V ohních Hory osudu II., část 14. - Tajemství Eschatonu

Z dochovaných zdrojů se dovídáme o existenci dalšího čtyř – ramenného kříže, jenž ukrýval druhou polovici velkého tajemství při určování jednotlivých cyklů velkého precesního oběhu. Hovoříme o tzv. „Galaktickém kříži“, který vzniká protnutím roviny galaxie a ekliptiky s jejich příslušnou kolmicí. Jak doplňuje Wicherink a Smelyakov - v momentě kdy jsou oba kříže přeloženy přes sebe, dochází k vytvoření osmi – ramenného kříže vzniklého ze superpozice dvou předchozích křížů. Tyto dva oddělené kříže se nacházejí ve vzájemné konjunkci a formují jediný čtyř – ramenný kříž v obdobích tzv. Velké nebeské konjunkce jednou za přibližně 6480 let.

Po tomto specifickém období se kříže symbolicky rozpojí o opět se nacházejí v superpozici osmi – ramenného kříže. Danou situaci lze vysvětlit díky rotaci Pozemského – zodiakálního kříže na pozadí relativně stabilního Galaktického kříže. Jednoduše řečeno - Pozemský kříž se neustále otáčí a cyklicky splývá se čtyřmi rameny fixního – Galaktického kříže a následně se opět odděluje.

Pro tuto chvíli si velmi dobře uložme do paměti příslušnou signaturu osmi – ramenného kříže jako výslednou superpozici dvojice nebeských křížů a podívejme se poněkud komplexněji na daný symbol z různých pohledů hermetické tradice. Již nyní však můžeme říci, že jde o symbolismus kriticky důležitý v souvislosti s problematikou mýtického schéma „konce času“.

Signum osmi – ramenného kříže nacházíme již v prostředí původních mezopotamských kultur jako emblém slunečních božstev se zřejmým důrazem právě na jejich solární projev v roli cyklického činitele v rámci ročního oběhu. Jednou z variant takového motivu byla insignie sumerského boha Utu nebo babylonského Shamashe, kteří byli shodně doprovázeni emblémem v podobě osmi – ramenného kříže, jenž byl zasazen v centru kruhu. Rovněž sumerské bohyni Inanně v reflexi babylónské nevěstky byla přisouzena insignie osmi – cípé hvězdy. V rámci alternativních proudů esoterní historie se dokonce setkáváme s hypotézami spojujícími inkriminovaný křížový symbolismus s tajemnou planetou Nibiru či s jakousi sluneční „bránou bohů“. Příslušné zdroje skutečně hovoří o osmi – ramenném babylónském kříži v souvislosti s Bránou bohů – „Bab-ilu“ nebo přesněji řečeno s jakýmsi portálem „Nového Babylonu“.

Jiným bohem, kterého nelze v této souvislosti opomenout, je babylónský Bel či Baal reprezentující „rohatého boha“, jenž byl příslušnou varietou boha plodnosti a regenerace jako božský býk náboženské tradice starého Sumeru, Babylónu nebo Egypta. Již po několikáté se tak dotýkáme všudypřítomného osirisovského mýtu starého Egypta, jelikož i tento egyptský bůh představoval pouze regionálně situovaný mýtus kosmického býka v ústřední úloze boha vzkříšení a regenerace.

Rovněž doplňme, že rohy tohoto nebeského býka symbolicky odkazovaly k místu zrození slunečního boha, který vycházel z rodidel božské matky zastupující centrální oblast galaxie Mléčné dráhy, jak již bylo řečeno v předchozím textu. Pokud však hovoříme o tématu brány bohů, musíme rovněž upozornit, že řecká verze slova „Babel“ může být vykládána ve smyslu „Brány boha“ či lépe řečeno „Brány boha Baala“ s insignií osmi – cípé hvězdy. Vzpomeneme-li si na solární disk amerického Quetzalcoatala, který rovněž nese velmi podezřelou tvarovou podobnost s mezopotamskou signaturou brány bohů, jednoduše stanovíme pomyslnou božskou trojici – Baal – Osiris – Quetzalcoatl, jenž vcelku příhodným způsobem odráží hlubinou archetypální představu navrátivšího se boha v období prorokovaného konce času.

