TITAN POPRVÉ Z BLÍZKA

       Saturnův měsíc Titan je jedním z nejzáhadnějších těles naší sluneční soustavy. Od počátku letošního roku mají vědci možnost podívat se na něj zblízka. Titan je největším měsícem planety Saturn a druhým největším měsícem naší sluneční soustavy, hned po Jupiterově oběžnici jménem Ganymed. Tím jeho zvláštnosti nekončí. Jako jediný známý měsíc má hustou atmosféru bohatou na metan a dusík, v níž se dokonce tvoří oblačnost. Odborníci se domnívají, že se Titan podobá Zemi v době, kdy byla ještě velmi mladá.  Průzkum Titanu byl jedním z cílů projektu Cassini-Huygens, na kterém spolupracovala Evropská vesmírná agentura ESA s italskou ISA a americkou NASA. Všechno začalo 15. října 1997, kdy z floridského mysu Canaveral odstartovala raketa Titan-IVB/Centaur. V mohutném nákladovém prostoru se skrývala sonda Cassini a k ní připojený jednorázový modul Huygens. Zatímco sonda Cassini měla najít odpověď na řadu otázek spojených se Saturnovými prstenci, modul Huygens byl určen pro přistání na Titanu. Celé těleso bylo tak rozměrné a těžké, že nebylo možné jej najednou dopravit přímo k Saturnu. Vědci proto využili obvyklou metodu gravitačního manévru. Nechali sondu dvakrát obletět Venuši, Zemi a Jupiter. Díky obletům získala sonda energii odpovídající 68 040 kilogramům paliva. Zdrojem energie je vzájemné gravitační působení sondy a planety.   

    
       K planetě Saturn dorazila sonda Cassini-Huygens 1. července 2004. Planetu třikrát obkroužila a v prosinci 2004 přišel čas pro dosud nečinný modul Huygens. Začal dvaadvacetidenní sestup k Titanu, který vyvrcholil letos 14. ledna. Podmínky na této Saturnově oběžnici jsou tak nepříznivé, že životnost modulu se počítala na desítky minut. K průzkumu Titanu bylo proto potřeba využít každou chvíli včetně doby, kdy modul klesal hustou atmosférou. Vědci počítali s tím, že se sonda bude při sestupu otáčet. Podle toho byly také nastaveny přístroje, které měly pořídit snímky Titanu při viditelném, infračerveném a ultrafialovém světle. Díky rotaci sondy pak měly být sestaveny podrobné panoramatické obrazy povrchu Titanu. Nakonec dopadlo všechno jinak. Huygens se při sestupu sice otáčel, ale opačným směrem, než vědci předpokládali. Selhal také přístroj, který měl zaznamenávat polohu Slunce, která byla důležitá pro orientaci a pozdější správné vyhodnocení snímků. Modul se potýkal se silnými turbulencemi. Byly až čtyřnásobně větší než nejsilnější otřesy, jaké může zažít cestující v letadle. Vliv na něj měly i větry, které na Titanu vanou rychlostí až 400 kilometrů za hodinu.  


       Mnoho údajů se ztratilo, protože v rozhodujícím okamžiku sestupu nefungoval kanál A spojující modul Huygens se sondou Cassini. Největší škodu představovaly chybějící obrazové snímky. Celkově byla z 1215 snímků zachráněna asi polovina. Vědci se původně domnívali, že povrch Titanu bude možné pozorovat již z výšky 90 kilometrů. Nakonec se ukázalo, že pro rozeznání struktury povrchu je třeba menší padesátikilometrové výšky. Obrázky pořízené nad touto hranicí jsou proto k ničemu. O mnoho lepší to nebylo ani pod touto hranicí. S houstnoucí atmosférou rychle ubývá světla a na fotografiích převládá hnědý závoj. Na třiceti kilometrech začala hnědá mlha ustupovat a výrazně poklesla i rychlost větru. Pohyb modulu Huygens se díky tomu ustálil, takže bylo možné pořídit fotografie asi třicetikilometrového výseku povrchu s vysokým rozlišením. Poslední překvapení přišlo ve výšce šesti kilometrů. Po výpočtu dráhy modulu se ukázalo, že jej silný vítr vychýlil východním směrem. Na povrch Titanu dopadl modul Huygens rychlostí 14 kilometrů v hodině.   

  
       Nejhorší okamžik pro příznivce modulu Huygens nastal krátce po přistání. Všichni netrpělivě čekali na první hrubé snímky publikované na internetu, ale ESA se místo toho odmlčela. Na jejích stránkách stálo pouze oznámení, že snímky zatím nejsou k dispozici. Kvůli všeobecnému znepokojení proto američtí vědci poskytli některé z nich pro potřeby diskusních stránek. Během několika hodin z nich amatéři poskládali první panoramatické snímky. Mapu vytvořenou amatérským astronomem a specialistou na úpravu obrázků René Pascalem dokonce američtí odborníci použili, aby se na Titanu rychleji zorientovali. Oficiálně byly snímky publikovány na internetu o tři dny později. Přestože přistání provázela řada potíží, jedno bylo jasné: cesta na Titan skončila úspěchem.

 FAKTA O TITANU  

Objeven v roce 1655 astronomem Christianem Huygensem (1629 - 1695). Vzdálenost od Saturnu: 1 221 870 km
Vzdálenost od Slunce: 1 427 000 000 km (9,54 astronomické jednotky AU)
Průměr včetně atmosféry: 5550 km
Průměr k povrchu: 5150 km
Hmotnost: 1/45 zemské hmotnosti
Průměrná hustota: 1,881 krát větší než tekutá voda
Povrchová teplota: minus 180 stupňů Celsia
Atmosférický tlak na povrchu: 1500 mbar (1,5 krát více než na Zemi)
Složení atmosféry: dusík, metan, stopy čpavku, argon, etan
Doba oběhu: 15,95 pozemského dne