UFO NAD SOVĚTSKÝM PODKARPATÍM TÉMĚŘ ZPŮSOBILO JADERNOU VÁLKU

Koncem 20. století svět zažil skutečnou UFO-mánii. Na obloze nad americkými městy se objevovala podivná světla a světelné objekty, v oceánech ponorky NATO lovily neznámé a nepolapitelné „kvakery“ v upřímné víře, že za to mohou Rusové, a astronauti informovali o zvláštních objektech, které pozorovali z oken vesmírných stanic.

-----------------------------------------------

UFO se zajímají o jaderné zbraně

Vzdušný prostor nad SSSR nebyl výjimkou. Incident nad Petrozavodskem, bitva neidentifikovaných kosmických lodí na poloostrově Kola, která skončila výbuchem jedné z nich, a další incidenty nemohly nevzbudit zájem sovětské armády. V roce 1978 během letu kosmické lodi Sojuz-29 její velitel Vladimir Kovalenko hlásil centru řízení letů, že po pravé straně pozoruje neidentifikovaný předmět „středního jasu“. Později tento generál-plukovník letectví a dvojnásobný hrdina Sovětského svazu přiznal novinářům, že to nebyl jediný případ pozorování neidentifikovaného objektu. Podruhé, na jaře 1981, spatřil objekt složitějšího tvaru, který narazil do atmosféry Země přímo před očima astronauta: explodoval a pokračoval v nouzovém přistávání. Nejznepokojivější však byla skutečnost, že UFO věnovala pozornost jaderným elektrárnám, objevovala se nad experimentálními nebo provozními reaktory a aktivně se zajímala o vojenská jaderná zařízení.

UFO se neskrývala

Poslední kapkou trpělivosti se pro armádu SSSR stal incident ze 4. října 1982, kdy bylo vizuálně zaregistrováno osm neidentifikovaných objektů nad velitelským stanovištěm 50. divize Strategických raketových sil Karpatského vojenského okruhu. Takto popisuje tuto událost plukovník Alexander Plaksin, který, jak uvádějí novináři ve filmu „Mimozemšťani. Historie vojenského tajemství“, byl v období 1979 - 1991 odborníkem na anomální jevy v letectví:

„Během pozorování události systém řízení raketového komplexu celé divize selhal a rozsvítily se indikátory na ovládacím panelu, včetně rozsvíceného nápisu „Start“. Vojáci prožili několik horkých chvil, ale když objekty zmizely, vypadalo to, že zařízení se samo uvádí do normálního režimu. Další kontroly ukázaly, že systém je plně funkční.“

Někteří ufologové později rovněž oznámili, že UFO údajně mohlo vypustit jaderné rakety i ve Spojených státech. A to není jen tak, protože vypouštění raket s jadernými hlavicemi vyžaduje přímou účast lidí. Musí se nejen zadat tajný kód, ale předtím je nutné „upevnit“ na raketu hlavici s jadernou náloží, která je uložena odděleně, a doplnit motory palivem. Start tedy mohl být signalizován pouze v případě, že raketové systémy již byly ve stavu vysoké pohotovosti. Selhání zařízení na ruské vojáky zapůsobilo tak depresivně, že se to nikdo ani nepokusil ospravedlnit jinými důvody. Riskujíce svou kariéru do Moskvy prostě ohlásili: selhání způsobilo UFO. Situace byla navíc komplikována skutečností, že objekty nebyly pouze zaregistrovány radary – ale navíc se k místu divize přiblížily od západní hranice.

„Přísahám na nárameníky!“

Radista Vladimir Matvjejev, rodák z města Běloretsk, který v letech 1981 - 1983 sloužil ve vojenské jednotce č. 03389 umístěné v Nových Bělokorovičích, vyprávěl, že on a další vojáci jednotky byli svědky této podivné události. Spolu s Jevgenijem Kiseljovem z města Išibaja (Baškirsko) viděli nad sousední vojenskou jednotkou č. 32156 asi jeden a půl kilometru od nich „viset eliptický talíř“. Velikost objektu přibližně odpovídala čtyř- až pětipodlažní budově. Viděli to i cvičící čety a radiooperátoři vracející se ze směny. Později vojáci dospěli k závěru, že ovál objektu se skládal ze tří částí, z nichž každá obsahovala jakési světelné detaily. Z jedné části ke druhé občas vyletělo několik malých světelných bodů.

