V POZADÍ JE ROPA

       Na internetu se po událostech z 11.9.2001objevilo mnoho článků, jako například ten, v němž se jistý Francouz snaží tvrdit, že do budovy Pentagonu narazil náklaďák výbušnin a ne letadlo? Američané na podobné věci reagují hodně podrážděně a tvrdí, že by se o těchto událostech by neměli pokoušet psát lidé, kteří Americe a Američanům vůbec nerozumí. Souhlasím s nimi. Na internetu je hodně "škváru". Proto jsem se rozhodl přeložit článek, obsahující alarmující fundovanou analýzu možných příčin současného stavu a prognózu z pera amerického novelisty, jehož povoláním je strukturální geologie. Už proto, že zde vidím přímé souvislosti s VE. Proč? Pokud totiž Pfeifferovy údaje odpovídají skutečnosti, lze pochopit i důvod tvrdošíjného odmítání vývoje netradičních energetických zdrojů involvovaným "vědeckým" establishmentem. Na vývoji takových zdrojů se ovšem kdesi v skrytu pilně pracuje. Volná energie - ano! Ale ne pro každého? (GeWo, 4. července 2002).

       Rok 2001 spatřil události, jaké nemají obdoby v celé historii Spojených států; dosazením George W. Bushe do prezidentského úřadu zásluhou neobyčejně kontroverzního rozhodnutí Nejvyššího soudu (5:4 hlasům) počínaje, až po hrůzostrašné teroristické útoky 11. září. Tyto události jsou mimo veškeré chápání a jeví se spíš jako zlý sen. Mnozí se podivují: Proč ten prezidentský tah, a jak mohlo dojít k tak hrozným teroristickým útokům?

       Ti nejmoudřejší a asi nejlépe informovaní lidé tuší, že za vším je - ropa. Abychom byli schopni porozumět událostem minulého roku, je nezbytné nejdřív vykreslit pozadí. Scénou, na níž se všechny tyto události odehrávají, je blízký konec ropného věku. O této skutečnosti se masmédia nezmiňují, dokonce ani ta alternativní. Jde nicméně o podstatný poznatek, nutný nejen k pochopení událostí minulého roku, ale i těch, které teprve přijdou. Musíme to vědět, abychom mohli zvážit, co udělat, abychom nám všem zajistili pozitivní budoucnost.

       Závislost na ropě

      Současná civilizace je zcela odkázána na uhlovodíky (tím mám na mysli obojí, ropu i zemní plyn). Energie udržující v chodu naši technologii je odvozena z uhlovodíků. Síly, které za nás pracují, jsou odvozeny z uhlovodíků. Energie zásobující naše domovy, udržující v chodu dopravu a generující naši elektřinu je odvozena převážně z uhlovodíků. Veškeré umělé hmoty, které nás obklopují jako běžné předměty denní potřeby jsou odvozeny z uhlovodíků. Naše plodiny rostou z umělých hnojiv a postřikujeme je pesticidy - obojí je založeno na uhlovodíku. Každý občan USA dnes má k dispozici energii o ekvivalentu dvanácti neviditelných otroků, kteří pro něj pracují.

      Proč ta závislost na ropě? Protože jednoduše neexistuje žádný jiný zdroj, který by obsahoval tolik energie na jednotku. Jedinou výjimkou je uran; prvek nebezpečný, nesnadno využitelný a příliš vzácný, aby někdy ve větším procentu zajistil naše energetické potřeby [1]. Ve srovnání s ekvivalentním monožstvím uhlovodíků nevydá dokonce ani to nejkvalitnější uhlí více než polovinu energie [2]. Obnovitelné energetické zdroje nemohou poskytnout ani přibližné množství energie k uspokojení současných potřeb [3]. Syntéza jader asi navždy zůstane mimo náš dosah. Podbízející se vodíkové palivové články nepředstavují zdroj, jsou jen jednou z forem uskladnění energie, protože energii získávanou z palivového článku musel napřed vygenerovat jiný zdroj [4]. Kromě ropy jednoduše neexistuje jiný zdroj, schopný pokrýt současnou energetickou spotřebu naší civilizace. graf

       Neobnovitelné zdroje

      Uhlovodíky patří mezi neobnovitelné zdroje. Před mnoha a mnoha miliony let se atmosférický uhlík pohroužil do mořských vod, kde byl postupně zapracován do živé hmoty. Oceány se tehdy hemžily mikroorganizmy; životní formy podobné planktonu byly mnohem hojnější než dnes. Tyto organizmy odumíraly a jejich tělíčka se usazovala na oceánském dně, kde vytvářela organický kal. Jistě stojí za zmínku, že naše planeta nepodporovala suchozemský život, dokud nebyla stažena z atmosféry podstatná část uhlíku. Atmosférický uhlík je jed, který musel mořský život uzavřít do kalu, dříve než se mohly začít vyvíjet jeho suchozemské formy. .

