UFOlklór: ZA SKLENĚNÝM ZÁMKEM (1)

San

San

autor

07.05.2019 Esoterika

Poéma Hanes Taliesin v sobě skrývá řadu hádanek a Gwion odpovídá na otázky krále Maelgwyna, kdože vlastně je a odkud přišel, a zásadní jsou v tom verše 17 až 21:

Byl jsem po tři měsíce ve vězení Arianrhod,
Byl jsem hlavním stavitelem při stavbě věže Nimrodovy,
Jsem div, jehož původ znám není,
Byl jsem v Asii s Noem v jeho arše,
Byl jsem svědkem zkázy Sodomy a Gomory…

Z předchozích veršů vyplývá otázka: „Na stavbě jaké věže se Nimrod coby hlavní stavitel podílel?" Odpověď zní, „věže v Bábelu“.

Perseus odevzdal hlavu Medusy bohyni Athéně, která si ji připevnila na svůj nezdolný štít aigidu (egidu). Podobně sloužila hlava „Vrona“ či „Brana“, jež byla podle Romance o Branwen (z velšských slov bran, „havran“ nebo „vrána“, a gwen „bílý, světlý, blažený“) po jeho smrti pohřbena na White Hill (Tower Hill) u Londýna na ochranu proti vpádům uchvatitelů. Rovněž hlava mykénského krále Eurysthea byla zakopána v soutěsce, díky níž byl ovládán přístup do Athén, a hlava Adamova byla údajně pohřbena na severní přístupové cestě do Jeruzaléma – dokud ji nevykopal král Artuš. Bran byl synem Dôna (Danua) dlouho před příchodem belgického Gwydiona, „zrozeného ze stromů“, mága, hrdiny a trickstera (viz Mabinogi), boha Podsvětí. Jeho jméno se skrývá rovněž ve slově barnacle (goose), z velšského brenig, nebo irského bairneach, tj. „husa berneška“ (srv. spojení slov bren, bairn, brent, brant, bern, Bran), divoká husa, jejíž migrace severním směrem pojící se s britskou legendou vedoucí do mrazivého severního pekla duše zavržených, a též duše nepokřtěných dětí.

Ve Walesu prý křik těchto hus letících nad hlavou, aniž je kdo zahlédne, vydávají ve skutečnosti Cwm Annwn, přízrační psi z Annwn (nebo Annwyn, Annwyfn, Annwvyn, Annwfyn), tj. „onoho světa“, „pekelní ohaři“ s bílým tělem a rudýma ušima spojovaní s divokou honbou, kterou vedl Gwynn ap Nudd, velšská mytologická postava, král Tylwyth Teg neb „vílového lidu“, a vládce velšského zásvětí, tj. navy; v Anglii nazývaní „ječící ohaři“[1] (Yell Hounds), v devonském folkloru je Yeth Hound černý bezhlavý pes (Black Dog)[2] – takto duch nepokřtěného dítěte –, potulující se za nocí lesy a smutně kňučící.[3] Wisht či Wish Hounds je příbuzný fenomén, domovem v dubovině Wistman‘s WoodDartmooru v jižním Devonu, přičemž wisht je dialektové slovo pro „strašidelný“ nebo „duchovitý“. Vydávají se na lov z vřesoviště a jejich psovodem je zřejmě Ďábel. Vypráví se, že každý pes slyší kňučení a vytí těchto ohařů, když má zdechnout. Jedna legenda říká, že duch sira Francise Drakea se občas za noci prohání v černém pohřebním voze na cestě mezi Tavistockem a Plymouthem, taženém černými koni, doprovázený démony a smečkou bezhlavých kňučících ohařů.

Robert Hunt ještě dále definuje whish nebo whisht jako „obecný pojem označující podivný žal mající mysteriosní příčinu“. V severní Anglii se nazývají Gabriel Hounds nebo Gabriel Ratchets, stangl. Herlaþing (družina Herly), fr. Herlequin, Hellequin, všechny pojmy mají blízko k divoké honbě. Jejich předobrazem byl Kerberos, řec. Κέρβερος, latinsky Cerberus, trojhlavý pes antické mytologie, který střežil vchod do podsvětí, aby tam nemohli vstoupit živí. Tento Lovec má různá jména – Gwyn, tj. (ten) bílý“, přičemž jeho kult se objevil v předkřesťanském Glastonbury, dále to je přízračný lovec Herne z Windsorského lesa (Herne the Hunter), a Gabriel. Ve Skotsku zní jeho jméno – Artuš. „Artuš“ zde může zastupovat Arddua, (toho) temného“, což je ve velšské bibli jméno Satanovo. V Británii však bylo jeho původní jméno Bran, velšsky Vron (srv. Wren). Gwyn (Větrník) je psychopompos, „šibal s temnou tváří“, a jeho talaith, tj. rodinou či kmenem, je Tylwyth Teg, také talaith y gwynt, „národ (z) větru“, „větřní (lidé)“, místopisně pak Větřní (nabízí se i větrná hůrka, bouřlivé výšiny či vichrné návrší), neboť britonské slovo windos prozrazuje současné angl. wind, srv. (vz)duch. Už ve čtrnáctém století věštci vzývali Gwyna předtím, než vstoupili do lesů, slovy: „Králi duchů a královno Gwyn ap Nudd,“ přičemž „jezero Gwyn ap Nudd znamenalo také „palác elfů a jejich dítek“.

