Jedna z důležitých okultních tradic vázaná na období hitlerovského Německa je povaha "Černého Slunce". Peter Moon ve své stejnojmenné knize na str. 172 píše: "Společnost Vrilu počala působit ve stejném období jako Společnost Thule. Bylo to v okamžiku, kdy Karl Haushofer založil "Bruder des Lichts" - Bratrstvo Světla. Tato organizace byla také někdy nazývána "Lóže Světla" a v pozdější době přejmenována na Vril - Gesellschaft." Ve skutečnosti se jí podařilo sjednotit tři jiné společnosti, a to:
1) Páni Černého Kamene: (tato organizace se vynořila na kořenech starobylých tradic někdy kolem roku 1917)
2) Černí Rytíři Společnosti Thule
3) Černé Slunce: (označení pro elitní skupinu SS Heinricha Himmlera)
Zatímco se Společnost Thule soustředila na především na politický a materialistický program, Společnost Vrilu si vzala na starosti v dobovém slengovém označení tu "Druhou stranu).
Lokální médium Maria Orisc začala přijímat zprávy v neznámém jazyce a jelikož nedokázala si s touto věcí nijakým způsobem poradit spojila se s jiným médiem pod pseudonymem Sigrun, později se oba napojili na již jmenovanou organizaci Společnost Vrilu.
Ukázalo se, že záznamy pochází z prostředí neznámé inteligence v oblasti Aldebaran, která má mít údajně dvě planety, které tvoří současnou "Sumerskou Říši". (Já bych tyto informace v žádném případě nepodceňoval. Nejde tu ani tak o formální věci týkající se Aldebaranu či novodobé Sumerské Říše. Jde tu o možný telepatický kontakt v podobě propojení dvou druhů vědomí minimálně za účelem mentálního ovlivňování. Celá řada okolností skutečně nasvědčuje tomu, že to tak s největší pravděpodobností bylo. J. Ch.).
Nicméně se podařilo zjistit další skutečnosti. Uprostřed pozemské Sumerské Říše existovaly dvě velké sociální enklávy. Byla to Arijská sociální skupina a jakási pomocná opozitní sociální skupina, která sama o sobě byla výsledkem genetických mutačních změn vázaných na dlouhodobé změny klimatu v dané oblasti. Můžeme těmto informacím věřit, ale také nemusíme. Faktem zůstává, že z hlediska demografického skutečně v lokalitě Kavkazského pohoří v jistém době můžeme identifikovat přítomnost národa, který je znám jako Aryjci.
Peter Moon ve své zajímavé knize pokračuje: "Asi před půl miliardou let Aryjská skupina - známá jako faktor Elohim či Rasa Starších počala kolonizovat naší sluneční soustavu jelikož planetární systém Aldebaranu se stal neobyvatelným. Jednou z prvních kolonizovaných planet se stalo těleso Marduk, které se nacházelo v oblasti dnešního pásu asteroidů. Teorve potom přišel na řadu Mars. Když tyto entity přišly na Zem, stali se známými jako Sumerové".
Tak toto je velmi unikátní sled informací. Především se shoduje s mnohými úvahami známého literáta Zecharia Sitchina, ale co je pro nás obzvlášť zajímavé kryjí se skupinou objevů, které učinila Akademie Bezpečnosti Ruska - viz. Uvarov a problematika Tunguzského meteoritu a neznámého sibiřského zařízení. Dokonce tu nalezneme naprosto fantastické propojení na jistý skrytý uzlový fragment v mém materiálu "Horizont událostí). Jsem velmi zvědav zda čtenář toto propojení objeví. Abychom se v našem sledu skutečností dostali zase o kousek dále budeme se muset na chvíli zastavit u jednoho velmi historicky podstatného pojmu.
Shamballa
Najdeme-li si dostatek času a projdeme hlavní dostupné prameny, které se dotýkají tohoto fenoménu, zhodnotíme, že Shamballa se jeví jako velmi silné energetické centrum duchovního osvícení. Svou charakteristikou je velmi podobné tomu, co James Hilton nazývá "Shangri - La" (správně "Shan - gr - la", přičem etymologický ekvivalent "shan" je jedním z prehistorických názvů pro planetu Zemi. Odvíjí se od slova "shanové" jakožto paralelní energetická evoluční linie "dhyanů". Od etymologického výrozu "dhyan" pak "Kronika Dhyanů" a v nepřesném deformativním výrazu pak soudobý název "Kronika Dzyan", pozn. J.Ch.).