     Jakmile se organický kal usadil a aby se mohl přeměnit na energií nabitý uhlovodík, musely ho pohřbít sedimenty a musel být vystaven správné kombinaci podmínek. Toto spojení tlaku, teploty a času bylo velmi precizní. Příliš vysoký tlak by změnil uhlík na grafit a vyšší teplota by výchozí směs "převařila".

     Z kalu vytvořený uhlovodík pak putoval zemskou kůrou, dokud neuvízl v "pasti". Takovou pastí je nepropustná geologická formace, která uhlovodíku nedovolí uniknout. Bez těchto pastí by uhlovodíky pronikly až na povrch a rozptýlily se v atmosféře.

     Veškeré specifické podmínky pro vznik uhlovodíku se v historii Země vyskytly jen jednou. Je prokázáno, že samotný proces transformace atmosférického uhlíku na uhlovodíkové sedimenty pozměnil atmosféru, oceánskou a pevninskou chemii, právě tak jako biosféru, takovým způsobem, že se tento proces už nikdy nebude opakovat a i v opačném případě by trvalo milióny let, než by se zásoby uhlovodíku opět naplnily.

     Uhlovodík je tedy jedinečný neobnovitelný zdroj, který vyčerpáváme s alarmující rychlostí.

      Produkce a poptávka

      Graf těžby ropy u všech existujících polí tvoří zvonovou křivku. Produkce nejvíc stoupá po objevení pole, kdy se otevírá stále více těžních studní. Výzkumný geologický tým geologů a inženýrů rychle načrtne plán pole a určí vzor rozmístění jednotlivých vrtů tak, aby produkce byla maximalizována. Každou studnu obklopuje takzvaný produkční kónus, který, pokud je správně umístěna, pokryje celé pole. Jsou-li studny příliš těsně u sebe, jejich produkční kužele se překrývají, což způsobí, že každá z nich vykáže nižší produkci. Zvyšování produkce otevíráním vícero studní funguje jen do pokrytí pole a každé přidávání dalších studní vede jen k poklesu doby návratnosti.

     Existuje bod maximální produkce libovolného pole, jemuž se říká špička produkční křivky. Ať už je úzká nebo široká, krátkodobá či dlouhodobá, produkce nikdy nemůže překročit tento bod.

      Ropa v podzemí putuje pomalu. K jejím klasickým, silným výronům podobným gejzíru dochází proto, že se pod zemí nachází pod tlakem. Po vyvrtání otvoru nepropustnou vrstvou je ropa z oblasti poblíž vrtu vyvrhována právě tímto tlakem. Jakmile je však odčerpána, musí se ke studni stahovat ropa z větší vzdálenosti. Při vlastní pohybové energii teče velmi pomalu, asi tak, jako vlhkost procházející kamennými základy domu. Jakmile studna stáhne všechnu ropu z blízkého okolí, rychlost produkce musí klesnout. Máme sice techniky pro posílení "tahu", například pumpování tlakové vody do země v jiných místech, což urychluje tok ropy do studny, ale produkce přesto vždy nevyhnutelně klesá.

      Projeví se poklesová strana produkční křivky. Souběžně s poklesem je potřebné stále více energie k pumpování ropy z pole, až do doby kdy je dosaženo nejzazšího bodu rentability. Za ním je k těžbě zapotřebí stejného nebo většího množství energie, než lze extrahovat ze získané ropy. Pak se studny uzavřou a produkce z tohoto pole je zastavena. Navždy. Trend platný pro každé nově objevené ropné pole vypadá takto: Růst produkce, vrchol produkce a následný pokles. I ohromná pole, jako třeba v Saudské Arábii, sledují tento vzorec.

      Dr. King Hubbert dokázal v padesátých a šedesátých letech uplynulého století z kombinace produkčních grafů mnoha různých a odlišných pramenů vytvořit produkční profily, odpovídající jednotlivým těžebním regionům, národům, a následně i na celé planetě. Veškeré grafy regionálních ropných produkcí vykazují tvar zvonové křivky, dnes známé jako Hubbertova křivka. Takové křivky mohou být použity k předpovědi vrcholu a následného poklesu národní i globální produkce. Použitím této metody dospěl Dr. Hubbert k odhadu, že ropná produkce v USA vyvrcholí počátkem sedmdesátých let a pak nastane pokles. Dr. Hubbert sklidil výsměch jiných vědců, kteří spoléhali na jinou leč chybnou metodologii [5].

