TEORIE A PRAXE SPIKNUTÍ

Stručná historie tajných mocností: Skupiny jako Opus Dei, svobodní zednáři a Bilderbergové opakovaně ovlivňovaly politiku z pozadí. Mezitím je však odhalování takových aktivit klasifikováno jako protistátní - také proto, aby byli chráněni noví strůjci.

-------------------------------------------

Od konce dubna 2021 je to oficiální. Konspirační teorie jsou případem pro Úřad pro ochranu ústavy (VS). Od té doby může využívat celostátní zpravodajské zdroje ke sledování částí hnutí laterálního myšlení. Přiznejme si, že to lze odůvodnit pouze trikem: Protože heterogenita kritiků Corony znemožňovala jejich klasifikaci jako nepřátel státu - například pravicový či levicový extremismus nebo islamismus - vznikl nový fenomén nazvaný "delegitimizace státu relevantní pro ochranu ústavy". Kolínská centrála VS napsala v odůvodnění následující:

"Výkonná a soudní moc jsou delegitimizovány a znevažovány způsobem, který ohrožuje bezpečnost. Jsou využívány konspirační mýty, jako je OAnon nebo jiné antisemitské resentimenty, a další ( ... ) známé stereotypy. Konspirační teorie jsou téměř univerzálním jevem a mají značný katalyzující účinek."

Sotva o čtyři týdny později se šmahem protikonspirátorů opět znemožnil: Znovu se ukázalo, že jedna z dříve odsouzených konspiračních teorií je věrohodná, a sice podezření, které vyslovil i Donald Trump, že koronavirus nepochází ze světa zvířat, ale že byl uměle vyroben. "Ve skutečnosti mnozí američtí vědci dlouho považovali hypotézu o laboratorní nehodě spíše za konspirační teorii," musel 27. května 2021 neochotně připustit Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Přitom to byl právě FAZ, který ještě koncem února s odvoláním na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) vytruboval:

"Vše nasvědčuje tomu, že původcem korony jsou netopýři."

Mimochodem, očerňování kritiků jako konspiračních teoretiků je v historii poměrně novým jevem. Bývalý redaktor časopisu Taz a autor knih Mathias Bröckers vidí jeho počátky v zastírací kampani po atentátu na Johna F. Kennedyho v roce 1963, podle níž se oficiální teorie v USA, že střelec Lee Harvey Oswald byl osamělým pachatelem, začala hroutit, když se v prvním trestním řízení ocitly některé jeho kontakty, které měly vazby na CIA. "Tehdy oddělení PW /CS (Psychological Warfare/Clandestine Services) CIA rozeslalo v dubnu 1967 všem stanicím svůj dokument 1035-960, v němž doporučilo používat termín "konspirační teoretik" k diskreditaci pochybovačů. ( ... ) Aby se to dostalo mezi lidi, byly kanceláře CIA požádány, aby využily svých "přátelských kontaktů s elitou" v médiích a politice, což se pak úspěšně stalo", píše Bröckers ve své knize JFK - Staatsstreich in Amerika (2013).

Foucaultovo kyvadlo

Literární formou se konspiračními teoriemi zabýval i nejprodávanější levicový autor Umberto Eco. Jeho veskrze vzrušující román Foucaultovo kyvadlo (1988) "není o ničem menším než o poznání, jak funguje svět a jak nad ním získat moc. Není tedy divu, že tolik významných osobností bylo v průběhu staletí opakovaně spojováno s templáři a jejich následovníky - rosikruciány, zednářskými lóžemi, iluminátskými řády a rituály." Ústřední postava tohoto svazku loví v archivech a luští šifry, jde od klacku ke klacku a nakonec se stane obětí oné věčné, konečné tajné společnosti, kterou si sám vyfantazíroval. Eco si z lovu na mrchožrouty dělá legraci:

"Lidstvo nesnese pomyšlení, že svět vznikl náhodou, omylem, jen proto, že do sebe na mokré dálnici narazily čtyři nerozumné atomy. Musí tedy hledat vesmírné spiknutí: "Bůh, andělé nebo ďáblové."

Existují však i mainstreamoví myslitelé, kteří to neberou tak lehce. Patří mezi ně Niall Ferguson, jeden z nejvýznamnějších historiků anglosaského světa. V roce 2016 představil první díl své Kissingerovy biografie (The Idealist) a v květnu 2018 vydalo renomované nakladatelství Propyläen-Verlag jeho práci Věže a náměstí. Sítě, hierarchie a boj o globální moc vyšla v nakladatelství Türk. "V této knize se snažím najít střední cestu mezi hlavním proudem historiografie, který má tendenci roli sítí podceňovat, a zastánci konspiračních teorií, kteří jejich roli obvykle přeceňují."

