V listopadu 1994 vidělo více než 62 dětí ze základní školy Ariel v zimbabwské Ruwě přistát UFO vedle jejich hřiště. Z plavidla vystoupila humanoidní postava a přistoupila k žákům. Toto pozoruhodné setkání vyvolalo šok po celém světě, a i když se může zdát jedinečné, toto setkání na školním dvoře je pouze jedním z více než 100 podobných případů.
Pravdou je, že školy po celém světě jsou cílem UFO. Většina případů se týká nízkých, dlouhotrvajících projevů kovových plavidel za denního světla. Rychle se ukáže, že v podobných případech se obyvatelé UFO ukazují záměrně a chtějí být viděni. V některých případech dokonce zanechávají fyzické důkazy své existence. Zde jsou dva obzvláště dramatické případy ze Spojených států, oba se týkají jedinečného jevu známého jako „andělské vlasy“. Jedná se o vzácnou formu důkazu - pavučinu, materiál připomínající vatu, údajně vyvržený z UFO. Nejenže se obě školy staly terčem UFO, ale obě byly také pokryty obrovským množstvím andělských vlasů. Otázka zní: proč?
Základní škola Jerome
Dvaadvacátý říjen 1954 byl pro žáky Jeromovy základní školy v Marysville ve státě Ohio šťastným dnem. Díky dobrému chování dostali žáci přestávku navíc. Jedna z učitelek, paní Dittmarová, říká: „Byl to jeden z těch nádherných, teplých podzimních dnů a celá obloha byla jasně modrá.“ Všichni žáci byli vděční za to, že se jim podařilo vyučovat. Venku bylo asi 60 studentů. Kolem 15:15 si studenti náhle všimli podivného objektu, který se vznášel nad školou. Objekt měl tvar doutníku, ale neměl křídla ani ocas. Byl zářivě osvětlený - tak jasně, že děti dokázaly rozeznat něco, co vypadalo jako okna po obvodu plavidla. Několik minut ho pozorovaly, jak krouží nad školou, a pak si uvědomily, jak je to zvláštní, a zavolaly na své učitele.
Ředitel školy Rodney Warrick zaslechl vzrušené výkřiky žáků. Vyšel na požární schodiště a spatřil velký stříbrný objekt doutníkového tvaru, který se nehybně vznášel na obloze. „Nikdy jsem nic takového neviděl ani o ničem takovém neslyšel,“ řekl. „Byl to ten nejneobvyklejší pohled, jaký jsem kdy viděl... Nikdo se nebál a děti to považovaly za docela legraci.“ Když Warrick objekt pozoroval, občas se rozzářil tak, že si musel zakrýt oči. Zavolal paní Dittmarovou, aby se na objekt podívala, ale než dorazila, náhle se vodorovně „obrovskou rychlostí“ rozletěl do dálky. Paní Dittmarová sice objekt neviděla, ale ona i ostatní viděli něco stejně podivného. Když věc odlétala, vypustila kolem sebe stopu bílé látky podobné pavučině, která pokryla celou školu.
Celá obloha kolem nich byla naplněna touto látkou. Dittmar to popsal jako „nejkrásnější měkké bílé chomáče, vypadající jako bavlna, které se pomalu snášely k zemi... látka měla dlouhá vlákna, velmi podobná tomu, jako by někdo vzal prameny ‚andělských vlasů‘ a některé z nich v chomáčích natlačil ke středu nebo ke konci, přičemž na nich zanechával připevněnou stopu vláken“. Látka padala k zemi dalších pětačtyřicet minut. Několik dětí z něj posbíralo kousky a přineslo je Dittmarovi i Warrickovi ke zkoumání. Warrick řekl, že to vypadalo a na omak připomínalo azbest, ale azbest to zjevně nebyl. Padalo to jak v podobě dlouhých pavučinovitých vláken, tak v podobě kuliček vaty. Ukázalo se, že dlouhá vlákna jsou „tvrdá“ a „těžko se dají zlomit“. Látka sice zůstala na zemi, ale po dotyku do minuty zmizela.
