to mohlo být plazmové zařízení, které bylo aktivováno zvukem, jak je to popsáno v jedné z manter, obsažených v Rig védě. Verš šest obsahuje popis mantry, která se zpívá a okamžitě nato je zničeno devadesát měst. Za jiných okolností by takový popis zničující síly byl považován spíš za magii než za mimořádně vyspělou technologii, kterou byla. Není proto divu, že se naši dávní předci těchto bytostí obávali a považovali je za nadpřirozené bytosti a za bohy. Vimany, které jsou zmíněny v Mahabharátě, poskytují určitý kontext, když je  popisován boj mezi dvěma rodinami v bitvě u Kurukšetry, což byl konečný a rozhodující boj, který se odehrál v Kurukšetře v novodobém státě Haryana v severovýchodní Indii. Strašný a krvavý konflikt využíval dovedností viman a jejich energetických zbraní a stopy po této strašné konfrontaci lze vidět dodnes.

Část textu v Bhagavad Gitě, která je součástí Mahabháraty, popisuje celoplanetární katastrofu, způsobenou zbraní, popisovanou jako „železný paprsek“. Tento kovový paprsek roztavil zem i kameny a proměnil je ve sklo. Mohlo se jednat o nukleární výbuch, rozpoutaný technologií viman? I když mnoho vědců hlavního proudu považuje toto pozoruhodné vyprávění za mýtus, legendu či za přehánění, nicméně samotné stroje mají podivnou podobnost s kabinami, používanými astronauty v programu Apollo a zejména v jeho poslední verzi, "Dračím vozu", vypuštěným soukromou společností "Space X.". Jedno z těchto starodávných vozidel, kónická vimana Rukma, nemůže být ničím jiným, než nějakým uměle sestrojeným vozidlem.

Zařízení se skládá ze čtyř různých úrovní, z nichž každá má svůj účel a také má něco,  co vypadá jako vrtule kolem základny a navíc jsou tam na vrcholku další vrtule, takže se nemůže jednat pouze o rituální objekt. Podle Mahabharáty byly vimany uschovány ve “Vimana Griha”, tedy v budovách, které sloužily stejnému účelu, jako letecké hangáry. Epos Ramajána, stejně staré a významné dílo jako Mahabharáta, popisuje tyto stroje jako „kulaté, patrové letadlo s přistávacími otvory a s kupolí, které letěly rychlostí větru a vydávaly melodický zvuk“.

Tato starobylá díla hovoří o různých vimanách  různých tvarů a velikostí, jako vimana Ahnihotra, která měla dva motory a Sloní vimana s ještě více motory; byly také další typy viman, pojmenované podle různých  zvířat. V těchto starých textech jsou běžně zmiňovány tyto stroje jako ledňáček či ibis. Zmínka o „melodickém zvuku“ silně připomíná zvuky, které údajně vydávají některé typy UFO, o kterých se často říká,  že jemně bzučí. Je zajímavé, že výraz vimana pochází ze sanskrtu a znamená  přecházející či překonávající. V těchto starých textech jsou tyto stroje často zmiňovány, kde jsou popisovány, že byly používány  bojích. Navíc, měly být údajně používány nejenom v pozemské atmosféře, ale také v kosmu a dokonce pod vodou. V Ramajáně je další úsek textu, kde je zmiňována vimana Pušpak, což je zařízeni, připomínající velké letadlo, které mohlo převážet mnoho lidí a pokud vycházíme z toho, že tyto stroje byly používány v bojích, mohly být používány pro  transport velkého počtu vojáků.

Tato speciální vimana patřila Kuberovi, který byl nevlastním bratrem Ravany, krále démonů; mohl to snad být jeden z padlých andělů? Tento stroj byl sestrojen Višvakarmou na přímý příkaz Brahmy, boha všeho stvoření. Je zajímavé, že Višwakarma byl považován za vynikajícího řemeslníka, který byl také pověřen sestrojením raket, používaných v různých bitvách v té době. K těm zbraním patřila i vadžra, což byla zbraň, používaná jako úder blesku,  a byla tajnou zbraní boha Indry, také známého jako ochránce bohů, který chrání lidstvo před zlými silami. Ještě i dnes odkazuje slovo Višwkarma na kastu vysoce specializovaných obchodníků. O vimanách se říká, že byly poháněny záhadným vortexovým motorem s tekutou rtutí. Docela nedávno, v roce 2010, byl jeden takovýto podivný výtvor nalezen v jeskyni v Afghánistánu. Pokud jde o použití rtuti, jeden překlad těchto starých dokumentů říká, že vimany byly poháněny žlutavěbílou tekutinou: byla to rtuť nebo něco velmi podobného?

K této záhadné substanci bychom se měli vrátit. O stroji z jeskyně se říká, že byl  cca. 5000 let starý a, což je s podivem, stále byl aktivní  - i po tak dlouhé době. Natolik aktivní, že když se k němu během zkoumání těsně přiblížilo osm vojáků, jednoduše zmizeli a přes frenetické hledání nebyli nikdy nalezeni. Zpráva pokračuje s tím, že stroj byl identický s těmi, zmiňovanými v Mahabharátě, ve védách a dalších starých sanskrtských textech. Po obvodu měřil dvanáct loktů a byl vybaven silnými energetickými zbraněmi. V některých případech byly tyto zbraně srovnávány s taktickými nukleárními zařízeními. Některé interpretace starých textů zmiňují ještě podivnější schopnosti, jako neviditelnost či “antima” - levitace a “garima”, což je schopnost stát se nesmírně těžkým, resp. těžkým jako olovo. Zdá se, že se jedná o vlastnost, vztahující se ke gravitaci.