Je velmi zajímavé, že ústřední postava Shambally byla velmi často označována výrazem "Pán Světa". Další zajímavou skutečností je fakt, že i v dobách aktivní Shambally se setkáváme s binární diverzifikací opozitních sil. Ono by ve skutečnosti bylo velkým překvapením, kdyby tomu bylo jinak. Jako příklad můžeme uvést opozice: Shamballa - Agartha, Shamballa - Hyperborea. Ruku v ruce s tím existoval párový opozit ve výrazech: "Zlaté Slunce" a "Černé Slunce". Přičemž právě ono "Černé Slunce" by mělo být identické s grafickým emblémem tzv. svastiky, kterou si jak je všeobecně známo přisvojili právě nacisté.
Se zajímavým tvrzením přichází Jean Claude Frére, autor velmi zvláštního spisu "Nazisme et Sociétiés Secretes". Mimo jiné naznačuje, že lidé Hyperborey poté co se přestěhovali do oblasti pouště Gobi, zhruba před 6000 lety založili nové centrum, které nazvali Agartha. To se postupně stalo centrem světového učení. Jenže tato idyla neměla existovat věčně. Následující těžká pohroma, která se náhle objevila a která způsobila devastaci zemského povrchu (alespoň v těchto geografických oblastech) donutila přestěhovat toto centrum pod zem, kde přežilo. (Samostatnou kapitolou je analýza onoho nám prozatím neznámého faktoru, který způsobil likvidaci zemského povrchu. Po prostudování mnohých původních literárních pramenů na toto téma nejsem přesvědčen o tom, že by šlo o nějakou ryze přírodní kataklyzma, ale spíše se přikláním k myšlence velmi silného válečného konfliktu jehož okolnosti tu ale nechci nyní rozvíjet, pozn. J.Ch.).
Frére, ale ještě pokračuje. Prý tak jak říká legenda se původní Hyperborejci rozdělili do dvou migračních skupin. Jedna se vydala na severozápad, přičemž doufala, že se jí podaří nalézt ztracenou Hyperboreu. Druhá se vydala na jih, kde uprostřed Himalájí došlo k založení nové duchovního centra. (Každopádně je silně pravděpodobné, že kavkazští Aryjci mohou být fragmentem první migrační vlny směřující směrem k Evropě. Je možné, že se v těchto oblastech jistá početná skupina usadila i se svými znalostmi a schopnostmi, pozn. J. Ch.).
Každopádně tu skutečně můžeme uvažovat o obrovské inteligenčním rozkolu do dvou velkých skupin. Potomci původní silné enklávy se nazývali "Cesta Pravé Ruky" pod "Kolem Zlatého Slunce" a "Cesta Levé Ruky" pod "Kolem Černého Slunce". Tím pádem pochopitelně hovoříme o dvou opozitních fragmentech velmi silných filozofií. Podle všeho pak první skupina udržovala centrum Agartha pro nás na neznámém místě, přičemž ochraňovali mocnou božskou "Sílu Vril". Druhá frakce se soustředila na centrum Shamballa, které vlastnilo mechanismy týkající se "kontroly elementů, sil lidské bytosti a sil času".
Myslím, že Peter Moon ve své knize "Black Sun" nalezl finální pojetí etymologického výrazu slova "Thule", které je ve své mýtické podobě zobrazena jako hlavní města centra Hyperborey. Toto slovo v přesném překladu znamená: "za energetickým polem". Co může být tímto energetickým polem? Nějaká fyzikální ochrana? Energetický štít? Studiem celé řady důležitých odkazů zjistíme, že jde o dimenzionální čili rozměrovou ochranu. Thule je tedy ústřední článek centra, které leží vně naše prostoročasového rozhraní. Je zajímavé, že tato skutečnost je v přesném souladu s tvrzením Guardian Aliance.
Svastika
Etymologický význam slova "svastika" je různě vykládán. V podstatě představuje věčnou příčinu či zdroj tvoření. Zřejmě i v tomto duchu používala svastiku "Společnost Thule".
Etymologický význam "Černé Slunce" je ještě více komplikovanější. Reprezentuje nicotu v podobě jednoho z nejvyšších archetypů. Systémovou analýzou jsem dopěl k názoru, že je reprezentantem základního symbolického štěpení energie. Podle starobylých forem učení na začátku stojí "Světlo" - toto světlo nemá žádnou barvu. V první stupni štěpení se tento druh energie dělí analogicky na tzv. "Bílé Světlo" - jang (mužský princip) a "Černé Světlo" - jin (ženský princip). Na tom bynebalo na první pohled zase nic až tak zajímavého. Tato kompozice je velmi pěkně ztvárněna např. diagramem "monády".