Nutno doplnit, že totožný archetyp lze dohledat v nejrůznějších formách náboženské tradice starého světa, přičemž například keltský svátek Beltain zrcadlí onu původní zkušenost oslavy a znovuzrození rohatého boha vegetace – Baala. Tato představa zřejmě vychází z universální a všudypřítomné tradice iluminismu, která zmíněný archetyp zaznamenala v podobě ikony rohatého boha zasvěcení – Bafometa připomínající tolik diskutovanou úlohu v tradici rytířského řádu Templářů či Svobodných zednářů.

Pro tuto chvíli lze snad pouze říci, že rohatý bůh staré hermetické tradice symbolizuje alchymickou ideu Solve at Coagula – Rozděluj a slučuj, což je mimo jiné zvýrazněno v signatuře dvojité hole. Avšak v rámci hlubinné analýzy zmíněného motivu můžeme dojít i k hlubším a jistě velmi zajímavým zjištěním. Jsem přesvědčen, že dvojitá hůl alchymické operace v profilu templářského Bafometa rovněž odkazuje k dvojité holi ekliptiky – ústřednímu symbolu Nového řádu světa. Dvojitá alchymická hůl neboli Caduceus mezi nohama templářského boha obsahuje mnoho potenciálních významových vrstev, přičemž nás bude zajímat zejména makrokosmický profil tohoto hermetického motivu.

Magická interpretace hovoří o dvojité holi ve spojitostí se strukturou Stromu života, přičemž vrcholový útvar v podobě sluneční koule lze identifikovat jako místo setkání kosmického hada Leviatana – Urobora ve zřejmé analogii se slunečním bohem, jenž třímá dvojitou hadí hůl symbolizující samotnou ekliptiku nebo místo protnutí slunečního hy a měsíčného hada Mléčné dráhy v místě galaktického středu. Dvojitý had na alchymické holi je vlastně Leviatanem, který obtáčí světovou osu Axis mundi či kmen Stroada ekliptikmu života. Skutečně vše napovídá tomu, že ikona rohatého Bafometa vychází z původní představy černého Slunce v galaktickém středu odkrývající tajemství pána dvojité hole – dveřníka abyssu v oblasti středu Mléčné dráhy.

Jiným způsobem řečeno, insignie Bafometa odráží motiv završení Velkého díla věků v souvislosti s centrálním portálem černého apokalyptického Slunce či tlamou kosmického draka Leviatana, který nejenže indikoval koncové body současného alfa – omega cyklu, ale rovněž vyjadřoval jakýsi heraldický či dynastický emblém projevených sil mořské bestie Leviatana v prostředí našeho světa. Na obrázku nahoře vpravo si povšimněme přítomnosti páru kosého a vertikálního kříže, které evokují superpozici Pozemského a Galaktického kříže. V centru vertikálního kříže na hrudi templářského monstra lze identifikovat růžici vystupující z přesného středu křížového motivu. Jedná se o vcelku známý symbol Růžového kříže.

V tomto kontextu nalézáme i další motivy v hermetické tradici Zednářství, které s archetypem rohatého boha úzce souvisí. Například ne erbu anglické Velkolóže Antiens vidíme dvojici těchto bohů po stranách zednářského erbu, který je rozdělen na čtyři stejné díly, což tento heraldický kříž definuje jako symbol precese. (viz. obr. dole uprostřed). Celý význam je podtržen přítomností čtyř apokalyptických zvířat v příslušných rozích daného erbu, které tak odhalují jeho esoterní smysl. Nelze opomenout ani další motivy nacházející se zejména na vertikální ose celého výjevu, zcela nahoře vidíme oko Velkého Architeka vrhající paprsky zasvěcení na strom života. Co je však velmi zajímavé, v kořenech podsvětí tohoto stromu se objevuje osmi – cípá hvězda vzniklá ze superpozice Pozemského a Galaktického kříže, což pravděpodobně odkazuje na období Velké nebeské konjunkce v souvislosti s prorokovaným koncem času a završením Velkého díla věků.

Pokud se na celou věc podíváme očima současné magie chaosu, zjistíme další neméně zajímavé skutečnosti. Peter J. Caroll ve svém Psychonautu vysvětluje daný archetyp následujícím způsobem:

„Jedna část chaosu má pro mága zvláštní důležitost. Duch, životní energie naší planety. Všechny živé bytosti mají v sobě nějakou zvláštní vlastnost, která je odlišuje od nevědomé hmoty. Staří šamani tuto sílu nejčastěji zobrazovali v podobě rohatého boha. V moderní době se tato síla znovu dostala do našeho vědomí jako symbol Bafometa.