Má se za to, že v roce 2010 navštívili Afghánistán čtyři světoví vůdci. Byli snad znepokojeni tím, co bylo nalezeno? Další zmínky o antigravitaci, nebo přinejmenším o levitaci, což je skoro totéž, se také týkají technik, používaných ve starém Egyptě i jinde pro přemisťování a umisťování obrovských kamenných bloků při stavbě masivních chrámů a konstrukci dalších staveb. V takovém případě kněží, kteří byli součástí běžného života v těchto civilizacích a kterých bylo hodně, používali jakési lano, kterým se dotkli kamenného bloku a ten mohl být poté přemisťován s relativní lehkostí. Není známo, jak bylo dosaženo takového účinku, ale má se za to, že toto lano nějak změnilo setrvačnost kamene, či pozvedlo jeho vibrační frekvenci a tak umožnilo jeho přemístění. Někdy se tomu říká zvuková levitace.

Podobné schopnosti jsou připisovány tibetským mnichům,  kteří se snažili pohybovat kamennými bloky  nahoru po  skalnatém srázu z docela velké vzdálenosti. Kamenné bloky byly použity pro stavbu zdi před jeskyní. Bloky pohybovali za použití série hudebních nástrojů a leštěného kamene ve tvaru mísy, aby zesílili či odrazili zvuk. Když hráli na hudební nástroje (bubny a trubky), blok, který byl byl umístěn do díry v kamenné míse, se pomalu zvedl a pohyboval se plynule nahoru po srázu, kde ho nahoře čekající mniši odtáhli na místo. Z toho je zřejmé, že různé staré civilizace měly společné znalosti a že, s několika místními vylepšeními, byly plně schopny používat zvuk a vibrace k pohybování těžkými kamennými bloky a k tomu patří také skutečně obří kameny, nalezené ve stavbách v Andách. Nicméně,  i když byly tyto  techniky úspěšné, nemohou vysvětlit technologii, která je připisována vimanám, UFO a dalším nepozemským strojům.

Koncept antigravitačního zaštítění je oblíbeným tématem spisovatelů fantastické literatury a asi začala  H.G Wellesem a jeho antigravitační ochrannou substancí, zvanou ‘Cavorit’, kterou popsal v knize "First Men in the Moon" (První lidé na Měsíci). Tato myšlenka se také objevuje v souvislosti s tématikou UFO a s tím, jak jsou tyto objekty poháněny, protože v mnoha případech by nemohly fungovat bez nějakého typu antigravitačního zařízení. Snad nejkontroverznější antigravitační zařízení se objevilo v pozdních fázích "II. světové války" v podobě tajemného a záhadného stroje, zvaného "Zvon" (Die Glocke). "Zvon", který vlastně nebyl nikdy viděn, protože byl na konci války zřejmě přemístěn nebo zničen, měl být buď exotickou antigravitační pohonnou jednotkou pro nějaké vozidlo anebo to byl samotný stroj, ale, a to je velmi zajímavé, zdá se, že tento stroj používal přinejmenším část technologie, použité u viman.

Tato spojitost mohla spočívat v materiálu, v substanci, ať to bylo cokoliv, která dokázala generovat podivné efekty. Substance byla kovová tekutina, pojmenovaná „Xerum 525” a říká se, že byla vyrobena z oxidu rtuti a antimonu, rozpuštěného ve rtuti. Byla umístěna v olovem  pokrytém ocasu, v metr vysoké tepelně izolované nádobě. Další substance byly údajně používány při experimentech, mluvilo se o nich jako o ‘lehkém kovu’, který používal různé  přísady, včetně kysličníků thoria a berylia. Použití thoria, což je radioaktivní kov, naznačuje, že bylo použito, aby vytvořilo  uranium-233, které lze použít v mnoha různých nukleárních reaktorech. Ale je to rtuť v tomto zařízení, která člověka nutí přemýšlet,  zda měla stejné vlastnosti,   připisované starodávným vimanám. Problém  ale je, že, na rozdíl od bohů starověké Indie,  Němci dokázali odhalit tajemství exotických technologií pouze zčásti. Ovšem, kromě opakujících se kolujících pověstí a kreseb tento přístroj, spolu s generálem Hansem Kammlerem, který za jeho výrobou stál, zmizel, spolu s vimany, do říše pověstí a bájí.

Jedno z nejčerstvějších tvrzení, týkajících se antigravitace, se týká v USA sestrojeného létajícího křídla, bombardéru  Northrop B-2 Spirit, protože  to, co je o tomto letadlu známo, je, že používá nějaké zařízení na snížení gravitace. To snížení gravitace je připisováno povaze elektro - gravitace, a ten účinek vzniká vytvořením mimořádně vysoké voltáže v oblasti křídel, což nějak pomáhá modifikovat vliv gravitace. Spekulace o tomto letadle získaly na síle, protože, s ohledem na jeho váhu a typ motorů, které používá, by nemělo být schopno toho dosáhnout. Americké letectvo samozřejmě popírá, že by o tom něco  vědělo  Z toho je vidět, že honba za strojem, který by popíral zákony gravitace stále probíhá a že dokonce i teď, se všemi vyspělými technologiemi, které máme, stále nemůžeme dosáhnout úžasných výsledků, jaké v dávné minulosti dosahovaly vimany. Ale kdybychom snad dokázali pohřbít naši pýchu, mohli bychom se z minulosti poučit a zkusili ji použít v přítomnosti. Ovšem,  k tomu bychom potřebovali velkou víru  v naše předky a ochotu zavrhnout dogmata moderní vědy. Jinými slovy: možná že naše cesta do budoucna leží v moudrosti naší minulosti.