Temná mise NASA, aneb skryté praktiky zatajování a manipulace směrem k veřejnosti (2)

         Nezávislý internetový magazín Matrix-2001.cz svým příznivcům přináší unikátní rozhovor s autorem světového bestselleru "Dark Mission" panem Richardem Hoaglandem. Tento rozhovor byl v rámci "Projektu Camelot" uskutečněn v prosinci roku 2007 (jde tedy o velmi čerstvý a hlavně aktuální materiál) v Albuquerque, Nové Mexiko. V písemné podobě má bezmála 70 stran textu a Matrix ho zprostředkuje v plnném znění. Na jeho konci budete mít možnost shlédnout tento rozhovor ve video záznamu. Richarda Hoaglanda se ptá jeden z autorů jmenovaného projektu paní Kerry Cassidy. Vážení přátelé již v minulosti v několika reportážích jsem poukazoval na vrcholný význam výše uvedené knihy pana Hoaglanda, kterou napsal společně se svým kolegou Mike Barou. Materiál poukazuje na temné praktiky americké agentury NASA včetně systematického zatajování nesmírně zásadních skutečností před světovou veřejností. Tento rozhovor vám umožní lépe pochopit jisté skryté souvislosti spojené s prezentovaným tématem. Jsem hluboce přesvědčen, že informace zde uvedené budou skvělým přínosem pro Váš osobní rozvoj a aktuální přehled v nastíněném tématu. V současné době nezávislý internetový magazín Matrix-2001 připravuje překlad dalších nesmírně zajímavých rozhovorů na aktuální témata - např. s panem Valeri Uvarovem, Davidem Wilcockem, dr. Chernobrovem, Lucou Scantamburlou a dalšími. Máte se tedy na co těšit.

R: George měl onehdy večer v pořadu hosta. Byl to vlastně duchovní, pastor, kterého vzal jeden z vrcholových víceprezidentů z Atlantic Richfield v sedmdesátých letech do Prudhoe Bay, kde prováděli vrty na severní straně a stavěli ropovod. A tento muž během svých čtyř hodin v pořadu  Coast to Coast s velkým potěšením citoval znovu a znovu jedno z biblických rčení. "Pravda vás osvobodí, poznejte pravdu a pravda vás osvobodí." Takže první krok na cestě ke svobodě je vědět, že je vám lháno.

A jednou z manter naší knihy Dark Mission je sdělení, které mi ve skutečnosti předal jeden z těchto tajných agentů. Však víte, tito lidé vám volají; dokonce s nimi večeříte. Chodí na konference. Ve skutečnosti nikdy doopravdy nevíte, kolik z toho, co vám říkají, je pravda a kolik si přibarvili. Kolik je zahalená lež s trochou zasazené pravdy - jinak by jim to nikdo nezbaštil.

Takže neustále činíte rozhodnutí, když spoléháte na zdroje, což se my v Enterprise opravdu snažíme nedělat. Za chvilku to rozvedu dál.

Tento jedinec mi tedy předal ohromně zajímavé sdělení. Vlastně to byla zřejmě druhá nejdůležitější věc, jakou mi kdy kdo z veřejného života řekl. Tou první byl můj starý přítel Gene Roddenberry, k němuž se za moment vrátím.

Tento tajný agent mi při jedné z našich dřívějších konverzací řekl, opakoval stále znovu a znovu - stal se z toho takový jakoby vtip, když spolu hovoříme po telefonu: "Lež je odlišná na každé úrovni." Význam: dokonce i lidé, kteří zastírají před kamerou, říkají, že dolar se hroutí, tvrdí vám, že nám dochází ropa, říkají vám, že musíme napadnout Írán dřív než napadnou oni nás, prohlašují, že Saddám měl zbraně hromadného ničení - většina z těchto lidí skutečně věří tomu, co vám říkají. Lžou jim lidé, kterým oni důvěřují.

Takže lež stoupá vzhůru. Každá malá skupina je kontrolována a ovládána a omezována tím, že je krmena přesně takovým množstvím lží, jakému uvěří. A tak mohou předstoupit před kamery např. před budovou National Press Club nebo před Bílým domem, když vyjde prezidentova mluvčí.

Ona věří 99% věcí, které říká; ona tam nelže. Ona neví, že je to lež, protože kdyby to věděla, nemohla by být tou herečkou jakou je.

K: Přesně tak.

