V OHNÍCH HORY OSUDU II.: Howard Phillips Lovercraft a Volání Cthulhu, část.1

Není však v našem bezprostředním zájmu v kontextu zmiňovaných skutečností jakkoliv detailně studovat Lovercraftovo dílo, ale spíše nastínit vybraná schéma informací jím zprostředkovaných v kontextu s předpokládanými projevy archontických sil v prostředí našeho světa.Je dle mého soudu zcela zřejmé, že základní informační podtext magického odkazu Aleistera Crowleye a spisovatele Howarda P. Lovercarfa je ve své podstatě shodný, liší se pouze zprostředkovaná forma obou autorů, přičemž Crowley využíval svých vyjímečných schopností v oblasti magie chaosu a Lovercraft zase ve své zcela fascinující schopnosti literárně zprostředkovávat hluboce mystické či doslova hlubinné proudy tekoucí pod hladinou námi akceptované a široce přijímané reality.

Howard Phillips Lovercraft se narodil roku 1890, byl americkým básníkem převážně fantasy a sci-fi literatury se značným důrazem na hororový žánr, kde vskutku ojedinělým způsobem dokázal zprostředkovat své fantaskní vize doprovázené popisy dávno minulých světů či skutečností, jenž se však v jakémsi hlubokém pocitu strachu a všudypřítomných obav dotýkají naší současnosti.

Je to právě ona pozoruhodná schopnost tohoto autora zcela mimořádným způsobem vyjadřovat to, co je jaksi skryté v nejhlubších temnotách kolektivní lidské duše a přesto přítomné v jakémkoliv okamžiku života každého z nás.Lovercraft se prostřednictvím svého díla snažil podat svědectví o skutečnostech, které jednoduše stojí mimo rámec vnímání naší již tolik racionalizované mysli a pokusil se tak zprostředkovat pohled na zcela jiný svět, jenž je na hony vzdálen tomu, co každá lidská bytost zažívá v rámci každodenní reality.Jeho vskutku fascinující literární tvorba je v podstatě jakýmsi děsivým průnikem pod povrch naší projevené reality, kde se nalézá cosi, co formuje a od dávných dob formovalo ty nejhlubší obavy kolektivní lidské duše.Zmíněná obava je vlastně jakousi těžko specifikovanou obavou z návratu „Prastarých“ – bytostí, jenž od samotného počátku času formovaly osud člověka na této planetě.

Lovercraft zmíněný motiv příchodu či opětovného návratu prastarých bohů včlenil do svých textů jako jistou formu varovné zprávy, jenž je zcela jistě a bez pochyb v bezprostřední souvislosti s aktivitami společnosti Golden Dawn, která byla zřejmě jakýmsi přechodovým či komunikačním mostem mezi chaotickými dimenzemi a naším světem se svými členy v podobě zvěstovatelů „nového aenonu“ – příchodu nového řádu světa pod patronátem Prastarých.Pokud tedy sám Crowley dychtil po stržení pilířů tohoto světa do odvržených realit světů klifotu, pak Lovercraft podal vskutku bizarní zprávu o takto zamýšlené budoucnosti. Je tudíž nanejvýš zřejmé, že souhrnná okultní činnost společnosti Golden Dawn a jejích členů nese zcela zjevné rysy, z jejichž obsahu lze vyčíst společný podtext ve formě výše zmíněných skutečností.

Lovercraftův archetyp o příchodu mocností z počátku stvořeného světa lze vyjádřit v souhrnné „mytologii Cthulhu“, která je všudypřítomná ve většině jeho fantastických historek a vypráví o skutečnostech, jenž předcházely dosud známou historii člověka.Základní archetypální vzor takto zprostředkované mytologie Cthulhu spočívá ve skutečnosti zhroucení námi doposud vnímané reality, je tak v podstatě zničen samotný projev trojrozměrného světa a jeho zákonitostí.Lovercraftovo dílo je plné prvotních božstev a starých kultů, které se snaží oživit slávu světa, jenž pominul, který však dle autorovy interpretace opět povstane s otevřením bran chaosu, jimiž prastaří bohové opět vstoupí do naší projevené reality.