      Ropná produkce v USA vyvrcholila na počátku sedmdesátých let. Bylo zřejmé, že pro zajištění rostoucích energetických potřeb po překročení tohoto bodu budou USA stále závislejší na ropě ze zahraničí. Tato skutečnost připravila půdu arabskému ropnému embargu. Od konce desetiletí začala ropná produkce v USA nezadržitelně klesat. I když někteří tvrdí něco jného, závislost USA na cizí ropě je permanentní a neustále roste. Myšlenky Dr. Hubberta byly obhájeny a jeho metodologie dnes při projektování ropné produkce platí za zavedený standard?

     Celosvětová produkční křivka je tedy známa už od šedesátých let. Ač byla revidována a doplněna o vytříbené nové údaje o ropných zdrojích, načasování a průběh trvání těžních špiček se i po letech změnil jen málo. Globální produkce ropy dosáhla vrcholu někdy v minulém roce a po dalších pěti letech už začne klesat. Vyvrcholí maximem 90 milionů barelů dennně - nicméně už současný požadavek 75 miliónů barelů a do roku 2010 poroste ročně o 2,5 %, a to až na 100 miliónů barelů za jediný den [6]!

      Tak to vypadá globálně. Pro lepší pochopení toho, co se vlastně děje, musíme porovnat různé ropné regiony. Přitom rychle zjistíme, že s výjimkou Středního východu a Kaspického bazénu dosáhla těžba ve zbytku světa vrcholu a ve většině ropných regionů dochází k poklesu. V regionech Středního Východu a kolem Kaspického moře ovšem vrchol produkce není očekáván ještě přinejmenším několik let. Zanedlouho budou všechny země soupeřit o ropu z těchto oblastí v soutěži, v níž půjde o přežití jejich kultur. Kdokoli ovládne tamní ropnou produkci současně ovládne celý svět [7].

      Totéž platí i o zemním plynu, kde lze pokles produkce očekávat v příští dekádě [8, 9]. Nejpozději do padesáti let budou vyčerpány také zdroje uhlí na území USA [10]. Ale uhlí by samo o sobě nikdy nestačilo pokrýt současnou, neřku-li plánovanou spotřebu energie. Spásu nelze očekávat ani z vytěžování Atabaských ropných mělčin (na Aljašce), protože zdejší těžba a zpracování pohltí významný vklad energie [11].

       Na tomto pozadí

      Nyní, když jsme si vykreslili správné pozadí, můžeme se zamyslet nad událostmi z minulého roku. Na prezidentské volby 2000 se z dobrých důvodů poukazuje jako na státní puč. Provázela je nevídaně rozšířená korupce a ukončil volební podvod. Probíhal nevídaný disenfranchisement černých voličů a jednoznačně potvrzené ničení neoznačených hlasovacích lístků v minoritních volebních okrscích. Nevídané manipulace floridských představitelů. Neslýchané a pravděpodobně v rozporu s ústavou bylo i samotné usnesení Nejvyššího soudu.

     V jeho popisu práce je rozhodnout v ústavně právní otázce a pak stanovit precedens. Až dosud se jen v tomto, a v žádném jiném případě v historii Nejvyššího soudu USA, nestalo, aby vydal mimořádný verdikt, nepoužitelný jako precedens v libovolném dalším případě [12]. Takže USA mají prezidenta, kterého v přímém rozporu s hlasy voličů dosadilo do úřadu hlasování Nejvyššího soudu v poměru 5 : 4.

      Co vlastně víme o současném americkém prezidentu a členech jeho kabinetu? Bushův kabinet prezentuje virtuální "kdo je kdo" mezi pohlaváry ropné branže či obranného a farmaceutického průmyslu [13]. Samotná Bushova rodina je úzce finančně vázána k bin Ladenovi [14, 15]. Obě rodiny jsou zapojeny do Carlyle Group [16], společnosti s majetkem 12 miliard dolarů, disponující ropnými holdingy a vojenskými zakázkami [17]. V její správní radě sedí Bush senior. Dick Cheney je bývalým CEO z Halliburton Oil. Colin Powell patří mezi hlavní akcionáře u několika dodavatelů ministerstva obrany. Poradkyně pro bezpečnost státu Condoleeza Rice donedávna zasedala ve správní radě společnosti Chevron a ve správní radě Exxonu. Náčelník štábu Andrew Card přišel z General Motors.