Bafomet je psychické pole vytvářené všemi živými bytostmi na této planetě. Po skončení šamanského eónu byl zobrazován jako Pan, Pangenitor, Pamphage, Původce všeho, Velký Ničitel, jako Šiva-Kálí, jako Abraxax, jako ďábel se zvířecí hlavou (bůh sexu a smrti), jako zlý Archón vládnoucí tomuto světu, jako Ištar nebo Astarté (bohyně lásky a války), jako Anima Mundi neboli Duše Světa, nebo jednoduše jako „Bohyně“.

Dále byl zobrazován jako orel, Baron Samedi, Thanaterós nebo Kernunos (keltský bůh s rohy).

Jméno „Bafomet“ je zahaleno tajemstvím. Zřejmě pochází z řeckého baph-metis, sjednocení s moudrostí. Bohové s bafometickými jmény a podobou se opakovaně vyskytují v gnostických textech. Žádný symbol nedokáže obsáhnout celou šíři toho, čím tato síla je. Nejčastěji však bývá zobrazována jako hermafrodit, napůl bůh a napůl bohyně, tedy v podobě člověka s rohy a několika dalšími tělesnými znaky savců a plazů.“

Na jiném místě své knihy Carol doplňuje:

„Z těchto kosmických principů nějakým způsobem vznikla síla, která je zodpovědná za vznik tohoto světa. Nazývá se Jaldabaoth, Sabatoht, Jao a i mnoha jinými jmény. Někdy je tato síla chápána jako sedminásobná a odpovídá sedmi astrologickým planetám. Tato síla je přisuzována androgynovi neboli muži se zvířecí hlavou. Jaldabaoth je jen jedním z mnoha dalších běžně se vyskytujících rohatých bohů, kterému templáři říkali Bafomet a křesťané ďábel. Dračí síla se v některých gnostických systémech vyskytuje v podobě hada světa nebo Leviatana, který obtáčí celý vesmír a zakusuje se do svého vlastního ocasu.“

V pohanské a následující křesťanské či středověké tradici byl symbol Bafometa spojován s uctíváním čarodějné „kozy sabatu“, přičemž uctívaný symbol očividně vycházel ze solárního boha Khemu neboli Pana. Ústřední figuru takových sabatů zastupovala jakási postava světelného torza s hlavou a nohama kozy, jenž byla rovněž uctívána jako černé a zlaté Slunce. Eminentně zajímavá skutečnost je rovněž skryta i v původu solárního boha Khemu, který personifikoval dračí symbol hvězdy Síria, černého Slunce signované osmi – cípou hvězdou!

V okultní tradici Řecka a Říma se s obdobným symbolem rohatého boha setkáváme v podobě tajemného Mitry, Pana či Phanese Cosmocratora. Jak dodává badatel William Henry - tento bůh reprezentuje esoterní představu černého Slunce hermetických mystérií. Jeho úloha jako archontické inteligence boha času je zpravidla zdůrazňována v centrální pozici uvnitř pásu zodiaku zastupující cyklický motiv kosmického hada Leviatana. Podobně jako perský Mitra symbolizuje Phanes hermetickou představu řídící inteligence času a ztělesňuje mystickou představu gnostického Demiurga.

Na přiloženém snímku (viz. obr. vpravo) si můžeme všimnout velmi zajímavé skutečnosti. Pravá ruka tohoto boha svírá jakousi krátkou hůl či nebeský paprsek v přesně stanoveném úhlu, který indikuje osu středu a anti – středu Galaxie. Příslušná osa zcela jednoznačně propojuje kosmické prostory dvojice slunovratových bran v Blížencích – Býku a Střelci – Štíru. Nacházíme zde další podporu našeho tvrzení, že symbol galaktického středu v oblasti mezi ocasem Štíra a hrotem Střelcova šípu je totožný s hermetickou představou portálu černého Slunce v centru galaxie Mléčné dráhy. Phanes Cosmocrator tak svoji holí vymezuje limitní hranice kosmického draka Mléčné dráhy a je skutečným vládcem času, jenž vyměřuje daný evoluční cyklus lidstva.

Pozorný čtenář si jistě povšimne i čtyř tváří v rozích této symbolické struktury, což samozřejmě odkazuje k analogii precesních kotev příslušného velkého cyklu evoluce. Za zmínku rovněž stojí had ekliptiky ovíjející tělo boha času či lví pečeť na jeho hrudi, tyto motivy si detailněji rozvedeme v souvislosti s perským mithraismem v některé z následujících kapitol.

