TŘETÍ SÍLA (24)

B. Méně než náhodný vzor 50. let 20. století: Antihravitační systém, Richter a Townsend Brown

1. Teslův precedens

Většina lidí ví, že bankéř J. P. Morgan potlačil projekt Nikoly Tesly na bezdrátový přenos elektrické energie Wardenclyffe.²⁰⁰ Zde je třeba zdůraznit, že se jedná o první doložený případ zasahování do vynálezu nových energetických technologií ze strany amerických korporátních a bankovních zájmů, který jsme zkoumali dříve. Jak si nyní ukážeme, tento vzorec se bude s odplatou opakovat v bezprostředně poválečném období a v 50. letech 20. století.

2. Projekt Skyvault

a. Nick Cook o "náhodě" v 50. letech 20. století

Na podivné zmizení tématu diskuse o antigravitaci během 50. let poprvé upozornil konzultant týdeníku "Jane's Defence Weekly" a letecký novinář Nick Cook ve svém vysoce ceněném materiálu "Hunt For Zero Point" (Hon na nulový bod) a stojí za to připomenout, co o této záležitosti uvedl:

George S. Trimble, jeden z předních leteckých inženýrů v USA té doby, člověk, o němž se dá s jistotou říci, že měl zkušenosti s vysoce pokročilými koncepty a utajovanými činnostmi, sestavil v roce 1957 něco, co vypadalo jako tým pro speciální projekty; tým se zvláštním posláním. A to pouhý rok poté, co začal mluvit o zlatém věku antigravitace, který měl projít celým průmyslem počínaje šedesátými lety. Co se tedy pokazilo? Ve své běžné literatuře, kterou americké letectvo neustále pumpuje v tiskových zprávách, neustále hovořilo o "vizi" kde bude za 25 let, jak bude vést a vyhrávat budoucí války a jak je technologie klíčová. V roce 1956 by bylo stejně jako já zvědavé na představu zdroje pohonu bez paliva, který by mohl přinést fenomenální nárůst výkonů oproti proudovému letadlu; možná včetně schopnosti prudce zrychlovat, projíždět zatáčky bez rozdrcení pilota a dosahovat rychlostí, které se vymykají představivosti. Stručně řečeno, měli by něco, co by se podobalo UFO. Protřel jsem si oči..... Důkazy nasvědčovaly tomu, že v polovině padesátých let minulého století došlo k jakémusi průlomu v oblasti antigravitace a po malý časový úsek o něm lidé mluvili svobodně a otevřeně v domnění, že jsou svědky úsvitu nové éry, která bude prospěšná celému lidstvu. Pak, v roce 1957, o tom všichni přestali mluvit. Probudila se snad armáda, aby si uvědomila, co se děje, a stáhla svorky?²⁰¹

Články o antigravitačním výzkumu byly skutečně po celá padesátá léta pro mainstreamová média tarifem, dokonce se dostaly na titulní stranu "New York Herald Tribune" v neděli 20. listopadu 1955, a zejména se článek zmiňuje o Georgi S. Trimbleovi mladším, v té době "viceprezidentovi odpovědnému za pokročilé plánování společnosti Martin Aircraft Corp."²⁰²

b. Článek v New York Herald Tribune z roku 1955

Na potvrzení Cookovy hypotézy, že diskuse na toto téma v otevřené literatuře byla náhle a záměrně ukončena, začíná článek v "New York Herald Tribune" překvapivým odhalením:

V mnoha špičkových amerických vědeckých laboratořích a výzkumných střediscích se dnes podnikají první kroky téměř neuvěřitelného programu, jehož cílem je rozluštění tajemství gravitace a všeobecné přitažlivosti.
Na výzkumu gravitace se podílí i řada velkých, dlouhodobě zavedených společností amerického leteckého a elektronického průmyslu. Vědci obecně staví gravitaci do jedné roviny se samotným životem jako největší nevyřešenou záhadu ve Vesmíru. Stále více lidí se však domnívá, že musí existovat fyzikální mechanismus jejího šíření, který lze objevit a ovládat. Pokud by se tuto záhadu podařilo vyřešit, přineslo by to větší převrat v energetice, dopravě a mnoha dalších oborech než dokonce objev atomové energie. Vliv takového objevu by měl obrovský význam v oblasti konstrukce letadel - kde byl problém boje s účinky gravitace vždy základní.²⁰³

Článek konkrétně zmiňuje Dr. Charlese T. Doziera, vědce z General Dynamics, a samozřejmě George S. Trimblea z firmy Martin, jakož i Dr. Václava Hlavatého z Univerzity v Indianě, kteří se podíleli na některých z těchto výzkumů.²⁰⁴ Pak však článek přináší překvapivé odhalení a klíč k záhadě, na niž dříve narážel Ben Rich, totiž že v rovnicích byla chyba, na niž narážel i zdroj Dr. LaViolettea.

