UFO TYPU "TIC TAC", KTERÉ BYLO SLEDOVÁNO PILOTY AMERICKÉHO NÁMOŘNICTVA, JE SOUČÁSTÍ "TAJNÝCH KOSMICKÝCH PROJEKTŮ", ŘÍKÁ SPECIALISTA AMERICKÝCH ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB

Podle bývalého zpravodajského specialisty na elektronické komunikace, je mediálně slavný objekt ve tvaru „Tic Tac“ (několikrát jsme se v prostředí našeho zpravodajského portálu tohoto případu již dotkli), který byl pozorován a zachycen na video několika piloty amerického námořnictva, patří do skupiny vysoce pokročilých plavidel amerického letectva, jež jsou schopny se pohybovat rychlostí 800 kilometrů za hodinu ve vodním médiu a 38 600 kilometrů za hodinu ve volném kosmickém prostoru.  Informace, které před několika dny ve veřejném médiu uvedl Mike Turber jsou pouze logickým vyústěním toho, co se tušilo a proslýchalo v průběhu několika posledních let v kontextu s projektem tzv. „Tajných kosmických programů“.

Mike Turber tvdí, že pracoval u USAF jako zpravodajský specialista. Později byl zaměstnán u různých dodavatelů amerického Ministerstva obrany, kde byl disponentem bezpečnostních prověrek velmi vysoké úrovně. To mu umožňovalo přístup k různým projektům realizovaných pod hlavičkou „Special Access Programs“ (SAP) a „Sensitive Compartmented Information“ (SCI).  Turber vystoupil ve dvou rozhovorech, které poskytl ve dnech 2. a 4. prosince 2019, ve kterých uvedl informace, jež získal z „oficiálních vládních“ zdrojů a ze kterých jasně vyplynulo, že pozorované „Tic Tac“ hybridní kosmické plavidlo je majetkem USAF s tím, že je schopné se pohybovat jak pod vodou, v atmosféře, tak i ve volném kosmickém prostoru.

Turber také vysvětlil, že toto plavidlo je schopné dosahovat velmi vysokých rychlostí (viděno pozemskými podmínkami) a to jak pod vodou, tak v atmosféře, a to pomocí vysoce efektivního využití principu tzv. „superkavitace“ (čas videa 39:40), kdy se kolem plavidla pohybují molekuly vody v dráze letu plavidla, přičemž dochází k eliminaci tření. Základní informace k super-kavitaci lze nalézt zde (http://fyzsem.fjfi.cvut.cz/2011-2012/Leto12/doprovod/superkav.pdf). Na anglické Wikipedii lze najít k tomuto následující krátké pojednání:

„Super-kavitačním objektem, je vysokorychlostní objekt ponořený do média, který je navržen tak, aby v jeho čele došlo k evokaci tzv. kavitační bubliny. Bublina se rozprostírá (přirozeně, nebo expanzí vnitřně generovaného plynu) za zadním koncem objektu, přičemž brání kontaktu stěn objektu s vnějším médiem. Tento efekt extrémním způsobem snižuje tření pláště.“

Podle Turbera jsou plavidla charakteru „Tic Tac“ shromážděna v Palmdale v Kalifornii ve přísně utajeném areálu vojenského letectva, který nese kódový název „Plant 42“. Podle „Global Security“ řada významných leteckých společností působí v tomto obrovském vojenském zařízení:

„Air Force Plant 42 se nachází v Palmdale, Kalifornie, severně od Pasadeny v Los Angeles. Základna je provozována těmito společnostmi „Lockheed“, „Rockwell International“, „Northrop“ a „Nero“. Air Force Plant 42 se přesněji řečeno nachází v severovýchodní části Los Angeles, v údolí Antelope v poušti Mojave, přibližně 80 kilometrů severně od Los Angeles. Rozkládá se na ploše 6600 hektarů (vláda vlastní 85% půdy), který zároveň zahrnuje přibližně 4,2 milionů čtverečních stop uměle vytvořeného povrchu – silnice, přistávací dráhy apod. (vláda vlastní 45%). Do daného místa je také zahrnuto několik výškových budov včetně přístupových cest na letiště s možností úniku. Tato vojenská letecká instalace má také k dispozici jednu z nejtěžších nosných drah na světě.“

Pojďme se ale na tento pozoruhodný vojenský areál podívat poněkud podrobnějším pohledem. S 9000 zaměstnanci je „Air Force Plant 42“ po základně „Edwards Air Force Base“ v Antelope Valley druhým největším zaměstnavatelem. „Plant 42“ disponuje průmyslovým prostorem v rozsahu 3,2 milionů čtverečních stop v hodnotě 1,1 miliardy dolarů.  Část výrobní produkce zahrnuje výrobu náhradních dílů pro vojenské letouny, včetně údržby letadel (bombardér B-2, nebo stíhací letoun F-117), plus výroba „Global Hawk“ a dalších bezpilotních letounů.