Specialisté telefonního a telegrafního střediska později uvedli, že příští den hlavní velitelství divize nahlásilo incident do Možajsku, kde se nacházelo velitelství strategických raketových sil, a důstojník musel přísahat na svůj stranický průkaz, že říká pravdu. Tvrdil, že vyjel ze střediska autem a k objektu se přiblížil na vzdálenost 200 metrů, po čemž se UFO začalo od něj vzdalovat. Přitom zařízení, které odposlouchávalo prostor, nic nezaznamenávalo - veškeré zvuky zmizely. Pak se ukázalo, že zařízení bylo vyřazeno z provozu.

„Nestřílet!“

Po oznámení přijela z Možajska komise, aby incident prošetřila. Do vyšetřování byl přímo zapojen Boris Sokolov, zaměstnanec tajného vojenského výzkumného ústavu. Později, po rozpadu SSSR, připustil, že incident v Podkarpatské oblasti nebyl první: před ním byly za přítomnosti „talířů“ zaznamenány na vojenských jaderných zařízeních SSSR další dva incidenty. Vědec byl přesvědčen, že tyto objekty jsou skutečné: atmosférické jevy nebo kulové blesky by radary prostě nezaznamenaly. Výpovědi svědků ukázaly, že objekty skutečně vypadaly jako létající talíře a pohybovaly se takovou rychlostí a manévrovaly tak, že jejich umělý původ byl nepochybný. Nicméně komise nedokázala odpovědět na základní otázku: čí jsou.

Radista Matvějev připomněl, že poté, co komise odjela, byl personálu na place přečten rozkaz, že kdyby se v budoucnu setkali s jakýmikoli anomálními leteckými jevy, nikdy nesmí střílet, ale okamžitě to hlásit velitelům. Jak již bylo zmíněno, téměř současně s událostmi v Podkarpatí došlo i na druhé straně Země, v USA, k prakticky analogickému případu: na velitelském stanovišti strategické základny jaderných sil vypadl systém přípravy na vypuštění mezikontinentálních balistických raket. Služební posádka byla nucena zahájit další kontrolu, po které se ukázalo, že automatizace si spletla skupinu UFO zaznamenanou radary s ruskými raketami.

Není kouře bez ohně...

Na veřejnost se informace o talířích nad ruskými posádkami dostaly - i když se to zdá být podivné - od amerických novinářů, kterým údajně v divokých devadesátých letech někdo z ruské armády prodal balíček jistých dokumentů, mezi nimiž byla i svědectví důstojníků z jednotek napadených UFO. Ruský badatel Vjačeslav Akulov, který studoval svědectví a dokumenty, však dospěl k závěru, že vojáci viděli cvičné bombardování, které v té době probíhalo v běloruské vojenské oblasti na cvičišti Ružany 290 kilometrů od nich. Předpokládá, že zvláštní atmosférické podmínky, účinek lomu světla a skutečnost, že bombardování bylo provedeno z výšky deseti kilometrů, způsobily, že vojáci viděli určité jevy, které si spletli s UFO. Možná to nebyla náhoda, že některým důstojníkům objekty připomínaly „lustry“ a že „rotovaly“.

To však nevysvětluje ani selhání ovládacího pultu raketového systému, ani skutečnost, že UFO byla zaznamenána (a byla?) radarem, stejně jako přesvědčení, s nímž nejen svědci, ale i vědci, kteří incident prošetřovali, dospěli k závěru, že sovětská armáda čelila neznámému jevu. V té době byl výzkum UFO v SSSR v plném proudu. Většině jevů se podařilo najít vysvětlení, ale 8% jich zůstalo neobjasněných. Možná proto měla země až do rozpadu SSSR rozsáhlý vojenský program pro studium „létajících talířů“. O zjištěních, která byla shromážděna, však není známo nic.