Dittmar i Warrick si všimli zvláštního rysu. Když se látky dotkli pouze na jednom konci vlákna, srolovala se do kuličky a pak se rozpadla. Dittmar říká: „Byla velmi jemná a měkká na dotek. Nelepila se nám na ruce, ale když jsme uchopili dva konce a zatáhli, roztáhla se, aniž by se roztrhla. V místech, kde se natahovala, měla lesklý vzhled. Část, kterou jsme drželi mezi prsty, se velmi rychle jakoby rozplynula. Mohli jsme ji však mezi prsty srolovat do velmi, velmi malé kuličky. Za chvíli jsme měli na rukou zelenou skvrnu. Brzy jsem si ruce umyl v teplé vodě a skvrna se rychle opláchla.“ Po srolování do kuličky bílá látka zešedla a pak se rychle rozpustila. Rodney Warrick po manipulaci s „mléčně bílou“ látkou také zjistil, že má ruce pokryté zvláštní zelenou barvou. Řekl Dittmarovi, že si ji nechá na rukou, „aby viděl, co se stane“. Krátce poté se mu ruce začaly lepit, silně se potil a zelená barva asi po půl hodině sama zmizela.
Jak se brzy dozvěděli, látka pokrývala tříkilometrovou oblast kolem školy. „Když jsme opouštěli školu,“ říká Dittmar, “všimli jsme si, že ulpívá na trávě, na stožáru a trochu jí bylo i na autech. Myslím, že ještě větší dojem na mě udělalo to, co jsme viděli, když jsme jeli tři míle na Columbus Road. Telefonní dráty byly úplně spletené, jako by tam něco pečlivě a velmi rovnoměrně rozprostřelo 'andělské vlasy'. Nejen to, ale telefonní dráty byly propojeny s elektrickými dráty na druhé straně silnice, takže to na tři míle vypadalo jako mlžný baldachýn nad silnicí.“ Warrickovi se podařilo získat vzorek, který předal redaktorovi listu Journal-Tribune, jenž ho předal úřadům letectva na nedaleké základně Lockborne AFB v Columbusu ve státě Ohio. Žádnou odpověď ohledně této látky nikdy neobdržel.
Profesor C. A. Maney vedl rozhovor s paní Dittmarovou i Rodneym Warrickem. Kromě toho získal písemná svědectví od šesti různých studentů. Maney říká: „Nejzajímavější jsou dopisy dětí, v nichž každé z nich vlastními slovy vypráví, co vidělo. Tyto dopisy působivým způsobem podporují podrobnější výpovědi učitelů. O upřímnosti a pravdivosti těchto výpovědí nemám žádné pochybnosti.“ Výzkumníci Leonard Stringfield a James MacDonald rovněž vyzpovídali některé ze svědků a provedli výzkum incidentu. Příběh se dostal do místních novin a později se zjistilo, že o události na základní škole Jerome se zajímá i americká vláda. V té době byl Robert C. White šéfem „oddělení létajících talířů“ letectva. V letech 1952 až 1953 White narazil. O desítky let později White na tento případ stále vzpomíná jako na jediný, který se mu nikdy nepodařilo vysvětlit.
Whitsettova základní škola
Rok a pět dní po pozorování na Jeromově základní škole, 27. října 1955, došlo na Whitsettově základní škole v Severní Karolíně k dalšímu, téměř totožnému setkání na školním dvoře. Bylo kolem 14:45 a ředitel školy H. D. Lambeth Jr. byl ve škole, když na něj některé děti zavolaly, aby vyšel ven. Lambeth vyšel ven a byl šokován, když uviděl několik kovových kulovitých objektů letících nad hlavou. Napočítal jich osm. Vzal si dalekohled a zahlédl jedno z podivných plavidel, které podle něj vypadalo jako „lesklá ocelová koule“. Zavolal na dalšího učitele, který objekty také pozoroval. Časově určila, jak se jeden z nich pohybuje po obloze. „Trvalo to minutu a půl,“ řekl Lambeth. Objekty pozorovalo asi 120 studentů. Jenny Ingleová byla mezi nimi. Řekla, že na místě byla většina studentů a že „všichni byli vyděšení a vzrušení“.
H. D. Lambeth byl kromě toho, že byl ředitelem školy, také důstojníkem letectva Spojených států ve výslužbě. Za druhé světové války absolvoval 46 bojových misí jako letecký pozorovatel a letadla znal, ale nedokázal identifikovat, co vidí. Když Lambeth pozoroval objekty dalekohledem, začaly vyvrhovat bílou chuchvalcovitou látku. Zdálo se, že většina z nich je ve dvou až třícentimetrových pruzích. Měly vzhled cukrové vaty a připomínaly mu vánoční ozdoby.