Jak sám Lovercraft poznamenává v úvodu k jedné ze svých stěžejních povídek – Volání Cthulhu, jeho próza není pouhým výsledkem vlastní nadprůměrné imaginace, ale vychází zřejmě z jeho skutečných obav či přesvědčení:

„Myslím, že to nejmilosrdnější na světě je neschopnost lidské mysli uvědomovat si celý svůj obsah. Obýváme poklidný ostrov nevědomosti uprostřed temných moří
nekonečna a není nám dáno cestovat daleko. Vědy, každá z nich směřující vlastním směrem, na tom sotva co změnily; avšak jednoho dne spojení znalostí až doposud
nesouvisejících nám otevřou tak úděsné pohledy na skutečnost a na naše ubohé postavení v jejím rámci, že z toho zjevení buď zešílíme, nebo uprchneme z nebezpečného světla do klidu a bezpečínového věku temna.“

Člověk, jenž není dostatečně dobře seznámen s esoterním odkazem společnosti Golden Dawn či přidružených okultních proudů nebo informací zprostředkovaných starou gnosí, by jistě celou záležitost odsoudil do říše autorovy poněkud přemrštěné fantasie, avšak skutečnosti obsažené v Lovercraftově próze jsou s největší pravděpodobností reflexemi autorova zasvěcení a nejsou tedy pouhým hororem pro pobavení tehdejších či současných čtenářů.

Jsem přesvědčen, že to byl právě tento autor hororového žánru, který podal vskutku mimořádnou zprávu o událostech souvisejících s projevy archonticých sil v prostředí našeho světa, Lovercraftova práce se tak stává důležitým informačním zdrojem ve zmíněné informační mozaice, avšak je nutné připomenout, že takto získané informace jsou vhodné především z pohledu vnímání reality na základě archetypálních či symbolických vztahů a nikoliv v čistě faktografické rovině, jelikož jak již bylo řečeno výše, Lovercraft byl především spisovatelem fantastické literatury a tudíž jím zprostředkované informace přizpůsobil dané formě literárního žánru.

Neméně důležitý archetyp přítomný v Lovercraftově próze představuje magická kniha Necronomicon reprezentující daný prostředek, prostřednictvím něhož jsou brány mezi naším světem a odvrženými světa chaosu otevřeny.Díky činnosti dávných okultních společenstev jsou pak tyto elementy mimo naši projevenou realitu iniciovány zpět k vládě nad naším světem, kam se navrátí v příslušném okamžiku a nastolí nový řád věků.

Tématika magické knihy Necronomiconu je spjata s tajemným spisem šíleného arabského básníka Abdula Ahazreda z Jemenu, jenž měl zmíněnou knihu pod názvem „Al Azif“ sepsat někdy okolo roku 700 n.l., údajně o několik století později byly vytvořeny v řeckém a později latinském jazyce její překlady, přičemž samotná verze Lovercraftova Necronomiconu spatřila světlo světa roku 1978 a údajně měla vycházet z okultního spisu „Liber Loageth“ mága Johna Dee.

Do jaké míry je téma Necronomiconu pouhou fikcí nebo je naopak poněkud bizarním svědectvím o historií dávných civilizací, je těžké říci.Je však vysoce pravděpodobné, že samotný Necronomicon i pozdější Lovercraftovo ztvárnění téhož motivu je určitou alegorií skrývající však zcela reálné popisy skutečností či minimálně archetypální vzory takových dějů, které stály v pozadí daných historických epoch.

Pokud provedeme pouze zběžné srovnání událostí popisovaných v Necronomiconu s vybranými pasážemi gnostických textů nebo příslušnými texty esoterní historie, zjistíme celou řadu nápadných paralel, které opravdu nelze brát na lehkou váhu.Ba právě naopak, jsem přesvědčen, že mytologický odkaz Necronomiconu a Lovercraftova Cthulhu je pověstnou černou perlou na cestě za pochopením nejstarších událostí lidské historie.

Dle mé vlastní interpretace Lovercraft vyjádřil prostřednictvím takto popisovaných aktivit zmíněných společenstev samu úlohu magického spolku Golden Dawn, jehož aktivita se soustředila právě na vytváření komunikačních koridorů se světy klifotu.

Již několikrát zmíněný Aleister Crowley byl proslulý v takto vedených aktivitách, někdy v roce 1918 inicioval v rámci příslušného okultního rituálu vytvoření dimenzionální brány mezi projeveným a neprojeveným světem.Tato Crowleyho okultní iniciativa je známa jako „Amalantrah Working“.Dle autorovy vlastní interpretace byl rituál úspěšný, přičemž tak došlo k vytvoření komunikačního koridoru s bytostí „Lam“, kterou Crowley později namaloval.

Údajně o nějakých třicet let později byl realizován druhý rituál pod názvem „Babalon Working“ pod vedením vědce a spoluzakladatele Jet Propulsion Laboratory Jacka Parsonse a jeho spolupracovníka Rona Hubbarda s cílem znovu-obnovit či otevřít daný komunikační kanál.Pravděpodobným záměrem obou okultistů nebyla komunikace s bytostmi typu „Lam“ , ale iniciace ducha kněžky Babal-onu a jeho následný průchod příslušným portálem do prostředí naší reality.

