ÚDOLÍ SMRTI V JAKUTSKU

Řeči o Dolině smrti Jakutska se vedou od poloviny XIX. století. Poprvé o ní napsal Richard Karlovič Maak (1825 - 1886). Byl to naturalista, pedagog a velmi vážený badatel. V Jakutsku byl v letech 1853 - 1855. Probádal oblast bazénu řek Viljuja, Oljokma a Čona. Maak studoval reliéf místa, geologii a také se seznámil s národnostmi sídlícími v tomto dalekém kraji.

Právě od místního obyvatelstva Richard Karlovič uslyšel záhadnou legendu o ohromných kotlech z neznámého tvrdého materiálu zarytých do země. Kdysi na pozemcích přimykajících se k Viljuji, žily kmeny Tunguzů. Jednou v noci je vzbudil strašný rachot. Nebe zakryla divoká záře a země se třásla. Nebeský oheň trval několik hodin a po té ho vystřídala šedivá mlha. Zakryla všechno kolem, a když se rozplynula, lidé uviděli ohromné temné zařízení kulatého tvaru čnící k nebi.

Od něj pravidelně vycházely nepříjemné skřípavé zvuky. Postupem času byly slabší a slabší a samo zařízení se zmenšovalo. Po několika letech z očí lidí zmizelo úplně. Několik lovců se rozhodlo ono záhadné místo prozkoumat. Odešli, a už je nikdo víc nespatřil.

Uběhlo mnoho desítek let, než se další kmeny odvážily na tomto záhadném místě objevit. Našly tu mladý les a mezi stromy vyčnívala kulatá stavba s kupolovitou střechou. Neměla ani okna ani dveře. Kolem byly další kupolovité konstrukce, ale výrazně menších rozměrů.

Tyto podivné stavby se nijak neprojevovaly. Jen v průběhu času se stále více a více zanořovaly do země. Lidem se podařilo vylézt na střechu a našli tam kulatý otvor se schodištěm vedoucím dolů.

Několik odvážlivců se tam spustilo a dostalo se do prostorného podzemí. Sestávalo z množství místností propojených chodbou. Bylo tam velmi teplo. Evenkové si řekli, že zde mohou žít v době studených zim. Ale jejich naděje se nesplnily. Minulo několik měsíců a všichni tito lovci, kteří pobývali pod zemí, umřeli na