      Ministr obrany Donald Rumsfeld byl CEO u Searle Pharmaceuticals. Jeho náměstek Dick Armitage má vazby k ruské mafii a patří mezi členy výboru správní rady Carlyle. Robert Jordan, velvyslanec v Saúdské Arábii, byl členem Baker Botts, legální firmy specializované na ropu a vojenský materiál (ano, Baker v Baker Botts je právě tento James Baker). Ministr zahraničních věcí Tony Principi přišel od Lockheed Martin. Gordan England, ministr vojenského námořnictva, je svázán s General Dynamics. James Roche, ministr vojenského letectva (USAF), je z Northrop Grumman. Vysloužilý generál Thomas White, tajemník armády, je z Enron Energy. Ministr obchodu Donald Evans je vlastníkem Colorado Oil Company. A v politické poradní radě pro Střední východ zasedá šéf Carlyle pan Carlucci [18].

      Jedním z prvních kroků Bushovy administrativy bylo vyhlášení stavu energetické krize a nárys sady kontroverzních opatření k řešení tohoto problému. Zdálo se, že Bushův energetický balík volá po zvýšení domácí produkce. To se jevilo jako příznivé řešení pro jisté ekonomy hlavního proudu, kteří prosazují volný trh a věří, že odpovědí na nynější nedostatek energie je zvýšení produkce, zatím co o budoucnost se postará výzkum a vývoj nových technologií. Většina těchto ekonomů odmítá pochopit, že uhlovodíky jsou páteří naší technologické civilizace, a ne jen dalším zbožím. Zvýšení produkce se samozřejmě velmi zamlouvá i obchodníkům, v jejichž primárním zájmu je maximalizace krátkodobých zisků.

      Pod povrchem tohoto zdání je ale zřejmé, že Bushův energetický balíček je dárkem ropnému průmyslu a posílením závazků USA podpořit zájmy ropných korporací. Součástí bylo hledání cest, jak umožnit vrtání přímo v aljašské National Wildfire Arctic Reserve (ANWAR) a dalších, dosud přežívajících přírodních rezervacích, jak zpřístupnit kontinentální šelfy pro plnou exploataci, jak pozastavit nebo zrušit environmentální a zdravotní předpisy a podpořit ropný průmysl významnými daňovými úlevami. Jedním z kontroverzních opatření, které takřka ušlo pozornosti, byla položka dovolující energetickým korporacím extrahovat zdroje na veřejných pozemcích, aniž by za toto právo musely cokoli zaplatit. Bushův energetický plán zkrátka umožňovoval energetickým korporacím bezohledný kšeft.

     Setkal se s tuhým odporem v kongresu a určitou výhrou bylo zavržení několika opatření, jako například vrtání v ANWARu. V souvislosti s energetickým balíčkem bylo i Bushovo odstoupení od Kyótské dohody o globálním oteplování, za což se mu dostalo celosvětového opovržení. Zkrátka - po prvních měsících v úřadě se Bushovi jedním arogantním tahem za druhým podařilo ztratit sympatie téměř ve všech zemích planety. Když byl dotázán, co by udělal, kdyby se Kanada snažila omezit tok zemního plynu do Spojených států, řekl, že by udělal cokoli, pokud by to bylo nezbytné k ochraně práv USA na kanadský zemní plyn. Navíc byl v pramalé oblibě vlastních občanů. Kolovaly dokonce i nějaké zmínky, že už se uvažuje o jeho odvolání. To vše se po 11.9. změnilo. Kdyby Bushova administrativa přežila bez teroristických útoků, byl by skutečný zázrak.

      "911"

      Počátkem léta 2001 oznámila Bushova administrativa Pákistánu a Indii, že před koncem října odstartuje vojenskou misi proti Afghánistánu [19, 20]. Tedy proti tetéž zemi, jíž USA jen pár měsíců předtím darovaly 43 miliónů dolarů jako pomoc při ničení makové sklizně a nadto, rok předtím, 132 miliónů Talibanu [21, 22]. V době, kdy ministr zahraničí Colin Powell informoval Pákistán a Indii o amerických záměrech, neexistovalo mezi USA a Talibanem, i přes skutečnost, že Taliban poskytl útočiště teroristovi Osama bin Ladenovi, žádné nepřátelství.

