V ohních Hory osudu II., část 23., "Ne Plus Ultra" aneb Za Heraklovými sloupy, třetí část

Zjištěné skutečnosti odkrývají skutečný význam symbolu okřídleného disku, který společně s řeckými písmeny Alfa a Omega definuje dva časové horizonty Velké nebeské konjunkce, čímž vytváří jistou reflexi eschatologického mýtu.Pomyslná „brána Posledního soudu“ je tedy určena prostřednictvím bodu Alfa – letního slunovratu a bodu Omega v čase zimního slunovratu, což nás na závěr přivádí k myšlence dvou rovnodennostních křížů určujících časový interval završení Velkého díla věků v souvislosti s průběhem iluminátské konspirace.

Sledujme tedy pomyslnou stopu dvou rovnodennostních křížů i nadále a pokusme se jej začlenit do symbolického schéma brány bohů či dveří Posledního soudu tak, jak se jeví z pohledu tajemné zednářské symboliky.V čase poměrně nedávném zveřejnila Univerzita v Bradforfu na svých internetových stránkách zcela unikátní materiál dotýkající se mimo jiné odhalení symbolické koncepce tzv. „hvězdné mapy Hirama Abifa“.Tomuto mimořádně zajímavému tématu věnovala pozornost celá řada badatelů, kdy zejména výzkum Wayna Herschela či Jana Wicherinka předestřel mnoho možných významových rovin obsažených v oné hvězdné mapě zednářského mistra Abifa.

Ať již jsou následující interpretace hvězdné mapy jakékoliv, musíme zdůraznit jedno zcela zásadní zjištění – bez jakýchkoliv pochyb byly odhaleny zřejmé astronomické korespondence v souvislosti s mapou Hirama Abifa.Osobně jsem přesvědčen, že tato skutečnost je sama o sobě zcela unikátním krokem v pochopení zednářských tajemství toho nejvyššího řádu ve vztahu k prorokovaným událostem „Konce času“.V závěrečné části aktuální kapitoly stojíme před nelehkým úkolem – úspěšným způsobem dešifrovat jisté stěžejní informace obsažené v zednářské mapě a poodhalit její pravý význam z hlediska časových horizontů Velkého díla věků.

Při prvním zběžném pohledu na zednářskou mapu si povšimneme tří základních symbolických struktur, které souhrnně vytvářejí unikátní obrazovou scenérii:

• • V první řadě lze identifikovat podlahu s černobílou šachovnicí, jenž je zpravidla zobrazována na nejrůznějších motivech zednářské ikonografie.V základním rámci symbolizují černobílé dlaždice samotnou protikladnost či dualitní charakter projevené reality charakteristický procesem neustálého střetávání daných opozit.V kontextu astronomie pak můžeme hovořit o universálním řádu, který z takto projevené reality vzniká a symbolicky se zrcadlí na nebesích v jakési kosmické síti platných a zdánlivě neměnných pravidel.

• • Druhou symbolickou strukturu tvoří trojice nám dobře známých sloupů podpírajících zednářskou lóži.Dle dostupných informací representují tři hlavní zednářské ctnosti - sílu, moudrost a krásu, přičemž jsou stylizované v dórském, jónské a korintském stylu.Z hlediska astronomie a možných hlubších interpretací sloupové symboliky nelze opomenout především vyznám pilíře jako indikátoru galaxie Mléčné dráhy či možného ukazatele linie slunovratů či rovnodenností, jak bylo naznačeno již v textu předchozím.

• • Třetí symbolický celek je tvořen obrazy na nebeské klenbě s několika mimořádně důležitými prvky, které si následně přiblížíme detailním způsobem.Jedná se o obrazy Slunce popřípadě Měsíce v obou horních rozích hvězdné mapy nad hlavicemi dvou krajních pilířů.Rovněž nelze opomenout centrální sedmicípou hvězdu ve středu výjevu, k níž vystupuje Jákobův žebřík v analogii symbolické cesty kosmickými sférami.Nutno dodat, že výše uvedená trojice symbolických projekcí je doplněna o množství dílčích komponent zahrnujících symboly bodu uvnitř kruhu, kružítka a úhelníku, knihy a některých dalších.

