TŘETÍ SÍLA (8)

Projekt "Die Glocke" (Zvon) byl zřejmě zahájen v lednu 1942. V srpnu 1943 byl rozdělen na dva dílčí projekty, zvané "Lampář" a "Chronos". S označením "Chronos" podezření Cookova mentora se tímto nepřímo potvrzuje. "Lampář - Nosič lucerny" je ten, který vynáší světlo do výše, což je krásný a zároveň hluboký výraz pro antigravitační pohon. Na konci roku 1944 měla tato světla poprvé způsobit zmatek mezi spojeneckými leteckými posádkami jako tzv. ohnivé koule nebo "foo-fighters". Jejich zprávy o fenoménu "ohnivých koulí" našly značný ohlas i v tehdejších médiích (obr. níže). Největší údiv vzbudily letové vlastnosti pozorované u těchto objektů. Charakteristický popis tohoto zážitku byl zveřejněn v New York Times dne 14.12.1944:

"Včera, během nočního letu u Hamburku, se v blízkosti spojenecké bombardovací letky objevil záhadný zářící míč, který se i přes četné útoky doprovodných stíhaček ukázal jako nezničitelný. Tato záhadná nová Hitlerova zbraň velmi účinně rušila veškerou rádiovou komunikaci. Žádnému z našich odborníků se dosud nepodařilo vysvětlit princip fungování těchto „světelných koulí“, které při neuvěřitelných rychlostech předváděly manévrovatelnost, která se zdála být v rozporu se zákony aerodynamiky.“

Od poloviny listopadu 1944 po celou zimu až do roku 1945 hlásily posádky letadel západních spojenců tyto malé oranžové, červené nebo bílé zářící „ohnivé koule“. Fotografie pořízená americkými letci dodnes jasně ukazuje, jaký děsivý dojem musely tyto podivné létající objekty vyvolávat. Ve většině případů se jednalo o pozorování v noci, ale došlo i k pozorováním ve dne.  Kdo si myslí, že bylo hlášeno jen několik ojedinělých případů, hluboce se mýlí. Z tajné zprávy amerického letectva z dubna 1945 vyplývá, že do té doby bylo 140 leteckými posádkami nahlášeno 302 pozorování těchto „ohnivých koulí”. Zajímavé je, že některé z nich pocházely také z pacifického válečného dějiště. To zase naznačuje, že Němci zřejmě poskytli tuto revoluční novou technologii také svému spojenc