Je zajímavé, jak upozorňují někteří představitelé alternativních směrů, že ona bytost iniciovaná v rámci rituálu Amalantrah Working nese podezřelou podobnost s fyzickými projevy, jenž se v moderní terminologii nazývají „Greys“ či „Šedí“.Tato zjištění by do značné míry podporovala moderní teorie autorů Johna Lashe nebo Nigela Kernera, kteří v rámci vlastní výzkumné aktivity spojují projevy civilizace Greys s popisovanými vlivy archontických sil v prostředí našeho světa a rovněž by daná zjištění poněkud více osvětlovala samotnou úlohu okultní společnosti Golden Dawn jako spolku v rámci jehož aktivit byly realizovány impakty archontických sil do přediva naší reality.

V tomto smyslu lze inkriminovanou společnost chápat jako jednu z nejnebezpečnějších organizací moderní historie a to přesně v duchu Lovercraftova mýtického vzoru o příchodu prastarých bytostí Cthulhu.Vskutku osazenstvo Golden Dawn v roli zvěstovatelů nového aenonu velmi přesně naplňovalo Lovercraftovu vizi o příchodu mocných Cthulhu a návratu jejich vlády v podobě nového řádu světa.

Vraťme se však k hlavním aktérům Lovercraftovy mytologie, kde jsou příslušné mocnosti členěny do dvou vzájemně opozitních projevů, mocnosti temna a představitelé chaotických světů jsou zde známy jako „Prastaří“, mocnosti světla a představitelé řádu universa pak pod označením „Starých bohů“.V obecné rovině tak lze identifikovat základní mytický vzor Synů Světla a Synů Temnoty jako vzájemně antagonistických evolučních principů prostřednictvím nichž je iniciován evoluční tah celého universa.

Jistě nebudeme daleko od pravdy, když ztotožníme výše popsané mocnosti jako dané projevy vzájemně reflexních projevů stromu života a jeho příslušných projevů na pavučině všeho života, kdy mocnosti „Prastarých“ zastupují odvržené světy podsvětí a síly „Starých bohů“ pak pochopitelně evoluční domény vyšších nebes.Nutno dodat, že takové schéma je samozřejmě vysoce zjednodušující, avšak na rovině archetypální nám může posloužit k vytvoření základní představy o levercraftovské mytologii.

Záměry představitelů vyšších nebes v pozici zástupců hvězdné rasy jsou obecně motivovány snahou zachránit lidstvo na Zemi v přesně stanovených a cyklicky se opakujících časových periodách.Naopak mocností temnot jsou očividně spojovány s propastí abyssu – tedy podsvětím mořem, přičemž v rámci okultní tradice Necronomiconu existují údajně tři hvězdné systémy s nimiž je aktivita Prastarých spojována, jedná se o hvězdné systémy Draka, Síria a Kozoroha (Necronomicon je charakterizuje v podobě kultu Draka, Psa a kultu Kozy).

Mocnosti Prastarých zosobňují konečnou snahu o ovládnutí lidstva, kdy v daných časových intervalech usilují o prolomení bran vedoucích do našeho světa, jakýchsi dveří vedoucích z vnějších prostorů.Energie hvězd je využívána zasvěcenci v rámci Lovercraftem zmíněných kultů, kteří jsou loajální Velkým Starým a přejí si návrat jejich království, podobně jako Zednáři, Rosenkruciáni a jiní okulisté vykonávají rituály doufajíc v završení Velkého Díla jejich praotců – Nového světového řádu – zlatého věku, kdy vládli nad bájnou Atlantis.Tímto způsobem má být realizován odvěký plán návratu mocného Cthulhu na trůn tohoto světa.V očividné reflexi apokalyptické bestie vystupující na břeh moře je i samotný Cthulhu propuštěn z okovů svého vězení na dně mořské hlubiny….z prastarých síní potopeného města R'lyeh….

„Za starších časů vyvolení lidé hovořili ve snech s pohřbenými Velkými, ale pak se cosi přihodilo. Velké kamenné město R'lyeh se svými monolity a hrobkami zmizelo ve vlnách; a hluboké vody, nasycené primárním tajemstvím, jímž nepronikne ani myšlenka, přerušily toto spektrální spojení. Avšak vzpomínka nikdy nezemřela a veleknězi tvrdili, že město znovu povstane, až hvězdy budou správné. Potom ze země vzešli černí duchové země, plesniví a temní,plni temných pověstí nasbíraných v jeskyních pod dnem zapomenutých moří….“.

-pokračování-