TUNGUZKA !!! (13)

Tyto dva „motýly“, které vykazují klíčové znaky vyrovnání lesního porostu v oblasti Velké kotliny, představují hlavní výsledek terénních výzkumů provedených institutem ITEG. Jakékoli hypotézy o původu TSB a povaze tunguské exploze, které by vznikly bez náležitého zohlednění těchto „motýlů“, by byly bezcenné. Je velká škoda, že někteří vědci, kteří se snažili vyřešit tunguskou záhadu (nejen evropští a američtí, ale i ruští), neměli o těchto zjištěních ani nejmenší tušení.

Wilhelm Fast se i v následujících 20 letech aktivně věnoval studiu tunguské události, ale postupně se jeho pozornost přesunula z vědy k politice a lidským právům. Jako disident byl Fast v roce 1982 vyloučen z Tomské univerzity. Více než jednou se setkal s Alexandrem Solženicynem a později se stal jedním ze zakladatelů tomské pobočky Společnosti Památník.⁴ Jeho vědecké úspěchy však nelze přecenit. Fastův přínos k pochopení tunguské záhady je zcela srovnatelný s přínosem Kulika a Kazantseva. Zachytil v číslech a grafech největší stopu tunguské exploze, než zmizela z povrchu Země. A jeho „motýl“ je vynikajícím úspěchem. Stejně jako sir Isaac Newton rád opakoval: „Hypotézy mě nezajímají!“ a lze ho bez obav nazvat „Newtonem z Tungusky“. K vyřešení této záhady bude možná zapotřebí dalšího Einsteina, ale Wilhelm Fast svou roli splnil brilantně. Úkol interpretovat jeho zjištění z hlediska vlastních oborů přenechal jiným odborníkům.

Dále v tomto směru pokročil geofyzik Alexej Zolotov. Jak jsme viděli, pokusil se interpretovat strukturu oblasti srovnaného lesa z fyzikálního hlediska. Usoudil, že jelikož se jednalo o hmotný objekt, TSB muselo vytvořit balistickou rázovou vlnu, která následně zasáhla les ještě před zničením samotného tělesa. Wilhelm Fast si z nějakého důvodu nevšiml žádných odchylek od radiálního uspořádání srovnaných stromů (a pravděpodobně se je ani nesnažil hledat). Oblast srovnaného lesa vypadala dokonale radiálně. Zolotov však plně chápal, že stopy balistické rázové vlny („účinky dru