Metafora v názvu poukazuje na konstelaci, kterou systémově orientovaní posměváčci jako Eco nedokážou pochopit: přinejmenším od středověku proti sobě stály vertikální hierarchie - tehdy dynastické státy, které si svou vládu zajišťovaly věžemi - a horizontální sítě - symbolizované náměstími, kde se stýkali obchodníci a prostí lidé a vznášeli své politické nároky. Zatímco šlechta legitimizovala svou moc prostřednictvím katolické církve, rodící se buržoazie se s osvícenstvím vybouřila proti klerikálním dogmatům. Nový racionalismus našel jako své hlavní nositele tajné společnosti, jako byli ilumináti a svobodní zednáři. Ferguson dokazuje, že právě posledně jmenované rozhodujícím způsobem podpořily odtržení Severní Ameriky od britské koruny. Stejné důkazy poskytl i dlouholetý redaktor FAZ Lorenz Jäger ve své knize Hinter dem großen Orient. Frei maurerei und Revolutionsbewegungen (2009) pro svržení Bourbonů ve Francii v roce 1789.

Italské povstání pod vedením Giuseppe Garibaldiho, dokazuje profesor Aldo Mola, přednášející moderní dějiny na Milánské univerzitě, bylo rovněž zednářskou operací. V jednom má však Eco pravdu Hledání jediného centra celosvětového spiknutí vede k šílenství. V minulosti i současnosti skutečně existují mocné sítě - ty si však navzájem konkurují a také se znovu a znovu rozpadají. Již v 18. století se například svobodní zednáři rozdělili na anglofilní a frankofilní směr. První bojovali proti Napoleonovi, druzí ho podporovali. To, že Korsičan podnikl v roce 1798 výpravu do Egypta, nemělo vojenský smysl, ale mělo mu to dodat legitimitu proti anglofilním svobodným zednářům. Zatímco ti druzí odvozovali svou tradici od Starého zákona, tedy od Židů, frankofilové hledali své kořeny v mýtech faraonů.

Sorosova síť

Tento boj mezi různými sítěmi charakterizuje i současnost. Lorenz zmiňuje zednářský vliv na francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho (2007 až 2012) . Tento vliv mu však příliš neprospěl: Přišel o svůj úřad, v roce 2017 byl vzat do vazby kvůli obvinění z korupce ("KaddáfíGate") a v březnu 2021 byl odsouzen ke třem letům vězení za pokus o podplacení soudního úředníka. Skupina Bilderberg je také pouze uzlem globální mocenské sítě, nikoli jejím centrem. Elitní klub, který po desetiletí řídili především David Rockefeller a Henry Kissinger, od roku 1954 každoročně shromažďuje za zavřenými dveřmi nejvlivnější světové politiky a finanční magnáty a v roce 2005 prosadil výměnu kancléře Gerharda Schrödera za Angelu Merkelovou. V posledních letech si však při obsazování politiků často vybíral nesprávné lidi: Sociální demokrat Peer Steinbrück (2011 na Bilderbergu) a jeho potenciální koaliční partner Jürgen Trittin (2012) nedokázali ve spolkových volbách v roce 2013 porazit Merkelovou a následně zmizeli v zapomnění.

Nejvlivnějším útočníkem "věží" je již více než tři desetiletí George Soros. Tento megaspekulant vydělal své miliardové jmění na "náměstích" - či spíše na jejich postmoderních obdobách, legálních a nelegálních finančních trzích. Z tohoto kapitálu financoval vůdce tzv. barevných revolucí v postsovětském prostoru i aktéry arabského jara a tzv. nevládní organizace, které dnes podporují, vybavují, doprovázejí a zajišťují přijímání uprchlických proudů (viz též str. 40 a násl.). Není divu, že chce brzy zřídit své sídlo v Berlíně.

Sorosův příklad však rozbíjí i to nejhrubší a nejničivější zjednodušení historických procesů: takzvané židovské světové spiknutí. Ve sporu, který už léta zuří mezi maďarským premiérem Viktorem Orbánem a megaspekulantem a který skončil marginalizací jím podporovaných center vlivu v Maďarsku, se na stranu svého křesťanského protějšku v Budapešti nepostavil nikdo jiný než Benjamin Netanjahu. I izraelský premiér musí v první řadě hájit zájmy svého národního státu a nemůže si dovolit žádný náboženský sentiment vůči člověku, který židovskému národu hrozí v multikulturní světové společnosti zkázou stejně jako všem ostatním.

Vzestup a pád tajných mocností

Michael Morris ve svém aktuálním bestselleru Lockdown předpokládá existenci "tajné světové vlády" odhodlané ke všemu, která stojí i za výrobou Corony. Existuje již po staletí, jejím jádrem je legendárních "300 rodin", jejími představiteli jsou Rothschildové a Rockefellerové a její krycí organizací je Federální rezervní systém, který je v jejich vlastnictví. Problémem této teze je, že ji Morris nedokazuje, ale předpokládá. Zůstává také zcela nejasné, jak jsou současní velcí hráči - Bill Gates, Mark Zuckerberg, Jett Bezos - napojeni na tuto starobylou peněžní aristokracii. Ostatně zmíněné dynastie hrají významnou roli i dnes. Ale místo toho, abychom hovořili o monolitické síle v pozadí, která ovládá procesy po staletí, je třeba sledovat souhru sil, které se neustále přeskupují v závislosti na socioekonomickém vývoji:

■ Feudální šlechta a duchovenstvo si vytvořily mocné nástroje v podobě rytířských řádů, inkvizice a Opus Dei. Jejich moc se konfigurovala v nadnárodních impériích.