Přesto je tu cosi zajímavého. Některé původní filozofické traktáty hovoří o tom, že "Bílé a Černé světlo" se nerealizují přesně souběžně vedle sebe. Situace vypadá tak, že jako první se realizuje Černé Světlo - ženský princip, který po "otěhotnění" plodí Světlo Bílé - mužský princip. Tato zajímavá situace je jednak naznačena symbolem "černé madony" a pak jí můžeme vnímat v tradičním globálně, v různých dobách a kulturách rozšířený, ztvárněném pojetí posvěcené "Matky" (ženský princip) držící v náruči "Jezulátko" v podobě malého chlapečka (mužský princip).
Když po II. světové válce obsadila spojenecká vojska Německo, byli spojenečtí velitelé ohromeni hluboce sofistikovaným systémem utajení informací a práce inteligenčních složek. Ještě více byli fascinováni unikátním komplexem podzemních výrobních zařízení (továrny na rakety a speciální typy letounů). Je jasné, že Německo disponovalo zřejmě nejkvalitnějším letectvem na světě, alespoň to platilo po většinu času válečného konfliktu. Stejně lze hovořit i o ponorkovém loďstvu. Technologie těchto dvou technických složek německého vojska jsou dodnes obestřeny záhadou. Podrobně o těchto záležitostech hovořím v seriálu "UFOs - mystérium Třetí Říše" ZDE a ZDE.
Snad každý pozornější badatel, který zabrousil do těchto vod buď zjistil a nebo přinejmenším tušil, že za tím vším stojí něco daleko hlubšího - tajemné společenství, které vešlo v poslední době ve známost jako "Řád Černého Slunce". Tento prvek je v prostředí systémové analýzy doslovnou cestou dobrodružství, která nás dovede skrze "SS mise" do Tibetu v hledání tajných sil a energií, kterými kdysi lidstvo disponovalo a na straně druhé můžeme jít po stopách nacistického hledání takových relikvií jakou Archa Úmluvy a nebo Svatý Grál bezesporu jsou.
Pojďme se tedy ještě jednou vrátit na začátek. Na přelomu 19. a 20.stol se to v Německé říši různými okultními společnostmi jen hemžilo. Mezi nejsilnější frakce bezesporu patřili "Bavorští Illumináti, Zednáři, Rosekruciáni, Společnost Thule a Společnost Vrilu". Každá z těchto pěti společností, ačkoliv všechny shodně byly charakterizovány tajnostmi a mysticismem, měla svou specifickou roli a funkci ve společnosti. Z těchto pěti frakci zvlášť vynikaly dvě, které byli charakteristické vynikajícím okultním napojením - šlo "Společnost Vrilu" a její ryze Německou odnož "Společnost Thule".
Hlavním archtektem "Společnosti Thule" byl baron Rudolph von Sebottendorf. Ten někdy vystupoval také pod pseudonymem Rudolf Glauer Sebottendorf. Tento muž byl znám širokými vědomostmi z tzv. Islámského mysticismu. Ve specializovaných aspektech šlo především o tzv. "Sektu Dervishů" a kult známý jako Sufismus.
Společnost Thule
Jak jsme si již naznačili etymologický prvek Thule odkazuje na hlavní město legendární polární země Hyperborea. V jistých formacích existuje ještě jiná varianta tohoto názvu - "Ultima Thule". Systémovou analýzou bylo zjištěno, že popisuje jistou bránu či energetický průchod - portál do jiného světa. Thule tedy bylo místo kde mohli lidé bez jakýchkoliv speciálních prostředků opustit tuto verzi planety Země. Na první pohled by si čtenář mohl myslet, že jde o přehnané tvrzení, které nemá žádné kloudné opodstatnění. Ovšem pravá skutečnost je jiná?.. velmi jiná.
Proslýchá se informace, že někdy v osmdesátých a devadesátých letech hlavní hráči světových událostí - USA a Ruská Federace intenzivně po podobných portálech pátraly. Používali k tomu "Systém ELF" - zvlášť nízká frekvence. Tyto vysilače měly oficiálně komunikovat s ponořenými ponorkami, ale ve skutečnosti byl určený k pokusu lokalizovat vibrační echa prostoročasových portálů. Zda se to Američanům a Rusům podařilo nevíme. S největší pravděpodobností, s odkazem na způsob chování těchto dvou velmocí, však můžeme konstatovat, že ano. Při tomto pomyšlení by mělo normálně uvažujícího čtenáře zamrazit. Proč? Protože portál jsou dvoucestné dveře (tam a sem) a objevit takový mechanismus je jedna věc a umět mu porozumět a moudře s ním zacházet je věc druhá. Osobně se obávám, že s tím budou jak USA a Ruská Federace na štíru.