R: Lež musí být odlišná na každé úrovni, aby celé seskupení lží mohlo nakonec ovládat nás všechny ostatní a zadržet pravdu. A tím zadržet nemyslím "zapouzdřit", myslím potlačit ji. Držet ji dál od nás.

K: Takže, prozraďte mi něco, kdy se vám byly věci osvětleny? Bylo to před těmi mnoha lety, když jste pracoval pro Waltera Cronkitea?

R: Ó, kéž by tomu tak bylo. Ne. Byl jsem mladý, byl jsem naivní, byl jsem idealista. Byl jsem očarován myšlenkou, že poklepou na rameno 23letému a skutečně naslouchají mým radám. Ale byl jsem pozorný. Pouze jsem neměl celý velký obraz.

Dám vám příklad. Jednoho večera jsme měli schůzku v kanceláři jednoho z řídících pracovníků. Bylo to o víkendu a měla být tisková konference s astronauty. Myslím, že to bylo během Apollo 8.

Děje se to, že odstartujete z Mysu a strávíte tři dny cestou na měsíc, dostanete se na oběžnou dráhu a přistanete a cokoli dalšího a tři dny vám zabere cesta domů. Běžně v rámci těchto misí byli jedinými lidmi, kteří se dotali k hovoru s astronauty ti skrytí pod označením CAPCOM: capsule communicator/komunikátor s kosmickou kabinou, v zásadě další astronaut, a NASA nastavila toto opatření na samém počátku. Neboť v kritických momentech nechcete zmatek kvůli příliš mnoha hlasům.

Takže dokonce i všichni letoví kontroloři, všichni ostatní lidé v NASA, kteří řídí misi, všichni předávají indormace skrze jednoho člověka, který hovoří s posádkou.

Prvním odchýlením se od této skutečně důležité a zjevně odpovědné pozice bylo toto nedělní odpoledne, kdy astronauti padali domů k Zemi. Však víte, dva až tři dny nic na práci mezi Zemí a Měsícem.

Jen si zkuste představit tu scénu. Vznášejí se v nulové gravitaci, máme zde ty neuvěřitelné výhledy z okna, Země z jednoho okna, vzdalující se měsíc z druhého a v podstatě se... nudíte.

Takže co udělali, bylo uspořádání první tiskové konference ve vesmíru, kdy zástupci tisku shromáždění v Houstonu dostali příležitost jít na mikrofon a skutečně přímo klást otázky astronautům. Měli tam tři astronauty v programu Apollo. To bylo něco neslýchaného, to bylo úžasné, to bylo báječné, to byla transparentnost.

Takže se díváme na naše hodiny a hodinky a sledujeme monitory a máme spojení, víte, satelitní spojení s Houstonem. A v zásadě čekáme, až se kosmická loď objeví nad horizontem v Goldstone v Kalifornii, kde se nachází obrovský talíř - 64 stop satelitní antény - která vzhlíží k raketoplánu mezi Zemí a Měsícem a chystá se naladit signál a přijímat o odesílat samotné otázky.

A samozřejmě, aby k tomu mohlo dojít, musí být schopna vidět kosmickou loď, protože se nachází na rotující Zemi a geometrie měsíce, kde se loď a to všechno nachází, nemůže být změněna. Museli počkat, až se raketoplán objeví nad horizontem v poušti u Goldstone, pak teprve mohla tisková konference začít.

Takže tam tak sedíme a povídáme si spolu, víte, a šéf má nohy na stole na je tu kopec dalších lidí sedících na sedačkách a ...

K: Jste v JPL?

R: Ne, ne, jsme v New Yorku ve zpravodajském středisku CBS na Západní 57.ulici, napojeni electronicky. Dokonce v tomto temném středověku jsme měli televizi přes satelit a mohli jsme vidět, co se děje. Sledovali jsme monitory, sledovali jsme Houston a sledovali jsme tým reportérů.

A čekáme až se nám elektronicky zjeví astronauti, oni měli v raketoplánu také televizní kameru. Všichni na ně čekáme a čekáme, až se s nimi Houston bude moci spojit přes pozemní stanici Goldstone a PIO - člověk pro styk s veřejností - říká: "Víte, čekáme, až se raketoplán objeví nad horizontem hor v Goldstone."

Takže je mi 23, ano? A já si pomyslím, tohle je divné; to nedává žádný smysl. Tak jsem vzal typickou známou obalovou křivku a začal jsem čmárat nějaké rovnice. A znáte to, v zásadě vezmete poloměr země, způsob, jakým rotuje a výšku hor; naklonil jsem se ke svému šéfovi a řekl: "Pssst, Bobe - NASA lže."