Než se však pustíme do detailní analýzy příslušných schémat, je velmi důležité upozornit na směrovou orientaci, která je v celém konceptu hvězdné mapy uplatněna, a která sehrává v pravdě klíčovou úlohu.Bez obtíží jsme schopni určit první osu Západ – Východ na linii mezi písmeny W – E a rovněž druhou osu Sever – Jih na spojnici písmen N a S.V souhrnu tak dostáváme základní směrový kříž sloužící jako nepostradatelný nástroj pří čtení hvězdné mapy a určující tak příslušné prostorové kvadranty, jenž nám následně napomohou ve správné interpretaci či určení zde přítomných motivů.

Vybaveni tímto zjištěním můžeme vcelku pohodlně identifikovat umístění Slunce v severovýchodním kvadrantu v levém horním rohu zednářské mapy.Pozice Slunce v daném kvadrantu odpovídá jeho východu v severovýchodním směru v čase letního slunovratu, jak nám potvrzuje další přiložená ilustrace.Dále si všimněme jakési paprskové korony, jenž toto Slunce obklopuje.S jistotou zde dokážeme rozpoznat zarovnání Slunce s temnou trhlinou ve středu galaxie Mléčné dráhy.Přesněji řečeno jde o galaktické zarovnání Slunce se středem Mléčné dráhy v době letního slunovratu, jak napovídá jeho pozice nad sloupem, který očividně zastupuje období letního slunovratu s východem Slunce v prostoru severovýchodního kvadrantu.

Otázka identifikace kosmického objektu v pravém horním rohu již není zcela jednoznačná.V některých případech vidíme v pozici nad pravým sloupem Měsíc, Slunce či jakousi hvězdu ve společnosti sedmi menších světel.Toto zjištění zřejmým způsobem odkazuje na sedm hvězd v souhvězdí Plejád v jihovýchodním kvadrantu zednářské mapy.Máme tedy zejména dvě hlavní výkladová schémata – v pravém horním rohu je symbolicky zobrazeno Slunce společně se sedmi hvězdami Plejád v období zimního slunovratu ve směru jeho východu v prostoru na jihovýchod.A za druhé nesmíme opomenout ani pozici galaktického Slunce Alcyon v kosmickém prostoru Plejád ve směru anti-středu galaxie Mléčné dráhy, které rovněž stojí za úvahu.

Co je však poměrně dobře zřejmé - obě „Slunce“ nad pravým a levým sloupem indikují kosmické pozice dvou slunovratových bran ve středu a anti-středu naší galaxie:

• • Slunce nad levým sloupem v severovýchodním kvadrantu zastupuje galaktické zarovnání Slunce se středem Mléčné dráhy v prostoru souhvězdí Střelce – Štíra, kde se nachází severní slunovratová brána.Jedná se o časový horizont letního slunovratu, jak určuje umístění v severovýchodním rohu zednářské mapy.

• • Slunce v jihovýchodním kvadrantu ve společnosti sedmi hvězd Plejád odkazuje k prostoru druhé galaktické brány v kosmickém prostoru Blíženců – Býka v anti-středu Mléčné dráhy.Daná pozice je indikována obdobím zimního slunovratu v jihovýchodním směru.

• • Souhrnně lze říci, že obě zednářská „Slunce“ nad krajními sloupy hvězdné mapy určují slunovratové pozice dvou galaktických bran v prostorech křížení ekliptiky s rovinou Mléčné dráhy.Je možné hovořit o vymezení galaktické evoluční osy: Slunce (galaktický střed) – Slunce Alcyon - Plejády (galaktický anti-střed).

Po tomto krátkém výčtu se dostáváme k objevům badatele Jana Wicherinka, který interpretoval hvězdnou mapu Hirama Abifa v úloze ukazatele galaktického zarovnání.Avšak sám Wicherink při svém výzkumu dodává jednu zcela mimořádně důležitou skutečnost.Galaktické zarovnání neboli událost Velké nebeské konjunkce, která je na zednářské mapě zcela evidentním způsobem znázorněna, neodpovídá Velké nebeské konjunkci v čase zakončení velkého precesního cyklu okolo časového horizontu 2012, nýbrž obsahuje událost Velké nebeské konjunkce, jenž proběhla přibližně před 13 000 lety.