Howard Pyle: Sir Kay ukazuje mystický meč siru Ectorovi
(z knihy The Story of King Arthur and His Knights, 1903)

Královna Elfin (Faerie) a elfové odvozují své jméno z germánského slova elven, „elfka“, alb, tj. „elf“ (rovněž Alfae), alpdrücken, „noční můra“ nebo inkubus, spojeno s řeckým alphos, „lepra“ (lat. albus), alphiton, „perlové kroupy (z ječmene), až po Alphito, tj. „Bílá bohyně“. Jde tedy o „bílý lid“ či „bílý národ“. Gwyn znamená rovněž „čistý, jasný“, slovo příbuzné s irským fionn. Je spojován s irským hrdinou Fionnem mac Cumhailem, jehož prapradědečkem z matčiny strany byl Nuada nebo Nuadu, jehož epiteton byl Airgeadlámh, „stříbrná ruka/rámě“, první král lidu Tuatha Dé Danann. Jméno Gwynova otce, Nudd, se jeví být příbuzné s britonským božstvem Nodens.

V jiném znění poémy Hanes Taliesin se vypráví o kamenném nepohodlném sedátku na vrcholu pohoří Cader (Cadair, tj. „tvrz, pevnost“) Idris, „křeslo Idrisovo“, což byl obr, který v tom místě studoval hvězdy, později pak se proslavilo tím, že propůjčovalo buď poetickou inspiraci nebo skýtalo šílenství tomu, kdo strávil noc na jeho hřebenu. S Idrisem tam přebývali další tři obři – Ysgydion, Offrwm a Ysbryn. Gwion se zmiňuje o tom, že to „dokonalé křeslo“ se nacházelo v Caer Sidi, „otáčejícím se zámku“, Elysejské pevnosti, kde byl ukryt kotel kouzelnice Ceridwen, jinak keltské bohyně znovuzrození, transformace a inspirace. Etymologicky ben/ven znamená „žena“ či „osoba ženského pohlaví“, a wen je zřejmě zeslabenou podobou těchto dvou slov, případně odvozené z adjektiva gwyn (fem. gwen), což značí „čistá“, „milovaná“, „požehnaná“, nebo „posvátná“; wen je občas příponou u jmen světic, jako např. Dwynwen. Ve velšské knize básní Tale of Taliesin se vypráví o tom, jak Ceridwen spolkla svého sluhu Gwiona Bacha, který se pak znovuzrodil jako básník Taliesin („zářící čelo“, tj. aureola).

Gwion se nazýval také Merddin Prorok, ve středověkých romancích stylizovaný jako Merlin, „obyvatel moře“, nebo „Jan Křtitel“. Samotný Apollo byl kdysi obyvatelem moře – byl mu zasvěcen delfín (dauphin) – a je dosti zvláštní, že Jan Křtitel byl ranými křesťanskými synkretistyEgyptě ztotožněn s chaldejským bohem Oannesem, jenž se podle Béróssa objevoval v dlouhých intervalech v Perském zálivu přestrojený za mořského tvora jménem Odakon,[4] aby svým věrným znovu zvěstoval původní zjevení. Souhvězdí Jižní ryby získalo svůj název podle starověké egyptské báje vyprávějící o malé rybě[5] (archa, rybička zdrželík), která zachránila egyptskou bohyni Isis před utopením (Potopa). Za tuto službu se dostala na oblohu jako souhvězdí. Pro Babyloňany představovalo toto souhvězdí božstvo Oannes.

Tato záležitost se ještě dále komplikuje mýtem o Huanovi, oběti květné bohyně Blodeuwedd, kterým byl ve skutečnosti bůh Llew Llaw, další „mořský obyvatel“. Blodeuwedd, tzn. „sova“, jež měla „tvář z květů“, blodeu, tj. „květiny, květy“, gwedd, tj. „tvář, vzezření, tvářnost“, jak ji stvořili mágové Math a Gwydion, totiž z janovce, tužebníku jilmového a dubu, a to jako ženu pro hrdinu Lleu Llaw Gyffese (jenž je mj. švícko, „zručných rukou“ a leprechaun), jehož proklela či začarovala („dala do vínku téměř jako sudička“, velšsky tynged, srv. „tingovat“) jeho vlastní matka Arianrhod, aby nikdy nezískal lidskou manželku.

-pokračování-

--------------------------------------------------------------------------

 

ODKAZY:

[1] Srv. TV seriál Arabela. Rumburakova pomsta (režie: Václav Vorlíček, Československo 1980), kde se Chechota, předchůdce čaroděje Viga, unaven po 1000 letech života, proměnil v lesní vůni a zanechal po sobě tři sloužící: jsou to čert Blekota, skřet Mekota, bezhlavý rytíř Pekota, a dva bílí chrti – Fekota a Jekota.

[2] Srv. úvodní skladbu Black Dog anglické skupiny Led Zeppelin z jejich čtvrtého alba (IV, 1971).

[3] Byl inspirací pro strašidelného psa v románu Pes baskervillský Arthura Conana Doylea, který jej popsal takto: „Velká černá to bestie tvaru psího, avšak větší nežli kterýkoli pes, jejž byly kdy oči smrtelníků spatřily… [mající] svítící oči a zkrvácené tesáky.“

[4] Viz San: Lingua Genesis III, text před pozn. č. 10, http://www.okultura.cz/WordPress/lingua-genesis-iii/#_ftnref10.

Další díly