UVNITŘ PSYCHEDELICKÉ MYSLI: NOVÉ HRANICE PRO STUDIUM VĚDOMÍ, INOVATIVNÍ TERAPIE A TVOŘIVOST (1)

Halucinogenní rostliny a psychedelické drogy začaly být kontroverzní s koncem šedesátých let a síly květinového hnutí hippie, přestože se jejich celosvětové používání táhne v historii lidstva mnoho tisíciletí zpět. V posledních několika letech jsme byli svědky úplného obratu v postojích a způsobech, jakým se na psychedelika a na jejich potenciální pozitivní aplikace pohlíží. Po desetiletích stagnace oficiálních výzkumů, kterou vyvolala americká „válka s drogami“, se nový vědecký výzkum řítí vpřed mílovými kroky, neřku-li skoky.

Dnes více rozumíme tomu, jak psychedelika v mozku působí a jak ovlivňují vědomí, a to často velmi hlubokým způsobem. Nyní jsme na pokraji oficiální legalizace použití psychedelických rostlin a drog v moderní medicíně. Je zajímavé, že způsoby, jakými jsou psychedelika používána, a důvody, pro jejich používání, se také mění a vyvíjejí, a otevírají se zcela nové vyhlídky v oblasti psychedelik, moderní medicíny a dokonce i ve způsobu, jakým přemýšlíme a řešíme mnoho různých problémů ovlivňujících náš svět.

Zaprvé, pokud chceme pochopit psychedelickou zkušenost a jak to ovlivní náš stav mysli, musíme vzít v úvahu, co se přesně děje/odehrává v mozku, když tyto látky bereme. Výzkum ukazuje, že klasické psychedelické sloučeniny působí primárně na nervovou kůru mozkovou (kortex), kde aktivují specifické receptory (5-HT2A), které jsou obvykle aktivovány serotoninem. „Aby to fungovalo, tak kůra (kortex) zapojuje/začleňuje různé signály, například glutamátové signály a signály serotoninu,“ vysvětluje neurovědec Stuart Sealfon z lékařské fakulty Mount Sinai v New Yorku, „a co musí halucinogeny udělat, je, že tento proces naruší tak, že se díky nim změní smyslové vnímání.“

Nicméně ne všechny sloučeniny, které aktivují tyto receptory, vedou k psychedelickým zážitkům. V minulosti chápali vědci receptory neurotransmiterů, jako je 5-HT2A, jako „zámky a klíče“, jelikož určité sloučeniny zapadají/pasují do specifického receptoru, jako klíč pasuje do zámku.