S tímto tvrzením nelze než souhlasit – zednářská mapa ukazuje kosmickou situaci zrcadlově odpovídající současné situaci galaktického zarovnání, jenž proběhla v minulosti zhruba před polovinou velkého cyklu precese.Vždyť právě v oné době byl letní slunovrat v konjunkci se středem galaxie Mléčné dráhy a Plejády vycházely v jihovýchodním směru.Otázkou tedy je – proč je v zednářské tradici zaznamenán právě tento okamžik, který signalizuje dobu dávno minulou v čase zhruba před 13 000 lety?

Vzpomeneme-li na dvojici rovnodennostních křížů jako ukazatelů Velké nebeské konjunkce z předešlého textu, odpověď se přímo nabízí.Kosmická situace na hvězdné mapě přísluší časovému horizontu započetí Velkého díla věků před polovinou precesního cyklu.Jiným způsobem řečeno – zednářská mapa Hirama Abifa odhaluje hvězdnou situaci definující bod Alfa ve vztahu k průběhu iluminátské konspirace vrcholící spojením horizontů –Alfa – Omega v čase Velké nebeské konjunkce.Lze tedy oprávněně tvrdit, že daná situace na hvězdné mapě odpovídá symbolickému průchodu Královským obloukem zednářů, jehož klenba je signována úhelným kamenem letního slunovratu.

Máme zde co do činění s archetypem slunečních dveří na konci času, jelikož oba zednářské příklady s největší pravděpodobností zahrnují jeden a ten samý moment v průběhu precesního cyklu. (Jsem hluboce přesvědčen, že prakticky jakékoliv schéma bran mystérií je archetypálním způsobem založeno právě na tomto příslušném momentu určující započetí Velkého díla věků.) Daný moment s určitostí representuje časový horizont Alfa signovaný Velkou nebeskou konjunkcí o letním slunovratu v čase před 13 000 lety.

Zednář vystupující po Jákobově žebříku směrem k planoucí hvězdě se ve skutečnosti vrací zpět v čase, aby završil Velké dílo věků a dokončil velké dílo svých praotců z doby bájné Atlantis.Přesně pod nebeským žebříkem se objevuje známý symbol bodu uvnitř kruhu, který odhaluje zřejmé astronomické korespondence.Kruh symbolizuje roční oběh definující zdánlivý oběh Slunce kolem centrálního bodu, jímž je planeta Země.Velmi často je hieroglyf slunečních bohů – bod uvnitř kruhu – ukotven mezi dvěma vertikálními liniemi, které označují letní a zimní slunovrat v raku a kozorohu.Příslušné slunovratové body signované dvojicí paralelních linií protínajících sluneční kruh rovněž symbolizují narození dvou Janů – Jana Křtitele a Jana Evangelisty.Lze říci, že sluneční kruh mezi oběma liniemi – pilíři representuje představu dvou slunovratových bran v průběhu slunečního roku, avšak v kontextu velkého cyklu precese je rovněž indikátorem dvou galaktických bran v místech protnutí osy slunovratů s rovinou Mléčné dráhy.

V souladu s výše uvedeným předpokladem se nachází i jiný a neméně zásadní symbol svobodného zednářství.Mám na mysli velmi často preferované signum kružítka a úhelníku, které se s zřejmou pravidelností objevují v repertoáru zednářské ikonografie.Bližší pohled nám odhalí mnoho vpravdě interesantních skutečností.V centru vzájemné transpozice kružítka a úhelníku se pravidelně objevuje ikona písmene „G“ nebo již námi vzpomínané signum slunečních bohů v podobě bodu uvnitř kruhu.Je evidentní, že oba symboly mají zástupný a vzájemně se doplňující význam.Co se týče symbolu písmena G – je obecně interpretován jako symbol vyjadřující zednářský vztah k Bohu či upomínající na jistou souvislost svobodného zednářství s pravidly posvátné geometrie.Ač se daná interpretace může zdát v jistém slova smyslu logickou a na příslušné významové rovině vlastně i správnou, nelze opomenout více než pravděpodobný astronomický význam celého schématu.