      Když bin Laden v červenci 2001 vyhledal kvůli ledvinové infekci ošetření v americké nemocnici v Dubaji, navštívili ho příslušníci operativy CIA, kteří se touto schůzkou později chlubili [23]. Krátce poté, když tato schůzka vyšla najevo, vydala CIA prohlášení, v němž tvrdí, že s bin Ladenem nikdy nebyla v kontaktu. Dnes už se velmi dobře ví, že ho vyškolila a podporovala v době, kdy Taliban vzdoroval sovětské invazi [24, 25, 26].

     Po 11.9. (v USA jako "Day 911") začalo velké pátrání po tom, kdo měl z útoku na Středisko světového obchodu ekonomický užitek. Vyšetřovatelé pečlivě procházeli seznam amerických finančních institucí, které měly zisk z krátkodobého prodeje se zvláštním důrazem na opce ve vztahu k WTC, leteckým společnostem a společnostem sídlícím ve WTC. Baissovní prodej a jisté umístění opcí mohl signalizovat předchozí vědomosti o tom, že to které aktivum ztratí na hodnotě. Na seznamu makléřů, zajišťujících interní obchody spojené s 911, figuruje investiční banka A.B. Brown. Dřívějším vedoucím investiční banky A.B. Brown je současný výkonný ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) "Buzzy" Krongard [27, 28].

     V měsících před teroristickými útoky prošlo různými úrovněmi vlády i jinde mnoho varování. David Schippers, republikánský zástupce, který prosadil zpochybnění prezidenta Clintona, tvrdí, že strávil měsíce před 11.9. pokusy dostat ke generálnímu prokurátorovi Ashcroftovi informaci od agentů FBI tvrdících, že jim vedení nařídilo nepokračovat v šetřeních stop, signalizujících hrozící teroristický útok na Manhattan [29]. New York Daily News uvedly, že některé osoby ze Středního Východu, které se tou dobou zdržovaly v New Yorku, byly na útoky předem upozorněny [30]. Sám Bin Laden několik měsíců předtím varoval, že se svými stoupenci podnikne bezpříkladný útok na americké zájmy [31]. V pátek 7. září. vydalo ministerstvo zahraničí dokonce celosvětové varování, upozorňující Američany v zahraničí na hrozbu teroristického útoku [32]. Je velmi těžké uvěřit, že by ve zpravodajské službě USA nebyl někdo, kdo věděl o hrozících útocích.

      Ráno 11. září, mezi 7:45 a 8:10 EST, byla unesena čtyři linková proudová letadla současně. Tato v celé historii USA bezprecedentní událost už sama o sobě měla automaticky spustit celou řadu nejrůznějších bezpečnostních opatření. Nestalo se nic. FAA měla po celou dobu všechna čtyři letadla na radarech. O 35 minut později se letoun American Airlines linky 11 roztříštil o Světové obchodní centrum. Vojenské letectvo se ani nehnulo. Nebyl informován dokonce ani prezident Bush. Po dalších 18 minutách narazil do druhé věže WTC letoun United Airlines, let 175.

     Bush, který tehdy byl na návštěvě jedné floridské školy, byl o událostech krátce informován. Avšak místo toho, aby okamžitě nechal spustit nouzová opatření, pokračoval v přednášce. Po dalších mučivých 37 minutách, kdy nebylo uděláno vůbec nic, sledovaly radary letoun American Airlines číslo 77, který nad Washingtonem D.C. udělal prudký sestup, snesl se ve spirále za 2,5 minuty o 7000 stop, a zamířil rychlostí 640 uzlů přímo k budově Pentagonu. Letěl tak nízko nad zemí, že cestou strhával elektrické vedení. O něco později se v Pensylvánii zřítil letoun United Airlines na lince 93.

     Svědci oznámili, že z letadla létaly trosky ještě dříve, než dopadlo na zem. O zamýšleném cíli tohoto letadla existuje celá řada spekulací. Někdo míní, že cílem byl Camp David, jiní zase Bílý dům. Uvažovalo se i nad tím, zda se tento letoun neměl snažit o srážku s prezidentským letadlem. Pravděpodobně už se nikdy nedozvíme, kam měl skutečně namířeno. Je nicméně zajímavé vzít v úvahu, co by se stalo, kdyby skutečným cílem letu 93 byla budova Kapitolu. Kdyby letadlo zasáhlo kongres, možná by jeho pravomoci dočasně převzal prezident Bush.