A on na to: "Cože?". A já říkám, "Oni nám lžou". Bylo to něco tak neuvěřitelně triviálního, koho to zajímá? Ale já jsem řekl: "Jestli mluví pravdu, tak hory, nad nimiž očekávají objevení se raketoplánu, musí být  5 000 mil vysoké. Museli by lhát".

A tak se později ukázalo, že to, co ve skutečnosti dělali, bylo čekání na Julese Bergmana, který se předešlého večera opil [Kerry se směje] - byl to vedoucí zpravodaj pro vesmír pro ABC News - opil se, zaspal, nestihl to včas do tiskové místnosti a NASA ho kryla technickými výmysly tak, aby se Jules Bergman - který byl jejich oblíbeným korespondentem - mohl dostat na kameru a položit první otázku v tomto historickém "korespondent se ptá astronauta v kosmu" naživo bez letového kontrolora a bez CAPCOM.

Toto byl můj první příklad, na záznam, jak jsem se podíval na NASA a uvědomil si, že lžou, a bylo to pošetilé.

To je tedy pozadí toho, jak jsem se dostal k celé teorii sledování Marsu, sledování měsíce a sledování politiky. Sledování tajných společností, agend a toho všeho. První příklad, kdy mi nevěřili, protože kdo jsem byl já? Byl jsem jen konzultant pro zpravodajství CBS.

NASA prostě nemohla udělat nic špatného. Chci říct, [Bob] Wussler mi v zásadě řekl: "Ty ses zbláznil. To není možné!" On přijímal - my všichni v té době - slovo NASA bylo nad slovem kohokoli jiného, kdo měl co dočinění s vesmírným programem.

Ale Dark Mission je skandálním odhalením skutečnosti, že nemůžeme NASA důvěřovat, jelikož, počínaje těmi 5 000 mil vysokými mytickými horami, nám čtyřicet let neříkají pravdu.

K: Rychlý přesun sem. Napsal jste tuto neuvěřitelnou knihu. Řekněte nám ten krátký příběh, který jste nám pověděl předtím, o té chvíli v televizi atd. Protože to není skutečné, dokud to není v televizi?

R: Dobrá, když jsem do tohoto vstoupil, když jsem začal sledovat údaje, narozdíl od záležitosti s horou - což byla pouhá hloupost - když jsem začal sledovat údaje, bylo to u příležitosti JPL kosmických sond Viking bez posádky v roce 1976, kdy jsem byl opět představitelem zpravodajství CBS v JPL po toto neuvěřitelné, neskutečné léto Vikingů.

Takhle tomu říkáme, "léto Vikingů".  Kdy tato země vyslala dva raketoplány bez lidské posádky, aby poprvé přistály na Marsu. A dvě další sondy na oběžnou dráhu, aby dělaly stovky tisíc záběrů. Tím bylo zahájeno oficiální bádání ohledně možného života na Marsu.

Nějaký čas poté, co započal tento proces, někde okolo 25tého, myslím, července, jeden z klíčových lidí v misi Viking - jeho jméno je Gerry Soffen - se postavil před nás v JPL - byli jsme tam v Kalifornii v laboratoři pro tryskový pohon (Jet Propulsion Laboratory), JPL, o níž, jak se domnívám, máte více než dostatečné povědomí - a Soffen se postavil a na plátno nám promítnul obrázek ukazující tvář na Marsu. Tu bizarní věc s malými černými skvrnami. Však víte, ta s těmi poněkud zvláštními rty, která se objevila v každé knize všude na planetě za posledních zhruba třicet let.

Ukázal na ní a řekl: "Není to legrační, co dokáže hra světla a stínu?". Velký smích všech nás shromážděných lidí od tisku. "Když jsme udělali snímek o pár hodin později, bylo to všechno pryč. Byl to jen trik světla a stínu".

Takže jsem tam, jsem dalším svědkem tohoto prohlášení, tohoto procesu. Rychle přetočme film dopředu. Dostávám se do procesu skutečného pozorování tohoto obrázku, o desetiletí později, v osmdesátých letech, na konci osmdesátých let, okolo roku 1989. Zjistil jsem, že všechno, co nám Soffen řekl, byla lež.

Nebyla to totiž hra světla a stínu.......