Budeme-li následovat naší dosavadní cestu v interpretaci předložených a vzájemně se doplňujících archetypů, objevíme signaturu dvojice rovnodennostních křížů vzniklých ze vzájemné superpozice kružítka a úhelníku.Oba kříže vcelku očividným způsobem připomínají ony slunovratové mezníky určující období Velké nebeské konjunkce a vymezující počátek a završení Velkého díla věků v čase ukřižování Země na precesním kříži konce času.Skutečně šokující důkaz o správnosti takového úsudku je odhalen v jistých spisech moderní magie chaosu.Zde se dočítáme o významu písmena G jako ukazatele času dvojité rovnodennosti v momentě rovnováhy dvou Sluncí, kdy se stávající božstva času Ra-Hoor-Khuit a Hoor-paar-Kraa (vyjadřují dvojí povahu slunečního boha – Hóra) střetnou o nadvládu nad naším světem.

Pravděpodobně se jedná o astronomickou situaci Velké nebeské konjunkce,jenž evokuje událost mýtického souboje dvou Sluncí v prostoru galaktického středu, až sluneční bůh vstoupí do prostoru temné trhliny černého Slunce.Můžeme jednoznačně uzavřít, že skutečný význam písmena G nebo symbolu bodu uvnitř kruhu spočívá v roli ukazatele dvojité události Velké nebeské konjunkce, jenž vymezuje precesní kotvy Alfa a Omega.Tento „dvojí okamžik“ tedy představuje dva časové horizonty, jenž jsou vymezeny stejnou událostí galaktického zarovnání v rozmezí celých 13 000 let.Oba časové momenty tak vlastně definují vzájemnou zrcadlovou projekci, která je oddělena polovinou velkého precesního cyklu.

Aby byl náš vhled do celé situace kompletní, podívejme se nyní na ústřední motiv zednářské mapy, jenž představuje planoucí sedmicípá hvězda v centru celého výjevu.Na první pohled se zdá zřejmé, že planoucí hvězda je cílem zednářské cesty či poslední úrovní Jákobova žebříku.Vytváří dojem jakési brány či portálu, prostřednictvím něhož je otevřena cesta osvícení na samém vrcholku nebeského žebříku.Můžeme si položit zcela pochopitelnou otázku o skutečné identitě tajemné hvězdy svobodných zednářů.Po analýze příslušných informací nalézáme více možných alternativ, které osvětlují její skutečný význam a pomáhají nám odhalit mnoho zcela fatálních skutečností dotýkajících se těch největších tajemství zednářské tradice.

Klasická interpretace nám říká, že planoucí hvězda svobodných zednářů jako velmi častý ikonografický prvek představuje samo Slunce v roli dárce osvícení, prostřednictvím něhož je lidstvo požehnáno a osvíceno.Podle badatele Jana Wicherinka symbolizuje planoucí hvězda v centru zednářské mapy Slunce na galaktickém rovníku, kdy koresponduje se Sluncem o rovnodennosti, které vychází na východě a zapadá na západě.Wicherink rovněž dodává, že vrchol zednářské mapy ukazuje k východu a spodní část k západu.Slunce o rovnodennosti tudíž spočívá na linii spojující kardinální směry východu a západu.

Jak vidno - spokojit se s identifikací Slunce na hvězdné mapě v úloze zprostředkovatele osvícení by bylo jaksi velkou chybou, jelikož detailní analýza poskytuje mnohé a vskutku netušené možnosti, jak pochopit a v konečném důsledku dešifrovat hvězdnou mapu svobodného zednářství.Zednářský učenec a velmistr Skotského ritu z Arkansasu , Albert Pike, se k významu planoucí hvězdy svobodných zednářů několikrát vyjádřil.Ve své knize, Morálka a Dogma, se mimo jiné zmiňuje, že planoucí hvězda osvětlující lóže světového zednářstva representuje hvězdu Sírius.Pike doslova píše:

„Staří astronomové viděli všechny velké symboly svobodného zednářství ve hvězdách.Hvězda Sírius září v našich lóžích jako planoucí hvězda“.

Je nanejvýš zřejmé, že právě tato hvězda byla mimořádně důležitým prvkem staré okultní tradice.Pike hvězdu Sírius nazývá „Strážcem a Průvodcem našich duší“, přičemž jej považuje za emblém vševědoucnosti neboli vševidoucího oka.Nutno doplnit, že obě výše uvedené charakteristiky byly starou okultní tradicí rovněž přisuzovány našemu Slunci.Dále se zednářský velmistr dotýká symbolu planoucí hvězdy v podobě pentagramu a identifikuje hvězdu Sírius v roli „velkého stavitele“ nebo „Velkého Architekta“ svobodného zednářství.V symbolu této hvězdy vidí obraz zakladatele abecedy, jazyka, astronomie, aritmetiky, hudby a lékařství.Planoucí hvězda je rovněž pokládána za tajný emblém posvátného božího jména a tudíž i Boha samotného.Tímto bohem nebyl nikdo jiný než sám velký Osiris – pán egyptského podsvětí.Právě on byl symbolizován ikonou vševidoucího oka, jenž později převzaly staré národy v podobě všudypřítomného symbolu světového oka - symbolu nadřazené boží autority.