Nechci předbíhat událostem, konečně v mém seriálu "Horizont událostí", který běží souběžně na těchto stránkách, bude mít čtenář dostatek prostoru k tomu, aby se detailně seznámil s celou zde v základu nastíněnou problematikou. A tak se možná dva honí a třetí se směje?.. Narážím tu na velmi zajímavé indicie, které naznačují, že s minimálně jedním prostoročasovým portálem kolaborovali Němci již ve třicátých letech minulého století a to v oblasti Antarktidy. Každopádně Hyperborejci o tomto nástroji buď věděli a nebo byli přímo jeho tvůrci (i když se spíše zdá, že prostoročasové portály jsou dílem celé řady vyspělých civilizaci z prostředí tohoto prehistorického období. Nedomnívám se, že by šlo o ryze přírodní úkaz).
Podle bájeslovných indicií, ale i jiných odkazů, které lze studovat můžeme usuzovat na to, že hyperborejci byly ve styku s mimozemských inteligenčním faktorem. A nejen to. V mnoha případech zřejmě docházelo i k vzájemnému křížení.
Existuje velmi vážné podezření, že Hyperborejci vstoupili do válečného konfliktu s Atlantis, která byla ve válce zase s jinými civilizačními celky na naší planetě. Eskalace tohoto válečného konfliktu nakonec vyústila v Pyrrhovo vítězství Hyperboejců, kteří sice porazili své nepřátelé, ale nakonec málem vyhladili sami sebe. V důsledků radiace a dalších životu nebezpečných faktorů jež byly uvedeny do aktivity v průběhu dlouhodobého konfliktu došlo k masivním mutacím jejich genetického faktoru. Došlo to tak daleko, že proto aby se zabránilo poškozením potomstva, byli z řad společnosti vyčleněni ti, kteří měli svůj genofond v pořádku. Poté co došlo k jejich sjednocení byli odesláni na jiné místo k založení nového populačního centra. Všeobecně se má za to, že tímto místem byla s největší pravděpodobností oblast centrální Asie. Na zbytek populace byla uvalena karanténa a mnozí jedinci se podle různých dostupných studijních materiálů dokonce museli podrobit kastraci.
Genetickými potomky klíčové rasy Hyperborejců by měli být Keltové. Případnou otázkou na tomto místě ovšem je, kdo byl tedy ve skutečnosti jejich genetických předkem. Geneticky poškozená populace Hyperborejců to rozhodně nebyla, ale čistá enkláva odešla daleko do dnešní Asie. O co se tedy můžeme opřít? V podstatě panují dva názory, které se pokouší tento paradox řešit. První z nich naznačuje, že z oné velké migrující skupiny se odštěpila menší skupina jedinců, kteří se později usadili v místě pozdější keltské kultury. Druhý názor oponuje a snaží se o svou vlastní teorii, která říká, že předky Keltů je v podstatě Arijská kultura z pokavkazí, která sama o sobě je genetickým potomstvem migrujících Hyperborejců v Asii.
Podle dochovaných skutečností se ukazuje, že svého času se Arijská společnost uvedla do migračního pohybu ve dvou směrech. První z nich šel přes ruské stepi směrem na sever s cílem v prostředí dnešních skandinávských národů a druhá větev šla spodkem jižně přes střední a blízký východ (zde došlo k významnému ovlivnění mnoha místních společností). Asi nejvýznamnějším dokladem působení této kultury zde je zrod fénické kultury, kteří později ovládli středomoří a dostali se až do míst dnešních ostrovů Velké Britanie. Z pohledu genetického soudobého je velmi zajímavé, že právě skandinávské národy, stejně tak jako národy na území dnešního Španělska a Portugalska jsou charakteristické RH negativní krevní skupinou. Ještě pikantnější nádech dostává náš příběh po zjištění faktu, jež naznačuje, že drtivá většina unesených mělo také krevní skupinu RH negativní.
Jak se říká, v nejlepším je dobré přestat. Každopádně je jasné, že v nastíněném tématu budeme pokračovat v některé z dalších nezávislých reportáží.
(c) Jaroslav Chvátal
partner Matrix 2001