Paní N. T. Newtonová bydlela vedle školy a viděla, že podivná látka pokrývá školu a několik okolních akrů. Řekla, že připomínala „dlouhou roli cukrové vaty“. Když se nad hlavou pohyboval poslední z objektů, říká Lambeth, několik studentů a učitelů vidělo „malý zlatý/bronzově zbarvený objekt“ padat do blízkého lesa. Děti mezitím vzrušeně pobíhaly po hřišti a sbíraly vatovitou hmotu do rukou. Jedno z dětí si dalo trochu látky do úst a oznámilo, že má „slanou“ chuť. Lambeth se ho pokusil zastavit, ale dítě už ji snědlo.
Lambeth se pokusil látku spálit sirkou, což způsobilo, že začala vydávat žlutý plamen a „vláknitý“ zápach. Celý incident trval asi 25 minut. Poté, co předměty zmizely, bylo 120 studentů předčasně propuštěno a posláno domů. Lambeth byl zkušený pozorovatel a věděl, že viděl něco velmi neobvyklého. Odebral vzorky „andělských vlasů“ a zařídil jejich odeslání do laboratoří v Burlingtonu k chemické analýze. Mezitím byla vyslána pátrací skupina do lesa, kde byl objekt spatřen, ale nic se nenašlo.
Později výsledky z Burlingtonských laboratoří odhalily, že vzorky neobsahovaly bavlnu, celulózu ani žádnou komerční syntetiku. Laboratoř uvedla, že materiál nejvíce připomíná pavučiny a že by měli vzorek poslat biologovi znalému pavouků. Vzorek byl zaslán biologovi, který uvedl, že vlákna jsou příliš „rovnoměrná“ na to, aby se jednalo o pavučiny, a že tak velký spad materiálu podobného pavučině by měl obsahovat pavouky. Incident vyvolal obrovskou vlnu publicity, a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Lambeth obdržel jeden dopis od italského námořnictva, které o případ projevilo zájem.
V určitém okamžiku projevilo oficiální zájem o případ také americké letectvo. Vyslalo kapitána Murraye Thorntona, výkonného ředitele civilní obrany pro okresy Greensboro a Guilford, aby případ vyšetřil. Kapitán Thornton navštívil školu a hovořil s Lambethem a některými dalšími svědky. Kapitán Thornton byl skeptický a řekl: „Přikláním se k názoru, že stříbrné koule byly odrazy slunce od čehokoli, co se nacházelo ve větších výškách.“
Lambeth s tím nesouhlasil. Na Thorntonovo prohlášení Lambeth odpověděl: „Člověku by se ulevilo, kdyby tomu uvěřil, ale nejsem přesvědčen, že to odpovídá všem faktům... stříbrné věci, které jsme viděli, se pohybovaly všemi směry a sotva byl nějaký vítr nebo turbulence, které by pohybovaly takovými chuchvalci. Kromě toho učitelé a studenti říkali, že ty objekty vypadaly příliš pevně na to, aby to byly jen odrazy.“ Lambeth také tvrdí, že pečlivě zabalený vzorek andělských vlasů, který nasbíral a uložil do peněženky, zmizel bez jeho vědomí a souhlasu. „Dělo se tam něco záhadného,“ řekl.
Závěry
Tyto dva případy jsou jen špičkou ledovce. Moje kniha Setkání s UFO na školním dvoře uvádí více než 100 případů. Je zřejmé, že za těmito setkáními stojí snaha předvést se a dokázat svědkům, že UFO je skutečné. Mimozemšťané se vznášejí nad školami a přistávají vedle dětských hřišť, zřejmě aby přesvědčili naše děti, že mimozemšťané existují. Zajímavé je, že polovina případů se týká základních škol. Pozoruhodný na obou výše uvedených případech je aspekt andělských vlasů. Ve srovnání s obrovským počtem zaznamenaných pozorování jsou andělské vlasy mimořádně vzácné. Badatelé UFO stále netuší, proč je někdy z UFO vyvrhují. Nejpopulárnější teorie říká, že andělské vlasy jsou vedlejším produktem pohonu UFO.
Možná však nejde o náhodu. Možná, že obyvatelé UFO tento materiál vyvrhují záměrně. Možná nejsou andělské vlasy ničím jiným než dárkem, suvenýrem, který má svědkům dát najevo, že viděli něco velmi zvláštního. Většina setkání na školním dvoře odpovídá tomuto vzoru předvádění se svědkům. Jistě není náhoda, že dva z nejlépe ověřených případů s andělskými vlasy ve Spojených státech jsou obě setkání na školním dvoře. Bohužel v některých případech děti často nevěří a pravděpodobně mnoho z těchto případů zůstane nenahlášeno. Nicméně vzhledem k tomu, že je zaznamenáno tolik setkání na školních dvorech, je jen otázkou času, kdy se to stane znovu.
partner Matrix 2001