Nelze opomenut, že právě Sírius zastupoval posvátné signum skrytých sil, „mystické Slunce za Sluncem“ reprezentující moc podsvětní říše boha Anubise.Děsivý bůh podsvětí, Anubis, byl Egypťany spatřován v podobě psího či šakalího boha, zřejmě i proto je Sírius do dnešních dnů znám jako „Psí hvězda“ v souhvězdí Velkého psa.V některých případech je bůh Anubis přímo ztotožňován se samotným Osirisem, či plní úlohu boha, který zprostředkovává jeho vzkříšení během aktu symbolického sjednocení Osirisova těla před branami Duatu – egyptského podsvětí.V této souvislosti opět připomeňme slova Alberta Pikea, který rovněž zdůrazňuje úlohu egyptského Anubise jako „strážce bran smrti“.Podobně se vyjadřuje i další guru okultismu Aleister Crowley:

„Je to Anubis, strážce pološera, na prahu stojící bůh, šakalí bůh z Khem, který stojí ve dvou podobách mezi cestami.Ostražitě čekají šakalové u jeho nohou, aby zhltaly mrtvoly těch, kdo ho nepoznali nebo nevěděli jeho jméno.“

Spisovatel Texe Marrs zabývající se historií zednářské konspirace k tomu ve své knize Book of New Age Cults and Religions dodává:

„Během staletí byl Sírius většinou okultistů a esoteriků rozpoznán jako místo, kde sídlí Lucifer.V křesťanské terminologii je Sírius jednoduše kódovým označením samotného pekla.“

Autor, M. Temple Richmond pak celou záležitost upřesňuje a uvádí do zcela jasného světla:

„ Obyvatele v okolí řeky Eufratu, Peršané, Féničané a lidé staré Indie nazývali Sírius „Vůdce“, zatímco Římané jej znali pod titulem „Janitor Lethalus“ či „Strážce pekla“.Oba zmíněné tituly byly zřejmě reminiscencí egyptského boha Anubise, který prováděl duše zemřelých podsvětím.Sami Egypťané uctívali Sírius pod několika dalšími jmény jako Sothis, Sothi, Sept, Sepet, Sopdet, Sot a Sed.“

Jakým způsobem tedy lze identifikovat planoucí hvězdu v centru hvězdné mapy Hirama Abifa?Jak jsme se přesvědčili v textu předcházejícím, existují dvě základní spojitosti.Zaprvé jsme objevili pravděpodobnou souvislost planoucí hvězdy s pozicí Slunce, jenž je určena směrovými kvadranty ve schématu zednářské mapy a zadruhé musíme zdůraznit evidentní spojitost s okultním rozměrem Psí hvězdy jako místa podsvětní říše boha Anubise či Osirise.Přesto že obě významové roviny mohou budit dojem značných protikladů, můžeme se za pomocí již zjištěných informací přesvědčit o opaku.Vše má svůj důvod a svoje logické opodstatnění, jak se pokusíme demonstrovat v následující chvíli:

• • Symbolické schéma zednářské mapy indikuje hvězdnou pozici Velké nebeské konjunkce, což odhaluje pozici Slunce v temné trhlině Mléčné dráhy.Tato trhlina byla starými národům známa jako vstupní brána do podsvětní říše.Planoucí hvězda v centru hvězdné mapy symbolizuje Slunce vstupující na podsvětní cestu o letním slunovratu před 13 000 lety v čase, jenž je určen prostřednictvím směrových kvadrantů příslušné mapy.Jedná se o bránu Slunce – „Babal-onu“ či portál černého Slunce signující příchozí epochu Nového řádu světa.Počátek této epochy spojuje oba časové horizonty Alfa a Omega a vytváří cestu zpět v čase do období před polovinou precesního cyklu.Je tedy možné říci, že zasvěcenec – zednář vstupující do podsvětní brány mezi oběma slunovratovými pilíři podniká cestu do jiného času?