Již v tuto chvíli si můžeme vytvořit základní významový rámec symbolické ikony rohatého boha:

• • Templářský motiv Bafometa evokuje symboliku pomyslného strážce hermetických tajemství a samotného dveřníka brány zasvěcení.Zejména Merkurova alchymická hůl je toho zřejmým připomenutím, uvědomíme-li si, že podobný symbol dvojité hole nacházíme v různých částech světa v souvislosti s významem specifické brány či místa zasvěcení (Například na sluneční bráně v Tiuhanacu se v centrální pozici portálu objevuje tajemný bůh svírající dvojí hůl hada ekliptiky apod.).

• • Symbol Bafometa očividně vychází z archetypální představy rohatého boha vytvářející spojitý mytologický archetyp boha plodnosti a regenerace v podobě nebeského býka.Zřejmě se jedná o původní koncept osirisovského mýtu zastoupený motivem cyklického návratu boha podsvětí.Postavu Bafometa lze pokládat za varietu boha s tělem býka či slunečního boha, který tohoto nebeského býka obětuje.Vhodný příklad takového motivu zastupuje solární bůh Mitra obětující kosmického býka v ústředním aktu okultní tradice mithraismu.Sluneční bůh Mitra či Phanes Cosmocrator zastupují symbolismus archontické inteligence času v centrální pozici nebeského zodiaku.

• • Rohatý bůh Khemu vyjadřuje okultní ideu solárního boha či lépe řečeno černého Slunce a odkazuje k ještě tajemnější souvislosti s osmi – ramenným křížem či hvězdou – dračím symbolem Síria.

• • Představu rohatého boha plodnosti můžeme rovněž chápat ve smyslu kolektivního egregoru Ducha naší planety s tím, že daný motiv poměrně jednoznačně evokuje gnostickou představu Velkého Architekta Vesmíru jako ústřední inteligenci projeveného universa.Tato kolektivní archontická mysl je v gnostickém smyslu chápána v podobě Duše Světa – Anima Mundi či v motivu kosmického hada Leviatana (Jistě se nabízí i velmi zajímavá spojitost s okultní tradicí indiánských nagualů, kteří si universální sílu všech žijících bytostí představovali v podobě děsivého černého Orla, jenž požírá veškeré vědomí života v tomto universu, jakéhosi boha – parazita, který se živí silou našeho vesmíru).Výše uvedené skutečnosti nám napovídají, že archetyp rohatého Bafometa jakýmsi těžko popsatelným způsobem indikuje okultní představu „ducha nápodoby“ gnostického Demiurga – cyklického draka Leviatana

• • Za všemi uvedenými významy se nachází tajemná signatura solárního disku osmi – cípé hvězdy zastupující okultní motiv brány bohů ve vztahu s osmi – ramenným křížem slunečního boha původní hermetické tradice.Příslušná signatura rovněž představuje vzájemnou superpozici dvojice nebeských křížů formující tvarový profil osmi – ramenné hvězdy resp. ikony Velké nebeské konjunkce v obdobích cyklického zarovnání osy slunovratů a rovnodenností s rovinou galaxie Mléčné dráhy.

Zdánlivou oklikou se vraťme k původní signatuře osmi – ramenného kříže. Nabízí se celá řada dalších souvislostí nebo archetypálních spojitostí, které budeme demonstrovat v průběhu naší další cesty. Plejáda významů osmi – cípé hvězdy zcela jistě nekončí u insignie slunečního boha staré Mezopotámie či „Brány bohů“, ba právě naopak se jednotlivé významové vrstvy tohoto motivu rozlévají do různých oblastí esoterní ikonografie. V základě je možné říci, že dané signum má svoje nejhlubší kořeny v prostředí ranné astronomie, kdy jednotlivé linie odkazovaly k prostoru čtyř světových stran a také ke čtyřem kardinálním časovým bodům v podobě osy rovnodenností a slunovratů. Vzájemné přeložení všech linií pak vytvářelo základní schéma osmi – ramenné hvězdy nebo kříže.

Abychom si mohli dostačujícím způsobem demonstrovat astronomický význam osmi – ramenného kříže, podívejme se nyní na jednu z ilustrací z knihy Jakuba Bohmeho, kde se objevují veškeré potřebné indicie. Ve středu vidíme vzájemnou superpozici dvojice astronomických křížů, přičemž ústřední vertikální kříž svými rameny indikuje osu slunovratů a rovnodenností, jenž definují čtyři kardinální body v rámci ročního oběhu. Horní rameno značí období letního slunovratu na rozhraní Blíženců a Raka, protilehlé spodní rameno samozřejmě upomíná na zimní slunovrat mezi znameními Střelce a Kozoroha.