      Následující události

     Po 11.9. stoupla Bushova oblíbenost u národa na 80%. Vlna vlastenecké hysterie valící se zemí poskytla Bushovi mandát, který zoufale potřeboval. Místo aby vyhlásil pátrání po pachatelích a jejich přivedení před spravedlnost zákonnou cestou, vyhlásil Bush válku všem teroristům a kterékoliv zemi, která jim poskytne útočiště nebo podporu. Má to být "velice dlouhá a neomezená válka", bez určení specifických cílů, podle nichž by mohla být posouzena její úspěšnost a eventuální výsledky. Operace "nekonečná spravedlnost" se tomu říká. Americká veřejnost se tedy musí připravit na utrpení a oběti, zatímco samotná válka bude vedena převážně v utajení.

      Prezident Bush na kabinetní úrovni rychle ustavil nový Úřad pro bezpečnost vlasti (Office of Homeland Security), do jehož čela postavil bývalého pennsylvánského guvernéra Toma Ridge. Tento nadřazený úřad nyní koordinuje veškeré domácí policejní složky na národní, státní a místní úrovni. Mimo to má vlastní speciální bezpečnostní síly s prakticky neomezenou pravomocí. Mezi jejich povinnosti patří sledovat mezistátní pohyb na kontrolních stanovištích a policejní kontrola protestů. Bezpečnostní síly si chtějí vyhradit právo zabít každého, kdo se jim postaví na odpor. Bush a Ridge se snaží prosadit národní identifikační karty (občanské průkazy) a kolují pověsti o kontrolních stanovištích, vybavených technologií pro rozpoznávání tváří [33].

      Dříve nepopulární, pokulhávající legislativu, popohnala v kongresu vlastenecká horečka. Lobisté se přidali k rostoucímu šílenství. Pouze měsíc před vyschnutím rozpočtových přebytků, tedy ještě než mohli kongresmani vynést argumenty pro krácení výdajů, byl takřka celý rozpočet bez námitek zasvěcen výdajům na obranu. Kongresem nakonec prošel i nový protiteroristický zákon, který udělil policii a armádě rozsáhlé nové pravomoci; ukončil habeas corpus (zákaz zatýkání bez soudního příkazu) a posse comitatus (zákon zakazující armádě a letectvu interní zásahy vůči vlastnímu obyvatelstvu) a podstatně okleštil Listinu práv a svobod [34, 35].

      Veřejnost byla po celou dobu udržována ve stavu ostražitosti hrozbami biologického útoku, zejména antraxem, a dalšími blíže nedefinovanými teroristickými strašáky. Poštovní útoky snětí slezinnou (antrax) byly samy o sobě velice prapodivné. Bushova administrativa z nich obvinila Irák, zatímco FBI a další vyšetřovatelé věří, že šlo o dílo domácích pachatelů, pravděpodobně pravicových teroristů. Nicméně všechny nitky se zdánlivě rozplývají ve vzduchu. Pokud by pachateli byli islámští extrémisté, nedávaly by vybrané cíle (média a demokratický senátor Tom Daschle) smysl.

      Největší prospěch z těchto útoků ovšem měl prezident Bush a jeho administrativa, protože útoky posloužily k zastrašení sdělovacích prostředků a politické opozice, která se pak ochotněji vrhla do jeho ochranné náruče. Nakonec zde je zjevná neúčinnost těchto útoků, protože expozice mohly být snadno podchyceny antibiotiky. Bylo by jistě mnohem snazší a efektivnější použít dopisních bomb - pokud se za tím ovšem neskrýval záměr vyděsit média, politickou opozici a širokou veřejnosti bez velkých a těžkých obětí.

     K útoku na Afghánistán nakonec došlo přesně v době, na niž byl naplánován. Spojené státy nyní navíc měly uspokojivou záminku k napadení jiného národa. Stačilo ho pouze opatřit nálepkou terorizmu.

      Ještě jednou ropa

      Jaký byl předem plánovaný účel útoku na Afghánistán? Byla to touha po ropovodu. Americké ropné společnosti už dlouho pokukují po rozsáhlých, dosud nevytěžených zásobách uhlovodíku v oblasti Kaspického moře. Bosenský konflikt posloužil jako součást úsilí zabezpečit území Balkánu pro bezpečný průtah ropných a plynových potrubí na evropský energetický trh, a přesně v tomto smyslu usilují USA o bezpečnou pasáž pro ropovod Afghánistánem, který poslouží sycení asijských trhů i samotných USA [36, 37].

