TOLKIEN A KONEC ČASU: ESOTERICKÉ TAJEMSTVÍ "PÁNA PRSTENŮ" (1)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

23.03.2006 Exkluzivně

       Ano, vypadá to jako jednoduchý příběh. Nic víc, ne velmi dlouhý pohádkový příběh o dobru a zlu. Příběh, který je obsazený postavami skřítků, trpaslíků, průvodců a netvorů včetně mnohých dalších postav. Sága "Pán prstenů" od J.R.R. Tolkiena nebyl považován za nějaké významné dílo soudobé literatury, když se poprvé v roce 1954 objevilo na veřejné scéně. V současné době je ovšem situace jiná. Co je na knize, která dokázala upoutat pozornost milionů čtenářů tak zvláštního? Proč vytváří takové teplo a resonanci v srdcích svých čtenářů. V tomto seriálu možná naleznete odpověď na tyto i mnohé jiné otázky. Zjistíme, že Tolkien si byl velmi dobře vědom skryté esoterické historie lidstva a silného vlivu "Velikého Díla alchymie" v prostředí evropské kultury. Použijeme Tolkienův příběh jako nástroj, zasvěcení do nové úrovně vědomí naší lidské minulosti, planetární historie, které jsme součástí. Zjistíme, že Tolkien nějakým způsobem znal ta nejhlubší tajemství alchymie a vložil tato prastará mystéria do jádra svého literárního díla. To je jedním z mnoha důvodů proč má "Pán Prstenů" takový úspěch. Naše kořenová paměť ve své podvědomé úrovni se setkává s reáliemi o stejné vibrační hodnotě. Výsledkem je přímo magnetický tah, který nás vede k poznání toho nejvyššího kalibru. Pojďme tedy společně rozpečetit prastaré mystérium "Frodova prstenu".

        Ve fantastické zemi, jež se nazývá Středozem žije mladý Hobbit, který se jmenuje Frodo. Ten je postupně zapleten do neuvěřitelného příběhu v duchovní i ryze politické válce, která nakonec změní celou tvář světa. V prvním díle této ságy skrze vlastní příběh jeho strýce Bilba obdrží Frodo tajemný prsten. Díky úsilí jeho přítele a průvodce Gandalfa postupně pochopí historii i osud tohoto artefaktu s tím, že byl v pradávné historii stvořen zlým  Sauronem v podzemních ohních Mt. Doom. Dozví se také, tento prsten poskytne svému strážci nejen sílu neviditelnosti, ale možná i nesmrtelnosti, ale také klíč k nadvládě nad Středozemí.

      S minimálními šancemi na úspěch opustí skromný a upřímný Frodo zem Hobitů a pustí se za hledáním zničit tento mysteriózní okruh síly. I když jeho šance jsou skutečně mizivé je ve svém hledaní nakonec úspěšný. Na své pouti není sám. V neznámé divočině se spoléhá na pomoc svého přítele a zahradníka Sama. Je také doprovázen vychytralým a žádostivým zvířetem, které se v našem příběhu jmenuje Golumm. Nakonec je přece jen velký kruh síly zničen v planoucím podzemním pekle Mt. Dom.

      Ono zničení jmenovaného okruhu síly, jak naznačují skryté okolnosti neúmyslným způsobem vyvolá jisté řetězce účinků, které ve své finální podobě ukončí tzv. "Třetí Věk" Středozemě. V závěru tak všichni dobří i zlí hrdinové včetně všech těch fantastických obyvatelů Středozemě jakoby odchází do dalšího věku - Čtvrtého Věku", který je plně pod vládou bytostí, kteří se nazývají lidmi. Aragorn, šlechtic lidské rasy je korunovaným králem Středozemě a lidé se stávají konečnými vítězi v přetěžké válce proti Sauronovi a jeho agentovi Saurumanovi. Tak končí "Třetí Věk" Středozemě.

      Když byl v roce 1954 "Pán prstenů" vydán nikdo včetně J.R.R. Tolkiena ani netušil, že jeho trilogie se dostane k mnoha milionům dychtivých čtenářů a posléze i diváků po celém světě. Jak je možné, že takový v podstatě jednoduchý příběh o dobru a zlu mohl vyvolat takové reakce? Jak je možné, že jednoduchá pohádka o nesobeckém mladém Hobitovi, který zachrání svět od zlé energie se stane jedním z největších literárních skvostů 20.stol. A kdo je vlastně J.R.R. Tolkien? Napsal úmyslně tento příběh proto, aby vyvolal žádané reakce v nitru milionů lidí po celém světě. Byl jedním z mnoha důležitých aktivátorů jistých procesů v lidské rodině v tomto čase? Jsem přesvědčen, že Tolkien byl hluboce zasvěcen do podstaty mystéria času, vývojových rezonančních cyklů, do mystiky mnoha duchovních tradic a konečně i do samotné pravdivé povahy lidské historie. Tuto hypotézu si v následujícím materiálu zkusíme potvrdit a nebo vyvrátit.

