VÁLKA DUCHŮ A STROJŮ (3)

V zombie scénáři je klíčovou otázkou fyzický člověk (zombie) versus fyzický člověk s nehmotnými niternými zážitky (ne-zombie). Tento druhý scénář je zároveň celý o hylozoismu, nebo jistém druhu panpsychismu. Na základě hylozoismu bychom mohli říct, že zombie je utvořeno z mrtvé hmoty (neživá hmota), zatímco „skutečná“ lidská bytost je utvořena z živé hmoty vybavené živoucími mentálními stavy (něco, co zombie zcela postrádají). Jinými slovy, to, v čem tkví spor, je povaha hmoty. Je mrtvá či živá? Podle panpsychismu bychom řekli, že lidské zombie tvoří bezduchá hmota, zatímco „skutečnou“ lidská bytost tvoří oduševnělá hmota vybavená živoucími mentálními stavy (něco, co zombie zcela postrádají). To, v čem tkví spor v tomto případě, je zda-li hmota má či nemá duševní vlastnosti. Zombie debata je redukovaná na debatu o povaze hmoty. Uvažujeme o třech druzích hmoty (přirozeně, pokud je filosofie podřízena vědě, nelze odkazovat na nějakou mysl či duši):

• Mrtvá hmota (vědecký materialismus).

• Živá hmota (hylozoismus).

• Oduševnělá hmota (panpsychismus).

Vědecký materialismus prohlašuje, že život a mysl může zázračně „povstat“ z inherentně neživotných, bezduchých atomů. Podáme-li to takto, pak ve vědeckém materialismu neexistuje žádný „problém zombie“, protože každá lidská bytost, prostě jen na základě bytí člověka, bude automaticky obdařena mentálními stavy (které „povstaly“), korespondující s mozkovými stavy, a tyto mentální stavy konstituují „vědomí“. Jinými slovy, vědecký materialismus dokáže v rámci svých vlastních podmínek jednoduše popřít to, filosofické zombie jsou logicky možné, z toho důvodu celý zombie argument automaticky selhává, tj. věda může tvrdit, že nemůžete vykazovat mozkové stavy, protože nejsou asociovány s niternými mentálními zážitky, a že se tak děje jen vývojem a nijak jinak (obzvláště nijak nehmotně). Fyzikalismus je v tomto ohledu pravdivý, protože lidský mozek musí být identický s lidskými stavy vědomí. Filosoficky vzato je vznik deus ex machina fyzikalismu, neboť magicky přivolává vysvětlení všeho, o čem se říká, že je to nekompatibilní s fyzikalismem. Popravdě, vznik či vývoj formálně potírá fyzikalismus, protože se vztahuje k faktorům, které ve fyzikalistickém modelu nemohou vůbec existovat.

Hylozoisté a panpsychisté se na druhé straně snaží prokázat inherentní vlastnosti u hmoty, které jsou u fyzikalistického (vědecko-materialistického) vysvětlení hmoty nepřítomné. Vědecký materialismus prohlašuje, že neživá a bezduchá hmota může být živá a obdařená myslí, pokud je patřičným způsobem organizovaná, tj. vědecký materialismus nabíjí kanóny svých oponentů tím, že argumentuje, že hmota – která je inherentně mrtvá – se může za jistých okolností chovat hylozoisticky nebo panpsychicky (zejména když jsou atomy seřazeny v tělech, která jsou považována za „živá“, jako v případě lidského těla). Hylozoisté a panpsychisté nenadělají absolutně nic, aby tento názor na věc vyvrátili.