Obdobným způsobem si můžeme určit osu rovnodenností, kdy levé rameno vertikálního kříže definuje dobu jarní rovnodennosti na hranici mezi Beranem a Rybami a pravé odkazuje na podzimní rovnodennost mezi Pannou a Vahami. Přihlédneme-li k pozici druhého kříže, zjistíme že tento kosy kříž vymezuje čtyři kvadratury velkého precesního oběhu v linii Býk – Štír a Lev – Vodnář, což samozřejmě splývá se symbolikou čtyř apokalyptických zvířat. Máme zde tedy ukázkové schéma signatury osmi – ramenného kříže jako superpozice dvou nebeských křížů Velké nebeské konjunkce.

Jakub Bohme však do celé esoterní kompozice daného výjevu začlenil i další kriticky důležité významy. Podíváme-li se na vrcholovou pozici letního slunovratu mezi Blíženci a Rakem, objevíme další osmi – cípou hvězdu v centru okřídleného trojúhelníku. Je očividné, že zde autor podtrhuje zcela výjimečný význam tohoto symbolu a upomíná na mimořádnou důležitost letního slunovratu jako úhelného kamene brány bohů. Vzpomeňme na strukturu zednářského Královského oblouku, který zcela nepokrytě signoval úhelný kámen klenby astrologickým znamením Raka – strážce letního slunovratu a měsíční brány v oblasti Blíženců – Raka. Nutno tedy upozornit, že symbol okřídleného slunce v pozici klenby brány bohů či zodiaku je mimořádně důležitý a zcela jistě se mu dostane naší zvýšené pozornosti.

Na závěr aktuální kapitoly si naše poměrně spletité putování v proudech esoterní ikonografie završíme výjimečným symbolem osmi – cípé hvězdy, který doslova podtrhuje výše uvedené předpoklady. Čtenář, který pravidelně sleduje tato pojednání, si zřejmě vzpomene na již uvedené téma novoaeonské symboliky Devíti bran království stínů z filmu Romana Polanského – Devátá brána. Ve jmenovaném snímku můžeme sledovat inkriminovaný symbolismus zasvěcení hrdiny průchodem tajemnou branou mystérií. Hlavní hrdina snímku, Dean Corso, je postupem času vtahován do velmi tajemného příběhu, který graduje otevřením portálu do Deváté brány království stínu. Ono tajemství je skryto v ilustracích trojice okultních spisů, které společně odhalují pomyslný klíč k jejímu otevření.

Na úplném závěru snímku, kdy hlavní hrdina vstupuje do tajemného portálu v bráně středověkého hradu, si lze povšimnout velmi zřetelné osmi – cípé hvězdy, jenž v tomto kritickém momentu vychází na horizontu a signuje esoterní informaci o době otevření Deváté brány či chcete-li Brány bohů. Jedná se o mimořádně důležité zjištění, které odhaluje okultní rozměr celého díla. Aby toho vskutku nebylo málo, stejný motiv lze zcela jednoznačně identifikovat na titulní straně Deváté brány. Tato ilustrace je skutečně zarážející, vidíme zde nám dobře známý strom života, na jehož kmeni je stočen cyklický Uroboros – Leviatan v momentě, kdy se zakusuje do ocasu a obnovuje vlastní cyklus. Nad stromem je zachycen jakýsi nebeský blesk, který sráží jednu z větví stromu života s tím, že příslušný záblesk formuje osmi – cípou hvězdu.Toto samozřejmě není náhoda, jde o jasný záměr autora upozornit na skutečný význam signatury osmi – cípé hvězdy jako ukazatele období konce času či Velké nebeské konjunkce.

V tuto chvíli již nelze být na pochybách, signum osmi – cípé hvězdy zřetelným způsobem definuje čas Posledního soudu jako činitele finální fragmentace kolektivní duše lidstva ve chvíli ukřižování Země v kosmickém portálu apokalyptického draka….v prorokovaném období pohanského Ragnaroku či Eschatonu našeho času….v období zkázy i naděje celého lidstva…..v čase mýtických hrdinů bojujících o spásu světa…

-pokračování-