 

A MÁCHL PRUTEM TVOŘENÍ POPRVÉ, I ROZDĚLIL JEDNOTU V REZONUJÍCÍ KRUHY ČASU !!!

      Ve srovnání s materiálně založenou tradicí klasické výuky, která je nabízena soudobým školstvím, ale i institucemi vyššího vzdělání, nauka Alchymie (jež pochází z prastarých tradic Egypta, ale i hebrejských, islámských a gnostických znalostí), stejně jako Tantrická nauka v Indii a Tibetu představuje hluboce duchovní pohled na lidskou historii a její evoluci.

      Veškerá příroda, které jsme součástí neustále zažívá odliv a příliv proudění jistých cyklů (fáze měsíce, zrození, růst, zrání a smrt) které jsou součástí většího cyklu existence, který je znám jako "Maha Yuga". Tento mega cyklus je složen ze čtyř menších Věků známých jako Satya Yuga - zlatý věk, Treta Yuga - stříbrný věk, Dwapara Yuga - bronzový věk a Kali Yuga - železný věk.

       Tak jak tyto věky postupují je víra, integrita s jednotou a oddanost duchovním hodnotám snížená. Závoje mezi oblasti Ducha a Hmoty se stávají silnějšími a náš odpor vůči silám tmy se stává slabší. Finálním věkem je čisté světlo Ducha skoro uhašeno. Pouze čtvrtina originální božské energie pravdy, ctnosti zůstává ale i ta je na konci onoho čtvrtého cyklu dělená. Faktem je, že lidstvo se nachází právě v tomto finálním čtvrtém věku. Existují tedy starověké odkazy na toto téma? Samozřejmě, že ano a nejde pouze o psané filozofické traktáty.

       V prostředí evropského kontinentu existuje jeden velmi zajímavý starověký monument. Již od raného středověku byl středem zájmu celé řady mystiků, badatelů na poli esoterismu. Nikomu se ale nepodařilo zcela jednoznačně objasnit okultní významy velmi bohaté symboliky, které tento artefakt zdobí. Podle dochovaných informací byl jediným člověkem, kterému se podařilo po dlouholetém výzkumu prolomit barieru této hádanky samotný legendami opředený Fulkanelli. Své vlastní poznatky a závěry týkající se "Velkého Kříže v Henday" soustředil do poměrně pozoruhodného pojednání, které je součásti dvoudílné série "Tajemství katedrál". Dlouhou dobu se myslelo, že prezentované poznatky se kterými se Fulkanelli svěřuje veřejnosti tvoří komplexní souhrn poznatků k tomto mystériu. Situace se ovšem radikálně změnila v druhé polovině devadesátých let minulého století. V tu dobu došlo k završení mnohaletého výzkumu dvojice badatelů a alchymistů, mých přátel Jay Weidnera a Vincenta Bridgese.

      Tito badatelé přišli na velmi zásadní skutečnost. Tajemný Fulkanelli si totiž s námi se všemi opět tak trochu zahrál na schovávanou. Weidner a Bridges zjistili, že oficiálně prezentované závěry výše uvedeného mudrce tvoří pouze půlku skutečného mystéria. Druhá, ta důležitější část zůstala nadále skrytá před zraky veřejnosti. Myslitel Fulkanelli, ale nebyl tak nepřejícný jak by se na první pohled mohlo zdát. Zanechal nám několik šifrových klíčů pomocí, kterých jsme schopni odhalit i onu druhou půlku tajuplného sdělení. Weidner a Bridges za velmi zajímavých okolností nakonec tyto klíče nalezli. Musím přiznat, že oba dva jsou velmi příjemní patroni, kteří prakticky celý svůj život zasvětili výzkumu "Velkého Kříže v Henday". Ve svém zaujetí došly tak daleko, že se nakonec k tomuto monumentu doslova a do písmene odstěhovali - nedaleko v městečku Henday koupili dům. Jejich úspěch jim už z toho důvodu velmi přeji.

Svůj vztah ke "Velkému Kříži v Henday" a především výsledky své mnohaleté badatelské činnosti během které došlo k rozluštění poselství jmenovaného artefaktu zhodnotili v jejich stěžejních spisech "Alchemy and the End of Time" a "Mysteries of the Great Cross at Hendaye". Obě dvě jejich knihy vlastním ve své sbírce a musím říci, že jde o skutečně vrcholné dílo na poli moderní západní esoteriky, které na pozadí symboliky Velkého Kříže odhaluje poukazuje na alchymistické odhalení čtyř věků, bude jistě budoucími generacemi velmi zhodnoceno. Všechny čtenáře, kteří by se chtěli podrobnějším způsobem seznámit s tímto materiálem odkazuji na jmenované publikace.