V roce 1940 bylo letiště Palmdale aktivováno jako základna leteckého sboru americké armády s využitím jednak jakou nouzové přistávací plochy a pak i pro výcvik posádek B-25 během II. světové války. V roce 1946 bylo toto letecké zařízení prohlášeno za nadbytečné. V té době bylo zakoupeno městem Los Angeles s tím, že bude využíváno jako městské letiště. Komplex byl opětovně převeden pro armádu v roce 1950, přičemž bylo využíváno letecké montážní zařízení včetně letových zkoušek některých vojenských proudových letounů. Původní koncept „AFP 42“ byl určen testování letových schopností vysoce výkonných proudových letounů v hustě obydlených oblastech.

V roce 1951 po zpětném odkoupení ze strany americké armády obdržela společnost Lockheed zakázku na realizaci plánu výstavby vedoucí k rozšíření původního areálu. Ve hře vyla výstavba nových zařízení, jež by vyhovovaly požadavkům plné vojenské mobilizace s rozšířením průmyslově-výrobního potenciálu v oblasti jižní Kalifornie. Po schválení hlavního industriálního plánu v roce 1953 se letiště Palmdale stalo oficiálně 42 letištěm americké armády. Vlastnická práva byla poté v roce 1954 převedena na federální vládu. Po předchozím jednání podepsali manažeři společnosti Lockheed v roce 1956 nájemní smlouvu o využití 237 hektarů z pozemku letiště Palmdale pro finální montáž různých typů vojenských letounů včetně závěrečných letových zkoušek.

V osmdesátých letech 20. století společnost Lockheed ve výrobních a vývojových linkách dislokovaných výše uvedeném letišti, se koncentrovali na výrobu létající objektu UB/TR-1 a dále pak letounu SR-71. Northrop investoval do F-5E a společnost Rockwell do letounu B-1B. V roce 1989 se do „Zařízení „42“ z Burbanku v Kalifornii slavná společnost „Skunk Works Lockheed Martin“. Podle Turbera, který po určitou dobu v „Zařízení 42“ pracoval, byly typy vzdušných plavidel vztahující se k pozorovanému objektu „Tic Tac“ tajně postavena právě zde. Uvedl, že v té době pracoval pro americké vojenské letectvo, a to na analýzách rádiové komunikace mezi piloty amerického námořnictva, kteří diskutovali o svých pozorováních UFO, které dokázalo manévrovat jak ve vzduchu, tak i pod mořskou hladinou.

Tuber se svěřil s tím, že zná alespoň tři modely hybridních plavidel, které byly postaveny v „Zařízení 42“. Tvrdí, že nejméně dvacet kusů bylo vyrobeno a předáno armádě v době, kdy v místě pracoval. Největší z objekt měl délku nějakých 12 metrů, což významným způsobem usnadňuje kamionovou přepravu v rámci kalifornského dálničního systému. Tvrdí, že plavidla USAF typu „Tic Tac“ používají pokročilé technologie zneviditelnění, přičemž jsou často používány v utajeném režimu poblíž letadlových lodí amerického námořnictva, proto aby byly otestovány reakce vojenských pilotů na aktivitu těchto objektů. Turber naznačil, že americké námořnictvo nyní vyvinulo po vlastní ose podobné plavidlo. Navíc prý Čína i Rusko vyvinuly přesně stejné typy objektů. Čínská hybridní plavila jsou prý na vyšší operační úrovni než tak Ruská a rychle dohání svou kvalitou objekty USAF.

Objekty typu „Tic Tac“nemá podle Turbera nemají nic společného s tzv. „reverzním inženýrstvím“ vázaným na výzkum technologie zachycených mimozemských plavidel. Jejich podstata vychází z čistě pozemského technologického a vědeckého „know-how“ jehož kořeny šahají do padesátých let 20. století, a to především na akademickou půdu „University Dundee“, která byla ve své podstatě jakousi předchůdkyní současné „Defense Advanced Research Projects Agency“ (DARPA). Tato informace je ale v podstatném rozporu s tvrzení celé řady insiderů. V další části své výpovědi Turber uvádí, že v listopadu 2017 bylo v Severní Koreji rozmístěno několik hybridních plavidel typu „Tic Tac“ ve snaze zastrašit jejich vůdce. Prezident Donald Trump byl prý o této operaci byl předen informován.