     Válka proti terorizmu mimo to Američanům poskytuje dokonalou záminku k případnému uchopení kontroly nad významnými ropnými nalezišti v dalších zemích, například v Íránu a Kolumbii. Navíc legitimuje policejní režim uvnitř samotných USA, takže se elita může připravit na den, kdy budou obyčejní lidé v zemi zbídačeni a hladovějící poté, až se zhroutí dosavadní civilizace založená na ropě. Elita si pak snadno udrží vlastní komfort a svých v průměru dvanáct energetických otroků na osobu.

      Brzezinskeho scénář

       Varována vyvrcholením a blížícím se poklesem produkce ropy, provede naftařská a vojensko-policejní elita v USA politický převrat a dosadí do Bílého domu své lidi. Nová ropná administrativa ovšem může udělat pro dosažení svých cílů jen velmi málo a je doma i v cizině nepopulární. V rostoucím zoufalství vyprovokuje a dovolí, pokud ovšem tuto akci sama nenaplánovala, masivní teroristický zásah přímo v mateřské zemi, útok nasměrovaný proti nejvyšším symbolům globalizace a imperialistické vojenské moci USA. Pravděpodobný pokus o útok na Kongres selhal. Série teroristických činů vyloučila veškerý odpor vůči režimu, jemuž poskytla plnou moc, aby na mezinárodní i domácí půdě udělal cokoliv, co potřebuje k zaštítění zájmů a pozic ropné elity. Tento scénář se může zdát přehnaný, ale žádná jiná teorie nepodává přiměřenější a komplexnější výklad událostí uplynulého roku.

     Uvedené známé skutečnosti společně dokreslují pozadí blízkého konce ropného věku. Jestliže nevěříte ve skrytý záměr za těmito událostmi, na obrazu budoucnosti to nic nezmění. Stojíme před soumrakem ropné civilizace a USA, v přípravě na blížící se noc, rozšiřují svou vojenskou moc po celém světě, zatím co doma zřizují policejní stát.

      Nakonec něco pozitivního

      Celosvětová produkce ropy vrcholí; po pěti letech už jí nebude dost k uspokojení potřeb ropné civilizace. Ropná elita hodlá uchvátit zbývající zásoby a diktovat jejich využití, zatím co Američany budou držet v šachu instituce policejního státu.

      Protože pozornost byla po dobu příprav odváděna stranou (a tento trend úspěšně pokračuje), většině lidí ušlo, že dnes už zbývají jen zdroje, které by ještě mohly postačit k vybudování skutečně ektopické demokracie, v níž bychom mohli žít volnějším, zdravějším a plnějším životem než dnes. Musíme se vrátit zpět ke skutečné demokracii. Potřebujeme hospodářské uspořádání obhospodařující malé plochy a lokálně využitelné technologie, hnané obnovitelnými zdroji. Potřebujeme menší komunity se soběstačnou strukturou, propojené vysokorychlostními železnicemi. Do měst patří místo aut zahrady a parky. Potřebujeme společenské sály a ne stále nová a nová nákupní centra. Pokud začneme jednat, zbývá dostatek energie abychom to včas dokázali.
Ropná elita chce zneužít zbývajících zdrojů k zabezpečení stavu, v němž se bude nadále těšit ze svého bohatství, zatím co se ostatní stanou jejich trpícími, hladovějícími otroky.

      Ještě ale nejsou tak daleko, aby mohli s prstem na spoušti prosadit svá pravidla. My ano. A to je to, čeho se nejvíc bojí.

     Povězte, co myslíte, že bychom teď měli udělat?