Martin Aircraft právě uzavřel smlouvu se dvěma předními evropskými teoretickými autoritami v oblasti gravitace a elektromagnetických polí - Dr. Burkhardem Heimem z Goettingenské univerzity, kde byly učiněny některé z vynikajících objevů století v aerodynamice a fyzice, a Dr. Pascualem Jordanem z Hamburské univerzity, nositelem medaile Maxe Plancka, jehož nedávná práce nazvaná: "Gravitace a vesmír" vzrušila vědecké kruhy po celém světě. Dr. Heim, nyní profesor teoretické fyziky v Goettingenu, který byl za II. světové války členem německého Úřadu pro normalizaci, byl přesvědčen, že gravitaci lze překonat. Dr. Heim přišel o zrak a sluch a při výbuchu rakety za II. světové války mu byly utrženy obě ruce v loktech. Své teorie a matematické výpočty diktoval své ženě.²⁰⁵

c. Důsledky přítomnosti Burkharda Heima a Pascuala Jordana v těchto projektech

Nejprve je třeba poznamenat, že přítomnost Dr. Václava Hlavatého a Dr. Burkharta Heima naznačuje, že americké korporátní složky této odštěpenecké civilizace zkoumaly teorie sjednocení gravitace a elektromagnetismu, které byly hyperdimenzionálními teoriemi, neboť oba muži tehdy takové teorie navrhovali. Druhým bodem, který je třeba pečlivě zvážit, je přítomnost Burkhardta Heima a Pascuala Jordana v těchto snahách amerických aerokosmických korporací o rozluštění kódu gravitace. Je potřeba upozornit na to, že teorie Burkharta Heima je v několika ohledech neobvyklým odklonem od tehdy panujícího standardního modelu fyziky, a zde je třeba uvést toto:

Heim neodmítl jeden základní Einsteinův poznatek, a to jak v jeho obecné teorii relativity, tak, což je důležitější, v jeho pozdějších verzích jednotné teorie pole, totiž že fyzikální síly lze popsat geometricky. Síly tedy nebyly pouze funkcemi geometrie, ale geometrie byla silou. Heimova verze teorie, převzatá ze standardního modelu kvantové mechaniky, však obsahuje jeden zásadní poznatek, a tím jsou "dvě důležité složky, které Einstein nepoužil", totiž "diskrétní prostoročas a prostor vyšší dimenze, opatřený zvláštními, dodatečnými vlastnostmi".²⁰⁶ Heimova teorie je tedy logickým rozšířením poznatků kvantové mechaniky a různých sjednocených teorií pole z dvacátých a třicátých let 20. století v tom, že všechny fyzikální interakce jsou popsány jako geometrie, a v zásadním poznatku, že samotný časoprostor je kvantovaný, tj. že není vybudován ze stále menších nekonečně dělitelných jednotek, ale z diskrétních "nejmenších možných" jednotek prostoru a času.²⁰⁷

Heimova teorie je tedy nejen "zcela geometrizovanou sjednocenou teorií pole", ale má i hluboké důsledky, neboť dává vzniknout "nové koncepci pokročilé technologie kosmické dopravy, umožňující v zásadě nadsvětelné cestování".²⁰⁸ Toto sjednocení je v rozšířené verzi realizováno osmidimenzionálním kvantovaným "a spinově orientovaným prostorem".²⁰⁹ V důsledku toho je jeho předpovědní síla obrovská, neboť předpovídá nejen základní vlastnosti částic, jako jsou hmotnosti a doby života,²¹⁰ ale také to, že "je možná transformace energie elektromagnetických vln o specifických frekvencích na energii podobnou gravitační".²¹¹

Když Heim dospěl k tomuto názoru, navázal na princip obecné relativity a univerzalizoval jej. Podle obecné relativity hmota sama ohýbá časoprostor, nebo jinak řečeno, hmota je "ohybem" v tkanině časoprostoru; "hmota a zakřivení časoprostoru jsou si rovny."²¹² Protože geometrie a hmota sama jsou rovnocenné, a v tomto rozsahu, protože hmota je způsobena geometrií zkreslení časoprostoru, pak podstatou Heimova teorie je, že každá fyzikální interakce nebo pole včetně gravitace, elektromagnetismu a silných a slabých sil kvantové mechaniky jsou zkreslení v tom, co by jinak bylo nezkresleným nediferencovatelným časoprostorem. Heim tento názor poprvé prezentoval "v roce 1952 na Mezinárodním kongresu o aeronautice ve Stuttgartu v Německu",²¹³ což je datum poměrně blízké konci II. světové války a není bez sugestivních důsledků, jak uvidíme dále. Heim tyto myšlenky dále formálně rozvinul v prvních verzích své teorie na přelomu 50. a 60. let, tedy přesně v období, kdy vyšla kniha Leonarda Crampa, v níž své názory poprvé nastínil anglicky mluvící veřejnosti.