Jak tedy vidíme, tento spor vlastně nemá vůbec nic společného se „zombie“. Celý spor je o vzniku. Poskládáte-li neživé a bezduché atomy jistým způsobem dohromady, může tak magicky povstat život a mysl? Pokud nikoliv, nemůže fyzikalismus vysvětlit mysl a život. Jestliže život a mysl jsou již zprostředkovány do hmoty, pak tento problém nevystupuje hned na prvním místě. Věda by se pak však mohla angažovat ve stanovisku, že atomy jsou živé a mají mysl… jenže věda nemá absolutně nic, čím by takový názor podpořila. V rámci panujícího paradigmatu scientismu nelze takový faktor začlenit do žádné vědecké formule, a žádný vědecký experiment by nemohl takovou vlastnost dokázat.

Jediným opravdovým způsobem, jak nás uchránit předtím, abychom se stali zombie stroji bez svobodné vůle, je obrátit se na duchy… matematické duchy (monády). Bezrozměrné nehmotné monády – autonomní Fourierovy frekvenční singularity – jsou jediným způsobem, kterak uniknout ze strojového světa. V ontologické matematice je vám matematicky garantováno žít věčně, a stát se nespočetněkrát Bohem během vašeho nesmrtelného života. Komu by se to nelíbilo?  Život zombie postrádá významu. Jsou to pouhé stroje. Jen duchové mohou žít životy plné významu a smyslu. Čím tedy chcete být: zombie nebo duchem?

Zombie jsou poslední lidé. Duchové jsou supermani…, kteří se stanou bohy!

„Co jsou zač?“
„To jsme my.“
– Dawn of the Dead 

Ne, my nejsme zombie. My máme duše, zatímco stroje a zombie jsou bezduché: ve stroji není žádný duch. My však jsme duchové a to znamená, že máme nesmrtelné, nezničitelné duše. Jsou-li atomy mrtvé, jsou stroje a zombie rovněž mrtvé, nebo dávají najevo akutní vlastnost „nemrtvých“. Jedině duchové jsou živí.

Manifest

Pythagorejské iluminátství, náboženství iluminátů, začalo formálně u starověkého řeckého mystika a matematika Pythagora, a jde o jediné náboženství „Logu“ na světě, tj. racionálního náboženství založeného na rozumu, matematice, vědě a filosofii. Nemá žádnou spojitost s „mytickými“ náboženstvími, jako je judaismus, křesťanství a islám, jejichž základem je víra, pověrčivost, iracionalita, příběhy, podobenství, mýty, legendy a „božská zjevení“. Tato náboženství jsou veskrze falešná. Iluminátství je jediné pravdivé náboženství. Je to velká sjednocená teorie všeho, spojení vědy, náboženství, psychologie, filosofie, a dokonce i paranormálního. Jeho jediným médiem je pravda a absolutní poznání: matematika, kterou Pythagoras hlásal jako arché (řec. ἀρχή), tj. pralátka a prvotní princip světa. Ontologie a epistemologie se konečně sjednotily v nauce o „živoucí matematice“.

Matematika není odrazem nebo modelem reality. Matematika je realita. Zatímco věda je založena na „matematickém materialismu“, osvícení využívá Leibnizův „matematický idealismus“. Jsou jen dvě možná vysvětlení reality. Všechny ostatní systémy jsou nepravdivé, bezcenné a zhoubné. Abyste mohli následovat ten jediné pravé náboženství, musíte být bystří. Prostě a jednoduše, pravda není pro každého. Pravda je funkcí rozumu a logiky, nikoliv víry. Všichni ateisté, agnostici, skeptici a cynici najdou svůj duchovní domov v iluminismu. A jsou velice vítáni. „Věřící“ nikoliv. Pythagorejští ilumináti jsou zapřisáhlí nepřátelé abrahámovských náboženství. Nečtěte naše knihy, jste-li připraveni zavraždit své dítě, bude-li to přikázání „Boží“. Stejně tak je nečtěte ani v případě, že věříte na tvar měnící, pandimenzionální mimozemské ještěry. Toliko ryzí hledači pravého osvícení budou prospívat při četbě našeho díla.