[1] ENERGY FOR TOMORROW'S WORLD
World Energy Council, p. 90, 1993
[2] Energy Synopsis, Jay Hanson, 8.3.2001; www.dieoff.org
[3] Environmental Accounting: Energy and Environmental Decision Making, Howard T. Odium, Wiley, 1996. 
[4] ENERGETIC LIMITS TO GROWTH, Jay Hanson; Energy Magazine, Spring, 1999; dieoff.com/page175.htm
[5] www.hubbertpeak.com/hubbert/ 
[6] Energy Synopsis, Jay Hanson, 8.3.2001; www.dieoff.org/
[7] The Hubbert Peak for World Oil; www.hubbertpeak.com/summary.htm
[8] Energy Synopsis, Jay Hanson, 8.3.2001; www.dieoff.org/
[9] dieoff.com/nagas.htm  
[10] BEYOND OIL, by John Gever et al., pp. 65-68, University Press Colorado, 1991
[11] GeoDestinies, by Walter Youngquist; National Book Company, 1997
Také: dieoff.com/page132.htm
[12] The Betrayal of America: How the Supreme Court Undermined the Constitution and Chose Our President, by Vincent Bugliosi, Thunder's Mouth Press/Nation Books, 2001.
[13] The Oil behind Bush and Son's Campaigns by Ranjit Devraj, Inter Press Services, 5.10.2001; www.globalresearch.ca/articles/DEV110A.html
[14] George W. Bush's Dubious Friends, 
Intelligence Newsletter, 2.3.2000;
Posted at globalresearch.ca 1.10.2001;
globalresearch.ca/articles/INL110A.html
[15] BUSHLADEN by Jared Israel, Emperor's Clothes; 8.10.2001; emperors-clothes.com/news/bushladen.htm
[16] Judicial Watch: Bush/bin Laden Connection "has now turned into a scandal!", 
Jared Israel, Emperor's Clothes; Zveřejněno 6.10.2001; emperors-clothes.com/news/jw.htm
[17] The Carlyle Group, Alfred Mendes, Spectrezine; www.spectrezine.org/global/carlyle.htm
[18] You've got to be Up Front , Mike McCormick, transcription of an interview with Stan Goff; 24.10.2001; narconews.com/goffmccormick1.html a www.radio4all.net/proginfo.php?id=3795
[19] US Planned Attack on Afghanistan, 
George Arney, BBC; 18.9.2001; news.bbc.co.uk/hi/english/world/south_asia/newsid_1550000/1550366.stm
[20] India in Anti-Taliban Military Plan, Indiareacts.com; 26.6.2001; www.indiareacts.com/archivefeatures/nat2.asp?recno=10&ctg=
[21] Bush sends Money to Taliban while Planning War, TASHKENT, 8.8.2001 (Itar-Tass via COMTEX)
[22] The Washington Post, 25.5.2001
[23] CIA AGENT ALLEGEDLY MET BIN LADEN IN JULY, From 'Le Figaro' [1.11.2001] Alexandra Richard; Str. 2, 31.10.2001; emperors-clothes.com/misc/lefigaro.htm
[24] Washington: Parent of the Taliban and Colombian Death Squads, by Jared Israel, Emperor's Clothes; Zveřejněno 5.6.2001 emperors-clothes.com/articles/jared/mis.htm
[25] "OSAMAGATE", Michel Chossudovsky, Professor of Economics, University of Ottawa; Centre for Research on Globalisation (CRG), Montreal. Zveřejněno 9.10.2001; globalresearch.ca/articles/CHO110A.html
[26] GAPING HOLES IN THE 'CIA VS. BIN LADEN' STORY, Jared Israel, Emperor's Clothes; Zveřejněno 8.11.2001; emperors-clothes.com/news/probestop-i.htm
[27] Suppressed Details of Criminal Insider Trading lead directly into the CIA's Highest Ranks, CIA Executive Director "Buzzy" Krongard managed Firm that handled "put" Options on UAL, M. C. Ruppert, FTW Publications, 9.10.2001. Centre for Research on Globalisation, 20.10.2001; globalresearch.ca/articles/RUP110A.html
[28] The CIA's Wall Street connections, Transcript of interview with M. C. Ruppert, CRG Montréal, 3.11. 2001; globalresearch.ca/articles/RUP111A.html
[29] David Shippers Interview, Alex Jones 
Radio Show; 10.10.2001;
www.infowars.com/transcript_schippers.html
[30] Some Got Warning: Don't Go Downtown on Sept. 11!, GREG B. SMITH, Daily News; 12.10.2001; 
www.nydailynews.com/2001-10-12/News_and_Views/City_Beat/a-128273.asp
[31] Who Did It? U.S. Searches for Terror Clues; Analysts See Signs of Osama Bin Laden, D. Ruppe, ABC News, 11.9. 2001;
abcnews.go.com/sections/world/DailyNews/wtc_terrorsuspects_010911.html
[32] David Ruppe
[33] Citizen, Can I See Your ID , by Al Martin, Al Martin Raw;
www.almartinraw.com/column37.html
[34] ATTACK ON THE BILL OF RIGHTS , by Marty Jezer, Brattleboro (VT) Reformer; 19.10.2001
[35] From the United States of America to the National Security States of America, Al Martin Raw; www.almartinraw.com/column36.html
[36] Turkmenistan: China Plans To Aid Construction Of Iranian Pipeline, M. Lelyveld, Radio Free Europe-Radio Liberty; 17. 11.1997
www.rferl.org/nca/features/1997/11/F.RU.971117130313.html
[37] Same Investors, Oil Companies Merge, Poised for War Profits, H. Michael Sweeney, Noilwar; www.proparanoid.com/priorknow-ledge.htm#merge