Turberovo svědectví je samozřejmě velmi důležité, neboť vysvětluje původ a charakter UFO typu „Tic Tac“ o jejichž existenci začala média hlavního proudu podrobně informovat poté, co 16. prosince 2017 list „New York Times“ a „Politico“ toto téma nastínily na přední stránce svých vydání. Turber přiznal, že byl oficiálně vyzván, aby veřejně přednesl svá svědectví a aktivně se podílel na přípravě veřejnosti s ohledem na globální projekt tzv. „Plného Odhalení“. Je tu však jedno velké „ALE“… Turber nesdílí žádné oficiální dokumenty potvrzující jeho kariéru u letectva včetně spolupráce s různými vojenskými dodavateli. To je přinejmenším dost podivné, neboť insideři a bývalí zaměstnanci USAF, jako například Edgar Fouche ve chvíli, kdy uveřejnili své informace o projektu „TR-3B“ a „Aurora“ souběžně také zveřejnili dokumentaci, která potvrzovala jejich kariéru u americké armády (https://www.bibliotecapleyades.net/ciencia/ciencia_extraterrestrialtech08.htm).

Jediné, co Turber během rozhovoru moderátorovi Jimu Breslemu předložil, byly data z funkce časové osy na platformě „Google Maps“, které prokazovaly pohyb Turberova telefonu ze dne 18. listopadu 2017 z Ontaria v Kalifornii na východní pobřeží USA, který trval 1 hod 24 min. Turber tuto událost zmínil jako objektivní důkaz o tom, že se v té době podílel na vysoce utajeném leteckém projektu, ale nebyl schopen odhalit více podrobností. Časová osa telefonních údajů skutečně potvrzuje je tvrzení. Je totiž velmi obtížné vysvětlit, jak by mohl kdokoliv, kdo používá konvenční leteckou dopravu urazit vzdálenost ze západního k východnímu pobřeží USA během 84 minut. Pochopil jsem to tak, že byl zaznamenán pohyb mobilního telefonu prostřednictvím satelitních záznamů, ale jaksi mi uniká role platformy „Google Maps“, resp. faktická prezentace časového plánu prostřednictvím mobilních dat s využitím této aplikace.

Na druhou stranu onen Jim Breslo přinesl podivuhodnou podobnost mezi letovou charakteristikou plavidla typu „Tic Tac“ a patentem námořnictva týkající se atmosférického a podvodního plavidla „Hybrid Aerospace Underwater Craft“ (HAUC), o kterém jsem se již bavili dříve v trochu jiných souvislostech, a o kterém se ve svých vystoupeních zmínili i jiní insideři – Brett Tingley a Tyler Rogoway. Patent námořnictva vysvětluje, jakým způsobem je výše uvedený typ plavidla schopný se pohybovat bez efektu tření pod vodní hladinou a ve vzduchu s tím, že se kolem plavidla vytváří tzv. „kvantová vakuová bublina". Bret Tingley to vysvětluje jasně:

„V patentové přihlášce námořnictva ohledně HAUC se tvrdí, že radikální schopnosti pohonu a manévrovatelnost tohoto plavidla jsou možné díky neuvěřitelně silnému elektromagnetickému poli, které ve své podstatě kolem sebe vytváří kvantové vakuum, což mu umožňuje ignorovat aerodynamické, nebo hydrodynamické síly. Schopnost generovat takové vysokofrekvenční elektromagnetické vlny je tedy klíčem k údajným schopnostem tohoto teoretického hybridního plavidla, které se může bez námahy vznášet vzduchem a vodou neuvěřitelnou rychlostí s malým až žádným odporem nebo setrvačností“.

Mike Tuber je přesvědčen o tom, že avízovaný patent amerického námořnictva je falešný, ale princip kvantového vakua kolem plavidla vytvářeného elektromagnetickou energií umožňuje přesvědčivé vysvětlení toho, jak by takové plavidlo mohlo dosáhnout super-kavitace při pohybu různými fyzikálními médii, jako je voda, vzduch, nebo otevřené kosmické prostředí. Z tohoto úhlu pohledu je Turberovo svědectví velmi užitečné, protože přímo poukazuje na plavidlo typu „Tic Tac“, jež je součástí „Tajného kosmického programu“ USAF. Takže mnohé směřuje k tomu, že nás velmi brzy čekají poměrně vzrušující časy, tak jak „plná verze Odhalení“ počne být postupně servírována celosvětové veřejnosti.