■ Vzmáhající se buržoazie dobyla velitelské výšiny v USA, Velké Británii, Francii a Itálii se svou podzemní odnoží, svobodnými zednáři. Jejich moc se konfigurovala v národních státech, které se rozšiřovaly kolonialistickým/imperialistickým způsobem.

■ S průlomem ke globalismu po skončení bipolarity dochází k erozi suverenity národních států. Světově rozsáhlá impéria technologických gigantů se konfigurují planetárně. Zpochybňují všechny parametry "bílého" imperialismu a chtějí atomizované jedince odpoutat od jejich dosavadních vazeb na rasu, národ, pohlaví a nakonec i biologickou konstituci a podřídit je přímo své digitální kontrole. Bývalé tajné společnosti, jako jsou zednáři. Trilaterála a Bilderberg, jsou k tomu k dispozici jen v omezené míře. Místo toho se jako nové centrum moci objevuje Světové ekonomické fórum pod vedením Klause Schwaba, které rozhodně prosazuje agendu Velkého resetu a transhumanismu. Na destrukci západní civilizace spolupracují Big Tech a Big Pharma s Čínou - toto spojenectví je však křehké, protože rudí mandaríni chtějí udržet a rozšířit své impérium a neutopit se v globalistické kaši.

Digitální versus analogové

Romanopisec Daniel Suarez vysledoval, jak by se věci mohly vyvíjet. V jeho sci-fi thrillerech Daemon a Darknet (oba vyšly německy v roce 2010) proti sobě stojí zástupci frakcí digitálního a analogového kapitálu ve vražedném boji. Ti první prolamují komunikaci mezi tradičními průmyslovými skupinami. pašují počítačové viry. manipulují rozhodnutími prostřednictvím algoritmů a botů, mají drony a superzbraně. klamou miliony lidí prostřednictvím strašidelných obrazů ze sítě ("rozšířená realita"). Ti, kdo se k nim přidají. jsou odměněni - ti, kdo odmítnou. ztrácejí datovou suverenitu, přístup ke svým účtům a zdravotní péči, nakonec i život. Autonomně řízená auta se stanou smrtícími pastmi, když řízení převezme umělá inteligence. ..

Ochutnávka této vize budoucnosti se odehrála v dubnu 2021, kdy kybernetický útok na korporaci Colonial Pipeline vedl k odstavení hlavního benzinového a naftového potrubí na atlantickém pobřeží USA. Zasaženo bylo přibližně 45 % fosilních paliv spotřebovávaných na východě Spojených států. Společnost musela z bezpečnostních důvodů zastavit přepravu, protože nemohla zaručit, že řídicí systémy nebyly zmanipulovány neznámými osobami. Zvrat v Suarezových románech spočívá v tom, že digitální útoky lze vystopovat až k jedinému člověku. hernímu vývojáři. který naprogramoval sofistikovanou umělou inteligenci, jež se aktivuje po jeho smrti. Tento posmrtný trik je možná mimo realitu - ale faktem je. že k vývoji vysoce specializovaných sledovacích a manipulačních systémů stačí jen několik geniálních mozků.

Mark Zuckerberg v podstatě dokázal s Facebookem to, co nedokázala Stasi se svými tisíci agenty a spolupracovníky: získat komplexní údaje o téměř všech lidech a pomocí algoritmů kontrolovat jejich spotřební zvyklosti, životní styl a politické postoje. Diktatura Corony by nebyla možná, kdyby Big Tech nepodporoval propagandistickou linii farmaceutického průmyslu a nemazal nesouhlasné názory. Naopak, zablokování přineslo technologickým baronům pohádkové zisky (viz strana 73 a dále) - a zasadilo smrtelnou ránu velké části analogové ekonomiky. Byla planemie již začátkem války, kterou popisuje Suarez?

V každém případě je zřejmé, že tajné společnosti v klasickém stylu už digitální giganti nepotřebují. Svobodní zednáři posílali agenty do jakobínských klubů. aby podněcovali revoluci - to lze dnes dělat s mnohem menším počtem personálu prostřednictvím shitstormu a dalších internetových kampaní. Tajné dohody mezi vůdci budou existovat i nadále - ale už se to nemusí odehrávat v těžkopádných institucích se sekcemi, sekretariáty a strukturami. Stačí malý rozhovor na večírku, po němž následuje školení kádrů na Světovém ekonomickém fóru - a pak už pochodují armády botů. ■