      Na poli tohoto manuskriptu zmíním pouze některé základní teze. Křiž v Henday jednoznačně poukazuje na vnitřní prostředí naší galaxie, které reprezentuje parametr obřích kosmologických hodin, jež definují kvalitu času, precesní rovnodennost a energetický potenciál čtyř velkých vývojových cyklů, které jsou zde označené pojmem "Věky". Jednoznačně se ukazuje jaké hluboké kořeny tradičního chápání celé řady kosmologických jevů a procesů v sobě uchovávají například různé pohanské rituály vázané na letní a zimní slunovrat, jarní a nebo podzimní rovnodennost. Jay Weidner si podobně jako mnoho jiných badatelů všímá Tolkienovi posedlosti těmito věky. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je skutečně velmi zajímavé pokusit se vsadit onu terminologickou platformu Věků do současného pojetí chápání historie.

     Velkým přínosem na tomto poli jsou poznatky Johna Majora Jenkinse (u nás od něho vyšla publikace "Galaktická transformace 2012"). Mimochodem k této knize ještě jeden postřeh. Je neuvěřitelné, že je někdo schopen zřejmě proto, aby měl spis co největší komerční úspěch, doslova zprznit její původní název. V originále se totiž nazývá "Galaktické seřazení (zarovnání) 2012" - což podstatně lépe vystihuje skutečnou obsahovou koncepci materiálu. Jenže když ono slovo "transformace" je asi podstatně větší tahák.

      Jednou z ústředních událostí je evidentně zimní slunovrat v roce 2012. Podle Jenkinse právě tento moment označuje konec mayského kalendáře. Velmi interesující na celé věci je jeden nesporný fakt. Mayská kosmologie a její nástroj - mayský kalendář není zdaleka jedním nějakým izolovaným prostředkem jenž důrazně upozorňuje na tento časový akupunkturní bod. V mnohých starých filozofických systémem celého světa je je soustředěna pozornost na tento prvek. Vyjímkou například nejsou ani Védy jak deklaruje Jenkins a další myslitelé. Pro zasvěceného tedy nebude vůbec žádným překvapením, když se prokázalo, že i "Velký Kříž v Henday" poukazuje na stejný časový rámec.

      Soudobý výzkum, který je veden na několika frontách dokazuje, že oba dva starověké systémy (Mayský kalendář a Velký Kříž v Henday)upozorňují na velký význam galaktického centra v roce 2012. Vrátíme-li se ještě jednou k Fulcanellimu zjistíme, že Velký Kříž v Henday symbolizuje konec železného věku. Podle starověké tradice je železný věk charakterizován světem "naplněným ocelí, kdy černá magie stane se náboženstvím (politické aktivity na té nejvyšší globální úrovni není nic jiného než tento druh magie v praxi), země voda i vzduch jsou znečištěné. Kdy války (I. a II. světová válka, Jugoslávie, Afghánistán a Irák), epidemie (HIV, ptačí chřipka) a hladomory (Angola, Súdán a další státy)zachvátily lidskou civilizaci. Toto jsou některé z událostí, které charakterizují konec jednoho cyklu a počátek nového.

      Jay Weidner ve svém materiálu velmi přesvědčivě poukazuje na fakt, že Tolkien velmi brilantním způsobem analogicky prezentuje podobnou situaci, která musela nastat v období konce druhého věku a počátkem třetího věku, tedy v době kdy se odehrávají ty nejdramatičtější události v "Pánu Prstenů". Archetypálními prvky se to v této trilogii jenom hemží. Nelze s ním než souhlasit. Jedním z ústředních motivů je "prsten", jež v linii pravzoru symbolizuje cyklus a také "otvor" nebo "bránu". Na tomto místě jedna otázka pro čtenáře: "Co myslíte, kolik prstenů celkem ve skutečnosti existovalo? Nakonec se uchoval jeden o který se v našem příběhu hraje, ale kolik jich bylo celkem na počátku?

     Jiné je to ovšem s následujících tvrzením. Weidner tvrdí, že Fulcanelli a s ním mnoho  jiných historických pramenů definuje soubor čtyř věků na pozadí cyklu dvanáctí zodiakálních znamení. Jinými slovy jeden tzv. "Platonův rok" v sobě obsahuje objem času všech čtyř Věků. V tomto případě by šlo o časový rámec zhruba 25.000 let. Jeden Věk podle této teze by trval něco přes 6000 let. Je evidentní, že časová tu není možná časová synchronizace s Védským podáním Věků (Kali Juga, Treta Juga, Dwapara Juga atd.


(c) Jaroslav Chvátal

(c) Jay Weidner

Další díly