U-234, U²³⁵ A PODIVNÝ PŘÍPAD CHYBĚJÍCÍHO URANU (1)

„Tradiční historické záznamy vylučují možnost, že by uran na palubě ponorky U-234 byl obohacený, a tudíž i snadno použitelný v atomové bombě. Uznávaná historická verze přichází s ujištěním, že neexistují žádné důkazy o tom, že by byly zásoby uranu z U-234 převedeny do projektu Manhattan… A tradiční historické záznamy také tvrdí, že součásti bomby na palubě (U-234) dorazily příliš pozdě na to, aby jich mohlo být využito k výrobě atomových bomb, které byly svrženy na Japonsko. Dokumenty svědčí ve všech ohledech o něčem zcela jiném.“^[1]

V prosinci roku 1944 bylo několika nespokojeným lidem předloženo nepříznivé hlášení:

„Analýza dodávek (obohaceného uranu) za poslední tři měsíce říká následující…: Při současném tempu výroby budeme mít kolem 7. února 10 kg a kolem 1. května 15 kg.“^[2]

To byla opravdu špatná zpráva, protože atomová bomba na bázi uranu vyžadovala podle prvních odhadů z roku 1942 asi 10-100 kg, a v době, kdy byla tato zpráva napsána, bylo toto množství upřesněno na asi 50 kg, což byl zpřesněný výpočet kritické hmotnosti potřebné k výrobě atomové bomby z uranu. Lze si představit, jaké zděšení muselo toto sdělení na velitelství vyvolat. Zřejmě došlo k překřikování, hulákání, hledání viníků a dalším teatrálním scénám, prokládaným zoufalými rozkazy ke zdvojnásobení úsilí pod ohněm zbarvenou oblohou válečného wagnerovského Götterdämmerung. Problém však je v tom, že zpráva není vůbec německého původu. Pochází z 28. prosince 1944 od Erica Jetta z projektu "Manhattan", hlavního metalurga v Los Alamos. Lze si však představit, jaké zoufalství musela vyvolat, protože projekt "Manhattan" spolkl dvě miliardy dolarů, všechno při honbě za plutoniovou a uranovou atomovou bombou. V té době už bylo samozřejmě známo, že při konstrukci plutoniové bomby existují značné a zdánlivě nepřekonatelné problémy, protože roznětky, jež měli Spojenci k dispozici, byly prostě příliš pomalé na to, aby bylo dosaženo rovnoměrného stlačení pl