Tento poznatek vede v pořadí k další zásadní součásti rozšířené osmi- a dvanáctirozměrné verze jeho teorie. Dröscher a Häuser představují tento aspekt jeho teorie následujícím způsobem:

Podle Heima se celý Vesmír skládá z mřížky metronů neboli metronové mřížky. Prostor, který neobsahuje žádnou informaci, se skládá z diskrétní euklidovské mřížky... Prázdný prostor však musí být izotropní s ohledem na orientaci spinu. Pokud by všechny metronové spiny 6D objemu směřovaly ven nebo dovnitř, neměl by takový svět spinový potenciál. Proto buňky se všemi spiny směrem ven musí mít sousední buňky se všemi spiny směrem dovnitř a naopak. Tato alternativní spinová struktura splňuje požadavek izotropie, ale poskytuje prázdný prostor se spinovou potencí..... Prázdný prostor je tedy bez fyzikálních událostí, ale má v sobě obsaženou potencialitu pro vznik fyzikálních událostí.²¹⁴  Jinými slovy, normální prázdný prostor sám o sobě, bez jakýchkoli informačních distorzí, jako je hmota nebo látka, je čistým potenciálem pro "věci, které se mají stát", je transmutačním médiem starých lidí. Jako prázdnota je nediferencovaným ničím, neboť ve všech jejích buňkách existuje rovnováha spinových orientací.

Právě když je tedy tato rovnováha či vyváženost nevyvážená a dostává se do nerovnováhy, kde převládá převaha spinové orientace jednoho nebo druhého typu, vznikají všechny fyzikální interakce a veškerá hmota. Nerovnováha a spin jsou samotnými mechanismy nejen pro diferenciaci stvoření, ale jsou tedy také samotnými mechanismy sjednocení fyziky, nebo, řečeno alchymistickým jazykem, pro "embodiment" samotného média v normální hmotě. Heimova teorie tedy zahrnuje a potvrzuje základní poznatky Jordana a Kozyreva, neboť částice samy o sobě jsou "geometrickými entitami, které mají vnitřní strukturu, jež se cyklicky mění v čase... Elementární částice nejsou bodovými entitami, ale skládají se z Metronů."²¹⁵ V jistém smyslu tedy svébytně paralelně s některými antickými názory "prostor a čas nejsou nádobou pro věci, ale jsou díky své dynamické (cyklické) povaze věcmi samými."²¹⁶

V Heimových rukou vede tento dynamický pohled ke skutečně výjimečné kosmologii, protože prostor vyšších dimenzí je složen z takové mřížky "metronů", že v něm neexistují žádné "singularity" či nekonečna, které sužují standardní modely a kterých je třeba se zbavit efektním matematickým účetním trikem renormalizace.²¹⁷ Vesmír tedy začínal jako jediný metron pokrývající celý jeho povrch (nediferencované prostředí) a s rostoucím počtem metronů se jejich velikost zmenšovala.²¹⁸ Stručně řečeno, spinová orientace a aktivní silové charakteristiky samotného času jsou základním pilířem Heimovy teorie. Pokud vám to všechno začíná znít povědomě, vydržte, je toho víc. Ve dvanáctidimenzionálním rozšíření Heimovy původní teorie existuje pět sémantických jednotek, a to podprostory R3 (prostor), T1(čas), S2 (organizace), I2 (informace) a G4(řízení I2), kde horní indexy označují dimenzi. Kromě tří prostorových dimenzí jsou všechny ostatní souřadnice imaginární. Z těchto podprostorů lze zkonstruovat několik metrických tenzorů... Analýzou metrických tenzorů působících v R4 teorie předpovídá šest základních interakcí namísto čtyř experimentálně známých.²¹⁹

Tyto dvě dodatečné interakce jsou základem tvrzení, že teorie slibuje průlom ve fyzice a v technologiích pohonu a energie. První z těchto reakcí, slabé gravitačně odpudivé působení, které je analogické "temné energii" standardního modelu, Heim nazývá zvláštním termínem "kvintesence", termínem, který má, jak bylo vidět, své alchymistické asociace, a tak možná naznačuje, že na Heimovo myšlení působí i jiné vlivy než čistě fyzikální, totiž alchymistické. Existuje však také "gravitofotonová" reakce, která "umožňuje přeměnu elektromagnetického záření na gravitaci podobné pole".²²⁰ Pozorný čtenář si jistě všiml, že Heimův hyperdimenzionální prostor se ve skutečnosti skládá z pěti dílčích prostorů, z nichž jeden je náš normální trojrozměrný prostor. Jinak řečeno, náš trojrozměrný prostor je ovlivňován deformacemi ve vyšším devítidimenzionálním prostoru složeném z jeho podprostorů, což připomíná postřeh esoterika Manlyho P. Halla, že úspěšné zkompletování Kamene mudrců musí být realizováno jednou operací probíhající současně ve čtyřech různých světech.

