V ROUŠE BERÁNČÍM (5)

Mezi nejpřehlíženější ze všech měkkých pozorování patří podivné fialové skvrny, některé tak slabé, že je lze sotva spatřit pouhým okem. Takové skvrny byly často hlášeny v dřívějších dobách, ale noviny byly brzy odkloněny od zajímavějších tvrdých pozorování zdánlivě pevných disků. S fialovými skvrnami bylo po celém světě rušno, ale publikovaná pozorování byla stále vzácnější. Lidé, kteří tyto věci spatřili, je často odmítají jako nějaký druh iluze nebo přírodního jevu, nebo mají pocit, že nejsou hodny toho, aby o nich bylo informováno.

V noci 24. června 1947 mezi 21:15 a 23:00 pozorovaly desítky lidí v Seattlu ve státě Washington zvláštní fialové a světle modré světelné skvrny tančící po obloze. Toho dne spatřil Kenneth Arnold své slavné létající talíře. Na svých cestách jsem viděl mnoho podivných modrých světel a fialových skvrn. Poprvé jsem se toulal po kopcích za Gallipolis Ferry v Západní Virginii počátkem roku 1967, a když se skvrny objevily poprvé, myslel jsem si, že si mé oči hrají. Ve tmě byly sotva viditelné a vypadaly jako malé obláčky žhavého plynu. 

V doprovodu dvou místních teenagerů jsem vystoupal na strmý kopec v naději, že najdu lepší pozorovací stanoviště a prohlédnu si sektor, kde bylo dříve pozorováno mnoho objektů. Fialové skvrny se pohybovaly všude kolem nás; bylo jich asi dvacet nebo více. Obloha byla zatažená a zpočátku jsem měl podezření, že úkaz mohou způsobovat hvězdy slabě prosvítající skrz mraky. Zdálo se však, že jsou velmi blízko a manévrují v úrovni korun stromů. Mrkl jsem na ně svou obrovskou baterkou a překvapilo mě, když ty věci skutečně uskočily z cesty paprsku. Když jsme dorazili na vrchol kopce, experimentoval jsem dál a namířil světlo na místa, která od chvíle, kdy jsme si jich poprvé všimli, zůstala naprosto nehybná. V okamžiku, kdy je můj paprsek zasáhl, se tyto skvrny rozběhly po obloze a některé z nich se vrhly o 25 nebo 30 stupňů, než se opět zastavily.

Po mnoha dalších pokusech, které jsem prováděl v jiných nocích