Představte si kameru, která pořídí snímek lidské duše. Představte si, že by dokázala zjistit, jak dobří nebo zlí jste. Představte si, že by dokázala analyzovat každičký aspekt vaší osobnosti. Představte si, že by vám dokázala říct, kolikrát jste se převtělili. Představte si, že by vám dokázala říct, jak blízko jste k dosažení gnose a tomu, abyste se stali bohem! Představte si, že opravdová tajná společnost již má k dispozic takovou kameru, která funguje v souladu s neporušitelnými fundamentálními principy kosmu – šestirozměrný matematický idealismus (jako protiklad k falešnému jedenáctirozměrnému matematickému materialismu současné vědy založené na „M-teorii“)^[10]. Změna paradigmatu se blíží. Lidstvo je těsně před vstupem do své božské fáze. Mike Hockney, Michael Faust a Adam Weishaupt.

Jejich knihy jsou samizdaty a propagační materiály zaměřené proti starému světovému řádu. Jde o prostředek k vyjádření necenzurovaného a nejryzejšího svobodného projevu v dnešním světě. Je-li v nich trocha neotesanosti a jsou pohotově antikorporátní, je to proto, že se na vydání těchto knih nepodílely týmy drahých, elegantních kapitalistů a „osob balících do balíků“. Chcete-li knihy ke stolku na kávu, pak nejsou určeny vám.

Vstupte do hyperreality

Chcete-li pravdu, jste vítáni! Přidejte se k iluministické revoluci! Zúčastněte se zrození hyper-rozumu. Vstupte do hyperreality.^[11]

-konec-

-----------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[10] Do roku 1984 byla velmi populární teorie jedenáctirozměrné supergravitace. Jedenáct je maximální dimenze, ve které lze lokálně supersymetrickou teorii vytvořit. Právě superstruny vzaly jedenáctirozměrné supergravitaci její prvenství, co se oblíbenosti týče. Jejich nízkoenergetickou limitou jsou supergravitace v dimenzi 10 (a případně nižší), eventuálně interagující se super-Yang-Millsovým polem. Superstruny tedy vysvětlují existenci těchto supergravitačních teorií. Jedenáctirozměrná supergravitace zůstávala výjimkou, protože nešla odvodit z žádné superstrunné teorie. Mnohým se zdála z estetického hlediska nepřijatelná představa, že by existence jedenáctirozměrné supergravitace byla náhodou.

[11] Viz Mike Hockney: The War of the Ghosts and Machines. Mike Hockney 2016. Hyperrealita je v sémantice a postmodernismu vnímána jako neschopnost vědomí rozlišit realitu od simulace reality, speciálně potom v technologicky vyspělých postmoderních společnostech. Hyperrealita je vnímána jako stav, v němž realita snadno splývá s fikcí, tudíž neexistuje žádná zřetelná hranice, kde jedna končí a druhá začíná. To umožňuje směšování fyzické reality s realitou virtuální a lidské inteligence s inteligencí umělou. Jednotlivci se mohou z různých důvodů ocitnout více ve spojení s hyperreálným světem, nežli s fyzickým.

Mezi slavné autory zabývající se hyperrealitou patří Jean Baudrillard, Albert Borgmann, Daniel J. Boorstin, Neil Postman a Umberto Eco. Keiichi Matsuda, tvůrce konceptuálního filmu Hyper-Reality, popisuje tento fenomén podobně ve vztahu ke vzkvétajícím technologiím: “Naše fyzikální a virtuální realita se začíná zvýšenou měrou vzájemně prolínat. Technologie jako VR, rozšířená realita, nositelná elektronika (wearables) a internet věcí ukazují na svět, kde technologie každý aspekt našeho života. Bude to pojítko mezi každou interakcí a zkušeností, nabídne úžasné možnosti, a zároveň také bude usměrňovat způsob, jakým chápeme tento svět.” Srv. https://www.foundry.com/insights/vr-ar-mr/hyperreality.