• • Pokud jsme určili úlohu planoucí hvězdy jako indikátoru cesty podsvětí, rozumíme i další předpokládané spojitosti tohoto symbolického prvku s říší podsvětních bohů – Anubise či Osirise.Jinými slovy řečeno – Slunce v podsvětní bráně otvírá dveře do říše boha Anubise – Strážce bran smrti, který provádí duše zemřelých podsvětím.Toto zjištění se nachází v přesném souladu s tvrzením mnohých zvěstovatelů příchodu Nového aeonu, mezi nimiž již dříve zmiňovaný Kenneth Grant prorokoval úsvit Nového řádu světa počínající osudový přechod lidstva na odvrácenou stranu Stromu života.Dále Grant vehementně oznámil, že zvěstovaný aeon bude prožíván v „říši psa“, což mělo evidentním způsobem upomínat na hvězdu v souhvězdí Velkého Psa – Sírius.Nepochybně právě proto byl Sírius – Sothis identifikován v pozici Strážce bran smrti či Průvodce duší zemřelých.Z pohledu moderní magie chaosu tedy lze hovořit o symbolu planoucí hvězdy v roli červí díry otevírající portál černého Slunce prostřednictvím falešné sefiry Daat reprezentující prostup mezi světy sefirot a klifot v období příchodu Nového aeonu.

• • Podíváme-li se na níže uvedené oficiální logo okultní společnosti O.T.O. – Ordo Templi Orientis (Řád východních rytířů neboli Řád vycházející hvězdy, Síria), dokážeme za pomoci již zjištěných skutečností dešifrovat pravdivý význam archetypální brány mystérií.Tato brána je i v tomto případě vytvořena prostřednictvím dvojice slunovratových pilířů s řeckými písmeny Alfa a Omega, které se vyskytují ve spodní části obrázku na podstavcích zmíněných sloupů.Oba pilíře representují indikátory Mléčné dráhy či světové osy Axis Mundi v analogii Osirisových sloupů přítomných v tradičním prostoru po stranách vstupních bran do komplexu slunečních chrámů.Je zřejmé, že oba sloupy označují časové kotvy Alfa a Omega v rámci velkého cyklu precese.Klenba průchodu je tvořena symbolem okřídleného disku, jenž spočívá přesně v centrální pozici úhelného kamene a označuje tak i období letního slunovratu podobně jako v případě Královského oblouku svobodných zednářů.

• • V magické terminologii označuje symbolika slunečního disku cestu duše skrze sféru ohnivého nebe, což souhlasí s vrcholkem nebeského žebříku v osmé bráně vedoucí mimo prostor projeveného kosmu.Přímo pod klenbou vidíme dvojici vševidoucích očí, jenž střeží duše těch, kteří se rozhodli projít.Ještě níže se proplétají dva duální hadi tvořící osu Hermovy či Merkurovy hole.Jak známo – přítomná hůl patří k nezbytnému náčiní tohoto boha a strážce mystických bran.Lze s jistotou říci, že ona představa „boha strážce“ velmi přesně koreluje s archetypální představou „pána dvojité hole“ a „dveřníka abyssu“ v oblasti galaktického středu.(Astronomicky je tato úloha zřejmě přisouzena souhvězdí Hadonoše neboli Ophiucha, který kráčí po rovině ekliptiky a odkazuje k prostoru galaktického středu, v rukou svírá dvojitou hadí hůl v podobě souhvězdí Hada a indikuje kosmický prostor setkání dvojité hlavy nebeského hada Urobora – Leviatana). Insignie dvojité hole je pak doplněna o symbolickou formu tlapatého kříže – croix patté, jenž vytváří podobu osmiramenného kříže upomínající na období Velké nebeské konjunkce.Jak jsme si již uvedli dříve, symbol osmiramenného kříže vzniká prostřednictvím vzájemné transpozice Pozemského a Galaktického kříže.Právě ve středu onoho kříže se nachází obávaná hvězda černého Slunce signující místo přechodu do podsvětní Osirisovy či Anubisovy říše v prostoru galaktického středu.