Právě předpověď přímého gravitačně-elektromagnetického spojení, kterou Heimovy teorie obsahuje, navrhují Dröscher a Häuser jako základ "nové koncepce kosmického pohonu", která bude za chvíli představena.²²¹ Vycházejíce ze série experimentů sponzorovaných společně Evropskou kosmickou agenturou a americkým letectvem, Dröscher a Hauser shrnují experimenty a jejich důsledky následovně:

V nedávném experimentu (březen 2006), financovaném Evropskou kosmickou agenturou a Úřadem pro vědecký výzkum letectva, Taimer a spol. referují o generování toroidálního (tangenciálního, azimutálního) gravitačního pole v rotujícím urychleném (úhlová rychlost závislá na čase) supravodivém niobovém prstenci. V červenci 2006 Taimer v prezentaci na Univerzitě v Berkeley ukázal vylepšené experimentální výsledky, které potvrdily předchozí experimentální zjištění. Zcela nedávno, v říjnu 2006 a únoru 2007, stejní autoři informovali o opakování svých experimentů s využitím jak akcelerometrů, tak laserových prstencových gyroskopů, které velmi přesně měřily gravitomagnetické pole. Pole zrychlení bylo jasně pozorováno a jeho rotační charakter byl určen soustavou čtyř akcelerometrů v rovině prstence. Vzhledem k tomu, že experiment vytváří umělé gravitační pole, které je v rovině rotujícího prstence... nelze jej použít jako princip pohonu. Má však velký význam, protože poprvé ukazuje, že gravitační pole lze generovat jinak než akumulací hmoty.²²²

-pokračování-

--------------------------------------------------

PRAMENY:

200.  Babylon’s Banksters, str.136-155.
201. Nick Cook, The Hunt for Zero Point: One Man’s Journey to Discover the Biggest Secret Since the Invention of the Atom Bomb (Century, 2001), str.11
202. Thomas Valone, PhD, Electrogravitics II: Validating Reports on a New Propulsion Methodology (Intergrity Research Institute, No Date), str.85
203. Ansel F. Talbert, Military and Adviation Editor, “Conquest of Gravity: Aim of Top Scientitts in U.S.” New York Herald Tribune, Sunday, November 20,1955, str.85-88.
204. dtto.
205. dtto. str. 87.
206. dtto.
207. Dröscher a Häuser ve svém předchozím příspěvku, který byl rovněž předložen AIAA, upozorňují, že "samotný prostoročas je kvantovaný. Proudová oblast metronu", což je Heimův termín pro nejmenší metron, nejmenší možnou jednotku kvantovaného časoprostoru, "τ je 3Gh/8c2, kde G je gravitační konstanta, h označuje Planckovu konstantu a c je rychlost světla ve vakuu. Velikost metronu je odvozená veličina a není postulována."
208. Tamtéž, str. 3
209. Tamtéž
210. Tamtéž, str. 4. Tyto předpovědi byly, alespoň částečně, nedávno ověřeny.
211. Tamtéž, str. 3.
212. Tamtéž, str. 5.
213. Tamtéž
214. Dröscher a Häuser, "Physical Principles of Advanced Space Propulsion Based on Heim's" Field Theory," str. 6.
215. Dröscher a Häuser, "Physical Principles of Advanced Space Propulsion Based on Heim's Field" Field Theory," str. 7.
216. Tamtéž. vlastní matematický popis částic v Heimově teorii viz. str. 12
217. Tamtéž, str. 16
218. Tamtéž
219. Tamtéž, str. 1
220. Dröscher a Häuser, "Guidelines for a Space Propulsion Device Based on Heim's Quantum Theory", str. 5.
221. Tamtéž, str. 7.
222. Dröscher a Häuser, "Současný výzkum v oblasti gravitačně-elektromagnetického kosmického pohonu". Institut für grenzgebiete der Wissenschft (Innsbruck, Rakousko), str. 10, zvýraznění přidáno kurzívou, tučně zvýrazněno v originále.