• • Ač se to mnohým může zdát poněkud bizardní či jen těžko uvěřitelné, zjišťujeme, že prakticky jakékoliv archetypální schéma „brány mystérií“ představuje symbolický vstupní průchod do abyssu a následně dál do Universa B.V podstatě se jedná o formu mystické brány „Azynu“ propojující prostřednictvím falešné sefiry Daath přivrácenou a odvrácenou stranu stromu života. Nyní je již po předchozí komparací zcela zřejmé – co všudypřítomný archetyp bran mystérií znamená a k jakému časového období odkazuje.Rovněž jsme si odpověděli na otázku – do jakého prostoru ona pověstná brána vede, případně kam směřují duše vstupující do portálu černého Slunce.

• • Z uvedené argumentace rovněž vysvítá, že planoucí hvězda svobodných zednářů je symbolicky zastoupena ikonou vševidoucího neboli Hórova či Osirisova oka.Skutečně při důkladném studiu dostupných zdrojů se oba symbolické prvky nacházejí v zástupné pozici.Zednářské oko nacházíme na vrcholku Osirisova pilíře – symbolu Mléčné dráhy, v centrální pozici mezi oběma slunovratovými pilíři, v centru kruhu zastupujícím precesní cyklus a v neposlední řadě v pozici uprostřed zednářského kružítka a úhelníku.Podotýkám, že toto je mimořádně důležité a zároveň tvrdím, že drtivá většina dosavadních interpretací symbolu vševidoucího oka představuje záměrné desinformační indicie.Tolik hermetickou tradicí preferované signum vševidoucího oka nemá zhola nic společného s jakousi mystifikační úlohou zprostředkovatele božího záměru či Boha samotného, nýbrž představuje symbol zcela určité astronomické události v přesné shodě s aktem Velké nebeské konjunkce.Přesněji řečeno – symbol vševidoucího oka representuje astronomický okamžik propojení dvou časových bodů Alfa a Omega, kdy Slunce spočívá v temné trhlině Mléčné dráhy.Jde o spojení dvou časových horizontů, které se nacházejí v rozmezí jedné poloviny precesního cyklu čítající celých 13 000 let.V mytologickém kontextu zde vidíme paralelu s aktem otevření oka boha Šivy, které se má údajně otevřít v okamžiku zničení Universa.

Šivovo oko lze spatřit například na tarotové kartě Svět – Universum XXI. v sadě Crowleyoho tarotu zcela napravo.V rozích karty spočívají čtyři cherubíni zastupující symboliku čtveřice apokalyptických zvířat známých z Ezechielovy vize.Zvířata jsou nositeli kosmické vulvy v podobě vesica pisces formující příčně ležící oko boha Šivy, z něhož vychází nový vesmír.

Dle dostupného výkladu má stejnou úlohu i oko v místě horního okraje, jenž ozařuje starého hada či draka Apokalypsy, jenž svým tělem formuje dvojici rovnodennostních křížů, jak je patrné vlevo na tarotové kartě Svět.

Kniha Crowleyho tarotu až s děsivou přesností vyjadřuje skutečný potenciál tohoto Arkána, odhaluje skutečný význam apokalyptického mýtu v čase otevření kosmického oka boha Ničitele:

„Rozpoznáváme jakousi zamotanou smyčku nebo hrdlo, symbol něčeho rodícího i polykajícího, ale nepochopitelného.Protože začátek směřuje ke konci, s nímž současně zase všechno začíná a začátek se zase snaží spojit s koncem – nekonečně se tvořící se nerozptýlí v nekonečnu, stále na sebe bere nějaké nové podoby.Tato všudypřítomná, výbušná a protikladná energie, neustále se obnovující rozením a zanikáním, je to, co nazýváme vesmírem.“

„Alfa a Omega nebo Alchymická svatba nebeských těles jako vrchol a cíl tvůrčího začátku.Na fyzikální úrovni je příběh stvoření světa i popisem jaderné syntézy ve slunci nebo gigantické záření černých děr na okraji vesmíru, za nimiž lidí tuší porodní bolesti nebo smrtelný zápas galaxií.Pak by byl jev, když je mezihvězdná hmota a celé hvězdné kupy vtažené sexuálně magickou přitažlivostí komplementárních protikladů do monstrózního „vysavače“ gravitačních pastí a v proměně gravitačních zákonů se rozzáří její nebeský oheň, kosmickým splynutím nebo alchymickou svatbou nebeských těles.“….

-pokračování-